1. června 2008 v 19:51 | Nancy
|
Takže tohle je předposlední díl. Ať se vám líbí
" Gee, co budeme dělat." Kouknul se na mě Frank. Už jsem ho začínal mít dost. Pořád jen brečel a otravoval. Ne, to jsou jen nervy. Jsem úplně vyřízenej a bez Berta. Nebo spíš, bez Berta jsem úplně vyřízenej. " Nevím Franku, nevím , co budeme dělat. Ale musíme pokračovat dál. Hledali jsme ho, ale není tady po něm ani stopa. Třeba……… třeba jen prostě utekl." No, sám jsem tomu nevěřil. Frank se ke mně přitisknul a obmotal kolem mě ruce.
" Musíme jít Franku." Zabalili jsem teda věci a šli dál. Další den na cestě. Další podělanej den v tomhle zasraným lese, co snad nemá žádnej konec. Uběhlo několik hodin a my jsme byli pořád na cestě, jenže les nemizel. " Takže další noc tady Gee?" " Jo Franku, vidíš tady snad nějakej hotel Hilton sakra." Křičel jsem na něj. Nechtěl jsem, ale křičel. Nic mi neodpověděl. Jen se na mě díval. " Tak promiň Franku." " Chceš cigaretu Gerarde?" " Dyk už žádný nemáme." " Já jsem našel ještě jednu krabičku na dně báglu." " Super, tak aspoň ty cigára." Jedno jsem si od něj vzal a zapálil si. Ležel jsem na trávě a měl zavřený oči.
Pak jsem najednou ucítil, jak mi někdo rozepíná kalhoty. Teda nebyl to někdo, byl to Frank. " Co to děláš Frankie?" "Co myslíš Gee. Chystám se ulovit medvěda." " Co?" " Ježiš, co myslíš, že asi jdu udělat." Pak ze mě ty kalhoty stáhnul. Lehnul jsem si zpátky na zem. Sice jsem na tohle teď neměl náladu, ale tak aspoň si užiju. Frank neotálel a hned mi zajel rukou pod boxerky. Zavřel jsem oči. Nechal jsem ho, aby mi je taky sundal. Potom jsem ucítil jeho něžné dotyky na mých stehnech. " Franku…" Vyklouzlo mi z úst. Jen se zachichotal a pak ho vzal do úst. Pohyboval hlavou nahoru a dolů. Sál ho a jemně okusoval. Myslel jsem, že snad prasknu. Dlouho jsem to nevydržel a udělal se mu do pusy. Vyplivnul to vedle do listí. " Díky Franku."
Asi jsem mu to měl vrátit, ale fakt se mi v tuhle chvíli nechtělo. Taky jsem věděl, že musíme zase postavit stan. Setmělo se a my si zalezli do stanu. Frank zase ležel na mě a funěl mi do krku. Nechci usnout. Bojím se. Bojím se, co se zase stane. Co mě probudí. Jediný možný rozptýlení je……….. začal jsem ho hladit po zádech a líbat do vlasů. " Franku?"
" Ano." " Chci tě." Podíval se na mě, i když v tý tmě mu nebylo vidět do obličeje, cítil jsem jeho pohled. Začali jsme se hladově líbat. Sundával jsem z něj oblečení a s polibky pokračoval níž a níž . Frank ležel na zádech a já se pomalu blížil k jeho rozkroku. Už jsme byli oba nazí a já už nechtěl dál čekat. Otočil jsem ho na břicho a lehnul si na něj. Líbal jeho záda a potom jsem do něj vniknul. Okusoval jsem jeho ucho a přirážel do něj. Křičel moje jméno a to mě nutilo přirážet ještě víc. Potom se udělal a já za chvilku po něm. Ležel jsem vedle něho a měl přes něj přehozenou nohu. Náš romantickej moment ala něco vyrušilo.
" Slyšel jsi to?" Posadil jsem se prudce. "Jo. Řekni, že to nebyl on, Gee." " Byl." Z temného lesa se odněkud ozýval Bertův křik. Rychle jsme se oblíkli, vzali kamery a vylezli ven ze stanu. " Odkud to jde?" " Já nevím Franku? Myslím, že odtamtud." Běželi jsme hustým porostem a ani vlastně nevěděli, kam běžíme. Najednou se před náma objevila taková polorozpadlá chajda. Nic tam nebylo jen stěny a vymlácený okna. " Jde to zevnitř." Běželi jsme za tím křikem a pak najednou ustal. " Berte. Kde jsi Berte, slyšíš mě?" Křičel jsem, ale odpovědi se mi nedostávalo. " Gerarde, myslím, že to šlo ze sklepa." Rozběhli jsme se teda tam. Bral jsem schody po dvou. Když jsme tam doběhli, rozhlížel jsem se a pak ho uviděl. Frank doběhnul hned za mnou a jak si ho všimnul, začal strašně křičet.
Bože tohle byla ta představa z mý hlavy. Bert v krvi a Frank jak křičí. " Neřvi, sakra Franku, buď zticha." Zatřásl jsem s ním. Sehnul jsem se k Bertovi. " Ještě je živej." Vzali jsme ho a táhli ven. Stáli jsme před tím domem, ale nebyli jsme si jistý, jestli v tý tmě trefíme zpátky ke stanu. " Berte, prober se." Proplesknul jsem ho. Pomalu začal otevírat oči. " Co se ti stalo Berte?" " Já nevím. Bolí mě hlava." " No, taky na ní máš krev, možná máš otřes mozku." Nakonec jsme se vydali zpátky a došli jsme ke stanu. Položil jsem Berta do spacáku. " Jsem rád, že seš živej." Pohladil jsem ho po vlasech. Nevím, jestli mě Frank viděl a bylo mi to jedno. Bert se na mě usmál, ale bylo na něm vidět, že mu není dobře. Zbytek noci jsme už nespali. Hned jak se rozednělo jsme se vydali na cestu. Šlo to pomalu, protože Bertovi nebylo o moc líp než v noci. Frank šel kus před náma. Od chvíle, kdy jsem ho našli a kdy jsem na něj v tom sklepě ječel, se mnou nepromluvil ani slovo. Až do chvíle kdy…..
" Geeeeee, je tam cesta. Je tam silnice."
no to jsem zvědavá na konec teda:D