30. července 2008 v 14:06 | Anett
|
Než vám sem hodim pokráčko Hope a vlastně i konec, a než se začnu věnovat další "hlavní" story, tak tu pro vás mám takovou oddychovku, ano, zase to bude prasárna, odhalily jste mě, ale vím, že se to líbí i vám....
Věnováno Doookie
Sledoval jsem ho, už zase si vedl někoho dalšího k sobě do pokoje. Jestli se tomu vůbec tak říká. Nikdy jsem to nijak výrazně nepotřeboval vědět. Pro mě bylo důležité, že jsem měl vůbec tu šanci zjistit, jak to uvnitř vypadá. Velký kříž nad postelí, na stěnách různé pobožné obrázky a celkově to byl hnus, ovšem pokud se jednalo o kazatele, kněze tak to byla naprosto normální výbava pokoje. Byl jsem jen ministrant co se stará o záležitosti ohledně mší. Když mi bylo jedenáct, tak se mě dotkl poprvé. Nejdřív jsem byl velice vyděšený, ale říkal mi, že to tak Bůh chce a já se poddal. A tak se stalo pravidlem, že po každé mši jsem zůstával a on sledoval, jak se sám ukájím nebo naopak. Občas jsem mu musel pomoci. Na přelomu 13 a 14 roku jsme spolu poprvé měli něco intimnějšího. Velice mě to bolelo a plakal jsem, ale opět říkal, že to tak Bůh chce a že to je v pořádku. Opravdu bylo
Dnes mi je 16. S nikým až na něj jsem nic neměl. Holky mě nezajímají. Mě zajímá jen on a jeho tělo. To krásné bílé tělo bez jediné chybičky. Ty jeho krásné zelené oči a ta ústa. Doháněl mě k šílenství. A teď si tam opět vedl někoho jiného. Je to nějakej mladej kluk. Teprve třináct. Copak ho ale může uspokojit tak mladé dítě? Má přeci mě! Já mu rozumím nejvíc! Tak proč to dělá? Tohle určitě Bůh nechce. Vybral si mě, sám mi to říkal.
Popošel jsem blíž, až k oknu a nahlédl jsem dovnitř. Něco mu šeptá a přitom mu tře rozkrok! Popadl mě vztek, to nesmí dělat! Praštil jsem rukou do okenní tabule a ta se roztříštila na malé kousíčky. Podíval jsem se a v očích kluka byl výraz osvobození a v Gerardových hněv. V ruce jsem cítil štípání a pulsování a tak jsem se zaměřil na ní. Měl jsem rozřízlou dlaň. Uslyšel jsem bouchnutí dveří, kluk odešel. Aspoň že tak. Gerard se stále zaměřoval na mě. Došel ke mně
"Co to má znamenat Franku?" řekl káravě, ale v očích mu blesklo. "Spadl jsem na to okno, omlouvám se." Řekl jsem kajícně. "Pojď dál, ošetřím ti tu ránu." A usmál se tím velice úchylným úsměvem.
Vešel jsem tedy k němu do pokoje a sedl si ke stolu. Gerard zašel do koupelny a vrátil se s lékárničkou. Přisedl si ke mně a začal z lékárničky vybalovat všemožné obvazy a dezinfekce. "Ukaž mi tu ruku." Napřáhl jsem jí k němu a on si jí vzal do rukou. Slastně jsem přivřel oči. Pro jeho dotyk bych vraždil, miloval jsem, když se mě dotýkal. Má tak jemné ruce, každý jeho dotek je jako by na mě šáhl přímo Bůh.
"Máš tam ještě střepy, musím ti je vyndat, asi to bude bolet." Podíval jsem se na něj a on se do mě také vpíjel. Jak moc rád bych se teď k němu přivinul a nechal se od něho laskat, no to bude muset počkat. "To nevadí, jsem na bolest zvyklí." A sledoval jsem, jak se znovu usmál. Mezi tím, co mi vytahoval střepy z ruky tak jsem se dál díval jen na něj
Byl tak soustředěný. "Hotovo, teď ti na to kápnu dezinfekci a převážu obinadlem." Jen jsem kývl na znamení souhlasu. "Trošku to štípe." Sykl jsem. "Tak to ti pak budu muset dát něco za statečnost, protože jsem už dávno hotov." Koukl jsem, a byla to pravda, ale musel jsem něco říct, a popravdě, vážně to trošku štípalo, ale víc jsem byl zvědav na můj dárek.
"A co?" ale ptát jsem se vůbec nemusel.
SUPER!!!!! Túto story budem milovať :ˇ) fakt že si uhádla, že sa námtaké páčia... alebo aspoň mne xD