close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sázka III - I’ve Got Arrogance To A Science

11. července 2008 v 20:32 | Black Summer |  Translated -> Sázka
(Franks POV)
S povzdechem sem se otočil na druhou stranu a chtěl sem se přitulit k člověku vedle mě.

Ale tam nikdo nebyl. Vyděšeně sem otevřel oči. Co se to stalo? Kde sem? Jakto že sem sám???Panicky sem se rozhlédnul, dokuď sem pomalu nepochopil. Že sem u sebe doma v posteli. A to sám. Jak se to jen mohlo stát? To sem si včera nikoho nepřivedl domů?
Pomalu sem si vzpoměl na včerejšek. Sázka s Luisem. A ta schůzka s Gerardem Wayem, která vůbec nedopadla dobře. Co se zvrtlo? Usmíval jsem se špatně? Nebo měl Luis fakt pravdu, ten chlap byl fakt jen na ženský? Takový plýtvání.
Ale jedna věc je jistá: Můj další pokus, dostat se na něj, nezkončí tak špatně jako ten včerejší. Všechno si líp naplánuju, a tentokrát, to sem se zapřísáhl, bude vše správně.
Každopádně jsem nejprve musel zjistit, kde Gerard vůbec bydlel. Nebo aspoň telefoní číslo…
Čile jsem vstal. Ono to má i své výhody, vzbudit se sám. Přeci jen sem teď nemusel zjišťovat, že chlápek, ze kterym sem strávil noc, byl hnusnej nebo chrápal nebo si myslel, že s ním budu mít nějaký vztah. Slovo ,vztah' my bylo totiž uplně cizí. Ale to je jedno. O to teď nejde.
Jen v boxerkách (odnaučil jsem se nakupovat pyžama nebo něco toho typu, stejně je nepoužívám) sem doťapal do kuchyně, zapnul sem kávovar a vydal se hledat telefon. Po několika minutách hledání jsem ho našel pod štosem starejch novin na konferenčnim stolku. Bežel sem zpátky do kuchyně, vzal si hrnek kávy a sednul sem si na židli, s telefonem v jedné ruce. Rozhodl jsem se, nejprve zavolat na informace a sehnat si Gerardovo číslo. Pak bych mu v klidu zavolal a čekal, jak bude reagovat. Samozřejmě si ještě budu muset vymyslet fakt dobrej příběh, kterej by byl uplně důvěryhodný a kterou by mi hezky sežral, ale to bude ten nejmenší problém.
Zrovna jsem chtěl zavolat na ty informace, když někdo zazvonil.
Překvapeně sem vstal. Kdo by to mohl být? Bosý sem doťapkal k dveřím od bytu. Při cestě chodbou sem se zastavil u velkýho zrcadla a obdivoval jsem svou perfektní postavu a pěkná tetování. Vypadal jsem fakt moc dobře. To už by mělo bejt zakázaný. Měl bych vlastně vybírat peníze za to, že se mě někdo mohl vůbec dotknout. A byl sem přesvědčenej, že bylo fakt hodně lidí, co by za to zaplatili, strávit se mnou noc /du se postavit do řady :D/ Studoval jsem moje boky, na který sem dostal jednoho blbce, pohladil jsem se po nich a až po tom sem se po velkém přemlouvání otočil ke dveřím, abych otevřel. Škoda, že není celej svět ze zrcadel. /spíš naštěstí :D/.
Zvonek zase zařinčel. ,,Dyť už du!'', zařval sem. Bože, to teď nemá nikdo trochu času?
Se vzdechem sem otevřel dveře.
,,Čau Frankie.'',pozdravil mě Luis a protáhnul se kolem mě, s velkou papírovou taštičkou v ruce a zcela oblečenej. Podivně se na mě podíval. ,,To spíš dycky takhle?'', zeptal se mě a pokynul na mé spodní prádlo. Kývnul jsem hlavou. ,,Jo, vlastně jo. Co…co tady vlastně děláš?'', zeptal jsem se ho, zavřel dveře a šel za ním do obejváku.
,,Napadlo mě, že navštívím svýho nejlepšího kámoše a přinesu mu něco k snídani.'', řekl Luis vesele a široce se na mě zašklebil.
Nedůvěřivě sem se na něj koukal. Dyť to ještě nikdy neudělal. ,,Eh…a jak se mi dostává takové cti, jestli se smím zeptat? Mimo to, že se stejně zasloužím jen to nejlepší,…ale to tě stejně nikdy nezajímalo.''
Luis roztáhnul paže. ,,Tak snad někdy můžu bejt milej, bez toho, že bych za to něco chtěl.'', mínil a posadil mě na pohovku. Reflexně sem chytil papírovej sáček, kterej mi v další chvíly hodil.
,,Teplý donuty!'', křikl z kuchyně, ve které zrovna zmizel.
Hm..to bylo něco, čemu jsem nemohl říct ne. Miluju donuty. A hlavně teplý donuty. /bože, to zní fakt blbě :D/ A i když sem si byl z 99,9 % jistej, že to Luis nedělal bez odměny…tudle geniální snídani si určitě nenechám ujít. Rychle sem jeden donut vytáhl ze sáčku. Čokoládová poleva…ňam! Líp by Luis ani nemohl vybrat. A asi to taky přesně věděl…Přemejšlel jsem, co po co po mě asi chtěl, když na mě byl tak hodnej. V té chvíli se vrátil, s mojim hrnkem kafe a se svojim a sedl si mi naproti do starýho křesla, který sem zdědil po dědovi.
Pozorně mě sledoval při jídle a cítil sem se stále divněji. Co po mě chtěl? Rychle sem sněd druhej a třetí donut, zmačkal sáček a hodil ho Luisovi na hlavu.
,,Ey, co to má bejt?'', zmateně na mě koukal.
Nic sem mu neřekl jen sem se mile usmál. ,,Nech mě hádat co s tebou je. Takže, je více možností.'', začal jsem zamyšleně, a teď sem to byl já, který ho sledoval. ,,Buď, chceš bejt prostě jen hodnej, s tím ale nepočítám, s tím bys totiž začal už před lety. Nebo ode mě chceš prostě něco vědět…'' najednou mě něco napadlo a spokojeně sem vyskočil. ,,Už vím! Zamiloval ses do nějakýho chlápka a chceš ode mě vědět, jak to funguje!''
,,Franku, nejsem teplej, zapoměls?''
Zatřásl sem hlavou. ,,Ne, ale to se přece může změnit.'', odpověděl jsem mu. ,,Takže, co chceš vědět?''
Vynervovaně protočil Luis oči. ,,Chci vědět, jak to je s Gerardem. Máš už nějakej plán?''
Aha. Odtamaď vane vítr. Teď mě ale musí fakt rychle něco napadnout….něco, čím bych mohl hezky předvést mou genialitu.
,,Jooo mám.'', nakonec sem mu odpověděl. Luis se zašklebil. ,,Nemáš.''
,,Mám!'' k utvrzení sem se zase svalil na pohovku a snažil se nasadit celkem sebevědomí výraz.
,,No a ten je?'', šťoural Luis dál. Ten chlápek mě prostě nenechá na pokoji!
,,Ehm…no…'', začal jsem váhavě.
,,Vidíš. Nemáš žádnej plán.'' Luis se spokojeně opřel. ,,Už se těším, až konečně přestaneš, každou druhou noc vojíždět nový týpky.''
Nasraně sem se kousl do rtu. ,,Mám plán. A sázku vyhraju.'', uraženě sem odpověděl. ,,A já teď hned zavolám Gerardovi a pozvu ho.'', dodal jsem ještě.
Luis se začal hrozně smát a uplně mě vyvedl z konceptu.
,,Co je tak vtipný?'', pokračoval jsem naštvaně.
,,Ty chceš CO?'', vymáčkl předtím, než se začal zase gebit. ,,Jeho pozvat? A ty si jako vážně myslí, že s tím souhlasí?''
,,Ale samozřejmě. Proč by neměl?''
,,A proč by měl…hele, řekni, ty sis vážně ničeho nevšiml? Ten týpek je hetero a absolutně není okouzlenej tvoují akcí včera, a ty si vážně myslíš, že se s tebou dobrovolně sejde?'' Luis vstal, přišel ke mně a s vražedně vážným pohledem mi dal ruku na čelo. Hned ucukl jako kdyby se spálil.
,,Franku, myslím, že máš horečku…měl bys jít opravdu k doktorovi.'', řekl mrtvolným hlasem a pak se hned rozhihňal.
Uraženě se mse zvedl. Hloupé bylo, že sem veděl, že se Luis zas tak nemílil, ale na druhou stranu mě ještě nikdy nikdo neodmítl, když sem nabýdl rande. Proč by to měl udělat Gerard?
,,Dávej pozor, vysmátá kryso /to je doslova přeložený :D/, já mu hned teď zavolám a pak uvidíme, kdo měl pravdu!'', zasyčel jsem na Luise, kterej umlkl a nevěřícně mě velkýma očima pozoroval.
,,To neuděláš.''
,,Jojo!''
Vzal jsem telefon a zavolal jsem na informace.
,,Jo, halo. Hledám číslo. Gerarda Waye…jo…ne…to bohužel nevím…jo, je to důležitý…moment-'' Hmátl jsem po papírku a tužce a zapsal si číslo. ,,Moc vám děkuji.'', s úšklebkem sem položil. ,,A teď mu zavolám.''
,,No tak to sem zvědavej.'', odpověděl Luis pobaveně. Tomu dokážu, dělat si z Franka Iera srandu! To přece nejde!
Rychle sem vyťukal číslo do sluchátka.
,,Dej to na reproduktor!'', zašeptal Luis. Protočil jsem oči a zapnul jsem reproduktor. To mi neuškodí.
Po několika zazvonění to někdo konečně zvedl.
,,Way.''
,,Dobrý den, volám vám kvůli vašemu elektrickému vedení.'', rozkecal jsem se. Luis se na mě koukal s vykulenejma očima a mlčentivě zatřášl hlavou.
,,Eh…ste si jistý, že voláte na správné číslo?''
,,Vy ste Gerard Way, ne?'' odpověděl jsem mu.
,,Jo, ale…''
,,Poslouchejte, jde o roční obsluhu vašeho vedení, a já vám můžu pouze poradit, vzít to vážně, nebo budete brzo sedět ve tmě.'', řekl jsem mu výhružně.
,,Ale to se ještě nikdy…''
..Kdy se vám to nejlépe hodí?'', znovu jsem ho přerušil. Luis sledoval rozhovor s otevřenou pusou. Tolik ráznosti by do mě neřek. Musel sem se zašklebit.
,,Mohl bych přijít dnes odpoledne, tak kolem 4 hodin.'', doplnil jsem ještě.
,,Nemyslím, že..''
,,Koukejte, já bych mám radil, vzít ten termín vážně. Slibuju vám, nebude to trvat déle než 15 minut.''
Chvilku mlčel. ,,No dobře.'', zamumlal nakonec. Moje technika zafungovala.
,,Skvělé. Tak pak příjdu.'', rychle sem položil sluchátko a ukončil telefonát.
,,No, jaký jsem byl?'', otočil jsem se na Luise, který mě beze slova sledoval.
,,Neuvěřitelně ráznej a neslušnej, tak bych to řekl.'', zamumlal nakonec, ale já už ho neposlouchal. Byl jsem moc zabrán tím, obdivováním sebe samotného za tu skvělou akci.
,,A jak to chceš udělat pak? Nemáš ani tušení vo elektrice.'', vlezl můj nejlepší kámoš zase do mého vědomí.
,,Ale, tak těžký to zas bejt nemůže. Hned se kouknu na internet, to pak zvládnu.'', řekl jsem přesvědčeně.
,,Ty si vážně myslíš, že takhle Gerarda získáš?''
,,A jak jinak?'', zeptal jsem se překvapen.
,,Mohl bys bejt pro změnu hodnej a nehrát si na sebevědomího sráče, například.''
,,Já sem dycky hodnej. A teď se musím jít osprchovat a připravit se.''
Vydal jsem se směrem koupelna. ,,Jo, jestli chceš bejt užitečnej, můžeš už na internetu hledat měco potřebnýho!'', zakřičel jsem ještě přes rameno do obejváku. Došlo mi totiž, že bych mohl mít trochu problém, stát se do dnešního odpoledne expertem ve věci elektrika.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 XD XD | 12. července 2008 v 14:03 | Reagovat

lol co ta čínština tadyna konci???:D ale jinak upe skveliii

2 Geenka Geenka | Web | 13. července 2008 v 17:40 | Reagovat

skvělý musim číst rychle pže chci vidět jak to dopadne XDXD

jedna z dalších story na post mých favoritů:D nesnášim tyhle namyšlený pitomce,jsme jendím z nich? xDXDXD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama