close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Broken XII. - END

2. července 2008 v 0:37 | Anett |  Frerard -> Broken
No, takže, dávám poslední díl. Broken píšu jak jsem s hrůzou zjistila už od února... Je to strašně dlouhá doba já vím, ale zase musím říci že jsem s touhle story prožila hodně. Ten začátek byla dlouhou dobu moje představa, prostě jaké to je když najednou na se na vás řítí auto tak co asi uděláte, jak zareagujete a já bych asi v tý době, kdy to začínalo zareagovala jako Frank.
Ale mohu zase na sebe říci, že jsem pyšná že jsem tu story dokončila a že je v ní přesně to, co tam mělo být od samého začátku a že postupem času nic nevyprchalo z toho nadšení s jakým jsem se do toho vrhla. No ke konci, ten konec sem měla jasnej už od začátku takže se na mě nemůžete zlobit, nezměnila bych ho ani za nic, tak to prostě mělo být a tak to je. Takže dost keců, jdeme do poslední části života tohohle příběhu, snad se vám líbil. Mě ano, byl v tom kus mě.
"Gerarde, nebreč, vždyť to je jen palec!" ale bylo to něco víc. Byla to první vlašťovka jako předzvěst jara. Nevím jak dlouho bude trvat to moje období mezi zimou a jarem ale teď už se mi to nezdálo tak černé a tam smutné. Budu chodit a to pro mě bylo to nejhlavnější.

Sedl jsem si a natáhl se po něm. Objali jsme se. Ale v tom objetí bylo něco zvláštního. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že s Gerardem nebudu tak dlouho jak bych chtěl, že s ním nebudu nikdy nic víc než jen jako pacient a můj lékař. Věděl to on od začátku? Asi jo, asi určitě. Proč se jinak zdráhal mě líbat pokaždé, když jsme tu byli sami. Mělo mi to dojít, jenže svým způsobem jsem to věděl vždycky, náš vztah nikdy neměl budoucnost.
Objal jsem ho s takovou silou, že jsem se bál, abych mu neublížil, což bylo ovšem nemožné. Hladil mě po vlasech a tiše vzlykal. Takhle jsme tam byli asi deset minut. Pak se ode mě odtáhl a usmál se takovým smutným způsobem.
"Je po všem, že?" řekl jsem potichu. Klidně pokývl hlavou ale bylo na něm vidět, že nechce.
"Víš, nikdy to nemělo budoucnost, věděli jsme to oba Frankie. Mám tě rád, víc než rád. Když jsi poprvé přišel ke mně tak se mi to zdálo tak neuvěřitelné, jak někdo jako ty, nemůže chodit, a říkal jsem si, proč se ti to všechno stalo? Ale v tvých očích jsem viděl zvláštní stín smutku a nepochopení. Nedokázal jsem pobrat proč. Čím víc si ale u mě byl, tím víc jsem se lapal do tvých sítí. Ať jsme se hádali, nebo jen mlčeli cítil jsem, že pouto mezi námi roste. A pak si mě políbil, nebo já tebe? Nevím, seběhlo se to tak rychle." Při téhle vzpomínce pozvedl jeden koutek úst a vytvořil tak ten nejmilejší úsměv. Díval se stále na mě. "Ale hned tím prvním polibkem mi bylo jasné, že to nikdy nebude nic víc. Ty máš svůj život a já také. Neříkám, nechci tě v něm ale nešlo by to, nefungovalo by to. Doufám že chápeš to, co tím chci říct." Podíval se na mě s nadějí v očích.
Chápal jsem to moc dobře. Vše, co mezi námi bylo, bylo vždycky jen mezi těmito stěnami. Nikdy to neprošlo ven, nikdy jsme spolu nikde nebyli, ani jsme si nezavolali. Nikdy by to naše zvláštní pouto tam venku nedokázalo přežít ať už bychom chtěli sebe víc. Jak je kruté tohle vědět ale mělo mi to dojít hned na začátku.
Smutně jsem na něj upřel pohled. "Víš že já tě…." Ani jsem to slovo nemohl říci, bál jsem se, že kdybych to řekl tak by to zničilo naprosto vše. "Já tebe víc, to mi věř." Pochybovačně jsem zakroutil hlavou. "Ne, to tys mi dal vůli znovu žít. Bez tebe bych nikdy nic nedokázal." Oponoval jsem. pohladil mě po tváři. "Nehádej se." Tak jsem mlčel. Ale je to fakt, nebýt jeho tak bych nikdy nezačal chodit, nikdy bych nechtěl, jen bych se víc uzavřel do sebe.
Seděli jsme tam vedle sebe, ruce propletené ale oba v myšlenkách, nevím nad čím uvažoval on ale já jsem to věděl dokonale. Musím konečně uzavřít minulost a věnovat se budoucnosti. Musím si promluvit s Amy. Leč to bude asi velmi bolestivé ale chci vědět konečně všechno, nemohu se tomu bránit donekonečna, ne, teď prostě přestanu před tím vším utíkat, schovávat se, je na čase abych se všemu postavil.
Naše dvouhodina se pomalu ale jistě blížila do konce. Otočil jsem se na Gerarda a naposledy ho políbil, věděl jsem, že to je naposledy. Tímto dnem totiž u něj končím, je tu moc malá kapacita a moc málo nástrojů na to, abych se dál mohl věnovat rehabilitaci. Jednou mi to říkala máma, dřív jsem jí nevěnoval pozornost, ale teď mi její slova zněla v uších.
Hned jak máti přišla tak jí Gerard řekl, co všechno již zvládnu a máti také začala štěstím brečet. Objala mě a začala líbat na tvář. Nechal jsem jí, věděl jsem, že si to zaslouží. Tolik si toho semnou vytrpěla. S Geem pak ještě domluvili všechny formality jako třeba že mě přenechává klinice a že tam teď mám docházet.
Když mě máti vyvážela ven z jeho ordinace otočil jsem se na něj. Díval se na mě a snažil se vypadat neutrálně ale nešlo mu to. Budu si pamatovat jeho tvář, přísahám že jo.
**
Čekal jsem nervózně v pokoji. V rukou jsem žmoulal lem trička a netrpělivě čekal na Amy. Od toho, co jsem byl u Geeho naposledy uběhlo už dost času, dva tři týdny předpokládám. Vím, slíbil jsem si uzavřít minulost ale já jsem se až teď odhodlal. Sny nikdy nedošli dál, než tam do toho okamžiku.
V nemocnici to šlo sice pomalu ale dobře. Ohnul jsem už kolena a nutili mě cvičit na bradlech, musel jsem tam stát jak pitomec, přidržovat se a snažit se udělat aspoň jeden krok. Povětšinou to tím jednim krokem začalo ale taky skončilo.
Chodil jsem i na nějaký magnety a laser, aby mě tolik kolena nebolela. Jo, pomalu to přestávalo a já jsem začal pomalu vysazovat prášky. Stálo mě to mnoho úsilí ale nakonec sem to stáhl do takové míry, že jsem byl okay.
Dali mi domu berle, abych se snažil ale já jsem na to povětšinou sral. Jen sem ležel na postely nebo seděl v křesle. Ozvalo se zvonění u domovních dveří. To bude Amy. Asi za minutu či dvě byla u mě a stála nerozhodně ve dveřích.
"Ahoj." Řekla ale stále tam stála. "Pojď dál prosím tě." Váhavě se rozešla ke mně a posadila se na postel. Tohle jsem už zažil…. "Vyprávěj." Chtěl jsem jí přinutit. Musel jsem to slyšet od ní, moje vzpomínky tak daleko nesahali.
Jen zavrtěla tvrdohlavě hlavou. "Franku, já už vím jak to je, vážně se moc omlouvám že jsem si to myslela, moc se ti omlouvám!" začala napřekot mluvit. "Amy, prosím tě, já to musím slyšet! Já musím vědět co se stalo! Musím vědět proč to tak dopadlo! Takže mluv!" vzdychla si a začala popotahovat, ale začala mluvit.
"Víš, kdyžs přišel tak jsem nemohla ani uvěřit tomu, že tam seš, žes měl tolik drzosti přijít a ještě si hrát na blbého."
"… spal si s Tomem? Proč jsem si toho nevšimla dřív? To jak se na sebe díváte, jak spolu trávíte tolik času. Vždycky jsem vám záviděla vaše kamarádství, ale že to bude takhle, to jsem netušila." Já jsem se cítil naprosto udiveně. Jak na tohle mohla přijít? Proč si to proboha myslí? S Tomem bych nikdy nemohl mít nic! Je to jen kamarád!
"Jaks na tohle proboha přišla? Já s tím nic nemám! Jsme jen nejlepší přátelé!" odfrkla si.
"Prosim tě Franku, nehraj si tu na nic. Jednou když jsme spolu spali tak vzdychl tvé jméno, říkala jsem si, to je v pohodě, jste nejlepší přátelé, ale od té doby jsem si na to dávala pozor, až pak se to stalo ještě asi dvakrát! Pak jsem vás sledovala ještě víc! A pak jsem se dozvěděla, že včera na tom mejdanu u Liz jste se i líbali! Je mi z vás na nic! Fakt hnusně! Nesnáším vás oba!"
Křičela tam na mě. Mě to všechno v hlavě šrotovalo, vážně se to stalo? Vzdychal moje jméno? Pokud ano tak proč? Skutečně mezi námi mohlo být něco víc než jsme si oba mysleli? A to včera, hráli jsme jen hloupou flašku a navíc jsme oba byli řádně opilí.
"Jenže tak to není." Snažil jsem se oponovat. Jen zvedla ruku abych mlčel. "Je, nesnaž se to omlouvat. Hnusíš se mi, vy oba. Teď vypadni." Řekla. Tak jsem teda vstal a odešel.
Cestou domu jsem nad tím přemýšlel, vážně to tak mohlo být? Skutečně jsme milovali jeden druhého jen si to neřekli? Ale to je blbost, známe se tolik let! A nikdy jsem ani na jednom z nás nezpozoroval, že by to mohlo být jiné. Musím si s Tomem zítra promluvit, vážně to nechápu.
Bublal ve mně hněv. Jak si jen mohla dovolit o mě něco takového prohlásit? Proč vůbec pochybuje? Tom jí miluje, jí né mě! Naštvaně sem přešel ulici a pak jsem jen viděl auto, cítil náraz a všechno potemnělo.
Všechno se mi vybavilo, jako by to bylo teprve včera, co se to stalo. Amy plakala a já jsem seděl a vůbec nevnímal to, co se stalo. Dojel jsem vozíkem k ní a objal jí. "Klid, neplakej." Ale brečela dál. "Jenže je to moje vina! Tom mi všechno řekl, že to tak není, jen že ste spolu tak dlouho a stalo se to jen jednou! Ale já jsem si prostě nedala říct. Je to prostě moje vina, po tom cos ode mě odešel tak se ti stalo tohle. Franku promiň, tak moc je mi to líto!"
Já jí jen hladil po vlasech a mlčel. Dlouho jsem jí utěšoval. Stále brečela. Pak jsem jí nastavil tak, abych jí viděl do obličeje. Oči měla rudé jak králík. "Není to tvoje vina! Jasný? Není. Jsem rád, že jsme si to všechno vyjasnili. No, hmm půjdete zejtra s Tomem ven? Tak jako dřív." Zeptal jsem se s nadějí v hlase.
Jen kývla. "Stavíme se pro tebe."
Pak odešla a já tam zůstal sám a konečně se mi ulevilo. Ten večer se mi spalo poprvé dobře, od té nehody, žádné noční můry, nic.
Druhý den skutečně přišli, ale musel jsem být na vozíku, stále jsem nedokázal chodit sám.
Po nějaké době
Chodím, teda s pomocí berlí. Řikají, že bude trvat ještě trošku dýl, než začnu chodit bez pomoci berlí ale že je všechno na dobré cestě. Sem tam si ještě vzpomenu na Gerarda a říkám si, co asi dělá, jestli by náš vztah mohl být i mimo jeho ordinaci ale zas a znova jsem přicházel na to, že vlastně by nemohl, to křehké pouto by nic nepřežilo.
Zazvonil zvonek tak jsem se dobelhal ke dveřím, byl jsem zrovna dole v kuchyni. Otevřel jsem a usmívala se na mě Amy s Tomem. "Můžem?" jen jsem kývl. Vše je také, jako před nehodou, znovu žiju svůj život. Možná lepší, věnuji se svím koníčkům, začal jsem chodit opět do školy. Cítím se šťastněji. Šli jsme kolem cukrárny, zůstal jsem stát na místě. Černé vlasy, černé oblečení, milí úsměv na rtech, byl tam, viděl jsem ho. civěl jsem tam na něho jako na nějakou zlatou rybku v akvárku.
Asi si uvědomil, že na něho někdo civí a otočil se pořádně. Úsměv mu ztuhl na rtech. Díval se na mě a pak mi nepatrně zamával. Chtěl jsem také zvednout ruku ale jen co bych to udělal, tak by mi spadla berle, místo toho jsem se usmál. Dívali jsme se tam na sebe, mezi námi jen hloupé sklo. V jeho očích bylo to, co jsem tam dřív vídával, něhu, lásku.
"Franku." Uslyšel jsem, jak na mě volají. Nechtěl jsem přerušovat ten náš kontakt ale oba jsme věděli, že nikdy by to nefungovalo. Kývl jsem hlavou že i já ho zdravím a otočil jsem se na kamarády. Tázavě se na mě dívali.
"Koho tam vidíš?" zeptal se Tom. "Ale, jen někoho, koho jsem dříve znával. Jdeme." Naposledy jsem se podíval do těch nejkrásnějších očí a pak jsem odešel. Teď už byl konec. Teď už budeme oba žít svoje životy.
Jejich cesty se střetli na ten krátký okamžik a v obou to zanechalo své stopy. Mohli žít své životy spolu? To je otázka na kterou není dobrá odpověď, vlastně není žádná. Nebo mohla bych se pokusit něco říci? Snad jen to, že to, co bylo mezi nimi bylo zajímavé pouto které oba svím způsobem změnilo.
Ptáte se, stane se ještě někdy, že se uvidí? Já mohu jen říci tolik - Možná ano, možná ne, kdo ví? Možná jednoho dne spolu budou ale třeba možná se už nikdy neuvidí. Vše záleží jen na osudu a ten je nevyzpytatelný.
THE END
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jessie Jessie | Web | 2. července 2008 v 1:20 | Reagovat

ok...ja to celkovo zacala citat dneska...a pak som si vsimla ze pribudla posledna cast a prislo mi to akurat...hm...ok toto este znie docela fajn na to ze poriadne nevidim na obrazovku od slz....preco som takyto koniec predpokladala asi uz od prvych casti? proste som to akosi cakala...hm hm...ok tak idem sa pokusit neako zmysluplne sa vyjadrit...hm je to fakt nadherna story...vlastne dost lutujem, ze som ju zacala citat az teraz ale tak co sa da robit...hm ale fakt krasa...bleh tie musky co mi to poletuju popri obrazovke mi neskutocne vadia ale co uz...hmm prv som sa rozrevala pri ich luceni...akoze proste fuh...a pak som sa dala dokopy pri tej casti s amy...a pak ten koniec znova....neviem...nemam rada taketo konce...vlastne nieze nemam rada..ale prsote no ja mam radsej nieco take ze proste jasnejsie...ale vlastne...k tomuto sa mi ten koniec naramne hodil...a neako inac si to ani neviem predstavit..vsak uz som vravela ze od zaciatku som predpokladala takyto koniec...a ta kurziva...no proste fakt nadherne to je cele...a asi som sa kusa rozkecala...

2 FraGee FraGee | Web | 2. července 2008 v 1:23 | Reagovat

takže TY jako osud budeš ještě někdy psát pokráčko??? :D

3 kačka kačka | 2. července 2008 v 1:29 | Reagovat

jááá to uháááádla,jojo mám vás přečtenýXD

jinak je docela krutý rozbrečet mě v tuhle dobu,sale stejně ti za to anet děkuju

mimochodem že to bylo v nějakym filmu,dívali se na sebe skrz sklo a skončilo to..

4 Nikkky Nikkky | E-mail | Web | 2. července 2008 v 7:42 | Reagovat

já snad budu brečet

5 pájina pájina | Web | 2. července 2008 v 9:02 | Reagovat

:´(

6 Lulusha Lulusha | Web | 2. července 2008 v 9:56 | Reagovat

už brečím jak želva..Šváro,krásné,nádherné..nemámm slov..

Já taky chodila na mognety a lejzzzzr...jen mi to nepomohlo..

potlesk patří tobě švagře!!!

