close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sázka IX - Can't Stop, Gotta Date With Hate

12. července 2008 v 11:13 | Black Summer - překlad jacq |  Translated -> Sázka
Ještě stále uplně znavenej z toho hodně přemýšlení sem ještě chvíly zůstal sedět na pohovce. To bylo poprvé od té doby…od té doby…ach, to je jedno odkdy, prostě od hodně dlouhé doby, co sem se někomu omluvil. Jako vážně omluvil, žádna hraná omluva, ale pravá. Omluva, u které mi to, za o sem se omlouval, bylo vážně jasné a bylo mi to líto.
Teď sem potřeboval kafe.

Vnitřně sem se proklínal za to, že sem kafe zrovna vylil, chňapl jsem svý berle a pomalu sem šel zpět do kuchyně, při čemž se to, co sem dělal, nedalo nazvat zrovna chůzí. Cestou chodbou sem se podíval do zrcadla a musel sem si s úlekem všimnout, že s tou plastovou dlahou a berlava neběhám tak elegantně jako bez nich. To sem musel rychle změnit, ale na to se soustředím pak, teď sem potřeboval to kafe.
Zbytek dne sem strávil tím, neklidně běhat po bytě sem a tam, někdy s berlema, někdy hopsajíce bez plastových opěrek, který sem už nesnášel. Kdo to vymyslel? Tydle berle byly tak…chyběla mi sloa, ale v každém případě stačili k tomu, aby mi vzaly velkou porci mé přitažlivosti, a to mi dělalo docela starosti. Než nevyřeším tento problém, neůžu se odvážit na ulici. Nemyšleně na to, že by mě někdo mohl vidět…
A navíc mě bolela noha, a mohl sem se vsadit, že do tří dnů (vlastně sem si tu dlahu nemoh sundat) bude smdět jako hezký balení hermelínu. Ble.
Než sem se dokázal pohroužit hlouběji do sebelitování, zazvonil telefon, a tak sem se lekl, že sem málem upad. Rychle sem hopsal k telefonu. To musel být Luis. Tak sem doufal, že mi odpustí…
,,Jo?'', řekl sem bezdechu do sluchátka. To hopsání je namáhavější, než sem si myslel.
,,Hey Franku, to sem já.'', odpověděl Luis. Cítil jsem, jak sem se uvolňoval. Co bych dělal, dyby mi neodpustil? Bez Luise sem byl v prdeli. Poprvé mi bylo jasný, že sem poslední dobou, jak sem začal trávit noci s cizíma chlapama, ostatní přítelství velmi zanedával, pokud uplně nezničil. Todle poznání mě trefilo docela silně. Luis je můj jedinej opravdovej kamarád. Co bych bez něj dělal, kdyby mi bylo špatně? Co bych dělal, dkybych potřeboval jeho pomoc (né že bych ji nějak často potřeboval, dyť sem dokonalý, ale člověk nikdy neví…)?
,,Přemýšlel jsem, o tvé omluvě.'', pokračoval.
,,…''
,,A myslím, že…'' Udělal přestávku.
PROČ udělal zrovna na tom místě pauzu? Proč? Cítil jsem, jak se moje ruka lehce zatřísla, a to mě dost naštvalo.
,,A myslím, že ti můžu odpustit.''
Tak se mi ulevilo, že sem si oddechl a nemohl jsem zabrínit, abych nevypustil ,,Díky bohu.''
,,Ale žádný přehnaný návaly emocí tady, sem to jen já.'', řekl Luis nedotčeně, a tadle věta mi naprosto objasnila, že mám co zlepšovat.
Než sem ale něco dokázal odpovědět, mluvil Luis dál, tentokrát s pobaveným t¨nem v hlase.
,,No, a jak to de se sázkou?'', zeptal se.
Byl teda zvědavej, to bylo jasný. Nojo, kondomy nejsou levný.
Nemohl sem zabránit úšklebku.
,,Dobrý.'', odpověděl jsem pak. Měl přece jen trochu šťourat…to je vůči němu fér. Že vůbec mohl váhat o mých geniálních nápadech…
,,To znamená?'', zeptal se.
,,Nojo, teda…'', Trochu sem váhal. Mám Luisovi říct vo tý noze? Dyťto vlastně nemá nic společnýho s tou sázkou, ne? ,,Mám s ním rande.''
,,Ty máš CO?'', Luis zněl celkem šokovaně. S tím asi nepočítal. ,,Pochopil jsem to dobře? Ty máš rande s GERARDEM WAYEM?! Jak…sakra jak se ti to podařilo?''
,,No…asi si o mě nemyslí, že sem tak hroznej.'', odpověděl jsem mu. To přeci jen nebylo lhané, mám vážně pocit, že si na mě pomalu zvyká. Okay, přiznám to -to rozloučení nebylo optimální, a mohlo by to být lepší (napříkald bez zlomené nohy), ale každopádně sem měl to rande.
Uplně sem skrz telefon slyšel, jak to Luisovi hučelo v halvě, ale zase se rychle chytl. ,,No ať už to je jakkoliv….kdy to bude?''
,,Příští sobota.''
,,Jak…teprve příští sobotu? Vsadil bych se, že bys něco takovýho chtěl mít co nejrychleji za sebou.'', řekl překvapeně.
,,No, Luisi-miláčku, tvoje sázky nejsou poslední dobou nějak světoborné.'', připoměl jsem mu, ale v další chvíly sem toho litoval. Zrovna sem se mu omluvil, a už zase začínám s těmahle rečma.
,,Ehm, myslím, ehm…'', koktal jsem, hledal jsem oprávnění.
NA druhé traně zavzdychal Luis. ,,Jojo, to je okay. Já teď musím jít, mám ještě shůzku. Uvidíme se určitě brzo. Tak zatím!''
,,Dobrý, ehm, Luisi?''
,,No?''
,,Já, ehm, myslím, že před sobotou nebudu mít čas…ale pak ti povím všechny detaily!'', nechtěl sem přeci, aby zjistil o mé noze a jediným důvodem pro rande.
,,Okay, tak se uvidíme pak. Ale před těmi špinavými detaili mě můžeš ušetřit…pokud by nějaké byly…'', odpověděl mi, předtím než zase jednou položil.
Další dny ubíhali pomal, měl sem vážně problémi s berlema, ale snažil jsem se udělat z toho to nejlepší a ve čtvrtek a pátek sem si objednal hezkou pizzu, místo toho abych startoval mé ubohé kuchyňské pokusy. Moje ruce už byli plné mozolům a kdybch přišel k samoobsluze, koupil bych si i pilník, abych je odhobloval. Přeci jen bylo moje rande za dveřma, a nechtěl sem přijít se stvrdlýma kloubama. Ale v pátek sem ještě měl svý berle, a v sobotu sem se musel připravovat.
Po té co sem se ráno s velkou radostí rozloučil s debilní dlahou a berlema. Moje první běhací pokusy nemohli být označovány za úžasné, ale zvládal jsem neupadnout, i když sem měl pocit, že moje holeň měla poloviční množství svalů. Prostě to bylo na hovno, měl sem pocit, jako kdybych jednou nohou neustále běhal po vatě (s gumovým kolenem).
V sobotu ráno sem se včas vydal na místo našeho rande. Věděl jsem, že s Gerardem budu chtít mít klid, ale taky sem věděl, že sem ho nechtěl přivízt k sobě domů (to bych musel uklidit).
K mému štěstí sem si vzpoměl, že moji rodiče maj zahrádku /jak sou takový ty s tou malinkatou chatučkou a tak/ , kterou můžu používat, protože tam nidky nechodí. A já měl -jako vdycky- perfektní nápad, ale potřeboval jsem celé dopoledne na nákupy a na přípravu toho nejdůležitějšího.
Po více hodinách sembyl konečně hotovej, mohl jsem jít domů abych se připravil. I.Jones se zničenou nohou sem mohl s mým dobrým vzhledem -špatně, velmi dobrým vzhledem- něco udělat. Přeci jen sem ten nejkrásnější, nejšukéznější týpek v okolí! A to se nezničí ani se zničenou nohou, to musí uznat i Gerard.
Doma jsen stál půlku věčnosti před skříní. Co sem si měl oblíknout? Nemohl sjem vypadat moc nápadně. I když, Gerard asi veděl, na co bych narážel, bylo to víc než jasné. Asi bych měl zvolit zlatou střední cestu.
Pokrčil jsem rameny a nakonec sem se rozhodl pro mé normální černý džíny a jedno triko, které stejně sedělo mé postavě, že můj hrudník vypadal vážně dobře. Spokojeně sem si prohlížel mou siluetu v zrcadle. Jo, fakt sem se mohl vydat ven. Už jen jedna věc. /bože já tu uplně slintám :D/
Rychle sem zmizel v koupelně. Pomalu ale jistě sem si zvykl na ten hloupej pocit v mojí noze a uměl sem s tím líp zacházet. Hledal jsem mojí tužku na oči.Shledal jsem, že mi to prostě jen úžasně slušelo a krásně zvýraznilo mé pěkné oči, když sem je měl namalovaný. Samozřejmě né tlustě ani tence, ale prostě tu přesnou vrstvu. Ale protože sem přirozený talent na malování očí, nedělal jsem si starosti. Během tří minu jsem byl hotovej, a velmi dobře vypadající Frank se na mě díval ze zrcadla.
Pak sem si jen vzadu lehce postavil vlasy. /slint, slint/
Jestl itodle Gerard nepoarazí, tak už taky nevim jak dál. Nemohl jsem si představit, že někdy měl někoho tak dobře vypadajícího jako mě. To byla i pro něj jedinečná příležitost. Opravdu nechápu, proč zatím dycky odmítl, opětovat mé pokusy o sblížení.
Ale to je věc, která se dnes večer jistě - za to bych dal ruce do ohně - změní.
Když sem byl hotovej ze svou prací, šel sem spokojen sám se sebou na chodbu a pozoroval jsem se ve velkém zdcadle. Jako jestli sem nevypadal k sežrání, tak to nevypadal nikdo!frank iero
Zašklebil jsem se, zamrkal na svůj odraz v zrcadle a vzal sem si svou bundu a jeden jediný bílý karafiát /ughm/ , který sem koupil předtím na cestě na zahradu. Ta prodavačka květin byla celkem ukecaná a řekla mi všechno možný o tom, co znamená jaká kytka. Bílý karafiát znamená ,jsem ještě volný' a taky, i když sem to myslel čistě tělesně, to je celkem pasující.
Vesele sem se vydal přesný jako hodinky osobně k Gerardovi.
Byl sem vážně zvědavej na jeho obličej, doteĎ ještě neměl tu čest, vidět mě tak krásného. A tu nemá hodně lidí…většinou si myslím, že už normálně vypadám velmi dobře a většinu chlapů by to odehnalo, kdybych vypadal až moc dobře, protože by to rozdíl mezi mnou a jemi až moc zvětšilo. Ale u Gerarda to je jiný. Za prvé ho moc nezajímá, jak vypadám, a navíc je jediná možnost jak ho zaujmout, prvním krokem získat jeho pozornost. A to půjde nejlíp, když budu nápadný.
Začal jsem si pískat a vydal jsem se na cestu ke svému malému autíčku /uhm, FraGee,Pájo, je to brouček? :D/. Je už docela starý, ale dobrý a jezdí bezchybně. Spokojeně sem nastartoval, zacouval a rozjel se za Gerardem. /já teď mám furt v hlavě Bořka Stavitele, neptejte se mě proč :D ale ten dycky vypadá tak spokojeně…/
Když jsem přijel, přemýšlel jsem, jestli mám zatroubit, ale pak sem se rozhodl, že bude lepší když zazvoním. Ale předtím jsem si rozmyslel, jak s ním mám nejlépe zacházet. Můj sebevědomí způsob mu azs tak moc nesedí, nebo z protestu na to nechtěl nějak moc reagovat. Fakt bych mohl zkusit, bejt na něj milej. Rozhodl jsem se, že se budu snažit bejt přátelskej a slušnej. Třeba preferuje todle.
Na cestě ke dveřím se ke mně dostalo takové divné napětí, které jsem ještě neznal. Skoro bych to nazval…rozrušením. Ale to nemůže bejt ono. Frank Iero není rozrušený, aspoň né před randem. A vůbec ne před tam jistým randem jako je todle.
Přesto sem nemohl potlačit lehkou nervoziru, když sem zmáčkl zvonek. Ať už pocházela z čehokoliv.
Nemusel sem dlouho čekat, než zabzučely dveře a já vešel.
Když sem vešel do domu, stál Gerard už ve dveřích. Něco bylo jiný než minule, když sem ho viděl, ale nevšiml jsem si, co to bylo, protože něco jiného zaujalo mou pozornost.
Sice sem měl ve vzpomínkách, že Gerard vypadal dobře, ale že vypadal tak dobře, to zas ne. Jeho pleť byla vážně bezchybná, taková bledá, ale né sírová, ale prostě jen…bledá.
Rychle sem se snažil, moji nejistotu, která se na mě dostala při prvním pohledu, setřást, a místo toho mu předat karafiát. Bezeslov si jí vzal. No teda? Žádný hloupý řeči?
To je jedno. ¨To může bejt jen dobrý znamení, nebo ne?
Natáhl jsem k němu ruku. ,,Smím prosit?'', zeptal jsem se zdvořile, v celkem neutrálním tónu.Gerarde, kterej se na mě předtím ani pořádně nepodíval, zvedl hlavu a na krátkou chvíli se jeho pohled setkal s mým. Jeho pohled vyzařoval odpor, ale stejně sem musel poznamenat:
Má fakt pěkný oči.
Zmatený touto myšlenkou, otočil jsem se, protože mě stejně nechytil za ruku. Gerard šel za mnou do auta, a já sem se vnitřně připravoval na příští hodiny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama