30. června 2008 v 22:24 | Vampire Husbands
|
Gerard
Když jsem scházel po schodech tak jsem jasně slyšel, jak jeho srdce bilo na poplach. Usmál jsem se pro sebe. Ten kluk byl skutečně hrozně roztomilej, takovej nevinnej a to se mi na něm hrozně líbilo. Možná proto zůstal podruhé, po našem setkání, na živu. Začínám měknout. Nebo spíš mě už nebaví zabíjet nebo….
To co mělo bejt dál za tím nebo jsem radši rychle vyhodil z hlavy a třísknul vchodovými dveřmi až se sklo rozsypalo. Zašel jsem za roh a opřel se o zeď. Podíval jsem se na oblohu, hvězdy tady nebyly vidět. Všude tolik světel. Prošla kolem mě vcelku hezká holka. No konečně nějaká ta večeře. Šel jsem za ní a kousl ji dřív, než si stihla uvědomit, co se děje.
Přemístil jsem se s ní do mého domu a zavřel jí do pokoje. Teď nebudu muset nějakou dobu vycházet. Šel jsem si opět sednout do knihovny. Rozžhnul jsem oheň a sedl si do mého křesla. Jediného v celé místnosti. Jenže jakmile jsem otevřel knihu, tak jsem se musel v myšlenkách vrátit k Frankovi. Byl tak rozkošný!
Ty jeho oči, to jak se bál, jak vůbec nevěděl která bije. Ta ústa, tak krásně růžová až do ruda, jakpak asi chutnají? Zavřel jsem oči. Gerarde! Okřiknul jsem se. Takhle na něj nesmím myslet, to nejde! Vždyť moje city vyhasly tak dávno, že si již ani nepamatuji, jaké to je, mít někoho rád, někoho milovat.
Milovat. Jaké to vůbec je? Mít někoho, komu můžete ta něžná slůvka pořád dokola a dokola opakovat. Cítit jeho vůni, jeho kůži na té vaší. Nebo jen mít prostě ten krásný hřejivý pocit u srdce, když si na tu osobu vzpomenete. Mrštil jsem knihou o protější stěnu.
"A dost!" vykřikl jsem. Jsem upír! Upír! Věc, co nemá city, co jen zabíjí, aby přežila. Nic víc nic míň, tak přestaň blbnout Gerarde! Vyšel jsem z místnosti a v chodbě narazil na svůj odraz v zrcadle. To co jsem v něm uviděl mě vyděsilo. Moje oči, moje vždy krásně tmavé oči teď byli jasně zářivé, skoro až zlaté.
Nikdy jsem ještě neviděl, že bych měl jiný barevní odstín než jen stupně černé a tmavě modré nebo zelené. Pak jsem uslyšel křik z patra. Asi se moje slečna probudila. Neměl bych jí nechat dál čekat. Vyšel jsem s klidem do patra a šel dál chodbou až jsem došel k jejímu pokoji. Co si pamatuju, tak tady vždycky bydlela tetička Ruth, vždycky jsem jí nesnášel. Byla to děsná coura i na naší dobu.
Odemkl jsem a stačil jsem zachytit tu slečnu v rukách protože mi chtěla utéci. Hodil jsem jí na zem a sledoval. Jak se jí hrůza rozšiřuje v očích. "Ne…" chtěla asi říct něco dalšího ale já se na ní vrhl a znemožnil jí tak další řeč. Její krev jsem přímo chlemtal ale nevypil jsem jí všechnu, musím si jí nechat chvíli naživu.
Uložil jsem jí do postele a zamkl znovu. Šel jsem zase kolem nějakýho zrcadla. Páni tenhle den se do něj dívám nějak moc často. Krásně tmavě modrý. Tahle barva se mi tedy líbí o dost víc než ta předtím. Spokojeně jsem si šel sednou znovu do knihovny a pustil se do čtení.
Dalších pár dní jsem měl u sebe ještě tu holku. Kupodivu na to, jak vypadala neduživě tak se dost dlouho drží. Má u mě malé bezvýznamné plus. Když jsem z ní už pil naposledy, tak se mi najednou před očima zjevil Frank a ta jeho krásná tvář. Pustil jsem jí a chvíli se na ní díval. Ještě dýchala.
Nemohl jsem jí vypít, to nešlo, prostě jsem měl nějakej blok. Kurnik hajzl mrňavej. Vzal jsem tu dívku do náručí a odnesl jí z domu a položil jí před nemocnici. Ještě jsem se ujistil, že ve vzpomínkách nejsem já a odešel. Snad se z toho ta slečna dostane.
What? Mě fakt hrabe. Měl bych si nafackovat nebo já fakt nevim! Brouzdal jsem se takhle ulicemi dokud jsem nějakým záhadným způsobem nepřišel před Frankův dům. Asi bych si měl teď hned na místě omlátit hlavu o tu zeď. Skleněná tabule na dveřích byla již vyměněná a tak jsem se jen tak opřel do dveří a ty se hned otevřeli.
Ne že bych to nějak potřeboval, ale je to slušnost, jí aspoň někdy předními dveřmi. Vyšel jsem do toho patra, kde má Frank byt a ruce jsem položil na jeho dveře a naslouchal. Frank nebyl doma. Což mě trošku rozesmutnilo ale né na tolik, abych si tu na něj třeba nepočkal. Přemístil jsem se do jeho bytu.
Páni vládl tu čirý nepořádek a chaos! To se mi líbí. Odhodil jsem z jednoho křesla jeho věci a sedl jsem si do něj. No není tak pohodlné jako to moje ale zase to není nejhorší. Podíval jsem se na hodiny na mikrovlnce a digitální čas mi říkal, že je právě 7:45 pm. Což je relativně dobrý čas. Doufám, že přijde co nejdřív.
Čas jsem si krátil tím, že jsem se díval po jeho bytě. Byla tu televize, pod ní dvd a na stranách stojany s filmy. Po zdech bylo pověšených pár plakátů. No nezdálo se, že by Frank měl nějakou přítelkyni. To je dobré vědět. Studoval jsem jeho byt, když jsem uslyšel klíč v zámku a pak viděl otevírající se dveře.
Frank vešel a pečlivě za sebou zamkl. Rozsvítil a otočil se do pokoje. Hned jak mě uviděl, že sedím v jeho křesle v jeho bytě, tudíž v místech, kde se cítil v bezpečí. Zůstal tam stát. jen na mě upíral ty svoje oči.
"Ahoj." Prohlásil jsem opět s klidem. "A-ahoj." Frank taktéž vykoktal ale s velkým úsilím. Jeho srdce opět bušilo jak o závod jenže teď jsem z něho necítil strach, ne, bylo to něco jako chtíč. "Víš Franku, myslím že je na čase, abys mě poznal trošku blíž." Vstal jsem tak rychle, že to ani nemohl zaregistrovat a byl jsem u něj.
Zamrkal a naprázdno polk. "Co, cože?" chudák vůbec nechápal. Chytl jsem ho do náruče a přemístil jsem ho do mého domu a do pokoje mého brášky. V tamtom bylo ještě trošku zasviněno.
"Vítej u mě doma." Pustil jsem ho a mrknul na něj. Za chvíli jsem už byl za dveřmi a zamykal je. Probůh co mě to vůbec napadlo, přivést ho až sem? Co tu s nim mám asi tak dělat?
ouuu už se to začíná rozjíždět...btw gee je velice sexy upír,hned bych se nechala kousnout:-D krásný