12. června 2008 v 20:21 | by Jaqueline
|
Jak jsem slibovala tak tahle kapitola bude speciální. A víte v čem? Že jsem jí nenapsala já!!! Ano, napsal jí někdo jiný, napsala jí osoba, co způsobila uvěznění pana Waye, ale nebuďte na tu osobu nahněvané. Teď se vám dostane vysvětlení. A já pak už budu normálně pokračovat. Krásné čtení a moc děkuji Jacq!
Když přišel poprvé do třídy do třídy ten učitel...
Všimla jsem si, jak se na sebe dívají, spíš, jak na sebe zíraj.
Zabolelo to.
Ten učitel, ten Gerard Way, seděl samozřejmě hned přede mnou. Zírala jsem na něj a snažila se zjistit, co na něm může MŮJ Frank na něm vidět.
Můj Frank. Bože…kolikrát jsem to na něj už ,zkoušela' dobře, vlastně jsem ho nikdy někam nepozvala nebo tak, prostě sem se s nim bavila a vycházela sem s nim v poho. Ne jako že bychom byli kámoši, ale nebyla mezi námi nějaká nenávist. Ale prostě….samozřejmě že mi to vadilo. Protože už ho od sedmičky bezmezně miluju. Nechápu, že to o mě skoro furt nikdo neví, mimo 2 kámošek ze třídy vlastně vůbec nikdo. Dyť na něj už tak dlouho furt zírám, div neslintám!
Nejvíc mě udivuje, že si toho nevšiml on.
Třeba to nechce vidět…
Ne, to si nesmím říkat!
No prostě sem na toho učitele zírala celou hodinu, on se na mě díval dost divně.
A tak to chodilo furt. Často jsem těkala pohledem z Franka na toho učitele, já na Frankovi viděla, že se mu ten učitel líbí! Franka znám nazpaměť, dokážu si už vyložit každou změnu jeho tváře, pohledu!
Ale nějak, furt mi to nějak nesedělo, že by se Frankovi líbil učitel.
Frank…gay?
Jasně, možná by to sedělo, nikdy sem ho s nějakou holkou neviděla.
Tak to šlo pořád dál.
Každý den sem zírala na Franka, ale on si mě nevšímal, furt zíral na Waye. A ten jeho pohled opětoval.
Já se o něj furt snažila .Jednou sme měli výtvarku s Wayem, Frank tam nebyl, a on nám řekl že máme nakreslit něco, co sem nám prostě nejvíc zdá nebo tak, už si to nějak neuvědomuju. Vim ale, že sem se snažila o Franka. Fakt se mi nepovedl, mé kreslířské schopnosti sou rovny nule. Ale když se na to Way díval, myslim, že ho v tom viděl. Tak jako divně se zašklebil.
Když jsem šla jednou, asi dva tejdny po tom, co nastoupil Way, ze záchodu o přestávce, viděla sem, jak dou proti sobě a nenápadně se o sebe otřeli. Vsadim se, že si toho nikdo nevšiml, protože nikdo Franka nepozoruje tak jako já…
Furt jsem o tom přemýšlela…jejich vztah už asi není jen u toho koukání.
Po zhruba tejdnu sem šla venčit psa a šla sem přes ulici kolem Frankova domu. A náhodně před ním stál…Way. Byl u vchodových dveří a zvonil, takže si mě naštěstí nevšimnul.
Ale začalo být vážně jisté, že ty dva spolu maj větší vztah, než je mezi učitelem a žákem.
Můj mozek to samozřejmě nechtěl přijmout. Říkala sem si, že to prostě nemůže bejt pravda, nechtěla sem si to přiznat, že Frank chodí s Wayem. Nemohla sem mou lásku jen tak rychle vzdát, snažila sem se to všechno začít prostě nějak přehlížet, vrátit se do starých kolejí a dál to zkoušet na Franka.
O přestávkách sem za ním občas chodila a snažila se s nim prohodit pár slov, bylo to zoufalé a vůbec to nezabíralo. Jako kdyby byl Frank v uplně jinym světě, furt se tak divně díval a ty jeho oči, byli prostě uplně jiný…takový prostě…zasněný.
