close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vzdor

19. dubna 2008 v 22:27 |  Cooperation -> Vzdor
Slibovaná nová story s Bertem. Doufám, že se vám bude líbit a rozhodně čekám mega moc komentů protože jsem hrozně moc zvědavá na to, co na ní budete řikat. Tuhle story píšu s láskou protože se jedná prostě o mojí lásku. Bude to taková story, no zase tak trochu ze života. Fakta v příběhu uvedená jsou podle skutečnosti. Jen ten zbytek příběhu je už vymyšlený. Přeji příjemnou zábavu.
Jo a je to další spolupráce s mým manželem.
Tiše jsem pozoroval plamínek petrolejové lamy, u níž seděl můj otec a svým hlubokým hlasem předčítal.

"Modle se takto k Bohu, zpozoroval jsem pojednou ve svém pokoji světlo stále se šířící, až byl pokoj můj jasnější než v poledne, načež se mi zjevil anděl, stojící ve vzduchu vedle mého lože, neboť jeho nohy se nedotýkaly země..."
"Roberte, pročpak nevěnuješ pozornost tomu, co zde předčítám?" obořil se na mě z ničeho nic. Omluvně jsem se na něj podíval a rozhlédl jsem se po místnosti. Celá rodina se na mě dívala a můj děda jen kroutil hlavou, jak jen si dovoluju nedávat pozor při takto důležité chvilce. "Copak si neuvědomuješ sílu tohoto momentu, kde se sejde celá rodina?" kárala mě matka. "Opravdu se moc omlouvám,už se to nestane" žmoulal jsem si cíp košile a doufal, že je to dostatečná omluva.
"No dobrá tedy" otec se na mě podíval odměřeným pohledem a sklonil se zpět k Drahocenné perle (název knihy)... "Jmenoval mne jménem a pravil mi, že jest poslem, vyslaným ke mně z přítomnosti Boží a že se nazývá Moroni; že Bůh má pro mne úkol, jejž jest mi vykonati, a že jméno mé bude známo v dobrém i ve zlém mezi všemi národy, kmeny a jazyky a jmenováno všemi v dobrém i ve zlém...." dál už jsem otce zase nevnímal, ale alespoň jsem se tvářil, že jsem plně soustředěn. Ve skutečnosti mi bylo uplně jedno o čem to čte a proč. Ne, nepociťoval jsem sílu toho momentu bejt s rodinou, chtěl jsem bejt venku, tak jako ostatní moji vrstevníci, chtěl jsem s nima dělat všechno zakázaný, bavit se...ale bohužel, proti mému otci jsem nezmohl nic, pondělky patřily rodině.
"Tak rodino, vezměte si zpěvníky a zazpíváme si" další chvilka, kterou ze srdce nenávidím. Snažil jsem se tvářit, jak jsem nadšenej ( po tolika letech mi to už docela šlo ). Stoupli jsme si do půlkruhu kolem otce a vzali do rukou zpěvníky. "Roberte, pojd víc dopředu, tvůj hlas se vyjímá mezi ostatními" řekl mi s nadšením otec a mě nezbývalo, než poslechnout.
Po patnácti minutách "mučení" se naše rodinná sešlost konečně rozpustila.Šel jsem se svou nejmladší sestrou Rachel uklidit nádobí ze stolu. Byla vždycky strašnej poděs a tak mě začala štípat a skákat kolem mě...Nějak jsem to nevychytal a z kapsy mi vypadl mobil. Rachel vytřeštila oči. "Tatííí Berty má.." rychle jsem jí dal ruku před pusu. "Šss prosím, ani nevíš, jak dlouho jsem na něj šetřil" pošeptal jsem jí do ucha a když se trošku zklidnila, tak jsem jí konečně dal pryč ruku z pusy. "Berty ale tohle my nesmíme" podívala se na mě těma svejma velkejma kukadlama. "Já vím, já vím, ale to je složitý cukříčku. Prosím tě, neříkej to tátovi." žadonil jsem. "Fajn, ale necháš mě zahrát nějakou hru" nasadila andělskej üsměv a mě spadl kámen ze srdce.
Vrátil jsem se zpět k nádobí. Napustil lavor horkou vodou, položil do něj nádobí a začal ho umývat. Rachel poslušně nádobí vždy vysušila a položila ho tam, kam patřilo. Prostě to byla týmová práce. No ono to ani nijak jinak nešlo. Museli jsme, kdybychom neposlouchali tak nám zatrhnou i to málo co dostáváme za kapesný a navíc to domácí vězení. Jednou jsem ho měl. Nic horšího sem v životě nezažil.
Ono bejt celej tejden v domě s rodičema, prarodičem a tetičkami, když po vás pořád něco chtěj nebo se pořád na něco vyptávaj. Vážně šílenost. Rachel se na mě podívala a znovu usmála tím andělským úsměvem. "Kdy si můžu zahrát?" ta když si něco veme do hlavy tak se toho nevzdá, no někoho mi připomíná. Pohladil jsem jí po těch jejích blonďatejch vláskách a usmál se na ní. "Večer, přijď do mého pokoje. Teď ne, kdyby na to přišli naši tak by byl dost velkej průšvih." Zkrabatila čelo, našpulila pusu a tvářila se, že začne každou chvíli vřískat ale naštěstí, výchova je výchova. "Tak jó." Nakonec se usmála a odešla. teda spíš odskákala, copíky za ní vlály. Jen jsem se pro sebe usmál. Ta má ještě bezstarostnej život. Né jak já, je mi patnáct, pořád žiju s rodičema, musim je poslouchat a navíc nesmím nic!!! Nesmím mít mobil, diskman, a už vůbec nic jako hifi věž, neexistuje.
Ještě že mi aspoň dovolili chodit do normální školy. Kdybych chodil tady do toho cvok hausu tak se asi půjdu odstřelit. Tam sem měl kamarády, vcelku mě brali ale našli se i nějaký paka co si ze mě dělali srandu. Už jsem to nějak nevnímal. Moji dva nej kamarádi, Jepha s Quinnem, na tom nebyli o moc líp. Quinn byl sice z normální rodiny ale furt se jen jeho rodiče hádali a Jepha? Každou středu chodil s jeho rodičema k těm našim na obědy a každou sobotu jsme se vídali na mších….
Jo, je to hold těžkej život. Ale naštěstí jsem se naučil žít tenhle život spořádaného mormona ale i jiný, můj opravdoví život. Zalezl jsem do pokoje a zkontroloval si, že nikdo není na chodbě ani tak podobně. Vlezl jsem k oknu a otevřel ho. nikde nikdo. Tak jsem zase zalovil pro mobil a vytočil číslo na Quinna. Chvíli mi to nebral a mě to dost začalo vytáčet. Jestli mi to nezvedne hned tak položim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jinx.x/FeeHell jinx.x/FeeHell | Web | 19. dubna 2008 v 22:38 | Reagovat

hahá první koment(snad:D) heč:D je t fakt krásný, doufám, že pokračování bude brzo:)

2 Pip Pip | Web | 19. dubna 2008 v 22:40 | Reagovat

no téda, vypadá to fakt slibně, těšim se jak se to vyvine, protože tohle je něco novýho;) a něco jinýho;)

3 W. W. | 20. dubna 2008 v 0:21 | Reagovat

Takže povídka z prostředí mormonů, jestli jsem to dobře pochopila...? Jinak je to opravdu moc pěkné a skvělý nápad.

4 Lady Ann Lady Ann | Web | 20. dubna 2008 v 9:52 | Reagovat

super... by mězajímalo, jak tohle dopadne...

5 jacqueline jacqueline | 20. dubna 2008 v 10:23 | Reagovat

to zní dobře...jen ten bert tam....ble

6 Rafi.. Rafi.. | 20. dubna 2008 v 10:27 | Reagovat

Jo, tro nejsi sama Lady Ann

7 Matty Matty | 20. dubna 2008 v 10:28 | Reagovat

Woow!Téééda!Je to zajímawý o5 něco jinýho :D Ale jaqo taqhle žít taq se du zastřelit..já bych tajito fuck nezwládla :D bych jim dělala nashwáli až by mě zabili nebo dali někam do děcáku bo já nwm :DD:D

8 emily.way emily.way | Web | 20. dubna 2008 v 10:58 | Reagovat

skvělý,dobrej nápad,fakt se mi to mooc líbí..;)

9 Tery Tery | 20. dubna 2008 v 12:51 | Reagovat

to se mi začíná líbit...!

10 veroburdík veroburdík | Web | 20. dubna 2008 v 13:29 | Reagovat

máš skvělej blog tak jen tak mi napadlo jestli by si se nechtěla spřátelit mam totiž blog o MCR ale jak chceš měj se pp

11 murderROMANCE - catherine way murderROMANCE - catherine way | E-mail | 20. dubna 2008 v 15:40 | Reagovat

:D mne sa to strasne paci xD pokracuj, lebo je tho dobree xD

12 Mishul Mishul | Web | 20. dubna 2008 v 15:52 | Reagovat

joooooo! konečně se někdo odhodlal napsat něco pořádného z prostředí ve kterém byl Bert opravdu vychováván! skvěle skvěle skvěle! jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet. a jsem vděčná za povídku s Bertem. honem dál holky :D

13 ksss ksss | Web | 20. dubna 2008 v 16:03 | Reagovat

Hmmm ..... Vypadá to dobře ...

14 jimmy jimmy | 20. dubna 2008 v 20:39 | Reagovat

žjooooooooova!!!!!!!kdy bude dalsi??????

15 doookie doookie | Web | 20. dubna 2008 v 22:51 | Reagovat

hm to vypadá zajímavě:D..tak dál:D

16 Emily Emily | Web | 22. dubna 2008 v 14:29 | Reagovat

OOOOu to vypadá slibně!!!!!!!Prosím co nejdřív další díl!!!!!!!!!!!To se mi fakt zamlouvá!!!!Konečně někdo píše něco o Bertovi z jeho skutečného života!!!!!Prostě perfektní!!!!!Jen tak dál!!!!!pokračujte,Pokračujte,POKRAČUJTE!!!!!!!!!!! :DDD

17 bloody bloody | 2. května 2008 v 10:33 | Reagovat

Hezký :]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama