24. července 2008 v 12:41 | Nancy
|
Frank
Ty jeho oči….Pane bože to je ten týpek, co dneska přepadnul naší banku. Vystrašeně jsem se na něj díval. Slezl jsem ze židle a pomalu začal couvat k východu. On se za mnou ještě otáčel. Ale nevypadal, nijak vyjeveně, ani naštvaně. On mě zaručeně poznal. Spíš mi přišlo, že se na mě tak usmívá. Ježiši, teď mě bude sledovat a pak mě zabije. Zmocnila se mě totální panika. Co mám dělat, co mám dělat. Rychle jsem odtamtud vypadnul. Vyšel jsem ven a zabočil do postranní uličky. Byl jsem doslova posranej strachy. Opřel jsem hlavu o zeď a snažil se uklidnit. Můj tep byl neměřitelný a moje srdce bilo jako o závod. Oči jsem držel pevně zavřený až do doby, než se vedle mě ozvalo…
" Ahoj Franku." V tenhle moment se moje srdce pro změnu zastavilo. Bál jsem se otevřít oči, protože jsem si představoval, jak vedle mě stojí i se svejma kámošema a drží v ruce pistoli. Určitě mi řekne, abych šel s nima a pak mě zabije. Né, počkat, podle toho jak se na mě dívá, mě nejdřív vojede a pak mě zabije. Nicméně otevřel jsem oči. Stál vedle mě a usmíval se na mě. " Ahoj." Vypadlo ze mě rozklepaným hlasem. " Tak co vyrazil jsi do baru?" Jen jsem zakýval. Potom začal pro něco sahat do bundy. Pane bože a je to tady, teď vytáhne tu bouchačku. " Ne, prosím nezabíjej mě, já to nikomu neřeknu přísahám."
On mezitím dokončil ten pohyb a z bundy vyndal krabičku cigaret. Potom zvednul hlavu ke mně a začal se smát. " Proč bych tě měl zabíjet Franku?" Na sucho jsem polknul. " Protože, jsem tě poznal." Zapálil si cigaretu, natáhnul a potom zaklonil hlavu a vyfouknul kouř nahoru do vzduchu. " Jak jsi mě poznal? Podle hlasu? Ne počkej to těžko, v baru jsem nic neříkal." " Podle tvejch očí. Jak ses na mě v tý bance díval, to nikdy nezapomenu." Nervózně jsem přešlapoval na místě. " A co chceš teď dělat. Co se mnou uděláš?" Chtěl jsem vědět, kdy umřu.
" No…" Udělal takové to gesto, že přemýšlí. " Myslím, že tě teď odvedu k sobě domů, tam tě několikrát znásilním a potom tě zastřelím. Zakopu tě nejspíš na zahradě, nebo bych mohl tvoje tělo odvést a hodit ho někde do řeky. Co myslíš Franku?" Pořád se u toho usmíval. " Myslím, že na zahradě to bude fajn." Ježiši, co to kecám. " Prosím tě neubližuj mi, udělám cokoliv, ale nezabíjej mě. Je mi ještě málo." " No tak když tak hezky prosíš. Víš co, je mi tady zima, jdu dovnitř. Buď přijď za náma na panáka, nebo jdi domů. Ale jedno ti řeknu Frankie."
Chytil mě pod krkem a přirazil ke zdi. " Jestli o nás někomu řekneš, přísahám ti, že na tý zahradě skončíš. Šest stop pod zemí. Rozumíš." " Ano, ano, nikomu to neřeknu." " Hodnej chlapec." Poplácal mě po tváři a odešel zpátky do baru. Já jsem se jen svezl po zdi dolů na zem. Seděl jsem a brečel. Sakra jo brečel, byl jsem vyděšenej k smrti. Myslím, že jsem si asi nasral do kalhot. Něco mi ale říká, že ho nevidím naposledy.
Gerard
Když jsme z baru s klukama došli domů, musel jsem na něj pořád myslet. Sakra ten kluk je vážně k vošukání. A jak byl vyděšenej. Nikdy mě nenapsalo, že by ze mě mohl být někdo takhle podělanej. Já vám něco řeknu. Já nejsem vrah. Sice kradu a mám nějaký ty zbraně, ale ještě jsem v životě nikoho nezabil. Vlastně nebyl zatím důvod nikde střílet. Ani nevím, jestli bych to dokázal. Nevím. Nejsem až takovej. On bankovní lupič a vrah je rozdíl. " Zlato o čem přemejšlíš?" Přišel ke mně Bert a sednul si mi na klín. " O ničem" " Nekecej, o tom malým klukovi co?" Olíznul mi tvář. "Sakra nech mě Berte." " Ježiš pán zase dneska nemá náladu. Jdu spát." Vstal a odešel. Ne neptejte se mě na něj. Řekl jsem vám, že je to můj nejlepší kámoš, víc vědět nepotřebujete. Ale já jo. Já potřebuju vědět, kde bydlí ten malej klučina.
Další den jsem nelenil a zjistil to. Jak? Ježiš Copak nevíte, že přes internet najdete všechno? Stránky banky, jména zaměstnanců a potom taky informace, milej hlas a spousta keců a mám jeho adresu.
Večer jsem se k němu vydal. Čekal jsem před jeho domem až se vrátí domů. A potom jsem uviděl, jak se ta jeho malá postavička klátí domů. Jo, byl totálně opilej. Bylo k smíchu jak se snažil narvat klíč do zámku. Taky jednou spadnul. No to už jsem se začal smát na hlas. Asi to slyšel. Rozevlátej se otočil a podíval se mým směrem. " Je tam někdo?" Nejvyšší čas ho pozdravit. " Ahoj Frankie." Přišel jsem až k němu. Do obličeje mi bylo vidět díky světlu z pouliční lampy. Frank se na mě jen podíval a vypadlo z něj pouze " A sakra………"
aaa bože to je tak pěkný....a prej: že jsem si asi nasral do kalhot:-D u toho jsem se válela smíchy...jen tak dál a co nejrychlejš:-D