close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sázka IV - I’m Just An Arogant Hole

11. července 2008 v 20:33 | Black Summer |  Translated -> Sázka
S vlhkýma vlasama sem sprintoval zpět do obyváku. Už mi nezbývalo příliš času na zjištění všecho potřebného. Abych byl upřímný, neměl sem ani obravdu nápad, co bych si měl přečíst. Nadavál jsem už sám na sebe za ten debilní napad s tím proudem. Proč sem aspoň neřekl voda?

To bych se prostě podíval na vodoměr /nebo jak se to menuje/ a hotovo. Samozřejmě sem v Luisově přítomnosti nechtěl přiznat, že sem něco udělal blbě. On by si mě s spokojeným úšklebkem prohlídl a řekl by, že by mi to klidně mohl říct předtím. Ne. Bez toho jsem se obešel (i když sem musel přiznat, že on to asi vážně věděl předtím. Ale to uspokojení sem mu nechtěl dopřát).
Už teď se Luis spokojeně rozvalil na pohovce a se zájmem mě sledoval. Ten chlápek je fakt v klidu, místo toho aby mi pomohl…
Zle jsem se na něj podíval a běžel jsem, polovičně obločenej a ještě s nahým hrudníkem, jak sem přišel ze sprchy, k mému milovanému notebooku a zapl sem ho.
Mezitím co se můj PC pomalu rozjížděl, běžel sem zpátky do ložnice, chňapl sem triko a navlík si ho. Když sem se vrátil zpět do obejváku, uplně vyřízenej a na pokraji zoufalství (ovědomil jsem si, že mi zbejvaly asi dvě hodiny, abych zjistil vše potřebné, vše o proudu a ještě k tomu Gerardovu adresu), díval se na mě Luis tak pobaveně od shora až dolů, že sem málem ztratil trpělivost. Ale jen málem.
,,Co je tak vtipný?'', zeptal jsem se utlumeně, abych ho neseřval za to, že ten jeho úšklebek nikdy nezmizí s ksichtu.
,,Nojo. Zrovna přemějšlím o tom, jak chceš Gerarda přesvědčit, že seš expert co se týče elektriky. Nevypadáš jako nějakej, nemáš tušení o proudu a''-udělal dramatickou pauzu-,,on tě pozná.''
Bum. To sedělo.
Šokovaně sem se na něj podíval. Nevim proč, ale jaksi mi to nebylo jasný -spíš sem tu myšlenku odstrčil- že mě Gerard POZNÁ. Včera mě viděl. Věděl jak vypadám. On mě hned vyhodí ještě předtím, než vůbec vejdu. Doprdele. Co teď jako mám udělat? Převlíct se za klauna a pomalovat si obličej? Dát si paruku? Běhat na chůdách, aby mě nepoznal? To je přece absurdní. Poprvé sem začal pochybovat o tom, že sázku možná nevyhraju. Co teď potřebuju, je nápad. A havně tu, kdyby to bylo možné, šla zrealizovat během dvou hodin.
Ale k mojí smůle můj mozek zradil. Zrovna teď, kdy se mi to nejmíň hodilo. Pomalu sem si sedl na pohovku. Proč měl Luis pravdu? Byla fakt nějaká malinká šance, že mě Gerard nepozná? Ale když sem na to myslel, hned mi došlo, jak debilní ta myšlenka byla. Samozřejmě že mě pozná. Jak to, že mi to nedošlo? To byl jeden z těch momentů, kdy sem fakt nadával na ten svůj optimismus. I když to sem dělal málokdy.
,,Ty víš, že mám pravdu.'', řekl suše Luis.
Škaredě sem se na něj podíval a ve stejné chvíli mě napadla ta záchranná myšlenka. Teď o tom ještě budu muset přesvědčit Luise. A to půjde nejlíp, když na něj budu hezky hodnej.
,,Jo…já vím.jak sem to jen mohl přehlídnout.'', řekl jsem celkem potichu.
,,Taky už je načase, že to uznáš.''
,,Co teď mám dělat?'' Snažil jsem se, aby můj hlas zněl celkem zoufale. Luis by měl zvážit svou bezpečnost.
,,No, to taky nevím.'', odpověděl a hrál si s kapsou svýho svetru.
Nastala nepříjemná chvilka. Nakonec sem se slitoval a prolomil jsem ticho.
,,Tyy…Luisi…''
Nedůvěřivě se na mě podíval. ,,Ať už je to cokoliv, ne.''
Udělal jsem nějlepší psí pohled, jaký sem uměl. ,,Nejprve si poslechni, na co se tě vůbec chci zeptat.''
,,Dyť víme oba, že odpověď bude stejně ne.'', odpověděl, ale já se nechtěl vzdát. I když měl pravděpodobně podruhé pravdu.
Vlastně už potřetí, když se počítalo, jak předtím řekl, že Gerard je tvrdý oříšek.
,,Mohl bys…''prosebně sem se na něj podíval.
,,Co bych mohl? Jít místo tebe za Gerardem?''
Načapaně sem se podíval na podlahu. ,,Hm…no.teda…ty určitě nemáš nic jinýho na práci.'', pokusil jsem se zavtipkovat.
,,Jak blbej podle tebe sem?''
Trochu sem se lekl, když sem poznal, že Luis zní docela naštvaně a že vstal.
,,Víš, Frankie, někdy sem si vážně myslel žes byl milej kluk. Ale nějak se to během času stále víc ztrácelo a a ten starej Frankie, ten, kterýho sem znal, ten se ukazuje málokdy. Kde je? Proč se chováš i ke mně tak nadřazeně? Opravdu sem si to zasloužil? Fakt se pořád snažím bejt k tobě milej, i když seš arogantní svině. A ty mi to vůbec nevracíš. Furt jen ,nevipadám skvěle' nebo ,toho chlápka dostanu levou zadní' nebo tak. Doufám, že u Gerarda hezky spadneš na čumák. To ti fakt neuškodí. Třeba o tom pak budeš přemejšlet.'' U těchto slov nebezpečně ztlumil hlas, až málem syčel. Díval se mi zpříma do očí, jakoby něco hledal. Nedokázal jsem se mu taky dívat do očí. To, co právě řekl, se rovnalo úderu do břicha. Fakt měl pravdu? Fakt sem se stal tak hroznej?
Znejištěne sem sklopil pohled. Slyšel sem, jak se Luis vzdaloval. Ve dveřích se ještě jednou otočil.
,,Přemejšlej o tom.'', řekl potichu, a nějak zněl skoro smutně.
S lehkým zacvaknutím za sebou zavřel dveře.
Seděl jsem tam jak ochromenej. Celou věčnost sem se nedokázal pohnout. Nakonec sem se pomalu zvednul a sedl sem si k mému laptopu. Ještě mi zbývala dobrá hodina, abych přemutoval v elektrického experta, ale nedokázal jsem se soustředit. Moje myšlenky byli stále u Luise. Měl pravdu? Byl sem fakt taková…taková arogantní svině jak říkal?
Odehnal jsem ty myšlenky a soustředil se na hledání elektriky…elektrické vedení…elektrické šoky….třeba bych snesl elektrický šok.
Ale najednou se objevil můj vzdor. Třeba Luis neměl pravdu, třeba mi jen záviděl, že sem se v životě tak bavil na rozdíl od něj. To pak tudle sázku vyhraju.
Třeba to byl jen šachový tah od něj, abych prohrál sázku, abych se vzdal, protože mě urážel. A protože si myslel, že se kvůli tomu vzdám.
Jo, to bude ono! Ale na to mu neskočím. Naopak. Teď se budu snažit o to víc, získat Gerarda. Na mé tváři se objevil lehký úsměv. Když Luis bojoval s takovými prostředky, tak to teda vyhraju.
Když sem ještě chvíli zbytečně vyhledával něco o proudu, vzdal jsem to a frustrovaně sem vypl počítač. Stejně to nemělo smysl. Budu si muset vymyslet něco jiného. Čas ubíhal a mě bylo pomalu jasný, že mám docela problém. Třeba bych tam ani neměl jít? Tu možnost sem zvážil, ale pak se ozvala moje pýcha. To sem si způsobil sám. A třeba takhle budu mít šanci se k němu dostat. Člověk by neměl vynechat žádnou možnost. se vzdechem sem vstal z pohovky, vzal si bundu a chtěl sem jít, když mi došlo, že nevím, kde Gerard bydlí. Šel sem zpátky do bytu, vzdal jsem abych vůbec pospíchal. Elektrikáři a zedníci chodí stejně dycky pozdě. A teď sem byl pravej elektrikář.
Podruhé za tento den sem zavolal na informace, kde sem získal Gerardovu adresu a pak sem se vydal na cestu.
O půl hodiny později sem stál před vícepatrovou budovou a modlil jsem se, aby nebydlel uplně nahoře. Nesnášel jsem schodyproto sem taky bydlel v přízemí. Můj pohled putoval po všech zvoncích, když sem ho konečně našel. Way. Moje modlitby asi byly vyslyšen. Zmáčkl jsem zvonek, čekal až se ozvou dveře a vešel sem do chladného domu. Podíval jsem se kolem mě a pak sem taky uviděl, že se jedny dveře otevřely. Ale v nich nestál očekávaně Gerard, ale nějaká žena, která byla dokonce celkem hezká (kdybych byl na ženy, neměl bych nic proti).
,,Jo? A víš co? Přemejšlej o tom v klidu! Ale beze mě! Já teď totiž du!!''
Puh, tak ta má pěknou hlasitost, na to jak byla malinká, a to ještě ve výškách, který člověk snášel jen těžko.
