8. května 2008 v 23:34
|
Celou noc jsem nespal. No dobrá, párkrát se mi podařilo na chvíli zabrat, ale po pár minutách jsem se zas probudil a představoval jsem si, co se stane až se vrátí otec. Možná bych měl teď na Colina mít vztek, ale nic takového jsem nepociťoval. Byl jsem rád, že jsem s ním v tom parku mohl aspoň na chvíli být.
Jako by to tušil, že na něj zrovna myslím a přišla mi od něj smska.
´Doufam, ze je to doma v pohode. Je mi to moc lito. C.´
Potěšilo mě, že si na mě vzpomněl a tak jsem mu chtěl rychle odepsat, jenže v tu chvíli dole práskly dveře a mě bylo jasný, že se otec vrátil. Rychle jsem mobil schoval pod matraci a poslušne jsem si sedl na postel a čekal, až otec přijde do mého pokoje. Samozřejmě, že jsem nemusel čekat dlouho.
"Roberte, můžeš mi říct, co to mělo včera znamenat?!" zařval přes celej pokoj a já jsem se jen ustrašeně posunul na posteli víc ke zdi. "Ale tati já, já už to neudělám ,přísahám, budu budu tě na slovo poslouchat, jen mě prosím tě nemlať" žadonil jsem a přitáhl jsem si peřinu až k bradě. Ale to mi nepomohlo...jedním rychlím pohybem jí ze mě stáhl a hodil na zem. Věděl jsem moc dobře, co přijde.....
Myslel jsem že to nikdy nezkončí. Když už uznal, že mám asi dost, zandal si pásek zpět do svých svátečních kalhot. Odcházel z mého pokoje, když v tom se zarazil u mého nočního stolku a civěl na porcelánový hrnek. V duchu jsem se začal proklínat. Před pár dny jsem si do něj udělal kávu a zapomněl jsem to po sobě umýt. "A co má být zase tohle?" chytil mě pod krkem a táhl k nočnímu stolku.
"Tati, ale to není tak jak to vypadá..tatííííí" jeho stisk byl stále silnější a pomalu se mi začínala podlamovat kolena. "Chceš mi snad namluvit, že to v tvém hrnku není káva?! Někdy mám pocit, jako bys ani nebyl náš. Proč musíš neustále porušovat nějaká pravidla, Roberte?"
zatmělo se mi před očima a pak si už na nic nepamatuju. Probudil jsem se ve své postely, peřinu jsem měl přitáhnutou až k bradě a dost jsem se třásl. Chtěl jsem se nadechnout ale dost mě to bolelo. Jo, vzpoměl jsem si, včerejšek, nebo dnešek? Zašátral jsem pod polštář a vytáhl mobil. Ještě dnešek, sice pozdní ale dnešek. Položil jsem hlavu zpět na polštář a zavřel oči, vážně, tohle je hnus, jak můžu takhle bydlet? Nejradši bych utekl a nechal tady všechno ale prostě nemám tu odvahu na to!!!
Díval jsem se na mobil a pak mi došlo, že mi vlastně psal Colin. Asi bych mu měl odepsat.
Ahoj, sorry že píšu až teď, ale otec no zase mě potrestal. Na nocni toulky městem můžu zapomenout. Bert.
A poslal jsem mu to. Zavřel jsem oči, doháje ten krk mě ale kurevsky bolí. Tak jsem znovu s námahou otevřel oči a podíval se na stolek v naději, že tam budu mít skleničku s vodou. Naštěstí tam byla. Tak jsem se napil, doháje to byla bolest, ale už se mi nedýchalo tak hrozně. Celá postel mi zavibrovala.
Oh Berty já se ti tak omlouvám, tolik těžkostí máš a to jen kvůli mně. Nejradši bych teď byl s tebou a hojil ti všechny rány. Chci tě vidět ale, to teď asi nepůjde. Zejtra před školou. MTMR C.
Zíral jsem na tu sms. Já, já ho asi fakt miluju. Ta sms je tak dokonalá.
Rozplýval jsem se nad tou sms když jsem uslyšel ťukání. Rychle jsem telefon schoval pod peřinu. Dvnitř vklouzla máti. Dělal jsem že spim, jen si ke mně sedla, hladila mě po vlasech a hrozně se mi omlouvala za to, jak se ke mně otec choval. Vůbec jsem jí nevnímal. Tyhle sračky si mohla nechat pro sebe. Kdyby jí to bylo líto, tak mohla zakročit, mohla mu říci ať toho nechá! Ale ne, prostě ho vždycky nechala ať nám ublíží. Po několika minutách konečně vypadla. Já jsem otevřel oči a přemýšlel nad tím, jak to asi bude vypadat zejtra až půjdu do školy. Nevim jak, ale podařilo se mi usnout.
Ráno jsem vůbec s nikym nemluvil. Jen Rachel ke mně přišla a objala mě. Sluníčko moje. Popadl jsem svoje věci a vyšel z domu. Chtěl jít do školy pěšky, tak, jak nám furt vtloukaj do hlavy, je to přeci zdravý. Jak já je nesnáším!!! Na konci ulice mě ale čekalo milé překvapení. Colin, stál tam, opřenej o sloup a kouřil. Když si mě všiml tak zahodil cigáro a došel ke mně.
"Nějak jsem do odpoledne nemohl vydržet, tak mě napadlo, že bych si mohl přivstat a doprovodit tě do školy." usmál se a pohladil mě po vlasech. Ani jsem mu na to neodpověděl a jen jsem mu úsměv opětoval a myslím, že z toho moc dobře pochopil, jak jsem rád.
Šli jsme tiše vedle sebe, ale bylo to krásné ticho. Nebylo třeba žádných slov, stačilo, že jsem věděl, že je blízko mě. Měl jsem sice strašnou chuť ho chytit za ruku, políbit ho, ale věděl jsem, že už jen to, když mě s ním někdo uvidí, bude slušnej průser, natož ho tu na ulici líbat....Byli jsme už jen blok od naší školy, když mě Colin chytil za předloktí a zatáhl mě do průjezdu jednoho z domů. Přitiskl mě ke zdi a začal mě líbat. "Tolik si mi chyběl." šeptal do polibku. Na chvíli jsem zase zapomněl na všechny ty problémy. Byl jsem prostě obyčejnej kluk, kterej je šťastnej.
Po chvíli jsem se od něj kousek odtáhl a díval jsem se mu do očí. Krásnější jsem snad ještě neviděl. "Jsi nádhernej...tvoje oči, vlasy..." hladil jsem ho a nemohl jsem od něj odtrhonut pohled. "Tobě by dlouhý vlasy taky slušely, Berty." roztomile se zahihňal a dal mi pusu na tvář. Zase jsem byl v sedmém nebi, jenže čas se nám pomalu krátil a já musel do školy. Ani si nedovedu představit, jak by se naši tvářili, kdyby jim učitel oznámil, že jsem se opozdil.
"Coline, já už musím jít." řekl jsem smutně a on jen přikývnul. Vyšel jsem z průjezdu a naposled jsem se na něj otočil. Stál tam, ruce v kapsách, vítr si pohrával s jeho dlouhými vlasy. "Počkám na tebe po škole...tady." zašeptal, zapálil si a odcházel pryč.
whoa konečně....
je to moc krásný