26. května 2008 v 18:33 | Nancy
|
Pořád vypráví Gee
Trochu mě z tý babizny zamrazilo. " Dobrej, vy jste Mary Brownová?" " Ano, ano, to jsem já." Odpověděla mi takovým divně klidným hlasem. Pane bože, doufám, že nás neočaruje. Bert teda začal točit a já se obětoval k tomu rozhovoru. " Takže, vy jste prý viděla čarodějnici z Blair, je to pravda?" " Ach ano, je to pravda. Bylo mi tenkrát devět let a byli jsme s otcem v lese." " A jak vypadala a říkala vám něco, mluvila jste s ní?" Chrlil jsem na ní jednu otázku za druhou. " Vůbec nic neřekla, vypadala jako by se vznášela. Měla dlouhý plášť, a když ho sundala její tělo vypadalo, jako by bylo pokryté srstí."
Zdálo se mi to, nebo se ke mně Frank začal trochu tisknout. Ohlédnul jsem se a on stál úplně u mě. Že by se bál? Ta ženská ještě chvíli vyprávěla, ale podle mě to byl blázen. Tak jsme to ukončili a vyrazili na černou skálu. V autě jsme z toho měli vcelku slušnou srandu. " Myslíte si, že to byla pravda?" Zeptal se trochu tiše Frank. " Prosim tě, dyk ta ženská byla blázen. Slyšels, co říkala, prej píše román, a pracuje pro vládu a podobný nesmysly." Odpověděl mu dost rázně Bert. Já jsem se na Franka otočil a usmál se na něj. " Neboj se, byly to jen bláboly, nebyla to pravda." Jeho nádherný oči se na mě dívaly a vypadalo to, jako by po mě chtěl důkaz, že všechno bude ok. Natáhnul jsem k němu do zadu ruku pohladil ho po tváři. Sklopil hlavu a skoro to vypadalo , že se trochu červená.
Otočil jsem hlavu do předu a viděl, že Bert nás sledoval ve zpětným zrcátku. Najednou jsme prudce zabrzdili. " Sakra Berte, co děláš?" " Nic, jsme tady. Jestli se ti něco nelíbí, tak si můžeš řídit sám. Haha, já zapomněl, pan Way nemá řidičák." A dost naštvaně vystoupil ven z auta. Frank byl celou dobu zticha. Došli jsme k potoku, na takovou skalku. Sednul jsem si tam a Bert mě začal točit. " Takže tady to všechno začalo. Zde na místě zvaném černá skála, kde bylo před mnoha lety nalezeno několik mrtvých těl místních občanů. A jak říká tato knížka, jejich těla byla rozpáraná a jejich vnitřnosti byly vyvrženy ven. Každý z nich byl potom přivázán k tomu druhému, a tak vypadali , jako jeden útvar, jako jedno tělo.
( toto není z mojí choré mysli, to je opravdu z toho filmu hehe). Samotnýmu se mi z toho dělalo šoufl. Pak jsem vstal a ještě něco říkal na kameru, ale asi jsem přecenil terén a jak jsem tak popocházel potom kluzkým kameni, tak se mi podsmekla noha a já zahučel do toho potoku. Ještě že tam bylo jen po kolena vody. " Oh Fuck" Zaklel jsem, ale kluci se evidentně děsně bavili, protože byla slyšel jen salva smíchu. " Fakt vtipný, haha debilové. Jsem celej mokrej, to je tak vtipný." Nasraně jsem šel k autu, že se převlíknu. Pořád jsem si pro sebe nadával. Když jsem se převlíknul, zabouchnul jsem dveře. " Kurva." Nadskočil jsem, jak jsem se leknul. Bert stál opřenej o auto a celou dobu na mě koukal. " Tys mě šmíroval?" Nic neřekl, jen si zapálil cigaretu a šel si sednout za volant.
Teď už jsme jeli směr les, už nás čekal jen hustej porost a žádná civilizace. Sednul jsem si k Frankovi dozadu, protože mě Bert začínal malinko děsit. Po cestě k lesu bylo ticho. Nikdo nemluvil. Díval jsem se před sebe. Všimnul jsem si, že Bert na nás pořád kouká ve zpětným zrcátku. V jeden moment, kdy zase koukal jsem rty naznačil slova " Fuck you" a on se mi poslal vzdušný polibek. Co si o sobě jako myslí. Z mého naštvaného uvažování mě cosi vyrušilo. Frankova ruka na mým stehně. Otočil jsem hlavu na něj, ale on se koukal z okýnka, jako bych tam ani neseděl. No tak jsem to teda neřešil. Po deseti minutách Bert zastavil u kraje cesty. To už jsme byli kdesi na cestě uprostřed lesů. " Tak vystupovat, pobrat bágly a razíme." Neodpustil si ironickej tón. Zamkli jsem auto nasadili batohy na záda a vyrazili. Měl jsem mapu, ale totálně jsem se v ní neorientoval. No, prostě půjdem zhruba jak si myslím, a někam dojdeme. " Gee a kam teď jdeme?" Optal se Frankie. " Jdeme k takovýmu jako hřbitovu. Je to tak asi já nevím 3 až 4 hodiny cesty. Měli bysme tam dorazit před setměním a pak se někde utáboříme." " A víš opravdu, kam jdeme?"
Frank mě chytil za rameno a podíval se mi hluboce do očí. " Jo, neboj se, vím." Začíná mě trošku přivádět k šílenství. Jak jsme šli tím lesem, tak mi v hlavě začaly problikávat divné představy. Byl tam Bert a byl od krve a pak já a Frank jak strašně křičel….Zaklepal jsem hlavou, abych to vyhnal. Co se to sakra děje? Šli jsme dál, ale pořád to vypadalo, že jsme totálně ztracený. Všude kolem nás jen les. Spousta stromů a nic. Divné zvuky, které naháněly hrůzu. A znova se mi do hlavy vrátily ty divné myšlenky. Na chvíli jsem se zastavil. Opřel jsem se o strom. " Co je Gerarde?" Houknul na mě Bert. " Nic, jen se mi z toho vzduchu tady motá hlava." A pak najednou jsme uslyšeli strašný křik…………..
Dál dál sestro dál dál