close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sázka XXII - You Drive Me Crazy 1/2

8. srpna 2008 v 10:41 | Black Summer - překlad jacqueline |  Translated -> Sázka
Po dobré hodině sem stál zase před skříní. Rozhodnul jsem se, že se půjdu osprchovat a to jen kvůli tomu, abych si dal trochu času než se budu rozhodovat, co si oblíknout. Nemohl jsem se prostě rozhodnout, neměl jsem nic, ale opravdu nic, co by se mi pro to zdálo vhodné. S povzdechem jsem zíral na hromádku triček. Bylo mi jasné, že sem to se zdůrazňováním těla raději neměl přehánět, nechtěl jsem přece, aby si Gerard zase myslel, že ho chci zase jen dostat do postele. Přeci jen sem si již před nějakou tou dobou uvědomil, že mi nejde jen o to.

Po té, co jsem docela dlouho zíral nerozhodně na mé oblečení, bez toho že bych se nějak rozumně rozhodnul, vytáhl jsem černý, úzký džíny (jedny z mích oblíbených kalhot, byly z části roztržené) a k tomu tmavě červený vršek. Rychle jsem si oboje obléknul a zase zmizel v koupelně, kde jsem se musel vyřešit těžkou otázku ,linky nebo žádné linky'. Nejistě sem zíral do zrcadla. Nemohl jsem se prostě rozhodnout, nešlo to. Nervózně jsem zpracoval mé vlasy s trochou gelu a pak se zase vrátil k linkové otázce. Naštvaně na sebe samotného, vzal sem pak přeci jen tužku a černě si ohraničil oči. To se mi vždycky líbilo. Tak proč ne teď?
Vyběhnul sem z koupelny a podíval se na hodiny. K mému zděšení jsem zjistil, že sem vážně potřeboval přes hodiny na to, abych se jakž takž připravil. Ale v tom se objevil další problém. Měl bych něco Gerardovi přinést? Kytku? Více kytek? Něco jiného?
Každý den sem mu nosil housky, ale todle bylo přeci jen něco jiného.
Začal jsem bez systému prohrabovat moje kuchyňské skřínky a našel jednu ještě vcelku novou tabulku čokolády, kterou jsem jednou koupil. Bez přemýšlení sem ji vytáhnul, abych ji pak předal Gerardovi. Třeba měl čokoládu rád. Mohl jsem v to doufat, vážně jsem nechtěl vynechat jedinou příležitost, abych mu ukázal, že umím být hodný. Celkově jsem si myslel, že sem byl na dobré cestě.
Vážně jsem to pak dokázal. Byl jsem hotový. Jak s mým vzhledem, tak s nervama. A to uplně hotovej. A přesně. Každopádně jsem se nemusel postavit u žen asi velmi odstrašující otázce, jaké boty si vzít. Pohodově jsem si nandal moje rozchozený chucks a zavázal je. Hodil jsem ještě kontrolující pohled do zrcadla. Jo, trak bych se mohl nechat vidět. Dříve bych na sebe dokázal zírat dalších deset minut, ale zrcadlo teď pro mě nemělo žádné kouzlo. Byl jsem až moc zaměstnán myšlenkami, jestli se Gerardovi bude líbit, co jsem měl v plánu.
Čokoládu v jedné, klíče v druhé jsem za sebou konečně zavřel dveře a hopsal schody dolů. K mé nervozitě se přidalo i veselé očekávání, a byl jsem víc než rád, když jsem konečně došel k Gerardovi a stál před jeho domovníma dveřma.
Přesně, samozřejmě. Normálně sem chodil pozdě. Ale nechtěl jsem, aby na mě Gerard čekal, a proto jsem byl přesně.
Nedočkavě jsem zmáčknul zvonek a čekal na jeho reakci. Ta přišla rychle, a ani sem se nemusel namáhat a jít k jeho bytu, protože vyšel okamžitě za mnou.
Málem mi to vyrazilo dech. Vypadal úžasně. Vlastně ne víc jak předtím. Nemohl jsem přesně říct, co to bylo. Ale něco na něm mě fascinovalo víc než předtím. Leželo to jen na tom, že se moje nadšení vůči němu při každém setkáním zvyšovalo? Nevěděl jsem to.
,,Hey,''pozdravil jsem ho, stále lehce nervózní, a opatrně se usmál. Opatrně. Ne vyzývavě nebo sprostě. Váhavě jsem mu podával mu čokoládu. ,,Máš rád čokoládu?,'' zeptal jsem se a podíval se mu zpříma do očí. Chyba. Během okamžiku jsem byl ještě nervóznější.
Gerardův pohled putoval k čokoládě v mé ruce, a na jeho rtech se vytvořil lehký úsměv. Moje srdce na to reagovalo s absolutně se nehodícím výpadkem. Když to takhle půjde pořád, nebyl jsem si jistý, jestli bych tudle..tudle náklonnost měl mít rád. Ale třeba si na to budu muset jen zvyknout.
,,Velmi rád dokonce…děkuju,'' odpověděl přátelsky a jeho úsměv byl ještě výraznější, že to teď už byl opravdový úsměv. Zase zvednul pohled a znova se na mě podíval. Špatně, usmíval se na mě. A já už jsem byl zase neschopný, něco říct. Naštěstí mi Gerard ten úkol vzal.
,,Prozradíš mi teď, kam půjdeme?,'' zeptal se a pohlédnul k mému autu.
,,Nope,'' zavrtěl jsem hlavou. ,,Říkal jsem přece, že to je překvapení. Pojď,'' vyzval jsem ho pak a šel cílevědomě dolů ulicí.
Chvilku mi trvalo, než sem si uvědomil, že mě Gerard nenásledoval.
,,Jdeme pěšky?,'' zeptal se překvapeně.
,,Není to daleko, možná 15 minut. Pokud tam teda chceš stát dál, bude to samozřejmě trvat déle,'' odpověděl jsem a musel sem se vážně ovládat, abych mu nenastavil ruku, aby ji mohl vzít. Udělal bych to sice rád, ale…ne. Raději ne.
Gerard šel teda taky. Celou cestu se ze mě snažil vytáhnout, kam jdeme, ale rozhodnutě jsem mlčel. Co možná nenápadně jsem na něj čas od času házel postranní pohledy. I když se nějak přehnaně nestrojil, vypadal opravdu, opravdu dobře. Jeho černé vlasy mu čas od času padali do obličeje, a vypadalo to prostě jen roztomile, jak se nemotorně snažil je vždycky odfouknout. Nejraději bych mu pomohl a pramen mu z obličeje odhrnul. Vsadil bych se, že tam má neuvěřitelně jemnou kůži…Obléknul se - jako vždycky, když jsem ho viděl - do černého, což mi ale vůbec nevadilo. Naopak, strašně mu to slušelo. Přičemž sem si byl jist, že by vypadal dobře i v pytli od brambor.
Oh bože. Pomalu se moje myšlenky stávaly tak kýčovitý, že to málem bolelo. Naštěstí nebyl nikdo, kdo by mi mohl číst myšlenky, jinak by mi to bylo tak strašně trapný, že bych po okolí běhal s rudou hlavou. Hlavně kdyby mé myšlenky uměl číst Gerard…
Raději o tom nebudu přemýšlet.
Nakonec jsme tam dorazili. S úšklebkem sem Gerardovi podržel dveře vedoucí do malého klubu. Byl jsem tady už častěji, a doteď se mi to líbilo. Ceny nápojů byli akceptovatelné a hudba byla přesně podle mého vkusu, občas dokonce hráli live-bands. Jako dnes. Byla to nějaká uplně neznámá, malá skupina, která hrála hlavně cover verse, ale protože sem teď už věděl, že se Gerardův hudební vkus podobal mému, byl jsem si jist, že se mu to bude líbit. Alespoň jsem v to doufal.
,,Tak jsme tady,'' vysvětlil jsem mu a udělal lákavé gesto směrem ke dveřím.
Váhavě vstoupil Gerard do budovy a rozhlédnul se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pájina pájina | Web | 8. srpna 2008 v 10:56 | Reagovat

´Každý den sem mu nosil housky, ale todle bylo přeci jen něco jiného.´tahle věta byla dokonalá xD

2 kisss kisss | Web | 8. srpna 2008 v 11:05 | Reagovat

Heeeeeeeeeej dobře, dobře ;) ;)

3 DareDareDevil DareDareDevil | 8. srpna 2008 v 11:14 | Reagovat

áááách óóóóóch...neumím se lépe vyjádřit néž tím...btw ten frank je vážně dámička:-D

4 Saxana Saxana | Web | 8. srpna 2008 v 12:59 | Reagovat

Jeee. Ďalší diel ! :D Ja pri čítaní tohoto bývam vždy nervóznejšia ako Frankie :D

5 Nikkky Nikkky | Web | 8. srpna 2008 v 13:46 | Reagovat

supeeeer sem zvědavá co se bude dít tak rychle pokračování...:D

6 adriana adriana | 8. srpna 2008 v 13:49 | Reagovat

ach

7 tess tess | Web | 8. srpna 2008 v 14:10 | Reagovat

aaaaw...to je tak hezkééé..moc se těším na další..

8 swuppie swuppie | 8. srpna 2008 v 16:45 | Reagovat

už sem myslela že se nedočkám a oh. nádhera jacq nádhera. božskej překlad

9 Pansy Pansy | E-mail | 8. srpna 2008 v 17:36 | Reagovat

ďalšíííí prosííííííííííííííííííííííííííím!!!

10 Simka Simka | E-mail | Web | 8. srpna 2008 v 18:13 | Reagovat

hmm, je to pekné ako sa Frankie snaží byť milý :).... strašne roztomilé xD tak ... prosím ďalšie pokračovanie!!!!

11 Tery Tery | 8. srpna 2008 v 19:25 | Reagovat

Héééééééééééj, supeeeeeeeeer! ;-)..........ten Frank ho snad ještě sbalí xD....rychle pokráčko, už se nemůžu dočkat...

12 devilishe devilishe | 8. srpna 2008 v 22:01 | Reagovat

ja som najprv ani nevedela,ze o co sa tu jedna...tak dlho neboli nove diely... :D ...ale nastastie som si spomenula.... dokonale...ako vzdy....som zvedava,ci bude gee pristupnejsi..noo...neviem neviem

13 Geenka Geenka | Web | 10. srpna 2008 v 21:24 | Reagovat

jako vždy

naprsto rozkožné :D

vážně roztomilej díl :)

14 Matty Matty | 11. srpna 2008 v 10:45 | Reagovat

Uh...to wy mě čtete myšleny co se komentářů týče :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama