11. dubna 2008 v 10:51 | Anett
|
Ehm no, tak tady máte pokráčko a po dlouhé, hodně dlouhé době to nakonec budou vyprávět oba.... takže je teď na řadě Frankos.
Frankie
Ráno mi jako obvykle zazvonil budík a já ho jako obvykle zamáčkl. Chodim do školy teprve druhej tejden a už mě to tam nudí!!! Ke všemu nemáme ani třídního a ani učitele asi na dva předměty, takže nám furt někdo supluje nebo nám to odpadá. Dnešní první hodina je taky zrovna jeden z těch předmětů, na kterej nemáme učitele.
Takže proč do tý školy chodit? Co je druhá? Tělák, no tak to už vůbec, půjdu až na třetí. Přeřídím budíka a znova zalehnu.
Doháje co to zase zvoní? Ajo budík. S vypětím všech sil jsem se vyhrabal z postele a došel do koupelny. Nejdřív wc a pak si vyčistit zuby. Došel jsem zpět do pokoje, hodil na sebe věci co se tu kolem povalovali. Hmm kde je taška? Přísahal bych, že jsem jí hodil někam támhle. Hmm jo už vim kde je, nechal jsem jí v kuchyni nejspíš když jsem včera přišel. Moje kroky tedy tentokrát směřovali do kuchyně.
Jo, byla tam a dokonce i nachystaná snídaně. Ještě že bydlim jen s mámou. Ta chodí do práce už brzo ráno takže když si občas takhle přispim tak to nezjistí. Naštěstí i do školy dojíždím takže se mám i na co vymlouvat když dojdu pozdě. Kousl jsem si teda do topinek, který byly už pěkně tvrdý, no jsou tu už dlouho.
Popadl jsem tedy bágl, klíče, sváču a vydal se směr bus. Ten mi jel kupodivu na čas. Do školy jsem se dostal ale stejně pozdě. To víte no, ranní cigárko musí být. Postával jsem u obory a vychutnával si ho. díval jsem se na naší školu, bože vypadá jak kdyby to byla škola pro nějaký retardy, je taková barevná.
Špaček jsem odhodil a vydal se směr škola. V naší "šatně" jsem se musel i přezout, je to hrozná buzerace s tim přezouváním, jako by to nebylo jedno. Vyšel jsem si pár schůdků a docela jsem se divil, že nikde nikdo, podíval jsem se na hodinky, kurva vždyť ona už je dávno hodina!!! Vyběhl jsem si tedy ty dvě patra a vtrhnul do naší třídy, ani si nejsem jistej, jestli jsem zaklepal.
Ale hned ve dveřích jsem zůstal stát jako přimrazenej. Za katedrou seděl nejspíš náš nový učitel. Jenže tohle nebyl učitel, tohle byl bůh!!! Černý vlasy, pronikavý oči, stál jsem tam jako přikovanej. On ale na mě taky tak dost divně koukal. Vzpamatoval se jako první a zeptal se mě kdo jsem. tak jsem mu to řekl a sedl si do mé lavice, první lavice. To se teď vcelku hodí. Celou hodinu jsem ho sledoval. V jednu chvíli se na mě otočil a usmál se, uhnul jsem pohledem a nejspíš i zrudnul, no bezva, to jsem se teda vyznamenal.
Vůbec jsem se nemohl soustředit na to, co řikal, jen jsem ho sledoval. K mé nelibosti se ale ozval ten hnusnej zvuk ohlašující konec hodiny a začátek přestávky. Museli jsme se zase rozloučit. Odešel a ještě se na mě naposledy podíval, byl jsem jak v sedmim nebi. Hned jsem se otočil na souseda.
"To je jako kdo?" soused se jen ušklíbl. "Náš nový pan třídní a učitel na dějepis, výtvarku a taky na anglinu. Vcelku v pohodě, doufám že to tak i zůstane. Dneska jsme ho měli už podruhý." Jen jsem zůstal zírat s otevřenou pusou. Páni, takže ho za den uvidím tolikrát, bůh existuje, teda sedí na konci týhle chodby v kabinetě se přírodopisářkou.
"A co máme teď?" náš rozvrh jsem si jaksi zapomněl opsat a tudíž absolutně netušim, co máme. Ano, jsem vzorný student…. No co, prospívám, dokonce se ani nemusim učit, vcelku si všechno pamatuju z hodin. Jenže jestli budem mít takového učitele tak to fakt nevim co budu dělat.
"Hmm počkej, jo no, matiku." Zakřenil se Luk, můj soused. Ten matiku vcelku nemusí, vždycky z ní propadal, ale jen díky tomu že se jeho máti zná s matikářkou tak vždycky proleze. To by se mi líbilo taky. Matiku jsem absolutně nevnímal. Do konce dne, což byly už jen dvě hodiny, jsme našeho nového učitele neměli, škoda.
(malý bonus, takhle asi ta škola vypadá. kdybyste ještě viděly jak je pěkně barevná tělocvična.... ano ano, jako už mnohokrát, i tento příběh se odehrává ve skutečných prostorách, tentokrát posloužila moje bývalá základka....)
Hmmmm...začíná se nám to pomalinku pěkně vyvíjet ;-) ... pěkny