16. června 2008 v 21:05 | Vampire Husbands
|
Ať jsem protestovala stejně ho sem dávám. Tenhle díl chci věnovat třem lidem. V první řadě Frankovce, té byste měly poděkovat i vy, nebýt jejích komentů, tak sem díl jen tak nepřibude. Takže pokud nebude pod touhle story podobný počet komentů tak už vás ani ona nezachrání. Pak ještě dvoum lidem. Nancy a Sally za to, že jak mě tak i Páju nutí do dalších dílů. Takže víte co máte dělat? Komentovat jak o život, jinak půjde o život tomuhle příběhu....
Frank
Byla za mnou další náročná sobota. Většina lidí má tento den v oblibě, těší se na něj už nejméně od středy, ale tohle bohužel není můj případ. Celý týden makám v mekáči, abych si vydělal na nájem a v sobotu jsem na Bostonské universitě, kde si dálkově dodělávám vejšku. Ano, jsem z těch dětí, které se snažily předčasně dospět a to se mi také i povedlo.
V šestnácti jsem si umanul, že svět bez rodičů je teprve tím opravdovým světem, opravdovým životem. Rozhodl jsem se, že chci bydlet sám, daleko od nich, daleko od jejich příkazů a zákazů. Matce se tenhle nápad nezamlouval, ale otec byl v tomhle povolnější. Sehnal mi byt v jednom malém městě asi 4 hodiny cesty od nás. Doufal totiž, že jsem takový slaboch, že to po měsíci vzdám a vrátím se k nim. Ale mám svojí hrdost, teď je mi 21 a stále jsem tu.
*
Hodil jsem desky s učením na gauč a špinavou zástěru do koše. Šel jsem do sprchy - bože, ten stereotyp. Pořád dokola to samý a už mě to unavuje. Přesně můžu říct, co budu dělat po zbytek večera - Vylezu ze sprchy a zavolá mi Eddie, jestli bych nezašel na pivo. Já mu jako vždy oznámím, že bych šel rád, ale jsem moc unavenej, protože jsem od sedmi do dvanácti makal a pak jsem musel do školy.
Rozloučíme se a já si dám k večeři nějakou instantní polívku, protože už ani nemůžu cejtit ty hnusy co děláme v práci. Dál, co dál? Otevřu si pivo a sednu si ke zprávám, i když si za to pokaždý nadávám, protože jsou přeplněné násilím, vraždami, loupežemi a válkami...ale stejně je dokoukám. Nakonec si procvičím palec zdlouhavým přepínáním programů, kouknu na kousek nudnýho porna, kde stejně neukážou to, co člověk chce, a půjdu spát.
Když jsem procházel s lahví piva do obýváku, tak se rozezvonil telefon. Ušklýbl jsem se. "Néé promiň Eddie, nejdu nikam." řekl jsem si jen tak pro sebe, aniž bych telefon zvedl a pustil jsem si zprávy.
- Městem otřásla bestiální vražda malého chlapce, kterého našli cyklisti v ranních hodinách v městském parku. Tento odporný zločin je o to horší, že policie nemá jedinou stopu, která by je dovedla k vrahovi. Policie se dokonce domnívá, že místo činu je jinde, protože chlapec ztratil mnoho krve, ale v jeho okolí nebyla žádná. O průběhu případu vás budeme nadále informovat. -
Zíral jsem na fotku malého, usměvavého chlapce, který se na mě z obrazovky díval. Jak tohle mohl někdo udělat? Vždyť ten chudák měl ještě celej život před sebou. Kdo mu ho takhle krutě ukončil? Dělalo se mi z toho nevolno.
Znovu se mi rozezvučel telefon. Tentokrát sem to zvedl. Furt jsem ale nepřítomně hleděl na obrazovku, kde už sice běželo něco jiného ale já stejně furt před sebou viděl toho malýho klučinu.
"No?" nic inteligentnějšího ze mě nevypadlo. "Ahoj čeče, volám ti už podruhý, jak to vidíš dneska? Půjdeš s náma nebo si opět tak moc unaven že ne?" chvíli jsem mlčel. "Jo no jasně si piš že půjdu, v kolik a kde?" teď pro změnu bylo ticho na druhé straně. "Páni, to jsem nečekal že to od tebe ještě někdy uslyším. V devět v baru u Lípy. Zatím Franku." Nepřítomně jsem mu řekl ahoj a položil telefon.
Šel jsem se připravit a vyrazil tak, abych tam nějak v devět byl. Z toho večera si moc nepamatuju, asi jsem se pořádně zlil… aspoň jsem zapomněl na to bezpráví co se všude kolem děje.
no a já už se těším na další díl...........lidi koukejte komentovat.......díky švára žes to sem dal