2. května 2008 v 20:38
|
Když jsem uznal, že už to není až tak hrozný, tak jsem sešel dolů. Celá rodina seděla u stolu a snídala. Děda se bavil se strýcem o tom, jak je můj otec skvělý, že se všemu tak věnuje a že se dostal tak vysoko. Jen jsem tam chvíli postával a zíral na ně. Z ničeho nic se Rachel zvedla od stolu a skočila mi do náručí. Položila si svou hlavu na mé rameno. "Mamííí, vezmu si snídani na zahradu a Berty půjde se mnou, nezlobíš se?" řekla matce, ale hlavu měla pořád položenou na mém rameni. "No, no tak dobrá." matka vstala a nesla naši snídani ven.
Odkráčel jsem tam tedy s Rachel taky. Sedla si na proti mě a vítězně se usmívala. "A teď chci hrát nějakou hru na tvým mobilu." řekla mi rázně. "A to jako proč?" změřil jsem jí pohledem. "Protože jsem tě zachránila! ZASE!" zdůraznila. "Já bych tam s nima tu snídani přežil, jako vždy." odseknul jsem jí a zakousl se do něčeho co ani nemělo chuť a představovalo to mou snídani. "To je sice pravda, ale kdybych na tebe neskočila a tak ti nezakryla toho cucáka na krku,tak bys byl v prdeli bráško." zvedla jedno obočí a pak na mě mrkla. Zmateně jsem si rukou zakryl krk.
Pak jsem ale po ní střelil pohledem. "Od kud ty víš, co je to cucák a kde ses naučila to sprostý slovo?" obrátil jsem téma teď proti ní. Na osmiletou holku toho věděla nějak moc. "Prosimtě brácha, sice žijem v tomhle ale to ještě neznamená, že jsem v izolaci." Koukala na mě jako by to byla samozřejmost že každý dítě v jejím věku ví, co to znamená. "A teď mě nech zahrát." Našpulila zase rtíky, dala ruce v bok. Pohladil jsem jí po tváři. "Teď mi připomínáš mámu když se rozčiluje." Kousla mě do tý ruky. "To máš zato, a já chci teď HRÁT!!!" trošku zvýšila hlas. "Buď sticha. Okay, ale jen jednu hru, tady to není bezpečný." Vytáhl jsem mobil z ruky a podal jí ho.
Spokojeně si mobil vzala a začala hrát. A já se začal v myšlenkách toulat někde mimo. jak mi mohlo nedojít, že když mě Colin bude celej večer ožužlávat krk tak že to nezanechá stopy? Kdyby si toho všiml nejdej bože třeba ten kopřivák doháje na co bych se vymluvit?
Už asi deset minut seděla a hrála. V tom začal mobil vibrovat (nedovolil bych si mít doma zaplý vyzvánění). Vstala ze židle a rozutíkala se dál do zahrady. (no dobře, vlastně to ani nebyla zahrada u domu jsme ani neměli plot...prostě utíkala směrem k lesu) "Rachel stůůůůj" vyběhl jsem za ní. Zastavila se a koukala na mě, mobil furt vibroval v její malé ručce. "ještě nikdy jsem nepřijmula hovor, prosííím, udělám to teď." zapištěla a hledala na klávesnici tlačítko, kterým by přijmula hovor. "Tadýýýýý" radostně zavískala a dala si mobil k uchu. "Prosím? Tady Rachel McCracken"
Doběhl jsem k ní a vzal jí telefon z ruky. "Ano?" s trochu zoufalou nadějí jsem třeba doufal že Colin…. Berte fakt by ses měl probudit. "Ahoj kluku, takže ona už tvoje malá sestřička odhalila tvé malé tajemství? Co podniknem dneska? Je sobota, krásně…." Začal mě lákat Quinn. "Je to přeci moje malá sestřička…." Za to jsem si zasloužil kopanec do holeně. "…. Já nevim, tak co plánuješ?" zeptal jsem se a ohlédl se po domě jestli náhodou někdo ze zombie nevykukuje ven, vážně jsem nestál o další problémy, naštěstí ne. Pohladil jsem Rachel ve vlasech na nasupěně mojí ruku schodila a odkráčela zpět ke své snídani.
"Hele udělej si čas hned po obědě, sejdem se v parku." jednoduše zavěsil a já zíral na mobil. Už jsem ani nedojedl a šel jsem k sobě do pokoje. Vybral jsem nějaký pohodlný hadry a až do oběda jsem se válel v posteli. Zase jsem myslel na Colina. prostě mi nešel z hlavy.
Z přemejšlení mě vytrhl až mámin hlas, kterej ohlašoval oběd. Vzal jsem si na sebe rolák, abych měl jistotu, že neuvidí stopy po včerejší Colinovo "akci".
Při obědě jsem si všímal jen svojeho talíře. Rachel mě pořád provokativně kopala do holeně a vždy, když jsem jí chtěl okřiknout, tak se zatvářila jako anděl.
Konečně jsem dojedl a zvedl se od stolu. "Mami, hele já už musím jít. Musím dodělat se spolužákem projekt do školy." Jen co jsem to dořekl, tak na mě zas hleděla celá rodina. "Berte, po tom co jsme zjistili že kouříš už ti moc nevěřím. Řekni kamarádovi, ať se jde učit sem k nám. Nemusíš přece nutně chodit ty k němu." řekla mi matka. Tak na tohle jsem už neměl výmluvu. V tu chvíli můj malý anděl znova zasáhl.....
"Berty, až přijdeš k Jephovi, tak mu řekni, že jeho sestře velmi děkuji za lekce krasopisu, paní učitelka si mě teď moc chválí." řekla mi a obmotala kolem mě své ručky. Je fakt, že Jephovu ségru znala,ale nikdy se spolu neučily, vždycky jen dělaly lumpárny. Koukl jsem se na matku. Zhluboka si oddechla a pak mi podala pytlík se svačinou. "Ať si doma do pěti."
Vyslal jsem děkovný pohled k malé Rachel. Jen se na mě zazubila, její úsměv byl docela vtipný, chybělo jí pár zoubků. Vzal jsem teda svačinu a vyšel z domu. Když jsem byl v dostatečné vzádlenosti od domu tak jsem vyhodil do nejbližší popelnice svačinu a odšel jsem ke Quinnovi. Skoro ve dveřích jsem se srazil s Jephou. Vypadal nějak pobledle. "To máš ještě ze včera?" zeptal jsem se ho. jen zakoutil hlavou. "Nene, naši dneska, vyslíchali mě, ale jako že fakt!!! Nic jsem jim neřekl jenže mi nevěřej už ani nos mezi očima. Jsem tady tajně tak doufám, že mě nic nepráskne." Mluvil dost tiše jako by se bál že snad i stromy uměj mluvit. Quinn nás již vítal s velkým úsměvem na rtech. "Jsem rád pánové že jste dorazili." Vešli jsme dovnitř a mě spadla čelist zase až na zem. Colin si to hověl v jeho křesle. "Ahoj hoši." Pozdravil nás a na mě se pak zaměřil pohledem. "Zase ta pusa." Vstal a došel ke mně. Znovu mi tím samím gestem jako včera zavřel pusu. Fakt bych si na to měl dávat pozor.
Stáli jsme tam naproti sobě a mlčeli. Zamračil jsem se a Colin mi přejel konečky prstů po čele. "Tohle ti nesluší." zašeptal a já se roztával. Ani jsem nemluvil, jen jsem se jako pitomeček usmíval. "Snad vám nebude vadit, když si s Bertem na chvíli o samotě popovídám." řekl z ničeho nic a koukl se na ostatní kluky. Jenom kývli a nechali nás tam.
"Stýskalo se ti po mě?" zeptal se najednou, "Cože? Proč by mělo?" hodil jsem na něj opovrhavej pohled. "Jen se ptám." nahnul se ke stolu a utrhnul si z misky s ovocem kuličku hroznovýho vína. "Nestýskalo." vlastně jsem ani nelhal...sice jsem o něm přemejšel, ale nestejskalo se mi.
