29. července 2008 v 22:16 | Vampire Husbands
|
Věnováno pandí :-)
Frank
Snažil jsem se z něj dostat, proč mě tu drží a co se mnou chce udělat. Ze začátku to vypadalo, že vlastně ani sám neví, nakonec mi sdělil, že mu tu mám dělat společnost. Páni, nejspíš je to masovej vrah a to si jako myslí, že mu tu budu dělat kašpárka?A ještě mi bude vykládat o tom, jak nevhodně mluvím?! Jako by to co dělá on, vhodné bylo! Tak to teda ne, teď už stejně nemám co ztratit.
"Já ale nechci bejt nějakym tvym společníkem, kterej ti bude krátit dlouhou chvíli! Mám svůj život a k tomu se chci vrátit! A co ti je do toho že mluvím tak jak mluvím? Hold nejsem tak dokonalej jako ty, si trhni!" Fajn, tak teď jsem to ze sebe dostal všechno, okay, minimum, zdaleka ne vše. Sakra.
Uslyšel jsem jeho tiché kroky, jak se vzdalují od dveří. Tak tohle jsem asi přehnal. Nejspíš se za chvíli vrátí se sekáčkem na maso a pěkně mi to spočítá...Mmmmm. jak se u toho asi bude tvářit? "Dost, dost, dost!" zařval jsem sám na sebe. Jak to, že z něj už zase vůbec nemám strach? Měl bych teď sedět přikrčenej v rohu místnosti a plakat. V duchu se Bohu zpovídat za všechny hříchy, ale já ne....já si tu přemejšlím o tom, jak má postrach našeho města sexy zadek, obličej...uh...dost!!!!!!
Vzhledem k tomu, že počet obětí narůstá a policie stále nemá žádnou stopu, jaká je teda šance, že mě najdou tady? Kolik let mu jako budu muset dělat společníka?! No ne že by mi vadilo se na tu jeho tvářičku dívat, ale stejně, jsem jen člověk. Pořád mám plno snů, ale tady si je nesplním, i když bych tu byl snad s nejpůvabnějším člověkem, eh dobře, s .....sakra co on je teda zač?! Nedalo mi to a znova jsem o tom začal přemejšlet.
Dával jsem si dohromady veškerý podrobnosti, každičkej detail, na kterej jsem si vzpomněl. Samozřejmě, že absolutně nic nedávalo smysl. Ať už bych to vzal od těch záhadnejch úmrtí, přes moje modřiny, jeho podezřele dlouhý špičáky až k záhadnému, rychlému přemístění se do tohohle domu. V životě jsem nevěřil na nějaký nadpřirozeno, ale pokud bych měl dojít k jedinému "rozumnému" závěru, vše mě vedlo jen k jedinému výsledku. A to k tomu, že je upír. Ne že bych o nich studoval nějaký ty pitomý knížky, ale na horory se koukám dost a těch s upíří tématikou jsem viděl až až.
Jenže to je přece blbost, upíři neexistujou, stejně jako duchové a ufo a podobný hovadiny. Nevěřil jsem na to v deseti, proč bych měl začít v jednadvaceti? Pochodoval jsem po pokoji a umínil jsem si, že najdu jiný vysvětlení. Jenže každý jsem hned zavrhnul. Tak znova, od začátku. Začal jsem přecházet z jednoho rohu do druhého. Bože to tady z toho chce udělat museum nebo co? Všude byly samý starodávný věci, o většině z nich jsem ani nevěděl na co se používají. Přejel jsem prsty po hřbetech knih, které byly pečlivě urovnané v knihovně s vyřezávanými ornamenty navrchu. Byly vázané v kůži, přesto vypadaly, že se každou chvílí rozpadnou.Sedl jsem si k velkému stolu na židli, která pode mnou až nepříjemně zapraskala. Na stole byl kalamář se zachlým inkoustem. Co tohle sakra všechno je? Pak mi sjel zrak na zaprášenej obrázek na stole. Setřel jsem z něj rukávem prach a nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Byl to portrét rodiny, co bylo horší, usmíval se z něj na mě Gerard. Zkoumal jsem to ze všech stran, jestli nejde o napodobeninu, protože tenhle obrázek vypadal už dost staře, tipnul bych i několik století.
V dolním rohu bylo datum 1637. Tohle přece není možný! Teď je podle mě ten nejlepší čas na paniku a taky na to vymyslet plán. Musím odsud zmizet a nejspíš se odstěhovat, jak mi totiž nemohlo uniknout, Gerard se dostane všude. Jenže než začnu plánovat stěhování, musím vymyslet, jak se dostanu z tohohle muzea hrůzy. Jenže pak už ho zase neuvidím, možná bych mohl ještě jednu noc počkat. "Ježiš prober se ty idiote" praštil jsem hlavou o stůl. To nemůžu myslet na něco jinýho?!
Po hodině uvažování mi došlo, že jediná šance, jak se odsud dostat je nalákat ho do pokoje, odtrhnout od sebe pozornost a prostě zmizet. "Gerarde, už jsem dlouho nejedl, prosím tě, dones mi něco!" zkusil jsem to na něj takhle, jak jsem si totiž všiml, v určitých směrech, ale opravdu jen v určitých, mu vychování nechybělo. "Gerarde, já vím, že mě slyšíš, sakra já chci jídlo, mám hlad." řval jsem jak nejvíc jsem uměl.
Po chvilce se dveře otevřely a on vplul do místnosti i s jídlem. Když se otočil, už jsem na nic nečekal a vyběhl jsem ven. Neohlížel jsem se, nezpomaloval jsem. Dole jsem se dost zamotal, ale nakonec jsem našel vstupní halu a také východ. Svoboda...už jsem jí cítil, jak jsem jí byl nadosah. Rozrazil jsem dveře a chtěl jsem se nadechnout čerstvýho vzduchu... "Kurva" zařval jsem a rozhlížel jsem se kolem sebe......Kolem dokola nebylo nic, jen vysoká tráva...v dálce pár stromů. Co to má bejt?
Pud sebezáchovy mi ale stejně pracoval na plné obrátky a tak jsem se rozeběhl do neznáma, do snad nikdy nekončící pustiny. "Odsud se jen tak nedostaneš Franku." prudce jsem se zarazil a začal jsem křičet. Stál přede mnou a klidně se usmíval. Chtěl jsem se rozeběhnout na druhou stranu. Ale jeho chladné ruce už mě zase držely jako v poutech.
"Člověk prchá a zapomíná, že při útěku musí s sebou brát i sebe." řekl zas tak klidně a tiše. Opět chytrej jako rádio. Oh oprava, jako starodávná ručně psaná kniha, v jeho případě. "Co tím zase jako myslíš?" přestával jsem se vzpírat, protože mi docházelo, že tak nebo tak, proti jeho síle nezmůžu nic, akorát si víc ublížím.
"Už jsem ti přece říkal, že není složité dostat se vám smrtelníkům do hlavy. Vím jak si o mě přemýšlel. Chápu, že si jen ubožáček, který chtěl zpět svojí svobodu, ale zároveň ti něco říkalo, abys zůstal a vím ,že si přemýšlel o tom, že svůj útěk alespoň odložíš." zíral jsem na něj s otevřenou pusou a kdybych nebyl tak vystrašenej, nejspíš bych se i začal červenat.
"To není pravda, nic mě tady nedrží, proč myslíš, že bych tu chtěl zůstávat?!" zařval jsem na něj. "Vážně tě tu nic nedrží?" naklonil se ke mě tak, že stačil jen maličký pohyb a naše rty by se dotkly. Neodpověděl jsem, jen jsem sklopil hlavu. "Dobře, myslím, že je čas na menší prohlídku domu." řekl mi a než jsem se stihl podívat zas do jeho očí, už jsme byly v jeho obýváku.
Posadil mě na pohovku s masivními dřevěnými opěradly a rozdělal v krbu oheň. "Rád pozoruji ty plameny a říkal jsem si, že by ses tu takhle mohl alespoň cítit příjemněji." Jen jsem přikývl a mlčky jsem se díval před sebe. "Co takhle si tedy projít dům? Konec konců, budeš tu teď trávit spoustu času." natáhl ke mě ruku a ve světle plápolajícího ohně byla jeho tvář snad ještě dokonalejší.
Vedl mě do nějakého zadního pokoje. "Tohle býval pokoj pro hosty, ale když můj bratr povyrostl, umanul si že chce samostatný pokoj, kde ho nikdo nebude rušit od studia, tak jsem byl odsunut sem." řekl mi a posvátně pohladil klavír, který stál hned vedle dveří. "No a proč ses nebránil? Proč si jim neřekl, ať se sem nastěhuje tvůj brácha a tobě by zůstal tamten pokoj?" nechápavě jsem se zeptal. "Frankie, ty blázínku, tobě pořád nedochází, že tenkrát se psal rok 1630 a ne ...eh jaký že je rok? 2008? Tenkrát to bylo všechno úplně jinak." rozesmál se.
"A oni jsou taky...no...um upíři?" zeptal jsem se po chvíli. "Bál ses to slovo říct nahlas, že?" usmál se a přišel ke mě. "Ne nejsou, už je to dlouho co..." jeho sladce medové oči rázem zčernaly. O krok jsem ustoupil a narazil jsem do dveří. "Promiň, asi jsem měl mlčet." snažil jsem se to zachránit. "No myslím, že pro dnešek je konec prohlídky a teď tě odvedu do tvého pokoje." chytil mě za ruku a táhl po schodech, i když by se tam se mnou mohl jednoduše přenést. Hodil mě na postel a chystal se odejít. "Gerarde, říkal si,že nechceš bejt sám, že chceš společnost, tak mi dovol bejt s tebou a nezavírej mě tady." zaškemral jsem. "Dost řečí, dobrou noc Franku." ještě naposled se na mě podíval svýma uhlově černýma očima a zabouchl dveře.
panebože...jsem absolutně ohromena...už jsem na to ouplně zapomněla... a tedko jak jsem to četla..ach je to fakt nádherný... gee jako upír,to je naprosto smyslný:-D a frankie...eww jak přemejšlí nad jeho sexy zadečkem... musela jsem si to přečíst dvakrát...:-D úplně jsem se do toho vpila a doufám,že brzo bude další díl:-D a frank by v něm mohl upírovi gerardkovi dělat společnost:-D krásné:-D