22. května 2008 v 20:41
|
Promiňte za zpoždění dámy :) b. ♥
Nedalo se říct, že byl Frank z nových informací o Gerardovi šokován, možná i jeho celkové mínění trochu zmírnily. Takovou hrstku ironických zpráv, kterou právě obdržel, vůbec neočekával. Setkání s Mikeym bylo hezké a vyjít s ním bylo zatraceně snadné, takže celou dobu co s ním on a Gerard mluvili a odhalovali víckrát, než jednou poradcův soukromý život, Frank příliš nepřemýšlel o životě, který musel Gerard vést předtím, než se spolu potkali. Frankovi se Gerard nikdy nejevil víc než jako 'muž, který dělá svou práci', i když jí dělal těmi nejpodivnějšími způsoby, nikdy se nezajímal o jeho život mimo centra a už vůbec si nezkoušel představit způsoby, kterými vyrůstal. Pro Franka byl Gerard prostě Gerard a doteď se mu to tak i líbilo.
Po téměř tiché jízdě autem, plné kradmých pohledů a chtivých doteků teď Frank seděl na černé luxusní pohovce v obrovském obýváku, který byl Mikeyho bytem, umístněným šest pater nad ulicemi Manhattanu. Hravě přejížděl konečky prstů po Mikeyho semišových polštářích, sledoval, jak se materiál mění z tmavých na světlejší odstíny a pak zpět, zatímco čekal na Gerarda, až vyjde z koupelny a mohli dělat vlastně nic, opravdu.
Když tak o tom přemýšlel, Frank nechtěl o Gerardovi vědět nic víc z toho, co ještě neznal. Už jako malý si Frank vykresloval lidi tak, jak je vidět chtěl, nerad trávil hodně času tím 'poznávat' někoho, když je neměl rád od začátku, tak jednoduše neměl zájem a díky vyrůstání v domě s rodiči věčně nepřítomnými se to stalo jeho největší zkázou. Zatímco byl jeho otec příliš zaneprázdněn sladkým vymýváním mozků zákazníkům ve snaze prodat tu největší kraksnu za co nejvyšší sumu, a máma příliš zaneprázdněná svým dozráváním než by si všimla, že její syn stěží potřebuje trochu z péče, kterou se jí ještě podařilo rozdat, Frank vyrostl v pocitu, že není zbytné znát sobě blízké lidi. Byl jenom jeden člověk, o kterém Frank věděl všechno a tím byl Jeph, nikdo další, ostatní by měli štěstí, kdyby si vůbec zapamatoval jejich příjmení. Nicméně Gerard víc než dokazoval hodnotu místa v klukových vzpomínkách. Ostatně, skutečnost, že Frank s mužem nikdy předtím nebyl, ho okamžitě dělala někým, kdo jen tak zapomenutý nebude. Nikdy k nikomu nepociťoval to, co cítil ke Gerardovi.
Frank nikdy nevěděl co chtěl, nikdy neměl nějaké cíle, ne to ještě schopnost do nějakého dorazit, byl rád i za to zatracené potloukání s Jephem. Oba dva trávili dny vzpíráním se jak zákonu, tak prosté morálce s podvědomou nadějí, že si je jednoho dne lidé, které potřebovali nejvíc, nakonec všimnou. Jejich pohledem to byl způsob jak jednoduše říct 'jděte do prdele', ale ve skutečnosti bylo křičení o pomoc beznadějné. Teď to vypadalo, že mu Gerard dával něco, co chtít může, přítele, který není v kriminále, pocit odpovědnosti a sílu stát pevně na svých nohách bez strachu z pádu.
Chtěl Gerarda poznat. Chtěl ho přečíst skrz naskrz, až bude bolet vůbec to unést, i když to bude znamenat v centru dělání průšvihů ve snaze dostat víc sezení, byl ochotný, protože právě teď nebylo nic, co by pro Gerarda nepodstoupil.
Teď vykráčel z koupelny, mokré ruce si osušil do předku svých kalhot, ďábelský úsměv mu hrál na rtech a jeho černá košile byla na hrudi lehce rozepnutá. Frankovy prsty přestaly klouzat po polštáři, místo toho jimi při tom pohledu jemně cuklo, když nestydatě zíral na svého poradce opřeného o zeď a doufal, že se předkloní o kousek víc, aby mu viděl ještě níž pod košili. Před očima se mu zamlžilo a byl rád, že zatím jenom to, než oslepne úplně, ačkoliv to vypadalo, že Gerard rychle znejistěl, když mu úsměv povadl a kluka se zeptal, "Co?"
Frank párkrát zamrkal, po líci se mu zakutálela slza a dopadla na hřbet ruky, než měl v krku dost vlhko na to odpovědět. "Chci tě." Řekl přímo, pořád z muže nespouštějíc oči.
Gerard na něj na chvilku pozvedl obočí, než krátce vydechl, skousl si ret a zíral přes stoleček na kávu v naději, že úkol, který si sám dal, spočívající v počítání Mikeyho ovladačů, rozptýlí Franka natolik, aby si všiml jeho začervenání. Nebylo v Gerardově povaze, že bude po přijetí komplimentu nebo sladkých slovech ostýchavý, většinu času se tomu vlastně smál, ale Frankova slova byla tak strohá a nestydatá, jakoby pro něj v tu chvíli byla ta dvě slova vším, takže pro Gerarda to nebylo to, co řekl, ale skutečnost, že to vůbec řekl.
Když se dostal přes fakt, že z Franka opět oněměl, jeho oči putovaly zpět na chlapce s úsměvem ještě ďábelštějším než předtím. Pomalu si to namířil k pohovce neskutečně svůdným způsobem, jeho chování mohlo být klidně vzato jako vtip, ale věděl, že na Franka to zabere hned, a když se Frank chystal být takhle přímý, jednoznačně toho chtěl slyšet víc.
"Co chceš, Frankie?" Zeptal se a rozepínal košili níž a níž.
Frank se na poradce horlivě usmál, napůl protočené panenky jak se mu vlastní jazyk zmítal v ústech, posunul se na pohovce, aby byl na dosah pořád se přibližujícímu muži. "Tebe." Vydechl, když se dostal na kolena a mírně se zabořil do jemných podušek pod ním.
Gerard skrčil nos, pár pramenů vlasů mu spadlo do obličeje, když sklonil hlavu, aby se podíval na další knoflík, který bylo potřeba rozepnout. "Chceš se mě dotknout?" Zašeptal, pohledem už ojížděl kluka před ním a nechal svou ruku jezdit po vlastním rozkroku.
Frankovy oči elegantně sledovaly poradcovu ruku, když zamumlal, "Vlastně se mi docela líbí pozorovat, jak si k tomu vystačíš sám."
Gerard se opět usmál a třel rukou ještě chvíli, než jí nechal vklouznout do kalhot. Výdech pln nadávek se Frankovi zadrhl v krku, když pokračoval v pozorování a sám se dostával do ráže, a pokud by měl přiznat, tehdy a tam byl bez pochyb Gerard ta nejrajcovnější věc, jakou kdy viděl. Chtěl se jenom dívat, sednout si dozadu a nechat ho, ať mu udělá show, ale to pokušení bylo příliš velké. Chtěl na Gerardovi svoje vlastní ruce. On chtěl být důvodem jeho pootevřených úst a vyprovokovat tak všechna ta sprostá slova, po kterých tak bažil. A s tím, jako když kulka proletí skrz žíly, Frankova ruka ovinula zezadu Gerardův krk a se silným nárazem spojil jejich rty.
Gerardova ruka byla okamžitě ven z kalhot, když byl najednou víc přitažen na Franka. Jejich jazyky se srazily, chutnajíc jako první polibek tohoto druhu, těžké výdechy a prázdné šeptání unikající z krajů jejich otevřených úst. Když se Frankovy prsty vykroutily z Gerardových vlasů, polibek zjemněl, dál cestovaly přes poradcovu bradu, čelist až drápaly mužova odhalena záda. Gerardova hlava padla dozadu, když Frank pokračoval v líbání, lízání a sání jeho hrudníku, pořád níž a níž, Gerardovy ruce zaklíněné v klukových vlasech ve snaze udržet se před pádem na pohovku.
OH ! Bloody!!!! Takhle to useknout? To snad ne? Grr