,,Dyť sem říkal, že potřebuju čas abych si to promyslel.'' Gerardův hlas, mnohem tišší a mnohem příjemnější pro mé uši.
,,Kdybys mě opravdu miloval, chtěl bys to!'' Už sem měl chuť, zacpat si uši. Navíc: to, že ženy dycky začínaji s tím ,Kdybys mě miloval'-tůrou začnou…to sem nikdy nepochopil. To je jeden z důvodů, proč sem na muže. Ty tydle sračky nedělaj- aspoň většinou.
,,víš co, v tudle chvíli vážně přemejšlím, jestli to dělám.'' Gerardův hlas byl velmi tichý a zněl smutně, ale přesto ovládnutě.
,,Dobře, teď du!''
Ještě chvíli vyčkala, ale když už nic neodpověděl, otočila se na podpadku a prohnala se se zoufalým pohledem kolem mě.
Polknul jsem. Nějak mi to bylo nepříjemné, že sem vtrhl do takové soukromé scény, i když sem za to zaprvé vůbec nemohl, a zadruhé jsem vůbec neznal důvod hádky. Fakt jsem měl chuť, otočit se a běžet za tou ženskou, ale na druhé straně teď byla možnost, udělat něco pro tu sázku. I když sem si nebyl jist, co.
V té chvíli vyšel Gerard ze dvěří a rozhlédl se kolem sebe. Samozřejmě. Dyť sem zazvonil.
Když se na mě podíval, nejprve se jeho oči překvapeně rozšířily a pak se zúžily do stěrbin.
,Neříkej mi, že ty seš ten elektrikář.'', zavrčel na mě. Uhh…pán má špatnou náladu. Jasně, u tý holky bych jí měl taky. Fakt by si měl najít něco lepšího. Například mě.
,,Jo přesně ten.''
,,A čím to je, že ti to nevěřím? A kde je vůbec tvoje krabice na nářadí, elektrikáři?'', odpudivě se na mě podíval.
Doprdele. Krabice na nářadí…proč sem na to nemyslel? To je jedno. Půjde to i tak.
,,Ten nepotřebuju.'', uslyšel sem říkat sám sebe.
Gerard sarkasticky pozvedl obočí. ,,Jasně. Nepovídej mi žádný pohádky, řekni mi spíš, co chceš. Rychle si to rozdat?''
,,Rozhodně bys o nic nepřišel.'', odpověděl sem mu. Věděl jsem, že mě prokoukl, ale to mi nebránilo v tom, nahodit jeden z mých neodolatelných úsměvů. Tomu ještě nikdy nikdo neřekl ne. Až na Gerarda včera.
K mému velkému překvapení se usmál taky. Ale i když to nebyl žádný milý úsměv, byl to spíš jeden toho druhu, u kterýho člověk hned věděl, že se hned stane něco podlýho.
,,Myslím, že si moje slova včera nepochopil správně. Dal sem ti snad dostatečně jasně najevo, že nemáš šanci. Mám přítelkyni.''
,,Jo, o tom sem se zrovna přesvědčil. Mohl bych tě přivést na jiné myšlenky.'', odpověděl jsem mu a zašklebil jsem se při myšlence, jak by moje rozptýlení asi vypadalo.
V příští chvíly sem si přál, abych ty slova nikdy nevyslovil. Gerardův obličej uplně zkameněl. ,,ty se asi fakt považuješ za neodolatelnýho.'' Zatřásl hlavou, otočil se a zabouchl za sebou dveře a ponechal mě tam s plnou hlavou otázek. Byl sem dost překvapenej, že se se mnou vůbec bavil, ale možná jen někoho chtěl setřít, po té akci s jeho holkou. Být na jeho místě, moji nabídku bych určitě neodmítl. Trochu rozptýlení neuškodí…a taky to urazilo mé sebevědomí, že mě nechtěl.
Vlastně bych za dnešek měl jít domů. Ale takovou vyjímečnou příležitost, kdy se zrovna pohádal se svojí holkou, už nikdy nedostanu. Muselo mě rychle něco napadnout, jak bych ho o mě ještě mohl přesvědčit. Zíral jsem na dveře, jako kdyby za všechno zlo mohli ony. Můj pohled sklouzl na kukátko, a hned sem dostal ten zachraňující nápad.
Teď už sem to musel jen uskutečnit.
S úsměvem sem opustil budovu a vydal jsem se hledat nejbližší květinářství. Měl sem poci, že gerard byl jeden toho druhu, co maj rádi kytky. Můj úšklebek se ještě rozšířil, když sem opravdu už brzo narazil na květinářství. Vešel sem do krámu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Geenka Geenka | Web | 13. července 2008 v 18:01 | Reagovat

oujé tka yktičky mladej pán jou? xDXD

je to namyšlený pako,kdyby tkaovej byl i doopravdy mno nevim nevim :/

jůůhuu letim na další díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama