18. srpna 2008 v 10:06 | Anett
|
Otočil jsem se a tam stál nějaký pán. Došel ke mně.
"Už jsem se bál, že vás nezastihnu. Jsem detektiv Conrad, vyšetřuji to vaše zmlácení a úmrtí pana Waye." Zůstal jsem tam stát jak solnej sloup. Doktor mi říkal, že se nejspíš staví policie, když se nezastavili, tak jsem si myslel, že je vše okay.
"Mm a co chcete po mně?"
"Jen vaši výpověď, co se ten den stalo. Ty kluky, co vám to provedli, jsme již chytili, čekají na obvinění z ublížení na zdraví a ze zabití."
"Jenže já si skoro nic nepamatuju." Což byl fakt. Doktor řikal, že moje dočasná amnesie ohledně toho dnu nejspíš zmizí a já si vše vybavím, ale tak rád bych nechtěl.
"To je škoda, ale stejně to s vámi musíme sepsat. Přijďte zítra na naši služebnu. Tady je moje vizitka. Nechcete odvést domů?" nabídl zdvořile ale já se zdvořilostí odmítl. Rozhodně jsem netoužil po tom, aby mě před barák dovezli policajti.
* * *
Domu jsem dojel asi do hodiny, naštěstí mi všechny spoje docela navazovali. Hned jak jsem otevřel dveře svého bytu, tak jsem hodil batoh na zem. By mě zajímalo, kdo mě přišel navštívit a donesl mi tam i pár věcí, třeba mám nějakého dobrého anděla. Uchechtl jsem se tomu, to se nestává.
Došel jsem do kuchyně a podíval jsem se po poličkách, nikde ani špetka alkoholu. To je teda situace tohle to. Vzal jsem peněženku a útokem první krám s alkoholem, co tu byl. Nakoupil jsem si pár flašek a konečně byl doma, na gauči s mojí flaškou v ruce. Takhle jsem se cítil nejlépe. Nejsem alkoholik, jenže ten alkohol odplaví vše, co mě trápí a že teď toho mám plnou hlavu.
Ráno jsem se probudil s pěknou kocovinou a bolestí žeber. To jsem to teda přepískl. Když jsem si vzpomněl, že musím ještě na policajty tak to mi fakt ještě chybělo.
Stěží jsem došel do koupelny a do sprchy. Hruď jsem měl něčím převázanou tak jsem ten obvaz sundal. Všiml jsem si spousty podlitin, co jsem měl na hrudi. Vlastně skoro celá moje hruď teď hrála všemi odstíny fialové a zelené.
Pustil jsem na sebe proud teplé vody. Očista. Nevnímal jsem nic kolem sebe, jen to, jak na mě dopadají kapky vody. Ve sprše jsem byl dost dlouho. Když jsem vylezl, něco jsem si uklohnil k jídlu, oblékl se a šel na policii.
Výslech byl krátký, i oni brzy zjistili, že si skutečně nic nepamatuju. Ale ujistili mě, že ti čtyři se ven podívají až za dlouhou dobu.
Vycházel jsem zrovna z policejní stanice, když jsem v kapse narazil na nějaký papír, podíval jsem se. Byla na ní adresa Donny a telefonní číslo. Rozhlédl jsem se po okolí, na druhé ulici byla budka, tak jsem k ní došel a vhodil pár drobných.
S velice roztřesenými prsty jsem vymačkával jednotlivé číslice. Přiložil jsem sluchátko k uchu a poslouchal spojování. Na druhém konci to někdo vzal a ozvalo se tiché Ano. Jenže já jsem stále mlčel, najednou jsem nevěděl co říci.
"Je tam někdo?" poznal jsem hlas Mikeyho. Jak mám s ním mluvit? Teď jsem měl slabost i v kolenou. "Tady Frank." Řekl jsem potichu, tak moc potichu že jsem si nebyl jistý, jestli jsem to skutečně vyslovil. Pro změnu bylo ticho na druhé straně aparátu.
"Frank, mm co potřebuješ?" zněl dost odměřeně. "No, tvoje máma mi říkala, že se mám ozvat, tak to tedy dělám." Zase to ticho. Nesnáším tíživé ticho.
"Jo jasně. No ehm, můžeš přijít zejtra? Na oběd, mamce to vyřídím, bude ráda. Kolem jedný. Ahoj." A zavěsil. Já jsem stále stál v té budce a držel si u ucha již hluché sluchátko. Co jsem také čekal? Že semnou bude mluvit jako s dlouholetým kamarádem?
* * *
Klepal jsem na masivní dřevěné dveře. Bál jsem se, jako snad ještě nikdy. Uslyšel jsem za dveřmi šustění a nějaké zvuky, snad že někdo šel otevřít? Dveře se otevřely a stála přede mnou Donna. Milo se usmívala. Jako bych snad byl nějaký rodinný přítel.
"Ahoj Franku, jsem ráda, že si přišel, pojď dál." Popošla na stranu, abych mohl kolem ní projít. Váhal jsem, ale když se na mě povzbudivě ale zároveň tak smutně usmála, asi jsem jí to dlužil. Vešel jsem tedy dovnitř. Jejich dům byl velice velký a prostorný, uklizený, zkrátka to byl takový ten typ domova, ve kterém jsem chtěl vždy bydlet.
ááách:-D krásnej díl:-D ale stejně mi pořád vrtá hlavou jak do toho spadá gee:-D nemůžu se dočkat dalšího dílu:-D