15. dubna 2008 v 21:00
|
Frankie
Ráno jsem se vzbudil, sice jsem neměl mokrej sen, ale myslel jsem na něj, na našeho pana učitele, na Gerarda. Ty jeho oči mě pronásledovaly všude, celkově mě pronásledoval všude. Fakt to nechápu. Je mi jen patnáct!!! Přece se nemůžu no zabouchnout do chlapa a ještě navíc do mého učitele! To není normální. Podíval jsem se mrzutě na rozvrh, máme až od devíti. Bože to tak dlouho nevydržím. Oblíknul jsem se a vyrazil do školy, absolutně netuším co tam tak brzo budu dělat ale musím ho vidět. Doufám že bude mít taky hodinu volna. Podíval jsem se na rozvrh co je vyvěšenej v přízemí. Shit, měl už první hodinu s otravnejma osmákama. V naší třídě.
Tak jsem teda došel k nám do třídy. Jéé ten teda fakt vypadá úžasně. Ani nevim jak se to stalo a už jsme se líbali. Připadal jsem si jako ve snách. Jenže něco nás muselo něco vyrušit. Nány jedny pitomý. Gerard mi řekl, abych normálně odešel ale já jsem asi zpanikařil nebo fakt nevim, už jsem se viděl jak mě vylučujou ze školy a Gerarda zavíraj do vězení. Zalezl jsem rychle pod katedru.
Jenže hned jak jsem tam byl tak mi vlastně došlo, jak se dostanu ven? Jenže to už bylo pozdě, do třídy začali proudit lidi. Jsem to ale idiot. Měl jsem to promyslet dřív, hlavně jsem měl poslechnout Gerarda. Ten zadal nějaký téma na hodinu výtvarky a sedl si. Měl jsem tak naservírovanej úplně dokonale jeho rozkrok. Šmankote, ten má ale výbavu!
Co všechno by se s ní dalo dělat. pak jako by se mi zatmělo před očima, ani jsem nevnímal to, že jsme vlastně ve škole při hodině. Rozepnul jsem mu poklopec, a ještě chodí na ostro! No to je teda věc. Vzpomněl jsem si na nějaký péčka který jsme občas s klukama viděli a šlo se na věc. Vzal jsem jeho penis do úst a začal pracovat. Nevim ani jestli mi to šlo dobře nebo ne, ale Gerard pak vsunul jednu ruku ke mně do vlasů a nutil mě tím, abych byl rychlejší a rychlejší.
Udělal se mi do pusy a já se tam tim začal dusit, ještě jsem to nikdy neskoušel tak jsem nebyl zvyklej. Po chvíli jsem to všechno s námahou spolykal a opřel se zády o katedru. Doháje, tak tohle teda byl výkon, moje první kuřba, navíc učitele a ještě ve třídě plný lidí. Nevim ani za jak dlouho zazvonilo na konec hodiny. Uslyšel jsem jak se všichni začali sbírat a vycházet ze třídy. Gerard ke mně na chvilku nakouknul.
"Vylez, teď." Tak jsem teda popadnul baťoh a vylezl. Naštěstí nikdo ve třídě nebyl, ale sotva jsem vylezl tak už se tam začali trousit moji první spolužáci. Sednul jsem si na místo a dělal jako že nic. Když začala hodina tak se na mě Gerard podíval a spokojeně se usmál. Vůbec jsem o hodině nedával pozor. Jen jsem čučel na něj. On po mě taky občas hodil očkem a já byl štěstím bez sebe.
Na konci dne jsem k němu zašel do kabinetu. Překvapeně vzhlédl od našich dnešních písemek. "Ahoj." Mile pozdravil, zavřel jsem za sebou dveře a došel k němu. "Ehm, no, víš, to dneska…." začal jsem kokta. Gerard položil propisku. "Bylo to dost o hubu." Začal. Trochu jsem se lekl. "Ale moc se mi to líbilo." Už jsem byl v klidu. "Jenže se to nesmí opakovat." Teď jsem byl už totál mimo. "Nesmí? A proč ne? Vždyť jsi, jste řikal že se vám to líbilo." Řekl jsem nevěřícně. "Můžeš mi tykat když budem spolu. Ale ty seš žák a já tvůj učitel, je to trestný, nesmí se to."
Tohle jsem všechno moc dobře věděl, jenže ta věc, to co jsem k němu cítil bylo silnější než já. "Já vím jenže, jenže…." Pak přišla ta stará přírodopisářka. Zamumlal jsem jen tiché nashledanou a vyplul z kabinetu. Šel jsem domu docela loudavim krokem. Dost sem nechápal co se to všechno dneska stalo. Hodil jsem sebou na postel a zavřel oči.
Jenže hned jak jsem to udělal tak jsem zase viděl před sebou Gerarda. Bože jsem fakt jím posedlej. Někdo začal zvonit jak šílenej. Jéé ani máma není doma. Tak jsem teda milostivě vstal z postele a došel ke dveřím. Málem jsem sebou švihnul hned mezi futrama.
"A, ahoj, co tu děláš?" koukal jsem na Gerarda, jako na nějaké boží zjevení. By mě zajímalo proč přišel, hej no jasně. To mi ještě neřekl. Tak jsem se na něj tázavě podíval. "Hmm no můžem se projít?" byl takovej zaraženej. "Jo, no jasně. Vzal jsem jen klíče, vyšel z domu a zamkl. "Tak co potřebuješ?" povytáhl jsem obočí a podíval se na něj.
"No, měli bychom si promluvit kvůli dnešku. Jak jsem ti už řekl, bylo to úžasný, ale taky se to nesmí už opakovat, jenže já bych moc chtěl!" zarazil jsem sem se. "Počkat počkat, takže ty bys semnou chtěl mít i něco víc?" asi jsem musel znít jako pitomec kterýmu musej vysvětlovat něco tisíckrát. "Jo, jenže nemůžu, kvůli tomu že jsem měl něco se studentama jsem měl už nejeden problém." Tak tohle mě koplo jako nějakej kůň přímo do srdce. "To mě teda chceš vojet jen kvůli tomu že jsem tvůj student? Ubožáku." Otočil jsem se a šel domu.
V očích sem měl slzy. No jasně, proč mi to taky nedošlo dřív že? Tak pěknej chlap a proč by jinak tak často, jak jsem slyšel, střídal místo. Prostě neudrží ptáka na uzdě a já idiot mu ještě dělám kurvu. Pitomec Franku, seš pitomec.
Ráno jsem šel do školy zase jak tělo bez duše. Jeho hodiny jsem zase nevnímal. Ale na konci dne si mě odchytnul na záchodech a odtáhl na profesorský hajzly.
"Pusť mě ty úchyle, začnu ječet. Přísahám že začnu." Vyhrožoval jsem mu ale řekl bych, že jak jemu tak i mě bylo jasný, že to neudělám. "Promiň chtěl bych se ti omluvit."
Chytré, no neakční vyplutí z podkatedry :D Franku, jen si zaječ :D