6. září 2008 v 13:07 | Anett with Payinna
|
Zhnuseně se na mě podíval, ale strach v jeho očích byl jasný. Kleknul si teda na kolena a zhluboka se nadechnul. Slastně sem zavřel oči, když se jeho rty dotkly mého penisu. Hlasitě jsem zasténal. David sebou trochu trhnul. Nějak mě to nebavilo. David si to vůbec neužije.
"Nech toho… Slyšíš? No tak…" přerušil sem ho. Zvednul jsem ho na nohy a podíval se mu do očí. Leskly se v nich slzy. Ale to se mi kurevsky líbilo.
"Chci, aby sis to taky užil." řekl sem mu
Teď se díval úplně nepříčetně.
"Co, co tím myslíš?" mluvil dost pisklavým hlasem. Podíval jsem se kolem, abych zhodnotil situaci.
"Zapři se o to opěrátko u lavičky." Furt se na mě díval jako, že vůbec nechápe, o co tady jde.
"Dělej!" křiknul jsem na něj. Úplně nadskočil, jak se lekl. Chudák, ale bylo to taky hrozně, no jak to říci, prostě mě to dostávalo do varu jak se bál. Došel k lavičce, otočil se a zapřel se. Přitom vystrčil zadeček. Bože ten byl a já ho teď budu mít. Skousl jsem si pierc a šel k němu. Začal jsem ho hladit po zádech a přejel jsem i po linii jeho pozadí, zachvěl se a vydal nějakej tlumenej sten, asi furt plakal. Víc jsem se na něj natisknul a rukama zajel k jeho klínu. Jednou rukou jsem mu zmáčkl rozkrok a druhou jsem začal pracovat na rozepnutí kalhot.
Rychle jsem je rozepnul a nějak je z něj stáhnul. Pak sem si dosundal ty svoje a začal se připravovat. Plivnul sem si na ruku a flusanec si rozetřel na svoje přirození. Na nic jsem nečekal a nijak jsem se ho nesnažil na nic připravit. Hold nadrženost je nadrženost. Prostě sem ho do něj na férovku narval. Doslova zařval bolestí a já vzrušením, která mnou prohnala neuvěřitelnou rychlostí
Mojí nadrženost to ale jen zvýšilo. Začal jsem do něj tvrdě přirážet.
"Auu prosím... Nech mě být…" žadonil Davi. To jsem přesně chtěl. Aby mě prosil, žadonil. Pokračoval sem ale dál a pořád nabíral na tempu přírazů. Nemohl sem se zastavit. Ta jeho prdelka mě strašně rajcovala.
"Prosím Franku…" zaknučel. Bože bylo to tak dokonalý, jak mě prosil. Sakra co to dělám? Tohle jsem nechtěl. Vždyť´ mu můžu ublížit. Ne, já mu vlastně ubližuju... To se zase ozvala má světlá stránka. Ale moje vzrušení ji hodně rychle zahnalo.
Užíval jsem si to, ikdyž to vlastně bylo znásilnění. Znásilnění? Kurva! Za tohle můžu jít do báně. Ale co, tohle to za to stojí. Byl jsem v sedmém nebi. David žadonil a já si bral to, co jsem chtěl, co jsem potřeboval. Vzal jsem ho pevněji za boky a ještě víc přirazil, dostával jsem se do extáze, za chvíli bude konec. Zaryl jsem nehty do jeho boků a byl u konce. Pohladil jsem ho po zádech a zase jsem měl ten hnusnej pocit, že tohle bylo špatný. David fňukal, ne, on hlasitě plakal. Copak se mu to nelíbilo jako mě? Mně se to teda líbilo dost.
"Tak jak sis užil?" zeptal jsem se ho.
Jen se na mě znuseně podíval. Asi se mu to nelíbilo. Škoda, protože já si to náramně užij. Díval sem se, na něj, jak si natahuje kalhoty a pak jak si utírá oči od slz. Zase se ve mě hnulo svědomí. Nemohl sem se na něj dívat. Bez jediného slova sem odešel směr domov a jeho tam nechal.
Došel sem domů a šel si okamžitě lehnout. Prostě sem chtěl zapomenout na tenhle den, na to co se stalo a hlavně na to co sem provedl. Jenže sem nemohl ani spát. David se mi pořád zjevoval ve snech. Odsuzoval mě za to, co sem mu provedl. Věděl sem, že mě čeká probdělá noc.