Ne.
On.
Ne…nemůže bejt s Wayem.
Tu větu sem si furt opakovala, ale prostě, nemohla sem to popřít.
Už se stalo několikrát že sem je viděla, jak se lehce dotknou jeden druhého, ty pohledy, od Gerarda občas dost úchylne, se nedali přehlednout.
A jednou…bylo to…strašný.
Šla sem, už po ukončení vyučování, ještě k učitelce na zemák, protože sem podělala písemku a musela sem si ji opravit. Samozřejmě sem šla kolem kabinetu Waye.
A jak sem šla kolem…zaslechla sem….steny.
Jeden hlas byl takovej hlubší, určitě muž. A ten druhej, taky mužskej….Frankův?
Srdce mi v tu chvíli padlo až do kalhot.
,,Franku...jo..jo…'' Wayův hlas sem poznala.
Rozhledla sem se. Chodby byli prázdné, uklízečka byla v druhym patře a vlastně už tu skoro nikdo nebyl.
Z kabinetu se ty steny furt ozývaly a já…stála sem tam a prostě na ty dveře zírala, nechtěla sem si představovat, co se tam děje…
Ale ta moje úchylná hlava to stejně viděla.
Frank přehnutej přes stůl. A Way za nim, jak ho šuká.
Prostě sem se otočila a vyběhla ze školy, na zemák sem se vysrala.
Konečně sem si uvědomila, že ty dva spolu stoprocentně sou.
Celý dny sem byla zamlklá. Měla sem blbou náladu, na Franka sem srala. Bolelo to, moc.
Nevěděla sem co dělat…strašně, ale strašně moc sem žárlila.
Já to zkoušim na Franka jak dlouho a nic, pak si příde Way a Frank se do něj zamiluje okamžitě.
To není fér.
Večer sem ležela na posteli a přemýšlela o tom. Ze žárlivosti se vyklubala nenávist, jo, nenávidím je, oba!
A ještě si to rozdávaj ve škole…učitel, žák…
V hlavě se mi zrodil nápad a na tváři škodolibej úsměv.
Dalšího dne sem vzala papír a začala psát.
Psala sem dopis. Policii.
O nich.
O tom, že mám podežření na nějaký ten jejich vážný vztah nebo že ho Way prostě obtěžuje.
Neměla sem dost na to, abych napsala, že to je jistý.
Samozřejmě sem se nepodepsala a dalšího dne to poslala na policii.
Cítila sem se strašně spokojeně. Haha! Teď má Way po srandě, vsadim se, že ho vyhodí. A Frank už bude zase jenom můj.
Asi za dva dny po odeslání sem přišla do školy. A Way…nebyl tam.
Vyšlo to.
Všimla sem si ale, že Frank je strašně….zamlklej, smutnej…
A když se to během několika dnů neměnilo, začala sem mít podezřeni, že sem asi neudělala tu nejlepší věc.
,,Franku?''
Frank se otočil na mě, byla sem opřená o skřínky a koukala na něj.
,,Co chceš?'' vyštěkl. Nemusí být až tak ,příjemný'.
,,Já…musím s tebou mluvit…'' Naprázdno sem polkla. Nebude to příjemný. Vůbec.
Zavřeli sme dveře prázdný třídy, Frank si sednul na stůl a já si s rukama v kapsách stoupla před něj.
,,Cos teda chtěla?'', zeptal se Frank a zkoumavě si mě prohlídl. Už nevypadal tak nasraně, spíš zvědavě. ,,Já..totiž…jde…'' Kurva….on mě zabije. ,,O Waye…'' Zašeptala sem. Neodvážila sem se na něj kouknout. ,,Co s nim???'' Vyštěkl Frank, nakonec sem přeci jen zvedla obličej. Frank byl v obličeji celej bílej. ,,Já…já….vím...'' Mumlala sem směrem k podlaze, bylo hrozný mu to říkat, ale bylo zase skvělí, že to ze sebe konečně dostávám. ,,Co víš sakra?'' Zařval Frank hystericky. ,,O Tobě a o něm….'' ,,Ne…ne….to…tys ..ten dopis!'' Zamumlal zděšeně a zíral na mě. Jen sem kývla. Sklopil pohled a smutně zíral na zem. ,,Já..je mi to líto…já…'' Nevěděla sem, co říct. Doufala sem, že na mě začne křičet nebo tak, ale ten pohled na něj, zhroucenej na lavici, zlomenej, byl strašnej.
,,Myslel sem že…že nejseš tak hrozná jak to vypadalo. Ale asi…sem se mýlil,'' zašeptal na konec. Zalapala sem po dechu.
,,Já..promiň, Franku..já…napíšu na polici že to bylo celý jen vymyšlený, že sem si to jen vymyslela!!'' Byla už sem zoufalá, já sem fakt kráva!
,,Ale oni…neuvěří ti…a jak ses to vůbec dozvěděla?'' ,,Slyšela sem vás…'' zašeptala sem a zrudla. On ale taky zrudnul. ,,Byli sme dost slyšet?'' vydal ze sebe zahanbeným hlasem. Jen sem kývla a on se na mě díval bezvýraznýma očima. ,,Víš, Zuzko….když už to teď teda o nás víš…já ho miluju.'' Zašeptal. Srdce mi spadlo do kalhot. ,,A tys…tys mi ho vzala…tys prostě…'' koktal, bylo strašný to poslouchat! ,,Proč si to vůbec udělala?'' dostal ze sebe Frank a dlouze se na mě podíval. Ty jeho oči…musela sem to říct. ,,Žárlila sem.'' řekla sem prostě. ,,Tys…na…na…jako..ty?'' vypadal dost zmateně. ,,Franku, víš já…já..už dlouho..neříkej že sis toho nevšimnul…'' Bože, to je až tak moc nevšímavej. ,,Já…jako že se ti…líbim?'' Zeptal se ne moc inteligentně. ,,No…jo, trochu dost no.'' Debile, miluju tě. Zase sem se podívala na zem. ,,Aha…ale stejně…nemuselas to dělat…stačilo by kdybys to…řekla…'' ,,Franku, ty to prostě nechápeš!'' zatvářil se dost zmateně. Ale já mu to vysvětovat nebudu. ,,Já…já…napíšu těm poldům...jo...jo…udělám cokoliv…'' Mektala sem tam sama pro sebe. Strašně sem toho litovala. ,,Zuzko já…bylas ta poslední do které bych řekl že bude taková svině.'' Auva. To zabolelo. Zase jednou. Nevěděla sem, co na to říct. Pak sem si uvědomila, že to je snad poprvé, co sme spolu sami v jedné místnosti. Pohledem sem sjela na jeho rty. Vypadali tak lákavě…ne Zuzko, sakra, to nesmíš! ,,Uhm…'' řekla sem jen a radši sjela pohledem na jeho boty. Začala sem si zas představovat, jak ho Way svlíká, jak pak Frank sténá jeho jméno…kéž by to bylo moje jméno.
,,Franku…'' Vydechla sem najednou, udělala krok směrem k němu, pevně ho obejmula, ani nestihl protestovat a prostě sem přitiskla rty na ty jeho. Pevně sem mu držela ruce, snažil se odě mě odtrhnout, ale nešlo to. Bylo mi jedno, že ten polibek neopětuje, třeba začne. On prostě…stále sem si v hlavě držela myšlenku, že gay není. Pak se ale odtrhl a nasraně na mě díval. ,,Co to jako mělo znamenat!'' Zakřičel. Já sem jen zděšeně zacouvala. Co sem to sakra udělala? ,,Já..já…pro….já asi…pujdu…'' vykoktala sem a bez jediného pohledu na nasraného/překvapeného/vyděšeného Franka vyběhla ze třídy.
zuuuuuuzkoo to se nedělááá!