Pozoroval jsem ho, jak si vychutnává tu kuličku hroznovýho vína. Viděl jsem jak polknul poslední sousto. Pozoroval jsem jeho rty a toužil jsem ho zas políbit "Tak to udělej." řekl mi a já na něj vyvalil oči. "Co jako mám udělat?"
"To na co si myslel." když to řekl,tak jsem zrudnul. On na to ale nijak nereagoval a utrhl si další kuličku vína. Sevřel jí zlehka v zubech tak, že mu kousek vyčníval z pusy. Přišel jsem k němu blíž, přitiskl jsem se k jeho rtům a vytrhl jsem mu hrozno z pusy. Vítězně jsem se usmál.
Colin se ke mně natáhl a přitáhl mě k sobě. Asi mě chtěl políbit ale přišli kluci. "Notak, nechte si to na někdy jindy." Zavrčel jakoby naštvaně Jepha. "Nežárli." Usmál se na něj Colin. "Bože, klik klid. Tak jak se ti pořád vede Coline?" Jepha si sednul na gauč a čekal. "No tak jako vždycky, před tejdnem jsem vylezl z léčebny. U rodičů jsem byl naposledy asi před dvěma lety. Otec mi tehdy řekl, že jestli se tam jetšě jednou ukážu tak že mě snad zabije tak jsem tam od té doby nepáchnul. Stejně jsem tam chodil jen kvůli matce. Ale ta drží s otcem, tak ať mi všichni políběj." S tímhle si taky sednul. Já tam stál a v hlavě mi pořád zvučelo to, jak řekl to s léčebnou. V jaký asi tak byl?
"Jo něco takového jsem zaslechl." Přiznal Jepha. Jenže já jsem o ničem nevěděl!!! Jako jestli je z naší komunity tak proč o něm nic nevím?
"Hele hoši, co takhle si něco zahrát?!" Quinn se snažil nějak uvolnit tu vypjatou atmosféru. Jepha se toho samozřejmě hned chytil. "Fajn, co takhle Pravda nebo fant?" zakřenil se. "Já hraju zásadně jen Pravda nebo Pravda!" vložil se do toho Colin a přitáhl si mě k sobě blíž. Kluci se na nás dost znechuceně koukli ale neřekli ani slovo.
"Chtěl by sis to zahrát Roberte?" začínalo to ve mě vřít. "Takhle mi už nikdy neř...." "Říká ti tak otec, že? Chce abys byl jako on, nepletu se,že?" zase ten jeho klidnej hlas. Jak jen to sakra dokáže?! "No tak asi začneme hrát!" skočil do toho Jepha a roztočil flašku......"Takže ptát se budeeee....." všichni jsme pozorovali, kde se hrdlo láhve zastaví....samozřejmě jako naschvál to byl Colin. Nahnul se ke koberci a zatočil znova......hrdlo směřovalo ke mě....naprázdno jsem polknul.
"Toužíš po mě?" jednoduše se zeptal. "Sakra o co ti jde?" zvedl jsem se a chtěl odejít, ale Quinn mě zastavil. "Odpověz mu Berte.Je to jen hra."
Tak, teď sem začal uvažovat nad tím, jaká odpověď by Colina uspokojila. Když mu řeknu že ano, tak vyhraje. Když ne tak vyhraje taky protože bude vědět že to není pravda. Řekl bych, že jsem dokonce i zrudnul. Můj výraz musí vypadat velmi vtipně. Jo vždyť Quinn má pravdu, je to jenom hra, tak proč nehrát že?
( nakonec malá ukázka toho, jak Berty v té době vypadal )
Aaaa další pokračování tahle story mě dostává čim dál tím víc je to sqělýý vždycky se těšim na další díl a když ho přešt stejně jako ted už chci další :D užas ! A ten Colin ten mě taky dostávááá zajímavej,..