19. června 2008 v 11:42 | Nancy
|
Tak pokračujeme. Děkuji Vám za krásné komentíky a doufám že budete spokojeni i nadále a budete také i nadále komentovat. Pokračujeme v Gerardově pohledu. A dnešní díl přináší akci…………..A je věnovanej Niky ale i vám všem ostatním, takže užíjte si ho
Gerard
Nasedli jsme do auta a já vezl Franka směr škola. " Mám tě odpoledne vyzvednout?" Frank se na mě otočil a krásně se usmál a pak zakýval na souhlas jak malé dítě. No, počkat, on je dítě. " Děkuju Gerarde." Naklonil se ke mně a políbil mě. Pár jeho spolužáků ho u toho vidělo.
" Když vystoupil z auta, jeden kluk na něj zavolal… "Hej Franku, nechceš mi ho taky vykouřit."
A strašně se u toho smál. To mě nasralo. Otevřel jsem dveře svýho džípu a zařval na něj. " Hej ty, že si to byl ty minulej tejden v Babylonu s tím pěkným sexy chlápkem." Kluk na mě zůstal zírat, sklapnul a odešel a ostatní se teď smáli jemu. " Běž Franku, musím jet." Odjel jsem do práce. Další den, další stupidní porada. Seděl jsem v zasedačce a hypnotizoval jednoho týpka, co seděl naproti mně. Bože byl to kus. Ale, ale on na mě taky kouká. Když porada skončila šel jsem na záchod, protože jsem viděl, že i on tam šel. Chvíli jsme tam pokecali. " No, takže pane Wayi musím už jít, těšilo mě." Podal mi ruku. " Mě taky."
A potom jsme se na sebe vrhli. Zapadli jsme do kabinky. Přimáčknul jsem ho na stěnu a narval mu jazyk do krku. Chvíli jsme si s ním tak hrál a pak ho prudce otočil zády k sobě. Jo byl dobrej. S úsměvem na tváři jsem se vrátil do kanceláře. Sednul jsem ke stolu a započal svoji oblíbenou činnost. Sedím a čučím do blba a hraju si s takovým tím gumovým balónkem. Uklidňuje mě to. Asi po deseti minutách téhle bohulibé činnosti mi zazvonil telefon. " Prosím Way." " Dobrý den, tady je Frankova matka." Chvíli jsem byl zticha. " No?" " Chtěla jsem se vás jen zeptat, jak to vlastně mezi vámi a Frankem je?" " Jak to myslíte?" " Já…volám vlastně, protože jsem se chtěla omluvit za to, co vám udělal můj manžel." " Jo, zvažuju, jestli na něj nemám podat žalobu."
" On, prostě se nedokáže smířit s tím, že jeho syn je gay. Myslí si, že Frank se zatím nenašel, že prostě jen experimentuje, ale já vím, že to tak není, že Frank si je jistý, jak to cítí." Vůbec jsem nevěděl, proč mi volá a tohle mi říká. " Co po mě vlastně chcete?" " Jen na něj dejte pozor prosím. Třeba si to ještě rozmyslí a vrátí se domů. Řekněte mu, že ho miluju." Položil jsem ten telefon a bylo to na mě fakt moc. Nicméně v práci jsem to zabalil a jel pro Franka do školy. Zastavil jsem na druhý straně ulice a seděl v autě a kouřil cigaretu. Z dálky jsem ho už viděl, jak šel od školy. Něco si vykládal s nějakou holkou a pak se na ní otočil a mával jí a přitom přecházel silnici a pak jen………..ozvalo se skřípání brzd a tupá rána.
Pane bože. Frank ležel na silnici a nehejbal se. Vylítnul jsem z auta a běžel k němu. "Franku…..Franku." Sklonil jsem se nad něj. Byla tam spousta krve. " Franku, sakra, prober se. Zavolejte někdo záchranku sakra." Křičel jsem. Byl úplně bezvládný. Chytil jsem ho do náruče a kolíbal s ním. " Prosím Franku neumírej mi." Za pár minut už byla slyšet záchranka. Naložili ho a jeli s ním do nemocnice. Já jsem nasednul do svýho auta a jel za nima. Cestou jsem volal jeho matce. Měl jsem na ní telefon, pro jistotu. Něco nesmyslného jsem jí mezi pláčem křičel do telefonu. Řekla, že hned přijede. Čekal jsem v nemocnici, nechtěli mi nic říct. Na mém drahém obleku byla spousta krve.
Tohle bylo poprvé, co jsem cítil tyhle pocity. Poprvé, co jsem brečel kvůli někomu jinému, než kvůli mému otci, o kterém jsem všem řekl, že se s ním nebavím, ale přitom jsem s ním měl jen starosti. A teď Frank. Po pár minutách dorazila jeho matka. " Kde je?" Brečela. " Já nevím, nic mi neřeknou." Chvíli se na mě mlčky dívala a pak se rozbrečela ještě víc. Padla mi do náruče. " A jeho otec nepříjde?"
" Nevím Gerarde, opravdu nevím. On se vůči Frankovi úplně uzavřel." V tom přišel doktor.
" Doktore, tak jak to s ním vypadá?" " Vy jste jeho matka?" " Ano, prosím, řekněte nám to."
" Takže utrpěl otřes mozku, zlomeniny žeber, také má zlomenou pravou ruku a četné podlitiny. Chvíli si tady poleží, ale bude v pořádku. Dělali jsme vyšetření na CT a žádná vnitřní krvácení se neobjevila." Jeho matka si evidentně oddechla. Viděl jsem jen jak zašeptala tiché " Děkuju ti Bože." " Mohli bysme ho vidět?" " Ale jen na malou chvilku." Šli jsem tedy oba dva za ním do pokoje.
Když jsem tam vcházel, cejtil jsem mrazení po celém těle. Všude spousta přístrojů a všechny tak divně pípaly. Byl mimo, ale věděl, že tam jsme. Jeho matka na něj dlouze mluvila a potom šla ještě za doktorem. Zůstal jsem tam s ním na chvíli sám. " Franku, bude to dobrý uzdravíš se. Pohladil jsem ho po ruce. Pak najednou začaly ty přístroje divně pípat……….Frank sebou cukal. Rychle jsme zmáčknul tlačítko a během pár vteřin přiběhnul doktor.
..ouh maj gád..já se tak lekla!..
panebože ať není mrtvej nemůžo uvšichni pořád umírat :(
jéé to osu zase myšlenky
miluj utuhle story..už aby byl další dííl:)*in laf*