close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sázka XII - Just Sleep...(?)

12. července 2008 v 11:14 | Black Summer - překlad jacqueline |  Translated -> Sázka
Po opakovaně mlčenlivé jízdě sme dojeli ke mně domů. Vypl sem motor a vystoupil. Gerard to udělal taky, ale nepůsobil vůbec tak sebejistě jako předtím. Měl ruce hluboko v kapsách a dával velmi pozor na to, udržet mezi námi vzdálenost.

Odemkl jsem dveře a zavedl ho ke mně do bytu.
,,Neuklidil jsem.'', varoval jsem ho, ale on jen pokrčil rameny.
,,Stejně nechci dlouho zůstat.'', odpoveděl neutrálně. Na to bych se podíval. Okázal jsem mu telefon a nechal ho - mile, jaký sem - samotného, aby mohl zavolat svý kamarády.
V době, co telefonoval, sem udělal čaj. Vlastně bych teď radši měl kafe, ale v tendle čas bych to měl asi nechat být.
Po dobrejch desíti minutách sem se vrátil do obyváku a viděl celkem frustrovaného Gerarda zírat na telefon.
Rychlostí blesku se ve mně rozšířil vítězoslavný pocit. Že by nikoho nenašel? Tak…tak to si oba dnes večer určitě užijem.
Snažil jsem se, abych neprojevil žádný pocit a sedl jsem si vedle Gerarda na pohovku.
,,Chceš čaj?'', zeptal jsem se ho a podržel mu kouříčí hrnek pod nos. Jo, taky jsem mu udělal - třeba ho to konečně přesvědčí o přednostech mého charakteru.
Vzal si mlčenlivě hrnek z mojí roku, stále zírající na telefon. ,,Dík.'', řekl nepřítomně, než naťukal další číslo. Mohl jsem mu to ,prosím, ať to někdo vezme!' uplně vyčíst z obličeje.
Po prožitých deseti minutách - v opravdosti to byla jedna, nejvýše dvě - položil a přesunul telefon na stůl.
Očekával jsem něco dobrého…velmi dobrého.l Na konci bude muset zůstat ještě přes noc…
Jako by chtěla utvrdit mé předtuchy, podíval se na mě Gerard nejistě ze strany, než začal mluvit.
,,Já…ehm…'', zasekl se.
,,Nikomu se nemůžeš dovolat a nedokážeš si představit nic hezčího, než tady strávit noc?'', pomohl jsem mu stědře.
Chvilku na mě zíral, pak se zase chytil a jeho pohled během okamžiku ztmavnul. ,,Nějak tak.'', zamumlal. Asi nechtěl být nepříjemný, dyť byl on ten, co u mě chtěl přespat a ne naopak.
,,No…víš, vážně bych tě tu nechal přespat, ale já mám jen…jak bych to řekl…jednu postel. A jednu deku.'', odpověděl jsem a široce se zašklebil. Bylo víc než jasné, co jsem tou větou myslel.
,,Nedělej si starosti, to ti taky nechci vzít. Budu spát i na podlaze, když to bude potřeba.'' jeho hlas zněl střídavě nasraně a pracně ovládnutě, a fakt mě to bavilo, jeho špatnou situaci využívat.
,,Pokuď tě tady vůbec nechám přespat.'', upřesnil jsem to. Samozřejmě že ho tady nechám přespat, samotně jen kvůli těm jasným důvodům, dyť to nikdy nebudu mít jednodušší, dostat ho do mojí postele.
Stejně, Gerard si toho nebyl uplně jistej, protože při mých slovek odvrátil pohled bez toho, že by něco řekl. Asi zrovna přemýšlel o tom, co by dělal, kdyby u mě nemohl přespat. Vypadal skoro bezbranně, a nějak sem to nemohl snést, nechat ho déle nevědomého.
,,To je okay, můžeš tady zůstat.'', řekl jsem mile. ,,Ale vážně nemám druhou deku.'', doplnil jsem. To je obecný fakt, protože týpci, kteří tady normálně přespávali, spali se mnou pod jednou dekou.
,,Můžu spát i bez deky.'', zamumlal Gerard odpověď.
,,Je tady v noci docela zima…a já nemám problém s tím, dělit se s tebou o deku.'', odpověděl jsem a nemohl jsem si odpustit docela špinavej úšklebek.
,,To ti věřím na slovo.'', zavrčel Gerard a zle se na mě podíval.
Usmál jsem se, dopil svůj čaj a vstal.
,,Můžeš se tu klidně uvelebit…já teď du každopádně do mé teplé postele.''
S těmito slovy jsem vyšel z obyváku, odnesl hrnky do kuchyně a zmizel v mé ložnici.
Chtěl jsem, aby si Gerard myslel, že ho vážně nechám v klidu na gauči…což sem měla taky v úmyslu. Pro začátek.
Bylo už pozdě, a proto sem se převlíkl do mého ,pyžama'. Protože jsem měl v úmyslu, jít Gerarda později navštívit, byl sem tak hodný a oblíkl si ještě tričko. Ale přeci jen sem přemýšlel, jak bych na něj lépe zapůsobil…s nebo bez oblečení.
Nakonec sem se přeci jen rozhodl pro to triko, abych ho tak nevylekal a nechal ho si na mě pomalu zvyknout. I když je podle mého názoru tak daleko, že by mě mohl jen v boxerkách přivítat s otevřenou náručí.
