21. června 2008 v 20:09 | Nancy
|
Tak je tu další díl. Prosím komentujte a pište zda vás to ještě vůbec baví. Kuju
O měsíc později- vypráví Frank
Gerard mi za ten měsíc, co uběhnul, připravil dost překvapení včetně toho, že má syna. Já vím, že jsme možná přehnal to, jak jsem reagoval, ale tak mohl mi to říct. Naše soužití bylo dost zajímavý. Už jsem v pořádku po tý nehodě a doháním školu, takže pořád sedím nad učebnicema a Gerard si chodí do Babylonu beze mě. Vím, že mi není věrnej. Vlastně mi ani nikdy neřekl, že spolu chodíme nebo tak. To jenom já jsem si to tak asi vysnil. Ale když jsme byli spolu doma, když jsme se milovali, bylo to úžasné.
Z mého přemýšlení mě vytrhnul telefon. " Halo…residence Gerarda Waye." Udělal jsem si legraci. " Halo? Tady je Gerardova matka, kdo jste?" Na mém obličeji se objevil zvláštní výraz. Na sucho jsme polknul. " Dobrý den, promiňte já jsem jeho pří…. kamarád." Na poslední chvíli jsem si uvědomil, že Gerard říkal, že rodiče o jeho orientaci nevědí. " Gerard není doma." " Tak mu vyřiďte, že jeho otec je v nemocnici. …..Umírá." Pootevřel jsem pusu. " Ano,ano..já …já mu to vyřídím." Položil jsem telefon. Seděl jsem na pohovce a přemejšlel, jak mu to řeknu. Za hodinu se otevřely dveře a byl tam Gerard s nějakým klukem. Objímali se a líbali.
" Gerarde?!" " Ježiš, já zapomněl, že tu jsi." Sklopil jsme hlavu. " Měl bys mu říct, aby odešel." " A to jako proč Franku?" " Musím ti něco důležitého říct Gee." " Jo a co, žes dostal pětku ve škole?" Zasmál se. " Tvůj otec Gerarde." Smích mu z tváře zmizel. " Vypadni." Řekl tomu klukovi a zavřel dveře. " Tak co se děje Franku?" " Měl by sis sednout." Gerard se posadil. " Volala tvoje matka. Tvůj otec je v nemocnici a umírá." Gerard chvíli koukal a pak vstal a praštil o zem s polštářem ze sedačky. " Ten parchant. Ten hajzl si dovoluje bejt v nemocnici."
Pak se sesunul na kolena a já ho viděl brečet. Kleknul jsem si k němu a chtěl ho objat. " Nesahej na mě." Zařval na mě. " Gerarde, prosím…měli bychom tam jet." " Ne, já tam pojedu. Můj otec neví, že jsem gay a tak to taky zůstane." " Nemyslíš, že teď bys mu to měl říct?" " Ne, nemyslím si to a o tvůj názor nestojím." " Gerarde, prosím, pojedu s tebou. Odvezu tě tam. V tomhle stavu nemůžeš řídit." " Ty za můj džíp nesedneš Franku." Skočil jsem na něj a objal ho i když nechtěl. Chvíli se mnou bojoval, ale potom mě pevně přitisknul. " Já ho nenávidím Franku. Nikdy mě neměl rád. Vždycky jenom Mikeyho." " Gee, to zvládneš."
" Drž mě Franku." " Držím, jsem tady s tebou." Nasedli jsme do auta a jeli do nemocnice. Měl jsem docela strach, protože Gerard jel jak šílenec. Teda on takhle jezdil vždycky, ale dneska jsem se bál, že se vybouráme. Dojeli jsme tam, našli pokoj. Čekal jsem na chodbě. Gerard vešel dovnitř. Slyšel jsem jeho matku, jak tam brečí a něco si s Gerardem říká. Po asi patnácti minutách, přišel Gerard. " Pojď se mnou Franku." " Já, proč? Děje se něco?" " Jo, řeknu mu to. Měl si pravdu, prostě mu to řeknu." Vešli jsme do pokoje. " Tati. Chtěl bych ti něco říct." Díval se Gerard na svého otce, který ležel na posteli se spoustou hadiček. Byl nejistý. Gerard teď neměl ten svůj suverénní výraz jako vždycky. " Tohle je Frank tati. Je to můj……….." Sklopil hlavu a nadechnul se " Přítel." Dořekl to a díval se na svého otce. On o mě řekl, že jsem jeho přítel. Páni, to bylo poprvé, co tohle Gerard řekl. " Jsem gay tati. Nikdy jsem ti to neřekl, ale teď je ta chvíle kdy ti to musím říct." Gerardova matka, která stála vedle postele byla evidentně zděšená, ale Gerardův otec byl podezřele klidný. " Gerarde, já to vím."
" Víš? Tati, jak to můžeš vědět?" " Nejsem hloupej synu a taky se ke mně něco doneslo. Neodsuzuju tě za to. Jsi můj starší syn hochu. Mám tě rád." Gerard se nad ním sklonil a objal ho. V ten moment jsem vycouval z pokoje. Bylo to pro mě trochu nepříjemný. " Nazdar Franku." Otočil jsem hlavu a tam stál Mikey. " Ahoj Mikey." " Gerard je tady?" " Jo, zrovna řekl vašemu otci, že je gay." " Děláš si prdel…." Mikey mě oběhnul a letěl do pokoje, jakoby čekal nějakou bitku. Po chvíli vyšel Gerard. " Jdeme Franku." Chytil mě za ruku a vedl k autu. Nasedli jsme a jeli domů. Gerard celou cestu mlčel. Nechtěl jsem se na nic ptát, bylo mi jasný, že se necítí dobře. Když jsem dorazili domů, hned mě přirazil ke zdi. Začal ze mě rvát oblečení a divoce mě líbat.
" Strašně tě teď potřebuju Frankie." Povalil mě na zem. V podstatě jsem byl nahý a on taky. Lehnul si na mě a jazykem jezdil po mém obličeji. Přitom do mě zasunul. Byl jako zvíře. Přirážel do mě tvrdě. Chvílema to dokonce i trochu bolelo, ale neřekl jsem mu nic. Jeho ruce mi jezdily po těle. Jeho rty se pohybovaly na mém krku. Po chvíli byl zpocený, vlasy se mu lepily na čelo a z jeho obličeje na mě stekla kapička potu. Za chvíli se udělal s hlasitým výkřikem. Padnul na mě. " Promiň mi to Franku. Bolelo tě to hodně?" " Né Gee, to je dobrý. Já to zvládnu." Políbil jsem ho. " Mrzí mě to. Jen ti ubližuju."
" Né, tak to není. Mám tě strašně rád Gee. Po pravdě, mám tě víc než rád." DíVal se na mě a potom se usmál a tak nádherně mě políbil. Jeho jazyk vstoupil do mých úst. Vyrušil nás telefon, který začal zvonit. " Nezvedneš to Gee?" " Ne, je tam záznamník." A líbal mě dál.
" Tady byt Gerarda Waye pokud nejste vysoký sportovec rovnou zavěste….píp…" Gerarde, tady je Mikey…….Táta umřel."
preboha, ako si to neromanticky rozdali xD..
ale inak riadny masaker s tým jeho otcom, teda fakt!