18. května 2008 v 19:29 | Anett
|
Páni lidičky, normálně když se do toho dám a píšu tak to jde hned líp. Dokonce jsem i zjistila, že konec bude ještě dřív než jsem předpokládala, z čehož mám radost, protože se pak budu moct věnovat dalším příběhům. Což mi připomíná naší malou anketku!!!
Mikey
Ve škole to byla tak pekelná nuda, že jsem uvažoval nad tím, že prostě odejdu. No zatáhnu, nebylo by to poprvé a určitě ani ne naposledy. Seděl jsem teda dál znuděně v lavici. Rukou jsem si přidržoval hlavu, aby mi únavou nespadla na lavici a aby to aspoň trochu vypadalo, že dávám pozor.
A tak jako vždy, jsem přemýšlel o mě a o Gerardovi. Nad tím, poslední dobou dost uvažuju. Je vůbec dobře, že jsme spolu? Miloval jsem ho celý život, co si jen pamatuju. Tolik trápení co jsem s tím měl, když jsem žil v nevědomosti s tím, že mě i Gerard miluje. Hodně věcí mi chybělo, ale teď když jsem s ním tak si přijdu, že jsem o něco ochuzen.
O to, skrývat tu lásku. O to, jak jsem se na něj dříve koukal, byl pro mě tak dokonalý, tak nedosažitelný. Teď když jsem ho již měl tak jsem si přišel jako takové to dětsko, co po něčem touží ale když to má, tak to nechce. Jenže tady to bylo jiné. Po Geem jsem toužil, stále neustále. Byl pro mě nenahraditelný, prostě jsem ho miloval ale stačilo to na to, abych byl šťastný? Aby byl on?
Zavibroval mi telefon. Nepřítomně jsem šáhnul do kapsy a vyndal ho. Alic mi psala zprávu. Co chce? Neochotně jsem tu zprávu rozkřiknul, kdybych věděl, co tam je, tak jí hned smažu. Kdybych jen věděl, jak to všechno skončí tak ten telefon vyhodim z okna. Ale, osud předvídat nedokážu.
Ahoj Mikey, doufám, že nevadí, že jsem napsala. Jen by mě zajímalo, co děláš po škole? Já mám do tří, tak jestli bychom se mohly někde sejít? Zajít třeba na kafe nebo tak? Alic
Vyjeveně jsem na tu SMS zíral. To mě jako zve na rande? Ještě víc vystresovanej než předtím jsem seděl v lavici, pohrával si telefonem a měl furt otevřenou Odpověď. Rozmýšlel jsem se fakt dlouho. Vždyť takhle bych Gerarda podvedl a to jsem nechtěl! Ale zase bude to jen nevinné kafe, jenže večer nám chce udělat Gerard udělat večeři a pak… mm, hned jsem se dostal do jiné roviny snění.
Z který mě pak vytrhnul zvuk školního zvonku ohlašující polední pauzu. Podíval jsem se na telefon a přemýšlel, jestli mám vůbec tý Alic napsat. Nakonec jsem se rozhodl, že jo. Vždyť stihnu všechno. bejt tak hodinku s ní a pak celej večer s Geem. Mám přeci právo nato, mít kamarády no ne?
Sorry že píšu až teď, měl jsem hodinu. No tak jasně, tak se můžem sejít třeba v tý kavárně co minule? M.
A posláno. Hned ale jak se tak stalo tak se mě zmocnil takovej nepříjemnej pocit že něco není tak, jak by mělo. No co, nakonec vše ukáže čas. Sebral jsem teda tašku a šel na oběd. Sednul jsem si ke stolu k tomu málu kamarádů co mám a začal jíst. Ani jsem nevnímal, co mi říkaj. Furt jsem lítal duchem mimo.
Zbytek dne proběhl naprosto normálně jako vždycky. Ze školy jsem vypadl dost rychle, nevidim důvod se tu zdržovat víc, než je nutné.
Po nějaké neurčité době:
Pamatujete si jak jsem šel na "kafe" s Alic? Neskutečnosti se z toho opravdu vyklubalo rande a hned ten den jsme se nějak dali dohromady. Domů jsem přišel s dvouhodinovým zpožděním. Gerard byl dost nasranej, tak jsem si vymyslel nějakou výmluvu, že si mě nechali po škole.
Nemyslím si, že Gerarda tahle odpověď uspokojila, ale tvářil se tak. Jenže já mám daleko větší problém než zuřícího Gerarda. A tím je Alic, myslím si, že jí miluju. Prostě hrozně se na ní těším, musím jí vidět každej den a když jí nevidim, jsem celej takovej nervozní. I Gerard si všimnul změny v mém chování.
Jenže já nechci Geemu ublížit a už vůbec se s ním rozcházet. Protože kdybych ho neměl tak nevim co bych dělal. Nějak vyřešit to ale musím! Jenže nevím jak!
Ale řešení, nebo vlastně konec celého tohoto problému přišlo dřív než jsem čekal. Dokonce přišlo nečekaně a já jsem byl ve všem nevinně.
takhle napínat?