15. října 2008 v 21:07 | Anett
|
Mám pro vás krátkou jednorázovku, pro zabití času.
Mohl bych tě milovat?
Řekni ano a budu tebou posedlý, tvým milencem
Budeš mi vším, zabil bych pro tebe, zemřel bych pro tebe
Řekni ne a mé srdce pukne, nebude zkroušenější bytosti
Raději zemřít než být bez tvé přítomnosti
Budu tě hýčkat, nosit na rukou, nikdy se ti nic nestane, nikdy ti neublížím
**
Láska je jako růže.
Okvětní poupátko je krásné, nepoškozené
Poupě ve vývoji dostává kazy, ale přesto je stále krásné
Vykvetlá růže je krásná, ale pokud se o ní nikdo nestará tak je nemocná
A růže má i trny
**
Vzpomněl jsem si, jak mi sliboval, že budeme dokonalý pár, že by mi nikdy nemohl ublížit. Oh, jak často to porušoval.
Třeba právě teď. Dostal jsem další pěstí do tváře. Údery jsem již ani nijak nevnímal. Měsíce praxe. Jen k mým vcelku vybledlým modřinám přibude další. Bolest z tváře a čelisti mi otravovala mozek. Nechtěl jsem jí.
Ale neměl jen špatné vlastnosti, vůbec ne. Jen si něco nalháváš
Uměl být i hodný, milý, dával mi malé dárečky Ano, skutečně dával, dřív, teď už za tebe nechce utrácet.
Chodili jsme do kina, bral mě na večeře Myslíš na ty, kde tě povětšinou seřval za to, jak sedíš, jak jíš anebo ještě před tím, než jste vyšli, jak vypadáš?
S jeho přáteli jsme chodívali ven Předtím, než se za tebe začal stydět?
Ležel jsem na zemi, zlomený, zesměšněný, je ze mě lidská troska. Ale copak ho mohu opustit? Je celý můj svět! Ale i ten se může zbortit
Držel jsem se za bradu a tiše jsem plakal, nesnášel, když jsem plakal. Rychle jsem si stíral slzy z tváří, nechtěl jsem riskovat, že se opět naštve. A to jsem jen špatně udělal jeho oblíbené jídlo! V posledních dnech se to stupňovalo, kdy se mu něco nelíbilo.
Jenže já jsem stále doufal, že všechno bude zase v pořádku Láska je slepá, otevři už konečně oči!
Pomohl mi vstát na nohy a ať se jdu umýt, mám prej na obličeji krev. Dokulhal jsem do koupelny a
podíval se na sebe do zrcadla. Skutečně, asi jsem měl přeraženej nos, čelist mi natekla a na pravém oku se mi již začala rýsovat pěkná modřina.
Pustil jsem si studenou vodu, snad to pomůže. Párkrát jsem si namočil obličej. Občas jsem sykl. Bolelo to. Opatrně jsem si otřel obličej.
Došel jsem do ložnice, už ležel v posteli, měl zavřené oči. Pomalu jsem se svlékl a vlezl si k němu. Bál jsem se, že když se ho jenom dotknu, tak hned vyletí, ale on si mě přitáhl k sobě a dal mi pusu do vlasů.
Spokojeně usnul Vlk v rouše beránčím
Ráno se to ale opět opakovalo, nechtěně jsem na něj vylil mléko. Jen si pamatuji, že jsem praštil hlavou o stůl, dál nic.
Probudilo mě až světlo a šeptání sladkých slov do mého ucha. Otevřel jsem oči, s námahou a zjistil jsem, že jsem v nemocnici.
Otočil jsem se na něj.
Vypadal tak smutně, tak zhnuseně sám sebou. Pohladil mě po vlasech, slíbil, že už mi nikdy neublíží, prý začne chodit na terapie a pokusí se zbavit svého vzteku. Věřil jsem mu, jako vždy když něco sliboval.
Doktorům jsem nakonec řekl, že mě zmlátili někde v nějaké uličce, tak jak mi on poradil.
Pár měsíců byl klid, skutečně se začal chovat krásně. Občasné snídaně do postele, chodíval za mnou do práce, opět mě chytal za ruku, chodívali jsme ven.
Jednou večer jsem nám udělal večeři, nevšiml jsem si, kolik jsem tam dal soli a to byla chyba. Vše začlo opět nanovo.
Kolikrát se ještě bude muset jít se džbánem? Kolikrát se bude muset ještě ucho utrhnout?
Komu není rady, tomu není pomoci.
omfg....láska je vážně slepá:-D moc pěkné:-D