close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sázka X - Looking Better Than Ever And You Can’t Stand It

12. července 2008 v 11:13 | Black Summer - překlad jacqueline |  Translated -> Sázka
Zhruba o čtvrthodinu později jsme dojeli k zahrádce mejch rodičů. Gerard se na mě překvapeně podíval.

,,Co bude todle? To mě uneseš do pampy nebo co?''
Aha, pán měl zase -jako dycky- špatnou náladu.
,,Věř mi, vážně nemám důvod tě unést.'', řekl jsem mile, odepnul jsem si pás a vystoupil jsem. Gerard to udělal po mě.
Šli jsme vedle sebe, mlčeli jsme, a já sem bohužel nedokázal jít bez toho, že bych ještě trochu kulhal.
,,Jak se má tvoje noha?''
Překvapeně sem se podíval na Gerarda. Myslel tu otázku jako vážně? Při pohledu na jeho obličej jsem musel -ještě překvapeněji- uznat, že to asi myslel vážně.
Ale myslím že spíše ze špatného svědomí než ze zájmu.
,,Docela dobře.'', odpověděl jsem mu tedy a odvedl Gerarda přes křupající štěrkovou cestičku do malé zahrádky mých rodičů.
Znovu jsme mlčeli, a poprvé jsem si uvědomil, jak absurdní to byla situace. Nutil jsem někoho, aby se se mnou sešel. Nojo, více méně, ale spojení ,nutit ho' ho mi přišlo jako celkem pasující - i když Gerarda nutilo spíše jeho špatné svědomí.
Přes všechno mě udivovalo, že byl tak tichý ,a jak sem očekával, nenadával a nebékal, jak je to všechno hrozný. Něco tady vůbec, ale vůbec nesedělo…
Zamyšleně sem ho ze strany pozoroval. Pořád měl karafiát v ruce, a s údivem jsem zjistil, že ho ještě nezmačkal - nebo nezahodil. Spokojeně sem se zase podíval před sebe. To probíhalo lépe než sem očekával.
Samožřejme se nedalo váhat, že to bylo kvůli tomu, že konečně zjistil, jak skvěle vypadám a že sem celkově skvělej kluk. Kdyby mu to došlo dřív, byl bych o zničenou nohu chudší a balení kondomů bohatší.
No ale nejpozději zítra je od Luise získám.
Při této myšlence sem se zase zašklebil. Ještě sem nevěděl, jak Gerarda dostanu do postele, ale ŽE se mi to podaří, to mi bylo jasný. Bezpochybně.
Neberme v úvahu to, že posledního týpka sem měl před víc než týdnem, a byl jsem absolutně pro, změnit tento stav.
I když sem při těch sebechválících myšlenkách projevil lehký náznak špatného svědomí vůči Luisovi - ale jen malilinkatý. Dyť po mě nemůže chtít, abych byl kompletně bez trošky zábavy.
Když sme došli k brance, zase sem trochu znervózněl. Zmateně sem se snažil, neprojevit to a otevřel sem branku. Nedůvěřivě si Gerard prohlížel plot, jako kdyby měl strach, že už ho nepustím ven. Což sem taky neměl v úmyslu.
Hluboce se nadechl a prošel, stále nedůvěřivý, kolem mě. Do zahrady. S úšklebkem jsem ho následoval, zavřel za mnou branku a čekal jsem na jeho reakci. Dyť sem si dal vážně práci.
Tiše sem se za něj postavil, přesně v tu chvíli, abych slyšel, jak se ostře nadechl.
,,To…kdo to všechno udělal?'', zeptal se překvapeně a otočil se na mě.
Uraženě sem se na něj díval. ,,Já.''
Nevypadal tak, že by mi to věřil, ale tentokrát sem říkal pravdu. Taky že sem pro to potřeboval půl dne, a musel jsem říct, že výsledek mé námahy šel vidět.
Pyšně sem si prohlížel bílou plachtu, kterou sem pověsil mezi dva stromy. Rychle sem běžel kousek doleva a zapl proud. Žárovkový řetěz /sakra já teď vůbec nevim jak se to řekne, prostě takový ty žárovičky jak se dávaj na Vánoce všude možně a jak už to pak je hroznej kýč/, který sem pověsil pod plachtu jako hvězdné nebe se rosvítily a taky na stromech se lampičky rosvítily jako tisíce světlušek.
