6. května 2008 v 14:47
|
Frank
Šel jsem domu jako omámenej. Tohle jsem ještě nezažil, vím, nejsem na světě tak dlouho abych si tu říkal že jsem toho prožil už hodně ale zase málo toho taky nebylo. NO jo ty stařešino. Jak já miluju ty vtíravý hlasy.
Vůbec jsem si ho nevšímal. Protože jsem stále viděl před sebou Gerarda jak se mi omlouvá, jak se snaží, jak oh bože!!! Chtěl bych znovu cítit jeho přítomnost u té své, chtěl bych aby mě zase držel v náručí.
Vážně už bláznim. Tohle nejde, vždyť je to můj učitel. No ikdyž proč by ne? Zakázaný ovoce chutná nejlépe že? Došel jsem domu a plácnul sebou na postel. Znovu jsem se vznášel. Takhle se tedy cítí zamilovaný člověk? Není to jen nějaké hloupé pobláznění? A ikdyby, tak to aspoň bude zkušenost….
Zbytek dne jsem se nudil. Byl jsem na netu a nebo koukal na bednu, jenže občas se mi vybavilo to s Gerardem a párkrát jsem se přistihl, že prostě jen hloupě sedím a přitupěle se usmívám. No je to normální? Večer jsem se normálně umyl a zase se těšil do školy. Což již není normální, nikdy jsem se netěšil. Školu přímo bytostně nesnáším, ale od té doby co Gerard… GRR!!! Dost dost!!! Tohle není normální.
Ráno mi zazvonil budík a já ho zaklapl a vesele spal dál. Nikdo doma tak proč se obtěžovat se vstáváním? A navíc, komu by se chtělo z teplého vyhřátého pelíšku? Víc jsem se zachumlal do peřiny a nechal si opět zdát o Gerardovi. Nevim jak dlouho jsem to vlastně spal ale hned jak jsem se probudil tak jsem vylítnul z postele!!! Doháje já jsem měl bejt ve škole! Podíval jsem se na budík.
Je už dvanáct! Shit!!! Jenže škola nám stejně končí už za hodinu tak nemá ani cenu tam lést. Znovu jsem sebou praštil do postele a nadával si za to, že jsem mohl bejt tak lehkomyslenej. Takhle neuvidím Gerarda celej den! No co, svět se z toho nezblázní. Tak jsem se teda vyhrabal z postele. Šel se vysprchovat, byl jsem tam docela dlouho, na co spěchat?
Umyl jsem se, oblékl a šel si na zahradu zakouřit. Doma jsem nemohl, máti by to zjistila, stejně si myslim že to ví ale stejnak jsem jí nechtěl dávat ještě další podněty. Díval jsem se tak po naší zahradě. Velkej bazén dominoval, pak tu bylo ještě pískoviště s mích dětských let. Nepřítomně jsem se usmál když jsem si na moje léta vzpomněl. Vcelku to byla normální zahrada. Típnul jsem cigáro a hodil do popelníku, mám i to štěstí, že máti kouří….
Šel jsem si něco ukuchtit, no moje kuchtění ale nesahalo dál než na chleba ve vajíčku. Tak jsem si ho teda udělal a šel si ho sníst k televizi. To je skutečně metla lidstva!!! Televize. Nějak jsem ani nesledoval čas. Pro dnešek jsem ho vypustil. Jenže mě při mém jezení vyrušilo bouchání na dveře. Doháje to tak musej tlouci?
"Už jdu!!!" zařval jsem z pokoje jenže ten idiot mě nejspíš neslyšel. Tak jsem tam nasupěně nalítnul a dveře rychle otevřel. "Doháje to musíte tak třískat do těch dveří?" jen co jsem to dořekl tak jsem si uvědomil, že to je Gerard. "To jsem jenom já. Chtěl jsem vědět co s tebou je, neukázal ses ve škole. Bál jsem se." Ještě stále přešlapoval ve vchodu.
"Ale stejně do toho nemusíš tak bušit. Jen jsem normálně zaspal a nechtělo se mi tam, no bože, nic se nestalo." A já stále držel dveře a díval jsem se na Gerarda. "Aha, no tak promiň. Tak já zase půjdu." Vypadal smutně. Už se otáčel. "Ježiš počkej. Chceš jít dál?" zastavil se. "Můžu?" "Jo! Nikdo není doma a navíc jinak bych tě nezval ne?" tak jsem mu uvolnil cestu a on kolem mě prošel.
Zavřel jsem za ním dveře. Hmm, má pěkné, no ehm pozadí. "Tak cos celej den dělal?" zeptal se mě ale já ho stále nějak nevnímal. Jen jsem ho pozoroval. Až pak mi došlo že se mě na něco ptal. "No, spal jsem dost dlouho, pak jsem se šel vysprchovat a teď čučim na bednu." Páni, to je vážně zajímavý život teenagera. "Pěkné trávení času." Šel do obýváku a sednul si tam, kde jsem před chvíli seděl já. On mi zasedl místo!!! "Tam jsem seděl já!" snažil jsem se, aby můj hlas zněl ukřivděně. "Vždyť si můžeš sednou kamkoli!!!" teď zněl jako moje máti když mi vysvětluje, že tohle DVD je drahý ale že támhle to levnější je vlastně skoro stejný. Ale není!!! Já chci svoje místo!
Došel jsem k němu a sednul jsem si mu na klín. "Jenže tohle je moje místo pane." Gerard mi prohrábnul vlasy. Já kolem něj obmotal ruce ( to je už tak ohraný!! Ten kdo mi vymyslí místo tohohle něco nového má u mě malé bezvýznamné plus!!! ) "Takže jsem ti chyběl?" zeptal jsem se. Vypadalo to, že přemýšlí…. "Ehm no vlastně ne." Teď jsem se zatvářil uraženě. "Ne?" chtěl jsem vstát ale Gerard mě držel.
"Jistě že si mi chyběl. Nemohl jsem se dívat na tu tvou krásnou tvářičku. A navíc jsem si pro vás připravil takový pěkný téma na výtvarku a tys tam nebyl a přitom jsem se tak těšil na tvůj výtvor." Skoro mi vyčetl. "A co to bylo za téma?" tak to jsem zvědavej co z něj vypadne. "No, měli jste kreslit vaše sny, víš ty co se vám zdají. Většina kreseb stála za starou bačkoru, jedna holka se dokonce snažila nakreslit obličej kluka. Řekl bych, žes to měl bejt ty." Hrklo ve mně.
"Proboha která?" "To ti neřeknu." Vyplázl na mě jazyk. Teď se choval on jako nějakej teenager. "Co bys nakreslil ty?" popřemýšlel jsem. o čem se mi asi tak zdává. "No, toho je víc. Třeba tohle." Políbil jsem ho. jo, to mi přes dnešek chybělo. Políbil mě nazpět, přitom mě hladil po zádech. Hmm to bylo úžasné. Náš polibek se začal prohlubovat a já cítil, jak toho chci víc, ale to chtěl evidentně i Gerard protože začínal mít problém.
awwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwww žgrind žgrind žgrind