7. června 2008 v 1:25 | Anett
|
Sem se dneska nějak rozjela!!! Omg, tak čtěte, bude zachvíli konec!!! Jo a tohle je trošku kratší než ten minulej díl. A těšte se na ten další, bude to speciální díl!!!
Gerard
Stáli tam, můj postrach, ti, které jsem nechtěl vidět nikdy v životě. Dva chlápci, co vypadali, jako bych spáchal něco hrozně špatného. Když se zeptali, jestli jsem Way tak jsem ztratil řeč. Nemohl jsem jim odporovat, věděli kdo jsem ale já jsem stejně ze sebe nějakou chvíli nevydal ani hlásku.
Pak jsem se nějak otřepal. "Ano jsem Gerard Way, čím posloužím?" chtěl jsem se tvářit normálně a nějak je nezneklidňovat. Jenže to jsem byl já! Furt na mě ale zírali. "Bylo proti vám vzneseno obvinění, že zneužíváte své žáky. Můžete jít proto s námi?" spadla mi čelist. Takže to je nakonec tady, někdo mě prásknul a byl té odvahy že to nahlásil přímo na policii.
Jen by mě zajímalo, jestli se budou vyptávat i Franka. Museli přece vědět, koho to mám údajně zneužívat. Snad si zachová ten můj malej brouček chladnou hlavu a nijak se nepodřekne. Pánové se mezi tím na mě stále dívali. "Můžete jít tedy s námi? Chceme aby to vše proběhlo v klidu." Jejich hlasy byly tak vzdálené. Mě je jedno co chtěj oni, já chci vidět Franka. A taky vědět, kdo práskal.
Popadl jsem teda bundu obul se a šel s nima když po tom tolik toužili. Došli jsme k autu a já si sedl dozadu jako nějakej zločinec a přitom vím, že jsem nic neudělal! Všechno se mi to zdálo jako zlej sen. Bohužel se mi ale nedařilo se budit.
Odvezli mě na nějakou hloupou stanici a tam mě vyslýchali.
"Pane Wayi, obdrželi jsme dopis ve kterém se píše, že prý udržujete s jedním ze svých žáků poměr, přesněji řečeno sexuální poměr. Je to pravda?" díval jsem se na ně a v hlavě se mi rázem vybavili všechny chvíle s Frankem. Chtěl jsem znovu cítit jeho kůži, to jak mě hladí. "Ne, je to všechno smyšlené." Přeci jim tu nebudu říkat, co všechno jsme spolu už zkusili.
"Takže popíráte, že jste s vaším žákem údajně souložil i ve škole? A co víme, tak to není poprvé co s tímto máte problémy." Ale, tady s někdo důkladně připravoval. Zvažoval jsem, co jim asi tak na to mám říci. "Ano popírám a pokud si vzpomínám, tak nikdy v minulosti proti mně nebylo vzneseno žádné podobné obvinění." Chvíli se na mě jen dívali, zaraženě. Asi jsem jim vzal vítr z plachet.
"Ano pane Wayi to je sice pravda ale toto je vážnější než u těch předchozích obvinění. Tady se jedná o nezletilou osobu a ještě navíc na základní škole. To může dopadnout mnohem hůř." Prostě mě chtěli dostat. Ale já se nechci dostat do vězení.
"Já jsem nic neudělal. A teď, když dovolíte, nemůžete mě tu držet když na mě nic nemáte. Chtěl bych jít domů." Vstal jsem. oni vstali taky. "Nikam nechoďte u vašeho bytu vás budeme neustále hlídat." Jen jsem se na ně zakřenil a vyšel z tý policejní stanice. Musel jsem zavolat Frankovi a říci mu, aby za mnou nechodil, nebo když už tak vůbec né sám.
vytáhl jsem mobil a nějaký drobný z kapsy. Došel jsem k nejbližší budce a vhodil tam mince a vytočil jsem Frankovo číslo. Chvíli to nebral ale pak sem konečně uslyšel jeho hlas. "Prosím?" "To jsem já Franku, prosím tě, nechoď za mnou. Je to nebezpečný, budou mě hlídat. A Franku? Chybíš mi." Slyšel jsem, jak zrychleně dýchá, já jsem na tom byl stejně. "Všechno dobře dopadne, uvidíš." Snažil jsem se znít nezlomeně, ale přitom se mi chtělo brečet. Všechno bylo tak v háji! "Miluju tě Gerarde." Pak sem jen uslyšel takový to pípání, že čas vypršel a já jsem dal sluchátko zpět na místo.
Domu jsem dojel jen tak tak, hned jak se za mnou zaklaply dveře tak jsem začal hystericky brečet. Jak se všechno může tak krásně posrat, že?
škoda, že nad tím nemyslel dřív... ale to by zase nebyl Gerard kdyby myslel XD