Fakt sem si dal dost práce, a v tom mě utvrdil Gerardův pohled, který sem na mě chvíly cítil, předtím, než se pomalu dostal do pohybu, aby obdivoval taky zbytek.
Pod plachtou sem postavil malý bufet, s různými -vegetariánskými, musím si dávat pozor na postavu- pochoutkami. Na trávník jsem rozprostil měkou deku a středně velká, otočená, dřevěná krabice sloužila jako stůl pro dva talíře se sklenicemi, příborem a svíčkama.
Vlastně to byl prostě kýč, ale měl sem přesto pocit, že se to Gerardovi takovým divným způsobem líbilo. Sice to nepřiznal, ale uplně sem to na něm viděl, jak si všechno přesně prohlížel a snažil se, aby mu každý detail utkvěl v paměti.
Vnitřně sem si udělal poznámku, že se mu kýč asi líbí…nebo aspoň to, že se kvůli němu někdo snaží. Třeba to budu ještě někdy potřebovat…
Gerard natáhl ruku a prsty přejel přes ubrus. S velkýma očima se na mě pak otočil a pak se podíval nahoru, aby si prohlídnul umělé nebe. Dost sem se divil, že pořád nic neřek, ale něco mi v tom zabránilo, prolomit ticho. Radši sem si ho chtěl prohlížet, a mimo to jsem pociťoval zvláštní, hřejivý pocit. Divné (ale vůbec ne nepříjemné…).
Rozhodl jsem se to dál neřešit a s úšklebkem jsem čekal, než se Gerard dokoukal a otočil na mě.
Jeho odpor vůči mě byl stále rozeznatelný, ale taky se smísilo čisté překvapení do jeho pohledu.
Každopádně, ta nedůvěřivost byla furt.
,,Proč to děláš?'', zeptal se mě ostře a asi se mu dost líbilo, probodávat mě pohledem.
,,Proč dělám co?'' Iritovaně sem se na něj podíval. Proč musí být tak nepříjemný? Měl by být rád, že se tak snažím…to byla jedinečná šance, k týpkovi mého kalibru se jen tak nepřiblíží blíž než na sto metrů.
I když nevypadá špatně, toho sem si poslední dobou stále víc všímal. Kdyby se usmíval, což v mé přítomnosti nedělal, vypadal by celkem DOBŘE - a ten kompliment z mé pusy stál za to - dyť mám sebe samotného jako měřítko, to se nikdo nedostane nějak vysoko.
,,Proč se tak snažíš, i když víš, že bojuješ na prohrané půdě?'', pozměnil Gerard svou otázku.
,,Kdo říká, že to je prohraná půda?'' Jasně, má holku, ale nechci bejt jeho kluk, chci jen rychlej šuk /:D:D Jmenuju se Buck a mám rád šuk :D/ a pak už bych byl spokojenej a nechal bych ho do konce života napokoji.
,,Já.'', odpověděl jednoduše. Otevřel pusu, aby ještě něco dodal, ale pak si to rozmyslel a nechal to tak.
Pozvedl jsem obočí. ,Jen ty, nebo i tvoje přítelkyně?'', Tušil jsem, že to byl důvod pro jeho odtažitost…je ten správnej typ na výčitky svědomí, todle setkání se mnou je nejlepší důkaz.
Při zmínění jeho holky sebou cuknul, jako kdybych mu dal ránu. Zase sem si vzpoměl na jejich hádku, které jsem byl náhodou svědkem. Na to sem uplně zapoměl…nedůležitý věci si nikdy nepamatuju dlouho.
,,Já…'' Zasek se. Chtěl zase něco říct, ale nedokázal přenést slovo přes rty. V jeho očích bylo najednou něco jiného, zranitelnost, která mě, nevím proč, nenechala vůbec chladného.
,,Rozešla se s tebou?'', zeptal jsem se ho tiše. Nevěděl jsem proč sem byl zrovna v situaci, mluvit tak soucitným tónem. Nechtěl sem se v jeho pohledu ponížit, ale nikdy sem moc nehrál na pocity. To možná bylo kvůli tomu, že většinou dostanu to, co chci, z důvodu mého bezchybného vzhledu.
Gerard natočil hlavu. ,,Ne…já sem to ukončil.'', zašeptal tiše.
Přemýšlel jsem, proč mi to říkal. Ale fakt zněl smutně…něco stáhlo můj žaludek. Co to bylo? Todle já neznám…
Zmateně sem se podívaů na Gerarda. Bylo to…byl to SOUCIT? Myslím, tak správně?
Soucit pro…Gerarda?
Proč?
Gerard se na mě zase natočil. ,,Protože…protože…to se tě vůbec netýká!''
Upps. To poslední Proč sem asi řekl nahlas…i když se to týkalo něčeho uplně jiného.
Naštvaně zíral Gerard díru do země.
Cítil jsem se strašně znavenej z tý situace. Co má člověk dělat, když se něco děje uplně jinak, než s tím počítal?
Nejistě sem šel ke stolu s jídlem, dal mu trochu salátu (ne, nedělal jsem ho sám, při vší genialitě, to sem teda nezvládl) na talíř a dal mu ho pod nos.
Beze slova mi ho vzal z ruky a sedl si na zem.
Trochu zmateně z mé zmatenosti sem si mu sedl naproti.
Gerard ztrátu své holky asi vážně prožíval…a fakt sem pociťoval…soucit.
Samotná tato věc byla obdivuhodná, ale nutkání ho utěšit, to ještě přesahuje.
Byl jsem tak znavený, jak si vůbec pamatuju, jako nikdy z nějaké situace.
Zatraceně, a já měl tak dobrý plán…jeden geniální plán, jak bych ho dostal do postele. Ale ten můžu zapomenout…
Chvilku jsem pozoroval, jak se bez chuti šťoural v jídle.
,,Chceš o tom mluvit?'', zaptal jsem se ho opatrně. Můj hlas zněl divně, tak…tak upřímně a mile…skoro soucitně. To nebylo něco, co zmenšovalo mou nejistotu.
Gerard zvedl hlavu a podíval se mi zpříma do očí. Ochrnule jsem se zaklonil. Co…co to bylo?
,,Má to bejt vtip?'', I když se snažil, znít naštvaně, měl sem pocit, že v tom tónu byla i špetka naděje - naděje na jisté ne.
Zavrtěl jsem hlavou jako jisté ne.
Odložil vidličku a zase se na mě tak podíval…tak…tak…divně. Neměl sem slov. Já, Frank Anthony Thomas Iero Jr. sem neměl slov. Mlčenlivě sem tam seděl. To musím zpracovat.
Kdy bylo něco takového? Naposled…to musí bejt věčnost. A to sem musel udělat ještě v plenkách, moje znalosti jazyka tedy nebyly optimální.
Teď taky odložil talíř, postavil se a šel pár kroků pod plachtu. ,,Nutila mě, abych se k ní nastěhoval, a když sem jí řekl, že si to chci promyslet, naštvala se a předhazovala mi, že jí miluju moc málo a takový ty kecy. To my bylo po nějaký době až moc blbý…a pak mi došlo, že sem jí fakt dostatečně nemiloval. Takže sem to ukončil.''
Wow. Čekal jsem mnoho, ale todle ne. Proč mi to říká? Třeba protože dotěď neviděl nikoho jinýho, protože to asi je docela nedávno co se rozešli. Ale to, co mi řekl, utvrdilo můj názor, že ženy si stále stěžují a furt melou ,kdybys mě miloval, tak…'. Prostě nervní.
Postavil jsem se a šel blíž k Gerardovi. Fakt nezněl nějak smutně…ale když sem se mu podíval do obličeje, zjistil jsem, že to tak jen znělo.
Asi kvůli tomu o kousek poodešel.
Tiše sem zavzdychal. ,,Víš, to je přesně ten důvod, proč se mi líbí chlapy. Ženy sou až moc komplikovaný, než je člověk uspokojí…''
Gerard se na mě zvláštně podíval. ,,A muži takový nejsou?'' Skepticky si mě prohlížel, jako kdyby mi nevěřil, že sem uplně normální a duševně zdravý.
Zašklebil jsem se. ,,Ne…aspoň ti ne, který znám, a těch je docela dost.''
Můj protějšek asi přesně nevěděl, co na to má říct.
Využil jsem svou šanci, přiblížit se k němu o krok. ,,Ale neměl bych nic proti, to množství….ještě zvětšit.'', zašeptal jsem mu a fixoval ho mým pohledem.
Šokovaně můj pohled opětoval, než jeho tváře zabarvil lehký červený tón. Asi sem ho víc než jistě vyvedl z konceptu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama