5. dubna 2008 v 12:46 | Anett
|
Věnováno mému životu.
Předtím
"Noták, Franků, vztávej!!!" zavrtěl jsem se, bože, moje hlava!!! Připadal jsem si hrozně. Ježiš, šáhl jsem si na čelo, modřina? Kde jsem k ní přišel? Popravdě, ze včera jsem si nic nepamatoval, snad jsem nedělal nic za co bych se teď styděl. "Tak vtávej!!" zakňoural jsem a snažil se otevřít oči. To bolelo ještě víc. "Prosím potichu." Snažil jsem se ze sebe dostat ale můj hlas byl dost zastřenej, asi jsem to včera dost přehnal.
Konečně jsem otevřel oči a uviděl Darrena. Vypadal snad ještě hůř než já, kruhy pod očima, rozcuchané vlasy, oblečení dost pomačkaný. Tak tohle musela bejt jízda. Podíval jsem se po ostatních, teda v rámci možností, každej pohyb mi rozpuloval další bolest v hlavě. Holky ležely sami na postely. Njn, vždycky maj to nejlepší.
Patrika jsem neviděl, Thomas s Chrisem byli v kuchyni, jeden ležel na stole druhej pod nim. Dwith ten pokud si matně pamatuju ani nepřišel. No ale kde je Gerard. Ucítil jsem jak mi někdo hladí hruď. Pomalu, ale fakt pomalu, tak jak mi bolest hlavy dovolovala, jsem se otočil. No tyvoe byl tam Gerard ležel na zemi vedle mě.
Tázavě jsem se podíval na Darrena. Asi nějak nepochopil. "Co to?" ten jen zakroutil hlavou jako že neví a donutil mě vstát. Zamotala se mi hlava. Darren mě chytl za loket. Podíval jsem se po obýváku, bože všechno to tu bylo parádně rozházený, tak to by mě zajímalo co se tady dělo. Ale co ten Gerard? Ježiš. "Už musíme jít." Šeptl mi. Pokýval jsem hlavou. Otevřeli jsme hlavní dveře, sešli schody a vyšli ven.
Brr zima. No co bych taky čekal v osm ráno že? "Darrene?" otočil jsem se na kamaráda. "Co se dělo?" ale byl jsem si jist tím, že to chci vědět? Tak pár informací by se hodilo ne? "Pamatuješ si vůbec něco?" "Tak, pamatuju si jak jsme se sešli, jak jsme šli koupit chlast jak jsme došli k Gerardovi domu a víc nějak nic." Přiznal jsem. Darren se na mě pobaveně podíval. "Takže si už nepamatuješ jak si s holkama dával panákovanou. Jak si chtěl dávat striptýz a jak si nakonec vyjel na Gerarda."
Řekl to jako by nic, vyjel jsem na něj. Jo, tak na to jsem si vzpomínal. Já ale na něj nevyjel já se na něj přímo vrhl. "Ježiš, ne prosím už dál mi nic neříkej." Darren mě pobaveně sledoval ale už mlčel.
Ten den jsem doma střízlivěl až do večera. Ostatně asi jako každej den posledních pár měsíců. Jo, tuhle skupinku známe už dva měsíce, ze začátku to byla sranda. Jen jsme lůzrovali po městě, bavili se ale pak jsme začali pít, hulit, no prostě konečně jsme se zbavili toho nudného života. Ale takhle se změnit. Nikdy bych neřekl jak se mi bude líbit bejt pořád opilej. Dost jsem začal srát na školu, neučil jsem se, sešity jsem si nepsal. Na co taky? Vždyť je to zbytečný ne?
Je, určitě. Tohle je lepší, aspoň mám kamarády. A to je důležitý. Zvedl se mi žaludek, doběhl jsem jen tak tak na záchod. Pro tuto chvíli byla mím jediným kamarádem záchodová mísa. Asi po dvaceti minutách vysedávání a občasného zvracení jsem se opláchl došel do postele a spal. Večer mě ale nepříjemně vzbudil telefon. Koukl jsem na displey. Gerard. Tak jsem mu to zvedl.
Teď
A víte co mi chtěl? Jen jak se mám a jestli nechci večer někam zajít. A víte co já? Šel jsem, ten večer jsme spolu poprvé spali. Jestli to bylo i předtím to nevim, ale tohle bylo poprvé. Víte jak se říká že všichni chtěj aby to poprvé bylo pěkné? Tohle nebylo vůbec. Zase jsme byli trochu přiopilý a Gerard nebyl zrovna nejjemnější. Jenže mě to bylo vcelku jedno. Pro mě bylo důležitý, že jsem byl s ním.
A jak mi šla i nadále škola? No, docela jsem propadal, teda, prolejzal jsem, jenže z těch předmětů, z kterejch jsem měl maturovat jsem měl jen ty nejhorší známky. Zajímavé docela je, že si toho nikdo nevšiml, jak jsem se změnil. Přestal jsem se s lidma ze třidy bavit úplně. Jedinej s kym jsem se bavil byl Darren. Tomu to šlo podobně jako mě.
Co dělá dnes? Ze školy ho vylili, protože se udržel v té špatné partě, protože mě neposlouchal, protože chtěl žít jak on říkával. Tak si teď žije, rodiče ho odmítli už dál podporovat a tak se nastěhoval k jedné z těch holek. Ani nevim ke který. Občas jsem se nima ještě vídával, aby se neřeklo, ale už to nebylo ono. Nevěděl jsem co se děje, ztratil jsem prostě přehled. Ale že by mi to vadilo?
Stále se dívám dolů z mostu. Stále přemítám nad tím, jakto že se ve mně vzalo tolik odvahy a já se vzepřel. Gerard byl, jak to říct, hodně vypočítavej. Bral si to co chtěl a nedával nic. Já jsem to tenkrát nevěděl, přeci jen zamilovaní lidé dělají hrozné kraviny. Jako já. A tak se stalo že jsem k němu chodil skoro každý večer, skoro každý večer jsme se pomilovali, skoro každý večer mě pak vyhodil a já skoro každý večer pak brečel. Byl jsem srab a nechtěl jsem si nic připustit.
Ale jednou večer, takhle po našem "srazu" jsem si uvědomil, že to takhle už dál nejde, že tenhle životní styl mě zabije. Zabíjel mě celou dobu ale dost mi trvalo než jsem si to uvědomil. Už se nic nedalo vzít zpátky, už se jsem v tom byl moc zakopanej. A jak jsem nějak prolejzal dál? Nebojte, za chvíli už bude konec mého vyprávění, za chvíli bude konec všemu a já jsem rád.
Jů.. .nádhera..