16. srpna 2008 v 22:37 | Anett
|
Jen abych od vás měla pokoj..... Tohle je jeden ze slabších dílů, ale zase vysvětlí vám, čím se budem zaobírat dalších pár dílů.
"No takže nejdřív by to mohla bejt pusa." Nahnul se ke mně a políbil mě, nejdřív jako by nevěděl, jestli může a pak mi strčil jazyk do krku a už to jelo. Začal ze mě strhávat oblečení a já nevim, jak ale ocitl jsem se na jeho lůžku. Velice nepohodlné, musím říci. Nikdy jsem nepochopil, jak může na tom spát, mne z toho bolely pokaždé záda, když jsem tu byl déle.
V následujících pár okamžicích, se naše těla zmítala v divokosti Gerardova přirážení, oba jsme byli rázem velice zpocení. Žadonil jsem jak děvka o další a další přírazy. Byl jsem hold nenasytný, jeho tělo byla pro mě droga. Nehty jsem zarýval do jeho ramene a sténal.
Gerard sem tam přihodil nějakou sprostou poznámku. To jsem na něm miloval asi ještě víc, nechoval se jak kazatel.
Oba jsme se udělali s hlasitými výkřiky. Gerard se na mě svalil a zrychleně dýchal, jeho zpocené tělo se třelo o moje. Rukou jsem si protřel oči, občas se mi to totiž zdá jako sen, ze kterého se probudím a zjistím, že není pravdivý, což bych asi nesnesl.
"Musíš jít." Řekl mi, když se trošku uklidnil. To mě trošku vyvedlo z rovnováhy. "Proč?" nikam jsem nechtěl, chtěl jsem zůstat s ním! Podíval se po mně, jako by mi kapalo na maják. "Protože by tě tu někdo mohl najít. Tak vypadni, slyšíš?" teď byl ale dost hnusnej.
Tak jsem se sebral a odešel. Cestou domu jsem plakal, proč to udělal? No ale to je teď jedno, hlavní je, že zejtra je neděle tudíž mše. Už se těším, až ho tam uvidím, tak dokonalého v tom hábitu. Domu jsem došel o něco později, mám to domu docela blízko a celkově tohle je i malá vesnice.
Zbytek dne jsem se docela nudil, vlastně jsem nic nedělal, tady se taky totiž nedá nic dělat. Občas vyjedem do města, s pár kamarády ale to je také dost málo. Já se radši zdržuju tady….
Ráno mě rodiče probudily už v šest, že prej je čas se jít připravovat, netušim co? Bohoslužba trvá chvíli a navíc tam stejně máme bejt až hodinu před. Jenže tady je každej tak nábožnej až to pěkný není. Já věřím jen na jednoho boha a tím je pro mě Gerard.
Nasnídal jsem se a šel se dívat na bednu. Pak se umejt a do kostela. Došel jsem tam kolem desátý. Pár kluků tam už bylo. Pozdravili jsme se. Všimnul jsem si, že tam je i ten, jak jsem ho včera zachránil. No teda zachránil, to si myslel on…
Divně se po mě koukal. Pak ke mně přišel. "Dík, ale viděl jsem, co jste včera s Gerardem dělali, teda jen zaslechl, jak můžeš?" podíval jsem se na něj. To je ale hajzlík malej nevděčnej! "No a? Vadí?" díval se teď on na mě jako by mi šibalo. "JO!!! Tohle není správný Franku! Musíš to říct doma. I ostatní kluci to už chtěj říct. Tohle by se dít nemělo, chápeš? Je to proti bohu!"
Tohle, ale, to nesmí! Nesměj to říct! Co když by pak Gerarda poslaly někam pryč? Začal jsem panikařit. Musím mu v tom zabránit, ale jak? Podíval jsem se kolem, ostatní šly asi už do kaple připravovat zbytek věcí. Popadl jsem nějaké těžítko co tam bylo a bacil ho po hlavě.
Nejdřív se díval nevěřícně, šáhl si na hlavu a na prstech měl krev. Já jsem furt těžítko svíral v ruce a nemohl se pohnout. Pak spadnul na zem. Teď bylo čas na paniku, kluci určitě ještě přijdou a co pak jim asi tak mám říct? Popadl jsem ho za ramena a odtáhl do kumbálu. Po bohoslužbě se ho musim zbavit. Nikdo nebude překážet mě a ani Gerardovi!
Přišli kluci sotva jsem dovíral dveře. "Co tam schováváš Franku? Mrtvolu?" jeden z nich zažertoval, já jsem se ale fakt musel tvářit jako že asi jo. "Notak, byl to jen vtip! Tak se převleč a pojď s náma připravit bohoslužbu." Jen jsem zakýval na znamení souhlasu a radši už mlčel.
Celou bohoslužbu co jsem stál vedle Gerarda sem na něj musel furt koukat. Já z něho zešílím! Tohle ať mi nedělá! Po skončení si mě odchytl ale já jsem se vymluvil na něco a šel uklidit toho, no ani nevim jak se jmenuje.
Nikdo si mě naštěstí nevšímal. Od Gerarda jsem ale slyšel divný zvuky. Tak jsem nechal tělo pohozený ve dveřích a šel se podívat k němu, klíčovou dírkou jsem viděl, jak tam někoho má a to co dělaj, se mi ani za mák nelíbilo! Byl to nějakej pihatej kluk a skláněl se mu do rozkroku! Tak tohle ne, ruce jsem zaťal v pěst. Budeš další na řadě hošánku! Pomyslel jsem si.
Jenže teď se musim postarat o toho předtim! S velkou nechutí jsem se k němu vrátil a dotáhl ho za kostel, tam je takovej menší sráz, dokulil jsem ho tam a překulil ho, padal jak hruška. Připitoměle jsem se usmál. "Máš to ty hajzle malej. Nebudeš se mezi nás plést!" zařval jsem ještě na něj.
Jo, tohle udělám každýmu, kdo se o to pokusí. Otočil jsem se a šel domu. Už na mě čekala máma s obědem. Sedl jsem si za stůl a spustil modlitbu.
"… a odpusť nám naše hříchy…."
poslední věta fakt nej