
Shodil jsem ze sebe oblečení na hromádku a pustil na sebe proud vlažný vody. Nebyl to sice relax, jakej bych potřeboval a jakej si zasloužím,ale aspoň malá náhrada. Mydlil jsem si pečlivě každej kousíček těla a smýval tím ze sebe ten nechutnej smrad smaženého. "Aaau sakra co to...?" zaklel jsem a podíval se na své rameno. Měl jsem tam pořádnou modřinu. Ale od čeho? Nikde jsem nespadl, do ničeho jsem nenarazil...tak počkat, ten kluk na ulici! Ale to je přece blbost, abych si způsobil takovou modřinu nárazem do člověka.
Stál jsem tam ještě pár minut a pak jsem se jako tělo bez duše přemístil zpět do své ložnice. Pokud jsem si před chvílí myslel, že bych mohl zabrat alespoň na tu chvilku, teď už jsem si byl jistej, že se to nestane. Zíral jsem na světelné pruhy na stropě, které vytvářela projíždějící auta. Na vteřinku se objeví a zmizí.....znova a znova.
V práci jsem byl naprosto nepoužitelnej. Tedy aspoň v první části šichty. Nakonec jsem domluvil sám sobě, že si nemám lámat hlavu zbytečnostmi. Je to normální, že když se člověk sjede, tak může být víc agresivní nebo mít větší sílu, to není nic neobvyklého. A tak jsem celou včerejší noční příhodu s tím klukem hodil za hlavu.
-Policie objevila další tělo zatím neznámého mladého muže, který zahynul za nejasných okolností, stejně jako chlapec v městském parku. Lidé se obávají, že v městě začíná řádit sériový vrah. Policie zatím nemá stopy ani v jednom z případů -
Zakuckal jsem se kouřem. Co se to tu sakra děje? Sériovej vrah? Tak to nám tu ještě opravdu scházelo. Típnul jsem cigaretu a raději jsem se hned vrátil na pracoviště, než abych se ze zpráv dozvěděl další hnusný informace.
"Franku,co blázníš? máš už deset minut padla." uslyšel jsem vřelý hlas Susan. "Co-cože? Jo nějak jsem se zamyslel." zabalil jsem poslední hamburger a sundal si pracovní zástěru. Usmál jsem se na Susan a odešel jsem si pro věci.
Vystoupil jsem na nejbližší zastávce od mojeho bytu a všiml jsem si, že jdu rychleji, než jindy, přece jen, jestli tu řádí nějakej vrah, není tu bezpečno ani takhle v podvečer.
Z ničeho nic jsem uslyšel šílenej křik. Naskočila mi husí kůže a dal jsem se do běhu. Ale ne po směru křiku, raději od něj. Ale neustávalo to..drásalo mi to uši a pak..ticho..mrtvolné ticho. Píchalo mě v boku, ale nepřestával jsem běžet. Co to bylo?! Po pěti minutách jsem doběhl ke svému vchodu a roztřesenou rukou jsem se snažil odemknout vchod. Klíče mi pořád padaly z ruky "Kurva Franku tak už to odemkni" řval jsem hystericky sám na sebe.
no páni, to je napínavý, tak dál tohle je krátký!!! XD