Ale, jak už sem musel často uznat, vypadalo to, že Gerard funguje trochu jinak než všichni ostatní muži - mimo Luise - se kterýma jsem doteď měl tu čest se setkat. A proto jsem si to triko nechal.
Pohodlně sem se zavrtal pod mojí teplou deku. Nějak mi to skoro bylo líto, že sem nechal Gerard bez deky v obyváku - s vědomím, že dnes v noci bude vážně zima. Těsnění na oknech nebylo stoprocentně těsné, a hlavně ve větrných dnech mohlo docela nepříjemně táhnout.
Ale dnes se to bude moct využít k dobrému…
Dříve nebo později bude Gerard mrznout, a když za ním za dvě hodiny přijdu, abych se podíval, jestli je všechno v pořádku, bude už asi drkotajíce zubama ležet na mé pohovce. A doufám, že nebude mít nic proti troše tepla…
Zase se na mém obličeji roztáhl úšklebek. Teď už musím vážně jen čekat…
O dvě hodiny později, bylo už chvilku po půlnoci, už sem to nevydržel. Vlastně sem doufal, že Gerard příjde sám od sebe za mnou, ale protože to nebyl ten případ, budu se o to muset postarat sám.
S povzdechem sem se vyklubal zpod deky a snažil se, ignorovat lehkou husí kůži, která se díky chladnému vzduchu vytvořila na mém těle.
Potichu sem ťapkal chodbou směrem obyvák, zůstal u dveří chvilku stát, abych poslouchal.
Žádný chrápání.
Definitivně dobrý znamení. Nesnáším týpky, kteří chrápou.
Opatrně jsem otevřel dveře a podíval se dovnitř. Gerard se na pohovce stočil, paže pevně obmotané kolem nohou, a on…on asi vážně spal.
Překvapeně sem zůstal stát. S tím sem vážně nepočítal…a nějak to ruinovalo celý můj skvělý plán, dostat ho do postele.
Vypadal tak divně ztraceně na tý velký pohovce, skoro křehce, a jeho bílá kůže silně vynikala na modrém pozadí.
Fascinovaně sem na něj zíral. Nemohl jsem říct, co to bylo, ale nějak mě přitahoval pohled na něj. Chyceně sem se o krok přiblížil. A ještě o jeden, ještě o jeden, něž sem se těsně pře ním zastavil a sedl si na bobek.
Vypadal…oh bože, vypadal vážně dobře. Fakt dobře. Vyděšeně touto myšlenkou jsem se o kousek posunul dozadu, ale pak sem šok, že sem si něco takového vůbec mohl myslet, odstrčil a zase se věnoval jeho vzhledu.
Jeho hrudník se lehce zvedal a klesal, skoro to ani nešlo vidět, a i když se stočil, pokrývala i jeho kůži lehká husí kůže. Prameny jeho vlasů mu padaly do obličeje, a přistihl jsem se při tom, jak sem natáhl ruku, abych mu je odstranil.
Rychle sem jí zase odtáhl, ale nutkání se ho dotknout zůstávalo. A uplně mě to mátlo. Jasně že sem toužil i po jinejch chlápcích, ale ne když spali. Vážně sem se ptal, co se se mnou děje.
Nějak se vytvořila potřeba, obejmout Gerarda a zahřát ho, protože tady bylo vážně čerstvo. Ale to bylo asi jen kvůli tomu, protože to byl první velký krok směrem k mému cíly - vyhrát sázku. Jo, to bude ono.
Uplně opatrně sem vylezl k Gerardovi na pohovku a obmotal kolem něj mou paži. Spal tvrdě a můj dotyk ho neprobudil. Nebyl jsem si jistý, jestli mě to má těšit, ale když sem se vedle něj jakž takž napasoval, už to stejně nebyla otázka. Vyděšeně sem se napnul.
Líbilo se mi to.
Jako myslím, líbilo se mi to dost hodně.
A to, i když vlastně vůbec nejsem mazlící typ. Ještě nikdy. Nejistý, jestli bych tu paži neměl radši odtáhnout, než uplně změknu, sem zůstal ležet a pozoroval Gerardův klidný spící obličej přede mnou. Byl uplně uvolněný, a vážně sem měl tu možnost, prohlížet si ho, když nebyl uplně naštvaný nebo zmatený. Mezitím co sem to dělal, rozšíříl se ve mně takový zvláštní pocit, který sem rychle zařadil mezi neznámé a nebezpečné, a to mě konečně přesvědčilo o tom, že bych tu paži vážně měl dát pryč.
A to sem i vážně chtěl.
Ale…nešlo to. Nějak.
A teď sem byl já ten, kdo byl zmatený. Nejradši bych vstal a vlezl zpátky do mé teplé postele - a todle přání pro mě bylo uplně netypické, tak netypické, že sem se málem bál sám sebe. Stejně sem zůstal ležet, přitom sem se přesvědčoval, že se mi to vyplatí, když se Gerard zítra ráno probudí v mém obětí, a bude se muset ptát sám sebe, proč tam je.
Při této myšlence se na mých rtech vytvořil náznak úsměvu, a stále šklebící sem zavřel oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mia.sweet Mia.sweet | Web | 12. července 2008 v 11:18 | Reagovat

Máš good blog ... :o))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama