12. června 2008 v 20:10 | překlad bloody
|
Pořád se snaže nabrat dech nechal Frank sklouznout své ruce z poradcových boků, udělal krok zpět a oddechoval na sprchové zdi. S těžkými víčky pozoroval Gerardovo zdánlivě ochablé tělo, jak mu s plesknutím padlo dolů k nohám a s hrudí se neustále zvedající si prsty prohrabával mokré vlasy.
Frank se usmíval dolů na muže pod ním a musel uznat, že nečekal, že s ním bude mít Gerard sex tak bez problému. Mimo jiné si to samé mohl Gerard myslet o Frankovi, pravdou bylo, že Frank nebude ten, který by skončil zatčen, pokud by byli chyceni. Opravdu si myslel, že tenhle chlap bude mít přinejmenším nějaké hranice, nějaký zdravý rozum a značné znalosti o tom, co je správné a co zase ne, ale očividně neměl, a i když si přál, aby to nebyla pravda, zkurveně ho za to miloval.
Pár byl zticha, žádný zvuk kromě lehkého bušení vody, která na ně ještě pořád stékala. Gerard vzhlédl na kluka a něžně se usmál, jeho jasné oči se skrývaly za mokrou ofinou a Frank mohl v tu chvíli přísahat, že cítil, jak se opět zamilovává. Tyhle momenty nastaly dnes až příliš často, vypadalo to, že všechno co jeho poradce udělal, každý obličej, a dokonce i ten, který neudělal, jenom způsobem, jakým koukal ho nutil pracovat na plný výkon. Byl s ním jenom jeden celý den, ale i ten jeden celý den připadal jako celá věčnost, a pomyšlení na cestu zpět do centra a na šanci vídat ho jenom dvě hodiny týdenně byla už teď příliš.
S měkkým povzdechem se Frank odlepil od zdi a nabídl poradcovi ruku, usoudil, že mají pro sebe ještě celou noc a nenechal věci, které mít nemůže, aby ho přemohly.
Gerard utáhl kohoutky, než vykročil ze sprchové kabinky, směs chladného vzduchu a Frankovy prsty přejíždějící po kapkách vody na jeho zádech vysílala chvění skrz jeho nervy a rychle začal hledat po místnosti ručník, bezúspěšně.
"Sakra Mikey." Zamumlal, otočil se na Franka a hladil si ho v náručí ve snaze udržet ho v teple, když pokračoval v mumlání o nedostatku prádla svého malého brášky. "Počkej tady." Řekl mu a krátce políbil čelo chlapce, než vyrazil z koupelny.
Frank neřekl nic, zůstal na místě kde ho nechal Gerard, spíše se stydlivým úsměvem na rtech, když uslyšel mužovo volání, "Hey Frankie?"
"Yep?" Odpověděl, pořád se chvěl.
Gerard se už pohodlně zabalený v ručníku vrátil zpět do koupelny s druhým pro Franka v ruce. Podešel ke klukovi, rozbalil ručník a omotal ho kolem jeho boků, nakonec si ho přitáhl blíž. "Pamatuješ minulý týden, když jsem říkal, abys tohle bral jako první rande?"
Frank trochu pozvedl hlavu a podíval se poradci zpříma do očí, očividně se snažil připomenout moment, o kterém Gerard mluvil, ačkoli na něj v podstatě vůbec nezapomněl. "Trochu, yeah. Proč?"
Gerard spustil své ruce z klukových boků a odhrnul jeho ofinu stranou, konečky v prstech zakroutil, než odpověděl, "No, chci tě vzít ven, dnes večer." Zněl trochu nejistě.
Frank si odkašlal a snažil se nezačít smát. Kdyby ho neznal tak, jak ho znal, přísahal by, že jeho poradce je ve skutečnosti školák. Gerard je schopný způsobit duševní muka, když je u sebe v kanceláři, ale mimo ní mu klesá sebevědomí, nebo je to možná Frankem.
"Pane Wayi..." Začal Frank, postavil se na palce a otíral svoje ústa o mužovy líce, "...zvete mě na oficiální rande?"
Gerard na chvíli sevřel rty ve snaze skrýt úsměv. "Možná. Ano. Ano, zvu." Odpověděl, když si přitáhl chlapcovu bradu a krátce políbil jeho rty.
"Koupíš mi kytky?" Zeptal se Frank, částečně vážně. Nicméně, Gerard si pořád nebyl zcela jistý, jestli si z něj dělá legraci.
"Opravdu?"
"Yeah. Ale dokud nebudou žluté. Žluté kytky jsou na pohřby."
Gerard přikývl poněkud rychle. "Okay. Jasně. Jdu se oblíknout, rezervaci máme na sedmou." Usmál se, než opět chlapce políbil a odešel pryč.
Už podruhé za krátkou chvíli Frank opuštěně stál v koupelně, nicméně teď byl trochu zmatený. "Tys nás už někde zamluvil?" Volal, vcházejíc na chodbu během hledání svého poradce.
"Yeah." Slyšel mužovu dopověď, jakoby to bylo úplně zřejmé.
Frank došel do pokoje pro hosty, obočí svraštěné a napůl s úsměvem si sedl na konec postele. "Oh, opravdu? A co kdybych řekl, že s tebou ven jít nechci?"
Natahujíc si kalhoty Gerard protočil očima a pár kroky se obrátil klukovým směrem. "To by ze mě udělalo velkýho blbce. Ale když si řekl ano, předpokládám, že vypadám děsně inteligentně."
Frank povzdechl a padl dozadu na postel, ačkoli oči měl pořád upřené na poradci, který se snažil obléct si košili. "Nech mě se tě dotknout." Řekl tiše, všechno kolem muže se ho opět zmocňovalo.
"Cože?"
Frank se usmál a dostal se na lokty. "Pojď sem, abych se tě mohl dotknout." Trochu hlasitěji.
Gerard zrcadlil klukův výraz, jak popošel pár kroků, až se dostal k posteli a místo jakýchkoliv slov se začal plazit přes chlapcovo tělo, zapletl prsty do jeho mokrých vlasů a přejel jazykem podél jeho spodního rtu, táhnouc jeho hlavu dozadu a vystavujíc mu krk. Frankův horký dech putoval nahoru Gerardovým obličejem, když otevřel ústa a jeho jazyk našel ten poradcův. Gerard se přemístil víš na Frankovo tělo a rozkročil nohy, když zatlačil jazykem dovnitř klukovy pusy, svoje ruce pořád zapletené v jeho vlasech. Frankova ruka sevřela zadní část Gerardova krku, když ho líbal zpět a Gerard začal tvrdě třít svůj rozkrok o ten chlapcův, a ještě pár krát, než se odtáhl a zlomyslně se usmál.
"Okay, jenom teď někam na chvilku odskočím." Oznámil a přemístil se z Frankova těla i postele úplně. "Nebudu dlouho, proto buď připraven, když se vrátím."
"Díky člověče." Odfrkl Frank, když se posadil zpět.
"Bez problému." Uculil se Gerard předtím, než si natáhl boty a odkráčel z místnosti.
---
Když se dal dohromady, seděl v obýváku a čekal na Gerarda, až se vrátí. Bylo to kolem třiceti minut co odešel a Franka začalo zajímat, kde se ksakru courá, když uslyšel zvonit telefon odněkud z Mikeyho bytu. Ukvapeně se zvednul ze sedačky a začal telefon hledat, rozpoznávajíc Gerardův vyzváněcí tón, bál se, že se něco mohlo stát a že volá z automatu.
Našel ho v ložnici pod kopou oblečení, chvíli tápal, než ho otevřel a rychle odpověděl.
"Haló? Gerarde?"
Na druhém konci bylo chvíli ticho, než se neznámý hlas zeptal, "Kdo tam je?"
Frank se zastavil, teď když věděl, že na druhém konci není jeho poradce se cítil trochu hloupě, že vůbec telefon zvedl. "Frank. Ty jsi kdo?"
"Kde je Gerard?"
Frankovo obočí se svraštilo dohromady a z důvodů, kterými si sám nebyl jistý, se rozhlédl po místnosti. "Tady ne. Můžu převzít odkaz?" Zeptal se. I když se osoba zdála hrubá, Frank se bál, že se na něj může Gerard za zvednutí telefonu rozzlobit, tak neměl jinou možnost, než se chovat zdvořile.
"Jen mu řekni, že volal Bert. A řekni mu, aby zavolal zpět, chci ho vidět."
Telefon zůstal hluchý a Frank ztuhl. Zíral na krémovou zeď před sebou, ruka mu ochabla a telefon dopadl na zem. Ze všech lidí to musel být zrovna on, přemýšlel. Udělal pár kroků dozadu, než ucítil postel a nechal se na ní spadnout, nechtěl, aby tohle zničilo jeho večer, ale ten pocit v břichu mu řekl, že už se tak stalo.
..................