13. června 2008 v 10:31 | Anett+Pawlushka
|
"Něco k smíchu?" štěknul jsem po něm. Jen se zatvářil jako že ne a začal zběsile mávat rukama na obranu, bylo vidět, že dusí smích. Tak tohle je teda fakt dokonalý. "Běžte oba do háje. Jeden větší ubožák než druhej." Odešel jsem a prásknul dveřmi. Šel jsem tam, kam mě nohy nesly. Nakonec to byl park. Sednul jsem si a přemýšlel nad tím, jak se všechno mohlo tak krásně posrat. Já ho fakt nesnáším! Proč prostě musí bejt jednou tak úžasnej, dokonalej, že by mi udělal všechno, co by mi na očích viděl ale pak je takovej hnusnej? Bože, jsem já ale takovej idiot!
"Hele ty seš ten novej od Spikea, co?" probral mě najednou z přemejšlení cizí hlas. Koukl jsem před sebe a tam stála partička nějakejch kluků. Fakt jsem je v životě neviděl. Musím uznat, že jsem měl celkem strach co po mě chtějí. Byli sice očividně maximálně o rok, možná dva starší než já, ale bylo jich víc. "No eh..jo jsem, o co jde?" zeptal jsem se tiše. Rozhlížel jsem se po parku. Kurva zrovna nikde nikdo.
"No hele asi takhle, kupovali sme vždycky od Spikea, ale pak se jeden kámoš přešlehnul a on nám přestal prodávat. No a pomalu se tu roznáší, že seš jeho novej dealer." spustil ten ,co vypadal jako takovej ten nepsanej vůdce party. "No a co jako? Tak vám neprodává, co já s tím mám společnýho?!" o co jim kurva jde?
"No tak nám můžeš prodávat ty, aniž by to věděl ne?!" Takže už vím, o co chlapečkům jde. V ten moment se mi v hlavě začal rýsovat plán. "No fajn, dalo by se s tím něco udělat, ale uděláme dohodu, když vám budu prodávat jeho zboží, bude to o něco dražší, než jak vám to prodával on." Přece u něj nebudu bydlet jen za jídlo a nějakou tu dávku ne?!
Kluci se chvilku radili a pak ten nejvyžší přišel zas ke mě. "Fajn, tak nám dej svý číslo, vždycky ti zavoláme a někde se sejdem."
Tak jsem jim ho napsal a oni odešli. Bože je to vůbec možný? Sem z domu teprve dva dny a už je všechno tak jiný. Jo, chtěl jsem vždycky žít sám, jenže dopadnout takhle? Bejt dealer? Bože co se to semnou stalo? Ale zase, hodí to slušný prachy. Teda aspoň doufám. Jak ale budu říkat Spikeovi o větší dávky aby to nevypadalo blbě?
Věřím docela tomu, že kdyby měl podezření nato, že něco šmelim tak by mi ublížil. Ale tak teď se tím nebudu zabývat. Teď ne. Musím si vyčistit hlavu. Oh bože co asi teď dělaj doma? Nikdy by mě nenapadlo, že se někdy na tohle budu ptát. Vždycky mi to bylo naprosto ukradený ale teď bych dal cokoli za to, abych mohl vidět mámu, sourozence.
Nenene, klid Berte, to se všechno zpraví. Teď žiješ tak, jak sis aspoň mlhavě představoval tak to nekaž, ano? Rozkázal jsem si. No myslím že je na čase se vrátit domů. Domů. Co to slovo vůbec teď znamená? Barák, ve kterym přebejvá jeden feťák vedle druhýho, věčně tam není nic k jídlu a ani není poznat, kde jsou místnosti a nebo podlaha pod nánosem bordelu?
Ne, teď to bude lepší, určitě, něco si uleju pro sebe a konečně si koupim to, po čem jsem vždycky toužil. Pořádný stereo, televizi, bože nějaký lepší hadry, v tomhle se nedá vůbec chodit. Nesnáším to!
*o 14 dní později*
Spike mi na nic nepřišel. Ti kluci si o matroš volali skoro každej den, takže jsem si slušne vydělával. A Colin? Byl každej den tady ,ale bylo to o ničem, barák byl pořád naflákanej feťákama.Občas jsme se pomazlili na gauči, ale nic víc.... Oblečení jsem si kupoval jen tak nějak nenápadně, nikdy ne moc kusů najednou,aby si toho Spike nevšimnul. Je to asi 20 minut, co mi znova volali ti magoři, jestli bych na ně počkal blok od školy, že potřebujou další dávku. Řekl jsem Spikeovi, že se jdu provětrat a odešel jsem.
Nemusel jsem tam na ně ani dlouho čekat. Byli tak natěšení na další dávku, že tu snad byli o 10 minut dřív. "Hele, že ty seš ten Bert, mormon, kterýho rodiče vyhodili?!" řekl mi z ničeho nic jeden z nich. Neměl jsem rád, když se o tom někdo takhle bavil, ale tak jednou je to pravda, tak se s tím musím smířit. "Jo sem to já a co jako?!" hnusně jsem se na něj podíval. "No nic, já jen,že je toho plná škola....a hele tvoje ségra je Rachel, že jo, chodí do dívčí školy,nepletu se ,vid?" kurva co tím ten hajzl jako sleduje?! Nasral jsem se, chytil ho pod krkem a přirazil na plot nějakýho domu. "Co sem jako taháš Rachel?!" zařval jsem a on se rozklepal.
"No já jen že no...chodí s ní do třídy moje ségra a ona teď..no udělala dost průser." zůstal jsem na něj zírat. Malá Rachel a průser?! "Mluv do hajzlu" zatlačil jsem na něj ještě víc.
"No na 14 dní jí vyloučili, protože řekla, že se nebude učit o něčem čemu nevěří. Prej na nějaký náboženství sere...to je vše" řekl ten kluk už uplně hystericky,tak jsem ho pustil. Tohle přece nen možný, Rachel by tohle jen tak neudělala. Snažil jsem se z něj pak dostat ještě víc, ale nic už nevěděl. Dal jsem jim teda zboží, vzal jsem si prachy a šel jsem k dívčí škole.
Čekal jsem za rohem až se objeví tvář nějaké z jejích kamarádek, které jsem si matně pamatoval, když si k nám chodívaly hrát...konečně jedna z nich vyšla. Rychle jsem jí chytil a přiložil jí prst k puse. "Ššš, to jsem já, Bert. Jen chci vědět co je s Rachel,okay?" holčička jen přikývla a se strachem v očích na mě hleděla.
"Takže, určitě si to, co řekla nevymyslela sama......kdo jí to poradil?!" spustil jsem na ní. Kopala nožkou do kamýnků na zemi. "Já nevím." zas kopla do kamínku a koukala jinam. "Ale no tak, určitě to víš." trošku jsem zakřičel, abych jí vystrašil. "No tak dobře, byl tu takovej pán a mluvil o tobě a o tom, co ti rodiče udělali a říkal jí, že ví, že ona je jako ty a že si to musí včas uvědomit." zíral jsem na ní s otevřenou pusou. "No a jakej pán to byl? Nějakej učitel nebo co?!" vyzvídal jsem. "Néééé to né, nebyl to páán učitel. Byl mladší než on, takovej no dlouhovlasatej, vokatej, joo zelený voči měl." ...naprosto mi stačilo co právě řekla, další popis jsem nepotřeboval.
"Děkuju. Sluníčko. A můžeš prosímtě pomlčet o tom, že jsme se viděli?" doufám že jsem nezněl jak nějakej úchyl. Jen se na mě podívala. "Rachel řikala, že prej máš mobil a na něm supr hry. Chci si taky zahrát!" protočil jsem oči. Já jsem vážně stvořil monstrum. "Tak okay. Sedni si sem na ten obrubník." Sedla si a vypadal hrozně nedočkavě, jako malá Rachel když věděla že bude hrát. Srdíčko moje malý, co jí asi za to doma udělali? Ježiš jen doufám, že jí taky neseřezali. Jestli jo, tak si to s nima asi dojdu vyřídit. Vytáhl jsem mobil a podal jí ho. je malá, šikovná, ty hry si určitě najde.
Já mezi tím přemýšlel nad tím, co to proboha Colina napadlo, zajít až sem a očkovat mojí malou sestřičku proti všemu? Ona je schopná udělat všechno, co by jí řekl. Jak si to doháje vůbec mohl dovolit? To rovnou mohl napochodovat k nám domu a začít tam kázat jak je svět mormonů špatnej a že tenhle je lepší a že bůh není že to je jen snůška plků. To je fakt idiot tohle to! Jak mě jen dokáže tak snadno nasrat! Jo tomu to vždycky šlo. Až přijdu domů, tak mu asi něco řeknu, zase pěkně od plic.
"Můžu se tě ještě na něco zeptat?" koukla na mě ale vypadala dost naštavaně, asi jsem jí rušil od hraní. "Na co? Já hraju." Řekla to tak důležitě a zase mi připoměla Rachel. "Nevíš, jestli jí nějak nepotrastali doma?" já jsem to prostě musel vědět. Jen pokrčila malými ramínky. "Nevím, od tý doby se s ní nemůžu bavit, rodiče říkají, že je špatná." To jsou fakt takový kreténi tihle lidé! Někdy jsem fakt rád, že jsem odtamtud vypadnul.
JA toho Colina zabiju!Vlastnorucnee!!!Chudak Rachel....