close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sázka VII - Hey Baby, I Know You

11. července 2008 v 22:05 | Black Summer (překlad jacqueline) |  Translated -> Sázka
Naštvaně sem se vyslíkl z mejch úzkejch kalhot. Naštěstí tam byla lavička, na kterou sem si mohl sednout. I když sem to přiznal nerad, bez týdle lavičky by můj zadek hrubě přistál na zemi, nebo bych se z těch kalhot ani nedostal. Se vzdechem sem je odhodil na zem, uvolnil své chodidla z ponožek a starostivě sem si prohlížel mojí nohu. Ta fakt nevypadala dobře, byla zhruba dvakrát tak tlustší než předtím a modře nateklá, s hnusným červenym okrajem. Garantovaně zlomený.

Jediná útěcha při této myšlence bylo nadcházející rande s Gerardem. Musel sem se zašklebit. Kdybych ho ani při tom nijak nezmanipuloval, tak už bych taky nevěděl jak dál.
V té chvíly někdo zaklepal na dveře.
,,Mr. Iero?'' Mladý můž strčil hlavu dveřma dovnitř a obdaroval mě pohledem. ,,Můžete teď jít dovnitř.''
Vstal jsem, postavil se na jednu nohu a hopsal jsem za tím mužem do rentgenové místnosti.
,,Lehněte si prosím na lehátko. A nohy prosím nahoru.''
Bez komentáře sem plnil instrukce doktora, nebo doktorského pomocníka nebo co prostě byl, a dohopsal jsem k tomu lehátku. Hmm…ten chlápek nevypadal zas tak špatně. Kdyby moje noha nebyla uplně v prdeli a kdybych ho potkal na jiným místě, fakt bych se ho snažil sbalit. Ale dobře, tady nebylo správné místo ani správný čas. Byl jsem si nechat zrentgenovat nohu.
Rutinně položil ten muž moji nohu na takový divný šedý prkno a zabalil mě - jen dole - do hnusný těžký zástěry. Cítil jsem se, jako kdybych měl bejt v další chvíli přinucenej, něco upéct nebo uvařit. Co ho to vůbec napadlo, něco takovýho mi nandat? Chtěl sem si tu zástěru zase sundat, ale ten chlap mě vzal za ruce a zavrtěl hlavou.
,,Ta je proti záření a nebylo by dobrý si ji sundávat.'', vysvětlil m, jako by mluvil s dítětem ze školky. Tak sem si tu hnusnou věc nechal ležet na břichu a na nohách. Trochu mě znejisťovalo, že sem potřeboval ochranu proti záření, ještě nikdy sem nepřemýšlel o rentgenech a dycky sem si vlastně myslel, že sou uplně bezpečný.
,,Musíte teď zůstat ležet uplně v klidu.'' Hlas toho chlapa mě zase vytrhl z myšlenek. Ještě se na mě divně podíval, jako kdyby se bál, že bych ho neposlechl. Uplně zbytečná ta starost taky nebyla, protože čím dýl jsem přemýšlel o rentgenovým záření, tím víc hroznejch obrazů se zjevovalo v mojí hlavě, a lehce hekticky sem se rozhlížel o možnosti útěku.
Co, co kdybych pak vypadal jako monster? /welcome to S//C…/ S dvěma hlavama a zkaženou kůží? Sakra, proč sem ve škole nedáva pozor a nečetl noviny? Co když bylo rentgenový záření fakt nebezpečný a já budu jejich první obětí? Ale to by pak určitě denně nerentgenovali tolik lidí. Až na to, že to třeba celé je obrovská, tajná výzkumná akce…
Najednou to kliklo. A pak zase. Vyděšeně sem sebou cuknul a posadil jsem se. Ten chlap přišel zase dovnitř a díval se na mě se soucitným úsměvem. Když zase promluvil, mluvil pomalu a jasně.
,,Už nemusíte mít strach. Už to skoro skončilo. Vám je dobře.''
Jen mi to tak přišlo, nebo se mnou vážně mluvil jak s bláznem? Halo? Já sem Frank Iero, se mnou se člověk nebaví jak s idiotem!
Hnusně sem se na toho muže podíval, přehoupl své nohy elegantně z lehátka a skočil na zem, abych to aspoň důstojně ukončil. Co by se mi taky podařilo, udělal bych to bez té zničené nohy. Jen sem jí lehce zatížil, unikl mi bolestivý výkřik a přenesl sem rychle váhu na zdravou nohu, dostal sem se do vrávorání a asi bych spadnul, dyby mě ten muž duchapřítomně nechytil, předtím než bych celkem neelegantně políbil podlahu. Tak todle sem doslova podělal.
,,Všechno v pořádku u vás?''
,,Jo!'',zavrčel sem a hrubě sem se uvolnil. Ten by ze mě vážně měl sundat ty hnáty, nebo bych opravdu začal vybírat penéze za to, že by se mě někdo mohl dotknout.
Uraženě sem kulhal k převlíkací kabince, zabouchl za sebou dveře a natáhl si kalhoty. Můj obličej hořel. Ta akce byla dokonce mě trochu trapná.
Zrovna se mi podařilo, narvat se do kalhot, když někdo zaklepal na dveře a ten chlap zase strčil hlavu ovnitř. To nemohl počkat, než řeknu dále? Ale na druhou stranu to bylo jedno.
Měl bych se soustředit na důležitější, a chtěl sem se zeptat, kdy zjistím výsledky, když začal mluvit.
,,Musíte si ještě na chvilku sednout do čekárny. Zavoláme vás, až budeme znát výsledky.''
Sotva to dořekl, hned zase zmizel. O to lepší.
Otevřel jsem dveře a vyskočil ven, zpátky do čekárny. Boty a ponožky sem měl v ruce, nedokázal jsem je zase nandat, moje noha až moc bolela. A dával jsem přednost tomu, bejt bos než v jedný botě přijít do čekárny.
Gerard seděl přesně tam, kde sem ho zanechal a byl ponořenej do svejch novin. Zase sem se zašklebil. Zpomalil jsem své poskoky a snažil jsem se, dostat se celkem tiše do jeho blízkosti. Vlastně sem ho chtěl vystrašit, ale uslyšel mě a zvedl pohled. Napnutě mě sledoval.
,,Je zlomenej?'', zeptal se netrpělivě. Bylo mi jasný, že si nepřál nic víc, než aby odpověd byla jasné Ne.
Zvedl jsem svou nohu a stočil na ní Gerardovu pozornost. ,,Jak podle tebe vypadá?'', zeptal jsem se ho.
Když jeho oči putovali po mé modré noze, vyděšeně se rozšířili. Očividně si musel přiznat, že moje noha fakt vypadala celkem hrozně. Než ale něco stihl říct, sedl jsem si na židli vedle něj.
,,Dřív než se naštveš, nevím to. Máš teda ještě malou šanci, předtím než se budeš moct na naše rande''- to slovo sem silně zdůraznil, a Gerardstáhl obličej, jako kdyby kousl do kyselého citrónu- ,,připravovat.'' Zašklebil jsem se na něj.
Gerard odvrátil pohled a zase se soustředil na své noviny, což se nezměnilo ani během dalších dvaceti minut. Měl sem dostatek příležitostí ho sledovat, které sem si samozřejmě nenechal ujít. Nebyl jsem si ale jistý, že si toho nevšiml nebo se jen snažil to ignorovat, každopádně nic neříkal.
Musím říct, že se mi fakt dost líbil. Čím častěji sem se na něj díval, tím lepší mi přišlo to, co sem viděl, ale než sem se zase mohl pohroužit do myšlenek, co by měli něco se společnými nočními aktivitami, zavolali mě a hopsal jsem do ošetřovací msítnosti, kde na mě čekal doktor a s rentgenovejma obrázkama v ruce.
O půl hodiny později sem měl berle a plastovou dlahu na noze a široký úšklebek na obličeji. Šel sem k Gerardovi a vítězoslavně sem se na něj šklebil.
,,My dva máme rande.''
Jeho výraz při těchto slovech by se dal vyvážit zlatem. Vypadal, hezky řečeno, šokovaně. Uplně sem na něj viděl, jak pomalu ale jistě chápal, co to znamenalo. Pak se ale dal dohromady.
,,Myslím, že s tím nemůžu nic udělat.'', dostal ze sebe mezi zatnutými zuby.
Můj úšklebek se ještě rozšířil. ,,To máš pravdu.''
Gerard stáhl oči do štěrbin. ,,A kdy je hororové datum?''
Chvilku sem přemýšlel. Zhruba za týden budu moct běhat zase bez berlí, což by pro naše rande určitě byla přednost. ,,Příští sobota večer.'', řekl jsem nakonec.
Gerard jen krátce kývnul, stále vypadal, jako by měl silné bolesti zubů.
,,Dostaneš se sám domů?''
Zavrtěl jsem hlavou. ,,Chození teď vypadá celkem špatně.'', připoměl jsem mu.
Gerard vzdechl, ale souhlasil, že mě odveze domů. Jestli todle nebylo jasné znamení že mě nepovažuje za přitažlivého. Možná to ještě sám jen nevěděl…ale zato sem to věděl já. A já tadle vědomí určitě použiju jako mou přednost. Dyť sem teď měl týden čas na to, abych přemýšlel, co by Gerarda přimělo do té správné nálady.
Celou cestu v autě sme mlčeli. Gerard, protože asi musel dávat pozor, aby mu nic neuniklo, co si o mě vážně myslel, a já, protože sem v myšlenkách přemýšlel o nadcházejícím rozhovoru s Luisem. Ten bude koukat….jeho taktika vůbec nevyšla. Sice se mu podařilo, na chvilku mě donutit k přemýšlení, ale já ho prohlídl. A já vyhraju tu sázku.
Když Gerard zastavil u mého bytu, zašklebil jsem na chvíli a těsně sem se k němu nahnul. O něco se odšoupl, ale já se k němu dosla, jak nejlépe to šlo. ,,V sobotu tě vyzvednu v osm večer.'', zašeptal jsem mu do ucha (v celkem přitažlivém tónu, jak sem si myslel).
,,Vypadni.'', zasyčel místo odpovědi, a vyjímečně sem ho poslechl.
Když sem vystupoval, poslal jsem mu ještě vzdušnou pusu, než sem se otočil, kterou uplně ignoroval. To naštvané zablesktnutí v jeho očích sem stejně viděl.
Dokulhal jsem se s berlema k sobě do bytu a rovnou k telefonu. Musel sem zavolat svému nejlepšímu kámošovi a vyprávět mu o mém dnešním úspěchu.
Netrpělivě sem čekal, než to konečně někdo zvedne.
,,Halo?''
,,Hey Luisi, sem to já.'', začal jsem.
,,Co je?'' Jen sem si to představoval, nebo jeho hlas zněl vážně vynervovaně? ,,Přemýšlel si o tom, co sem ti říkal?'', Zeptal se s očekáváním.
Zase sem se zašklebil, i když mě nemohl vidět. ,,Jo, to sem udělal. Nemusíš mít strach, nejsem na tebe naštvanej.''
,,He?''
,,Prokoukl sem tě. Mohl sis nechat napadnout fakt něco lepšího, abys mě přiměl, abych nedělal sázku.''
,,Franku, to nemělo nic společnýho s tou sázkou!'' Luis teď zněl fakt nazlobeně. Řekl jsem něco špatného? Ne, určitě ne. Asi si Luis nechtěl přiznat, že sem prokoukl jeho taktiku. Jo, to bude ono.
,,Luisi, nebuď naštvanej, že vím, k čemu si mířil. Ten nápad ani nebyl tak špatnej.'', snažil jsem se ho utěšit.
,,Hele, posloucháš mě vůbec?!'' Teď zněl Luis vážně naštvaně. Ještě víc než naštvaně. Velmi nasraně, tak by se to spíš dalo nazvat. Kdybych věděl, jak se naštve, když mu to oznámím, ani bych mu to neříkal.
,,Jo…'', řekl jsem opatrně.
,,Tak by sis měl všimnout, že to myslím uplně vážně. Už nemám chuť, nechat se sebou od tebe takhle zacházet, jako kdybych nebyl tvůj nejlepší kámoš, ale ten, který musí dělat to, co řekneš, a musí si poslouchat tvé špinavé příběhy.'', zavrčel.
Mlčel jsem.
,,Dokud o tom nebudeš přemýšlet, nemusíš se mi ani ozvat.'', doplnil ještě tiše, skoro výhružně, a položil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Geenka Geenka | Web | 14. července 2008 v 15:04 | Reagovat

..no silně mi to někoho připomíná..ale o tom to neni!

skvělé mažu na další díl xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama