20. srpna 2008 v 12:19 | Nancy
|
Gerard
Pořád jsem ležel v posteli, ale srdce mi začalo bít jako o život. Franka zřejmě tlukot mého srdce probudil, protože se začal probírat. " Gee, co se děje?" " Pššt, nevím, ale slyšel jsem divný rány. Probudilo mě to." Frank se ke mně přitisknul. " Neboj se, půjdu se tam podívat." " Né nechoď, nenechávej mě tu samotnýho." " Tak pojď se mnou." Vstali jsme a oblíkli se. Otevřel jsem dveře a vykouknul na chodbu. Všechna světla svítila. Cítil jsem , jak mi Frank stiskl ruku. Podíval jsem se na něj a on se lehce začervenal a pokrčil rameny. " Bojím se no." Trochu komické na kluka , co kradl auta a má podmínku. Šel jsem první a Frank se držel za mnou. Jak jsme se plížili po chodbě, najednou jsme se málem s někým srazili. Byla to Annie. Lekla se nás a strašně zaječela. " Do háje, sakra vy dva…..málem jsem si z vás cvrkla."
" Promiň." Její pohled spočinul na mě, na Frankovi a potom na našich propletených prstech.
" Slyšeli jste tu ránu?" " Jo." Odpověděl jsem. Na chodbě se mezitím sešli v podstatě všichni. Nebyl tu jen Dog. Skoro to vypadalo, že jako by se nikde nic nestalo, ale nakonec přece jenom něco. V jídelně. Výtah na jídlo byl vyjetý nahoru. Nebylo v něm vůbec nic. Teda vlastně něco jo. Jeden malý klíček. Popošel jsem k tomu blíž a vzal ho opatrně do ruky. " Od čeho myslíš, že je?" Podíval se na mě Tom. " No, řekl bych, že možná od jedné z těch zamčených místností?" " Tak to vyzkoušíme."
Řekla Nicole a vytrhla mi ho z ruky. " Hej počkej…" Křičeli jsme za ní, ale ona nás už neslyšela, běžela po schodech nahoru. Zkoušela jednu místnost za druhou a pak se najednou ozvala rána jako výstřel. Všichni jsme se po sobě podívali a utíkali za ní. Chodba byla prázdná. Najednou jsem se prudce zastavil. Dveře přede mnou byly odemčené. Nicole ležela na zemi v krvi. Mary tam doběhla skoro jako poslední a když uviděla svoji mrtvou sestru, začala hystericky ječet. " Pane bože drž už hubu." Křičela na ní Annie. A když to nepomohlo, rozmáchla se a jednu jí natáhla. Díval jsem se dovnitř do té místnosti a objevil jsem, že na dveřích byl mechanismus, který se spustil automaticky, potom, co se dveře odemkly a otevřeli. Byla na nich přidělaná zbraň, která díky mechanismu vystřelila.
Vešel jsem dovnitř a hned za mnou Tom. Frank zůstal stát na chodbě přitisknutý ke zdi. V místnosti byla bedna. Jenže přes tu bednu byl obrovský řetěz se zámkem. Ten zámek byl ale na digitální číselný kód. " Co myslíš, že v tom je?" Podíval jsem se na Toma s otazníkem v očích. " Netuším, ale už je nás o jednoho míň." " Děláš si srandu, jak o tom můžeš takhle mluvit." " Můžu Gerarde, protože jestli si dobře pamatuju, může přežít jen jeden nebo ne?" Kopnul do bedny a odešel. Vzali jsme Nicolino mrtvé tělo a odnesli ho do jedné nevyužité místnosti. Byl jsem unavenej a domluvili jsme se, že se podíváme na tu bednu až se ještě trochu prospíme. Lehnul jsem si zpátky do postele.
" Na co sakra může bejt ten zámek do prčic." Přemýšlel jsem nahlas. " Gerarde, a co myslíš, že v tý bedně je?" Otočil se na mě Frank. " Nevím, ale spíš než co v ní je, mě momentálně zajímá, jak jí otevřít. Ty čísla na tom zámku budou mít něco společnýho s náma." Sakra už se to nedalo vydržet. Vstal jsem z postele a šel na chodbu k té skříni s chlastem. Dlouho jsem se na ty lahve díval a přemlouval se, že se napít nepotřebuju. Jenže ta touha ve mně byla silnější než smrt. Natáhnul jsem ruku a jednu vyndal. Odšrouboval uzávěr a potom zavřel oči. Přiložil jsem lahev k ústům a napil se. Mým hrdlem projelo teplo. To se následně rozlilo do celého mého těla. V tenhle moment to byl ten nejlepší pocit, co jsem kdy zažil. Ještě párkrát jsem si loknul a vrátil lahev zpátky na místo. Potom jsem se vrátil i já, do pokoje za Frankem. Když jsem dolehnul, Frank se ke mně zase přitisknul. Ležel asi tak minutu v klidu a potom zvednul hlavu. " Gerarde?" " No"
" Tys pil?" " A co má bejt?" " Vždyť si říkal, že už si vyléčenej." " Nech mě bejt Franku." Frank se asi naštval, protože si lehnul na svojí půlku postele a víc už se ke mně netisknul. Ale mě bylo zatraceně dobře. Zavřel jsem oči a usnul.
Za pár hodin jsem se probudil. Osprchoval se a šel za ostatníma do jídelny. Pozdravil jsem je a oni mě, až teda na Franka. " Takže co si myslíte o tý bedně?" " No, a co si myslíš ty, ty seš přece velkej Sherlock ne." Jo, ironická poznámka od Toma hned po probuzení, no co může bejt lepší. " Já myslím, že ta čísla na tom zámku mají nějakou spojitost s námi, takže bychom měli přijít na to, co." Ale nikdo se k ničemu neměl. Mary byla úplně mimo, Annie naštvaná, že Mary pořád brečí, Tom byl rád , že nás je o jednoho míň, Dog mlčel a Frank mě nenáviděl za to pití. "Víte co, polibte mi všichni."
Zvednul jsem se a odešel zpátky do postele. Asi po dvaceti minutách, co jsem se rozvaloval a začínal si připadat, že se zblázním, za mnou přišel Frank. " Co chceš?" " Gerarde, nechci se hádat, ale tak nepij prostě." " No jo." Odseknul jsem mu. Věděl jsem, že kecám, teď jsem na to měl větší chuť, než kdy jindy. Frank si sednul ke mně na postel a díval se na mě. Kdybych přemýšlel, proč se na mě tak díval, musel bych se zase napít, takže jsem se k němu naklonil a strhnul ho na sebe. Neprotestoval. Líbali jsme se a váleli se po sobě. V jeden moment ležel Frank pode mnou na břiše a já ho líbal ze zadu na krk. " Proč máš v zadu na krku vytetovaný to číslo?" Frank se pode mnou otočil na záda a podíval se na mě. " Já ale vzadu na krku nemám vytetovaný žádný číslo." …………..
wow...chudák holka:-(