7 kisss kisss | Web | 2. července 2008 v 11:22 | Reagovat

Tak tohle bylo krásny ... Ne je to dokonaly .... ten konec a awwww :'( :'( :'( Já prostě nemám slov jak bych ti ji pochválila :'( :'(

8 swuppie swuppie | 2. července 2008 v 11:30 | Reagovat

shit......oh

nadhera

9 Simka Simka | E-mail | 2. července 2008 v 11:52 | Reagovat

:´(   tak toto ma dorazilo... to že spolu neostali, myslím.... normálne som spustila, lebo to sa skrátka nedalo. Ale bolo to krásne a som rada že bude chodiť, lebo by to potom bolo až moc smutné.... ale fakt škoda že keď ho uvidel, tak si k nemu nesadol, ale čo už, aj tak to bola skvelá story a ja tlieskam x)

10 Dee Dee | Web | 2. července 2008 v 12:43 | Reagovat

Milujem osud, akokoľvek mi je z neho na plakanie alebo mám chuť skákať hore dole...pre mňa je to šťastné tým že to vo mne vyvolávava silné pocity, a pri tomto príbehu mi je vážne jedno či smutné alebo šťastné...vážne, krásny koniec, nedá sa povedať smutný, nie? Tam kde proste vidím nádej, to pre mňa nie je smutné a hotovo. Ďakujem že si to písala a ja som to mohla čítať...:)

11 Matty Matty | 2. července 2008 v 12:52 | Reagovat

Oh...taqhle moc jsem si zase dlouhou dobu nepobrečela četla jsem to asi 4x je to oprawdu nádherný!Je to taq smutný ale přesto taq krásný bože musim si jít pro kapesník :) wážně se ti to moc powedlo Anett nádhera!

12 JajPi JajPi | E-mail | 2. července 2008 v 13:57 | Reagovat

hey byla to krásná story...ten konec....je to takový trochu smutný happy end..:D:D prostě krása..:D jsem měla slzy v očích...xD

13 DareDareDevil DareDareDevil | 2. července 2008 v 16:25 | Reagovat

to je úžasný...jsou štastný a smutný zároveň...omg asi budu brečet:-)

14 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 3. července 2008 v 12:01 | Reagovat

strasne krasny pribeh...prcitala som ho cely naraz a kazdym dielom sa mi to pacilo viav a viac....uplne super to je a aj ked to neskoncilo heppy endom....ten koniec bol uplne krasny to ako sa videli cez to sklo...:) tlieskam

15 kathynka kathynka | 3. července 2008 v 18:38 | Reagovat

:´( nááádherný...jen strašně smutnej konec...další bezva story je u konce... :(

16 nunu nunu | E-mail | 3. července 2008 v 20:43 | Reagovat

Tomu říkám dobře napsanej konec... omfg to je hodně...

17 Saxana Saxana | Web | 3. července 2008 v 21:42 | Reagovat

Omg... Hrozne krásná story. Musím utierať slzičky :')

18 Petra Petra | 3. července 2008 v 21:57 | Reagovat

JajPi: nebyl náhodou tvůj dopis v  novém Filteru ??????????????

19 emily.way emily.way | Web | 4. července 2008 v 21:16 | Reagovat

oh,nádhera...je mi léto,že už je konec,protože tahle story byla prostě úžasná..

20 →☼fallen angel☼← →☼fallen angel☼← | Web | 13. srpna 2008 v 22:12 | Reagovat

x) nádhera moc se mi libilo x)

21 mrs.molko mrs.molko | 3. září 2008 v 18:30 | Reagovat

kuwa ja tedko brecim to je smutnyyyyyyy:'(

22 domca domca | E-mail | 4. května 2011 v 21:34 | Reagovat

Na zaciatku, ked si sa pytala o com by sme asi chceli pribeh...tak vela ludi pisalo ze chce nieco co konci ''happy endom''a vazne som ten happy end cakala... svojim sposobom to bol vesely koniec. frank bdue zase chodit.. ale.. on a gerard...boze ja som si ani vo sne nemyslela ze ma takyto pribeh dokaze rozplakat... mas tak neskutocne velky talent... ak niekedy napises knihu, budem stat prva v rade a kupim si ju. Nikdy som neverila, ze niekto slovami dokaze rozplakat cloveka- ty to dokazes.

23 f f | 18. října 2013 v 22:07 | Reagovat

PROČ MÁ TAHLE STRÁNKA TAK VŠECHNY ZKURVENÝ SMUTNÝ KONCE,ASPOŇ JEDEN HEZKEJ JSTE MOHLY NAPSAT,TOHLE JE PSYCHICKÝ TÝRÁNÍ :'(

jinak povídka úžasná *mrtvá*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama