close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hope is Love 11. kapitola - Dreaming End

31. července 2008 v 13:16 | Anett |  Frerard -> Hope is Love
Konec, po dlouhých měsících konec. Musím přiznat, že jsem tu story psala jen kvůli začátku a konci. Přišla jsem si, jako když čtete knihu a stejně to nevydržíte a musíte se podívat na konec, jak to dopadne, ale mnohdy si ten konec vysvětlíte jinak a když přečtete zbytek tak pak vám všechno zaklapne do sebe.
Tuhle story budu nadevše milovat, jen mě mrzí, že jsem jí nenapsala tak, jak jsem chtěla. Vešla se jen na 16 stránek a bylo napsáno přesně 9000 slov. Doufám, že se všem bude líbit, říkám rovnou, ten konec byl jasnej od začátku a nic to na tom nezměnilo.
Dost mého vykecávání, vy jistě čekáte na konec že? Tak tedy, běžte do posledního dílu příběhu, co byl tak trošku jiný.
Kapitola 11
Oba seděli v bytě. Jeden v obýváku a druhý v pokoji. Ani jeden z nich nechápal, jak se dnešek mohl tak jednoduše pokazit a přitom vše bylo tak krásné! Tak dokonalé! Ale jednou se to přeci pokazit muselo, ne? Jejich povahy byly až moc odlišné. Frank byl povahou stále malé dítě, co touží objevovat svět, ale Gerard ne, ten byl už až moc dospělí a nedokázal pochopit proč je Frank ze světa kolem sebe tak unešený.

To mu také na jejich prvním rande řekl. Frank se na něj obrátil a usmál se. "Vy lidé nevíte, jaké máte štěstí, všude kolem vás je tolik zázraků a vy si jich ani nevšímáte." Stále mluvil jen takto, jako by snad ani nebyl z tohoto světa a to Gerarda rozčilovalo.
Jenže zase měl pro Franka slabost. Byl tak milý, tak nezkažený, tak roztomilý. Měl rád, když Frank za ním přišel a vyptával se ho. Nebo když s ním jen tak byl, držel ho v náručí, ovšem jediné, co ho trošku zneklidňovalo, bylo, že Frankovi nebušilo až tak moc srdce. Občas si i říkal, jeli vůbec Frank ještě stále na živu.
Naproti tomu Frank měl jiné starosti. Den ode dne se z něj stával víc a víc člověk. Začínal mít cit v rukou, poznával studené a chladné, ochutnával věci a dělal si na ně vlastní názor. Bolesti hlavy, co ho sužovaly, začaly ustupovat místo toho začala bolest jiná a to na hrudi. Nedokázal ani popsat to, jak to přímo bolí.
Občas ještě v hlavě uslyšel hlasy, ale né svých svěřenců, ale přátel, přátel co ho lákaly zpět. Pokaždé ale, vše zapudil. Byl rád člověkem, měl rád Gerarda. Cítil k němu to, co ještě k nikomu. Pevně doufal v to, že to je ta láska, o které toho tolik slýchával. Nechával se unášet na vlnách tohoto citu.
Když byli s Gerardem poprvé na "rande" tak to mělo být dokonalé. Gerard se snažil, vlastně se oba snažili, ale nevyšlo to. Frank si celou dobu všímal něčeho jiného, zkrátka vše pro něj bylo nové, ale to Gerard nepochopil.
A tak seděli oba v bytě, každý ale na jiném místě a přemýšleli nad tím, co je špatně, vždyť by mělo vše být tak dobré, hlavně pro Franka. Ten zase nechápal, jak se může něco pokazit? Pro něj bylo vše dokonalé, mělo vše tak být. Podle něho. Byl s Gerardem, cítil k němu to, co ještě nikdy. Miloval, když se ho Gerard dotkl, ba když ho políbil tak vzlétl do nebes a cítil se nadpozemsky.
Ale stále tu byl ten stín, stín co všechno kazil a ten se mu nelíbil. Neustále ho obklopoval, strašil ho, byl všude i ve snech. Bál se i usnout, protože se mu ty sny nelíbily. Byl v nich sám, a pak nic a to ho děsilo asi nejvíce. Nechtěl být sám, nikdy nebyl rád sám. Samota ho děsila, vyváděla ho z míry. Samotný člověk je velice zoufalý člověk.
Nevěděl jak, ale usnul, ale dnes, dnes se mu žádný sen nezdál, nebo si aspoň myslel, že se mu nezdál. Ale něco bylo jinak, něco bylo špatně a on to věděl, cítil to. Gerard s ním ráno vůbec nemluvil, dal mu jen takovou letmou pusu a jinak nic a to se Frankovi nelíbilo. Sedl si do kuchyně a vyčkával, až Gerard začne.
Gerard se to ráno necítil vůbec dobře, chtěl udělat něco, z čeho se mu dělalo hrozně špatně, ale musel to udělat. Měl za sebou dost špatné období, Franka měl rád, ale nebyl si jistý, jestli ho má rád tak, jak si Frank zaslouží.
**
Gerard seděl u sebe v pokoji a brečel. Jak to jen mohl udělat? Vyhnat jedinou osobu na světě, kterou kdy vlastně miloval?
"… já tě ale nemiluju." Stále mu znělo v uších, už když to vyslovil tak věděl, že to je nejhorší lež, kterou kdy řekl. Ale nevěděl, že Frank si to vezme tak, jak to vzal. Řekl mu něco, co ho zamrazilo a co mu vadilo.
"… nemá cenu tu být." Co tím myslel, nevěděl, ale bál se, aby si něco neudělal. Jak mu to jen mohl říci? Vlastně si s ním jen chtěl promluvit o tom, jak to všechno bude dál, jestli spolu budou nebo ne, chtěl jen vědět, co k němu také Frank cítí. Jenže když se ho zeptal, co vlastně dělal předtím a proč je takový, jaký je, tak mlčel. Zase mlčel a to Gerarda rozčílilo. Ptal se ho už tolikrát a tolikrát nedostal odpověď.
Frank mu zkrátka nemohl říci, že byl anděl, jak by to vypadalo? A vlastně nebyl ještě ani člověk a nemohl mu to prostě říct! A proto byla ta hádka tak zničující. Gerard vybuchl jak odjištěný granát. Začal na Franka ječet, ikdyž nechtěl, řekl mu tolik hnusných věcí, ikdyž to tak nemyslel a tak Frank byl teď pryč.
Seděl na posteli a stále mu po tvářích slzy razily cestu, jeho oči byly zarudlé od pláče. Musí Franka najít a žádat o odpuštění. Vždyť měl rád, jak se Frank choval, měl rád celičkou jeho osobu, tak proč to takhle teď pojebal? Vstal z postele a oblékl a šel hledat Franka, věděl, kde bude, v parku kde se seznámili. Frank to tam miloval. Ovšem jediné, co Gerard nevěděl, bylo, že Franka už nenajde, nikde, nikdy.
**
Bylo pozdní odpoledne, slunce se schylovalo k západu. Dvě nadpozemsky krásné osoby seděly na lavičce a dívali se na ten zázrak.
"Ještě si to můžeš rozmyslet, můžeš se vrátit, to víš, ještě nejsi člověk!" naléhal na něj Michael. Jenže všechno jako by se minulo účinkem. Jeho kamarád stále mlčel.
"Já už nechci Mikey. Poznal jsem, jaké to je žít, a žít na věčnosti se zlomeným srdcem nechci, to by bylo ještě horší než peklo." Slzel, ano, plakal ale né tak moc, ani pořádně nevěděl, co to plakat je. Díval se dál na západ slunce.
"Franku! Ještě pořád jsi na rozhraní, ještě pořád se můžeš vrátit! No tak, prosím tě! Vrať se! Všechno bude jako dřív!" dále naléhal, ale věděl, že to je zbytečné. Trošku Frankovi záviděl, ale zase měl rád to, co dělal.
Frank zatřásl hlavou na znamení nesouhlasu. "Ne, už jsem se rozhodl. Nechci žít, jak jsi sám řekl, jsem ještě na rozhraní a pokud vím, tak si mohu vybrat, či žít nebo ne, a já se rozhodl. Gerard mě nemiloval, ale já jeho ano, nedokážu si představit žít bez jeho lásky. Žít bez něj. Mikey, měl jsem tě rád."
Vstal a objal svého kamaráda, který byl velice překvapený. Díval se, jak Frank mizí v dáli a na své tváři ucítil něco, co bylo mokré, byl smutný velice smutný, jenže, to je život, nebo ne? Záviděl svému kamarádovi, že mohl pocítit aspoň na chvíli lidské emoce, že mohl žít! On nikdy tak silný nebyl a nebude.
Věděl, že je konec, vyšel do zapadajícího slunce, směrem k rybníčku, hned když si vzpomněl, že tu seděl i s Gerardem, tak mu bylo ještě hůř. Zavřel oči a stále šel, čím víc se nechával unášet, tím mu bylo lehčeji. Konec se blížil a on se mu poddal, poslední myšlenku, kterou vyslal do světa byla, že miloval život a jednu jedinou osobu, bude navždy. Jenže věčnost pro něj končila teď.
Postava, co se vydala směrem do jezera jakoby zmizela. Kdo měl tu možnost pozorovat tak mohl později odpřísáhnout, že prostě jen tak zmizela, nejdřív vypadala jako duch a pak nic, prostě byla fuč.
Tak si to Frank přál a teď ho nic netrápilo.
***
Gerard doběhl do parku příliš pozdě. Frank byl už pryč. Sedl si na lavičku a v hlavě skoro uslyšel Frankův hlas, co říkal, "Miluji tě.". Je po všem a věděl to. Teď bude muset žít s pocitem viny, že ztratil jedinou osobu, kterou na světě kdy miloval. Ale jak je již v lidské povaze, bude ho to stále trápit, ale časem zapomene a bude žít dál, nebo ne? Že by to nebylo tak moc jednoduché? Nevíme, pro nás je rozhodující, že příběh bohužel neskončil šťastně, tak, jak pohádky končí.
END!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simka Simka | E-mail | Web | 31. července 2008 v 13:19 | Reagovat

Och nie.... je to krásne napísané, a stráááá (a tak dalej) šne smutné :( ale asi to nemohol byť happy End keď sa to všetko tak skvele vyvíjalo, že? No nič- koniec bol skvelý a teším sa an ďalšie príbehy x)

2 michelle michelle | Web | 31. července 2008 v 13:22 | Reagovat

aaaaaaach muuuuuj božeeeeee!!!!!!! proč já sem aspoň trochu doufala v happy end?? okay to tady už dělat nebudu.. :D

ale bylo to dokonalý!!!!!!! fakt krása!! asi sem divná ale uplně mi z toho nakonci běhal mráz po zádech.. bych se snad i rozbrečela.. :P

ale fakt dokonalý...

3 Tery Tery | 31. července 2008 v 13:27 | Reagovat

to je nádhera.......na víc slov se nezmůžu...

4 DareDareDevil DareDareDevil | 31. července 2008 v 13:28 | Reagovat

pláč...ale je v tom tolik pravdy...že mluviti stříbro a mlčeti zlato... proč lidi říkaj to co nechtěj...panebože...to je drastický...a nemam papíráky...krása...:-D

5 Simka Simka | E-mail | Web | 31. července 2008 v 13:28 | Reagovat

CHA!!!! Mám prvý koment!!! šalalalala! x) hrabe mi

6 Niwy Niwy | Web | 31. července 2008 v 13:37 | Reagovat

Jj cakala som podobny koniec mozno scasti aj preto ze v istych veciach dost podobny pribeh som chcela kedysi pisat nez som narazila na tento tu,potom som ten napad zavrhla. Ale vies co?aj tak ma to dorazilo a zdeptalo az k slzam...bolo to krasne..

7 Anett Anett | Web | 31. července 2008 v 13:38 | Reagovat

Lidi notak! Plakat se nemá!

8 Simka Simka | E-mail | Web | 31. července 2008 v 13:40 | Reagovat

ja som neplakala xD

9 michelle michelle | Web | 31. července 2008 v 13:40 | Reagovat

já taky ne!! já jen měla na mále.. :D:D

10 Anett Anett | Web | 31. července 2008 v 13:42 | Reagovat

vyjímky, ten zbytek tady pláče nebo měl na mále! fákt jste divní

11 Karin Karin | Web | 31. července 2008 v 13:43 | Reagovat

jj život není pohádka a tak to je naše sny jsou jen pouho pouhé sny a milované osoby se strácí jako mouchy.................

12 tess tess | Web | 31. července 2008 v 14:00 | Reagovat

je nádherně napsaný..čekala jse, že nebude happy-end..ale je to krásný..a tak pravdivý..

13 FraGee FraGee | Web | 31. července 2008 v 14:13 | Reagovat

píšu sem koment, jen z důvodu vydírání

okay Anett takže sem zkopíruju to co jsem napsala na ICQ :D

Hope je uplně úžasný, já vim že to opakuju ale fakt nádhera i když nemam ráda smutný konce tohle je skvělý

Spokojená???!!! Přece si teď nebudu dělat nepřátelé že.

Ale až se vrátim, chci tu mít tak nejmíň 10 pokráček jasný??!! :D:D:D:D

14 Anett Anett | Web | 31. července 2008 v 14:20 | Reagovat

Ano FraGee, jsem již spokojen

15 klarush klarush | Web | 31. července 2008 v 15:43 | Reagovat

miluju takovéhle konce...je to dokonalá story...jsem divná, ale prostě smutné konce mám nejraději...Anett moc se ti to povedlo :)

16 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | E-mail | 31. července 2008 v 15:55 | Reagovat

je to nádherný.......smutný a nádherný

17 Nikkky Nikkky | Web | 31. července 2008 v 17:22 | Reagovat

to bylo krásný.......teda ten konec smutnej ale krásnej

18 pájina pájina | Web | 31. července 2008 v 17:41 | Reagovat

u toho konce uplně brečim:´(

19 kisss kisss | Web | 31. července 2008 v 18:38 | Reagovat

Tak teď mám v očích slzy .... A kdo by je neměl při takovém konci ... Je to krása ... Užasně si to napsala ....

20 tereza tereza | 31. července 2008 v 18:53 | Reagovat

nádherný... smutný konce bejvaj nejhezčí...

21 Claire Claire | 31. července 2008 v 18:55 | Reagovat

já to etě nečetla a brečim stejně :D:D:D:D:D já se bojim to číst chci i nechci já nehci brečet :D:D:D:D:D

22 koko koko | 31. července 2008 v 20:36 | Reagovat

To je tak hezkýýýýýý..:).....Ani mi to nepřišlo smutný to je divný

23 Jajpi Jajpi | Web | 31. července 2008 v 22:43 | Reagovat

sakra...já normálně brečím jak malý děcko..je to krásné... jdu si to přečíst znova..:D

24 Anett Anett | Web | 31. července 2008 v 23:07 | Reagovat

No to snad, lidi notak nebrečte!

25 Ajda- Ajda- | E-mail | Web | 1. srpna 2008 v 9:04 | Reagovat

Nebrecet....vzdyt u tohodle se nic jinyho ndela...:D je to nadhery skoda ze to konci

26 slsi slsi | Web | 2. srpna 2008 v 19:11 | Reagovat

uzanse...neplacem, ale mam zvlastny pocit, dve vety z celej tejto story prave tvoria moj status na ICQ a ostanu tam velmi dlho  su to tieto vety: Ale co je přirozeností každé živé bytosti na celém širém světě? Být lidský, chovat city a emoce a tomu se neubrání nikdo, ani andělé.

DOKONALE!:)

27 sveetwampire sveetwampire | 3. srpna 2008 v 12:09 | Reagovat

tahle story..měla něco v sobě,byllo to strašně krásně napsaný....když sem to dočetla uplně mi přejížděl mráz po zádech... i ňáká ta sla ukápla...prostě to bylo maximálně nádherný!!!

28 Geenka Geenka | Web | 4. srpna 2008 v 18:33 | Reagovat

nejčistčí

nejsmutnější

nejdokonalejší

nejrozmyšlenější

nejzamilvoanější

to všechn oo jedné 11.dílné story

pro někoho nemá ani halvu ani patu

pro někoho ej tolik významná že bude sedávat v parku a čekat na svého anděla

jiní se budou chtít také tka rozplynou

je pro každého

každé slovo je věnováno nějákému pocitu

projižeme každý díl jako úmornou životní etapu avšak s určitým nadšením,citem a porozuměním

Anett děkuju ti za tuhle úchvtanou četbu :)

29 Dee Dee | Web | 6. srpna 2008 v 10:47 | Reagovat

Aa. Ty malé škaredé dievčatko ktoré rado rozplakáva ostatné malé dievčatká...ale my to máme rady, pretože je to dokonalé také aké to je.

30 →☼fallen angel☼← →☼fallen angel☼← | Web | 13. srpna 2008 v 20:36 | Reagovat

no ja nebrečim ani sem neměla namále....... hold, neskončí všechno taky dobře ne??? .........sakra ted bych nějakeho toho anděla potřebovala všecko se sere.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama