28. května 2008 v 17:59 | bloody & Anett
|
~ Předposlední díl ~
Nevím, jak jsem se dostal ze sprchy, nevím, jak jsem se oblíknul, nevím, jak jsem zastavil vodu. Vešel jsem pořád neslyšící do pokoje s úmyslem padnout na postel a už jen tak brzo neotevřít oči.
No můj zrak upoutal kus papíru položen na polštáři. What? Začal jsem cítit. I zvuk silnice zvenku mi dolehl na smysly, někdo ode mě odtrhl ty dva velké smyšlené polštáře. Bolela mě chodidla a očividně jsem taky krvácel. Na tom nezáleží. Dopis.
Podešel jsem k němu, zvedl a otevřel papír přehnutý na půl. Oči upřel hned na konec krátkého textu. F. Posadil jsem se.
Nikdo tě nikdy nebude milovat tak jako já. Jenomže tohle opravdová láska nikdy být nemůže. Nikdy. A ty to víš. F.
Seděl jsem jako opařenej. Ruce se mi opět začaly třásl, běhal mi mráz po zádech, nevím jestli tím, že jsem právě vyšel ze sprchy, nebo tím, co stojí na tom kusu papírku. Ale cítil jsem se pod psa. Ne, ještě hůř. Kdybych mohl, tak se nikdy nenarodím, ušetřil bych si tak zbytečný zklamání a hlavně bych toho ušetřil i ostatní. Proč jsem neotevřel oči dřív? Proč jsem jenom sobecky myslel na sebe? Měl jsem se taky Franka zeptat, neměl jsem ho tak seřvat. Mohl jsem mu aspoň dát možnost, to nějak vysvětlit. Znovu jsem se ublíženě podíval na ta slova. Ani jsem pořádně nevnímal význam, jako bych se bál, že mi ublíží. Jenže teď bych měl něco udělat já.
Opět jsem zaplul ke kufru a chvíli v něm hrabal. Na dně se nacházely moje video hry. S Frankiem je vždycky hrajem v buse, a nikdy nám nic nechybí, jsme spokojení. Takhle to přeci nejlepší přátelé dělají ne? Rozhodným krokem jsem vyběhl ven a pak po chodbě k Frankovi do pokoje. Zaklepal jsem a čekal. Uslyšel jsem nějaké štrachání a pak lehký krok nohou. Frank mi otevřel s překvapeným výrazem na tváři.
"Mario?"jen jsem se zeptal. Frank vypadal ještě víc překvapeně než jindy. Vážně, jinej výraz snad ani neumí. Pak se podíval na mojí herní konzolu kterou jsem pevně svíral v náručí a konečně se mu rozsvítilo.
"Jasně, pojď dál." A zajel jsem do pokoje.
Cítil jsem na sobě jeho upřený pohled, ale nerušeně si to dál šinul k televizi naproti posteli. Začal jsem spouštět hru, zatímco se Frank pořád docela nechápavě posadil na kraj postele. Slyšel jsem, jak vydechl.
"Gerarde, já…" v dřepu jsem se k němu otočil a zadíval se mu do očí.
"V pořádku Franku. Pochopil jsem to."
Na tváři se mu objevil nejistý úšklebek, možná i se špetkou zahanbení, no taky jsem už možná paranoidní, což by nebylo zas tak překvapivé.
"Skutečně?"
Nechal jsem Maria Mariem, napřímil se a jemně si sedl vedle něj. Do každého mého pohybu se vpíjel těma psíma očima a nepřestal ani, když jsem usedl vedle jeho drobného těla. Mučilo mě to, ale věděl jsem, že nesmím. I přesto jsem natáhl ruku po jeho tvářích a prsty ho pohladil až dolů k bradě. V břichu jsem měl roj nadržených motýlků, a kdyby neuhnul pohledem, v těch očích se utopím úplně.
"Franku, vím, že to nepůjde. Zpanikařil jsem." Podíval se zpět na mě. Nasucho jsem polkl.
"Možná jsem si myslel, žes mě jenom zkurveně využil..." otevřel pusu a chtěl promluvit, umlčel jsem ho. "...ne Franku, v pohodě. Stačí, když náš vztah bude aspoň trochu podobný tomu, jakej byl předtím."
Sklopil oči. To jsem nechtěl. Bez těch očí jsem nedokázal vydržet. Zvedl jsem mu jemně hlavu, na co se široce usmál. Přísahal bych, že se mi na chvíli zastavilo srdce.
"Nedokázal bych to, kdybys mi nebyl na blízku."
V těch přímo magických očích se zajiskřilo, na nic nečekal a něžně a nádherně mě políbil. Zastavil se mi čas, nevnímal jsem nic jiného než jeho jemnou kůži, moje prsty v jeho hladkých vlasech se konečně přestaly třást. Pak se pomalu odtáhl, nechtělo se mi otevírat oči, udržet si ten pocit co nejdéle, no nakonec jsem tak učinil a naskytl se mi přímo nadpozemský pohled na andělskou tvář, řasy se mu třepetaly a koutky zkřivil do stydlivého úsměvu. Otevřel oči a vzhlédl ke mně.
"Já taky ne."
Opravdu bych bez tohoto stvoření, nádhernějšího než cokoliv co jsem kdy viděl, nezůstal střízlivý, při smyslech... naživu. Bude při mně a to mi musí stačit. Ano. Stačí mi to.
"Tak kovboji, jdem se porvat s pekelnýma želvama." Mrkl jsem na něj a šel zpět k televizi. Pořád jsem se přitupěle usmíval, slyšel jsem, jak se zhoupl na posteli, poskládal si nohy a taky jemně zatleskal. Otočil jsem se a při pohledu na něj se začal chechtat, na rtech měl přeširoký úcul.
"Stejně jsem lepší, moc se netěš."
Nafoukl se a seskočil z postele, nestihl jsem nic udělat už se na mě vrhl a byli jsme oba na zemi. Začal mě lechtat a přitom se nekontrolovatelně smát. Bránil jsem, ale zároveň smál taky. Seděl na mě no najednou přestal a jenom na mě koukal.
"Jseš úžasnej."
***
jeeeey!!!! wowwwwwwww!! :)))) miluyeeem xDDD tho je tak emoc pekne, ked ho rak pekne opisujete :D mne se strasne libi vase slovo: řasy :D:D: to je takový pěkný když to člověk použije v souvislosti s frankem :D:D:D