Jenže kolem druhý ráno mě to už přestalo bavit. Chtěl jsem prostě spát! Co se stalo, stalo se, je konec a já chci bejt ráno vyspalej, nebo zkrátka se vyspat aspoň trochu. Vstal jsem a šel do lékárničky, matka má vždycky nějaký prášky na spaní. Vysypal jsem si jich pár do ruky a zapil vodou. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a leknul se, koukal na mě David a říkal mi, Proč si mi to udělal Franku? Zatřepotal jsem hlavou, ne, ne, to není pravda. Omyl jsem si tvář a šel si lehnout, do toho zrcadla jsem se už ani nepodíval. Usnul jsem dost neklidným spánkem.
Když sem se ráno podíval do zrcadla, nepoznával sem se. Měl sem strašný kruhy pod očima… Šel jsem na snídani, dneska sem do školy nemusel, je neděle.
"Frankie, stalo se něco?" zeptala se mě máma. Ne mami, nic se nestalo, jen sem včera znásilnil nějakýho kluka, pomyslel jsem si.
"Ne mami, všechno je v pohodě…" snídani sem nedojedl a odešel sem do svého pokoje. Naivně jsem doufal, že myšlenky na Davida přestanou, ale ne. Pořád mi v hlavě zněl jeho vystrašený hlas. Právě požíralo moje svědomí.
Svědomí, proč se neozvalo dřív? Když jsem ho tam donutil, mi ho vykouřit tak proč mě nezastavilo už tenkrát?
"Ale víš, že chtělo." Ozvalo se mi uvnitř hlavy. Začínal jsem z toho pomalu ale jistě šílet. Potřeboval jsem na to nějak zapomenout. Už se to hold stalo, nedá se to vrátit takže na to zapomeneme, ano? Domlouval jsem sám sobě. Myslím, že teď by byl pravej čas na cvokaře, mluvím tu sám k sobě. Sednul jsem si na postel a dal hlavu do dlaní a pevně jsem sevřel víčka, jako bych snad tu představu mohl vytlačit takhle z mysli. Ale nic, furt tam byl, snad ještě zřetelnější!
Už sem nevěděl co dělat. Nikdy jsem výčitky svědomí neměl. Tak proč je mám zrovna teď´? Nejspíš proto, že byl tak nevinnej. Tak roztomilej. Tak sexy? Ano, byl moc sexy. A já jsem ho moc chtěl, tak sem si ho vzal, ikdyž to bylo násilím. Kdybych byl věděl, jaký pak budu mít výčitky, tak to ani neudělám. Dokázal jsem si představit, jak moc chudák trpěl a jak musí trpět teď´. Musel jsem mu hodně ublížit. Jak jen to mám odčinit? Přijdu si jak ta největší svině na světě. Jediné, co sem dokázal vymyslet, bylo jít se mu omluvit
Cítil jsem se najednou líp, tak nějak odlehčeně. Jo, půjdu se mu omluvit.
"Jenže co mu řekneš? Sorry za to, že jsem tě znásilnil?" už zase ten hlas! Jenže měl kurva pravdu. Nemůžu mu jen tak zaklepat na dveře a říct Sorry, je mi to líto, že jsem tě znásilnil? Vždyť mě s tím může poslat do prdele! A co hůř, zavolat na mě poldy. Ale nic jiného mi nezbývalo a já jsem došel k tomu závěru, že se chci omluvit, musím se omluvit, je to tak správné.
Jenže když sem byl venku před barákem, tak mi došlo, že vůbec nevím, kde bydlí. Musel sem teda za Jephem a doufat, to ví on ......
"Hey Franku co ty tady děláš?" zeptal se mě Jeph dost udiveně.
"No… jen se na něco potřebuju zeptat." řek sem mu. Pozval mě ze slušnosti dál.
"Tak se ptej" pobídnul mě. Začal sem být mírně nervózní, kecám byl sem hodně nervozní.
"Hele nevíš náhodou, kde bydlí David? Byl tady taky včera." sakra to sou nervy. Jeph se tak divně usmál.
"Ty myslíš toho emáčka co si s nim včera odešel?" začal se mi smát. Co je na tom k smíchu.
"Jo toho…" řek sem dost popuzeně. Jeph mi teda dal jeho adresu, prej je to jeho kamarád ze školy.
Já z toho franka fakt nemůžu:-D omfg:-D