19. dubna 2008 v 13:01
|
Gerard zmáčkl Frankovu ruku a usmál se zpět. Opravdu si nemyslel, že bude reagovat tak příšerně, ale slyšení Frankovy otázky ho přinutilo uvědomit si, že tím, že ho sem přivedl nebylo jenom zasvětit ho do věcí, které udělal jeho bratr, ale i věcí, které udělal on, dokonce i do těch, které neudělal. Věděl kde se ocitl, věděl, proč se věci staly tak jak se staly, co udělal bráchovi, svým nejbližším kamarádům a své matce, ale netušil, zda chce aby tyhle věci věděl také Frank. Nechtěl, aby si Frank myslel, že je špatný člověk.
"Neudělal nic špatnýho, bylo to přesně to, co bych udělal já na jeho místě." Frank pokrčil nos, neměl ponětí o čem Gerard mluví. Pomohlo by, kdyby se obtěžoval a podělil se s kouskem příběhu ještě předtím, než ho odtáhl do New Yorské věznice, no Frank pochopil, že v tom musel být účel, proto ho neotravoval s otázkami na vysvětlení, věděl, že se to stejně dříve nebo později dozví.
"Víš, že jsem těžko mohl vědět o čem mluvíš, takže radši pojďme dovnitř, yeah?" Frank zatřásl Gerardovou rukou v té své a tlačil ho směrem k budově. Nevěděl, kde se v něm vzala ta odvaha, ale cítil, že teď Gerard potřebuje víc než jen mít na krku ukňučenýho teenagera.
Gerard se nechal Frankem tahat, sem tam poskočil aby s ním udržel krok. Nálada byla odlehčena a cítil, že se vrací do svého obvyklého stavu mysle a s úšklebkem se hluboce nadechl. "Cítím se po tamtom teď hloupě."
Frank se zasmál a oba zastavili těsně před vstupními branami. "Co, po tom, cos mi ukázal něco víc, než sarkasmus a řídící šikovnost?"
Gerard přimhouřil oči, nejist, jestli má být uražený, nebo pyšný sám na sebe. "Nejsem pořád jenom sarkastický." Obhajoval se, nechopen přijít na to, co Frank myslel tou 'řídící šikovností', místo toho odpověděl na to, co chápal.
"Ne, já vím. Seš sarkastickej a ještě dobrej řidič, toť vše." Oznámil Frank.
"Jdi někam." Gerard se nafoukl, vyvlíkl svou ruku z té chlapce a minul ho kráčeje k bráně.
Frank zůstal stát na místě, pozorujíc jak jeho poradce kráčí dovnitř bez něj. Bylo to jenom pár kroků než si uvědomil, že ho Frank nenásleduje a otočil se po něm. "Co děláš?" Zeptal se a netrpělivě rozhodil rukama.
Frank se jenom uculil, hledíc na svého poradce, který tam jen tak stál. "Polib mě." Řekl jednoduše, neptal se, oznamoval.
"Cože? Franku, pospěš si-"
"-Gerarde, zmlkni a udělej to." Povzdechl.
Gerard dětinsky pokrčil rameny, mumlal jak byl Frank otravný když podešel zpátky k chlapci jako kdyby to, co po něm požadoval bylo něco, co by radši nedělal. Obmotal paži kolem Frankova pasu a políbil ho, cítil klukův usměv proti svým rtům. Frankova ruka obemkla zezadu Gerardův krk, pusu jemně otevřel na povolení druhému jazyku vstup. Ve vší upřímnosti, Gerard miloval jak byl Frank klidný a soustředěný, když byl s ním, opravdu to nečekal, ale opět, ani nevěděl co vlastně očekával, jenom věděl, že by si pravděpodobně neužíval každou vteřinu strávenou s Frankem, kdyby byl nějakej nervózní hošánek, zaslepený starším mužem a netušící jak se zpřístupnit.
Gerard se odtáhl snažíc se zakrýt svůj široký úsměv, nechtěl, aby si Frank myslel, že se jeho žádost nakonec ukázala jako dobrý nápad. Otočil se zpátky k bráně, sevřel Frankovy konečky prstů a táhl ho za sebou konečně ke vstupu do budovy.
---
"Michael Way." Frank střelil hlavou nahoru ze svých dlaní aby se podíval na Gerarda. Ustaranost lemovala jeho výraz, no Gerard by řekl, že kluk odváděl dobrou práci v tom vypadat klidně.
"To jsme my, pojď." Zašvitořil a namířil svoje návštěvní papíry k strážnímu, který právě zavolal jméno jeho bratra.
Frank si stoupl a pomalu následoval svého poradce, ještě jednou se porozhlédl po čekací místnosti, než se šoupal těsně za Gerardem. Vešli do větší místnosti, Gerard se zastavil před velkým nerezovým pultem a pokračoval s vyprázdněním svých kapes. Hlídač za pultem si se zvednutým obočím pečlivě prohlížel Franka, vypadalo to, že Gerard ihned zapomněl, že chlapec byl vůbec s ním.
"Je to děcko s váma?" Zeptal se strážce ve snaze upoutat Gerardovu pozornost.
"Oh yeah, promiňte." Otočil se a usmál na Franka. "Yeah, patří ke mně."
"Dobře. Dejte mi své klíče, šperky, cokoliv kovovýho co na sobě můžete mít a své boty."
Frank stál na moment ohromeně, svoje boty? Co bych s něma k čertu mohl dělat, mlátit někoho do hlavy? Přemýšlel, zatímco si je zouval z nohou.
"Rychle Frankie…" Naléhal Gerard. "…nezapomeň si taky sundat tu věc ze rtu." Připomněl, ukazujíc na jeho ústa.
Frank ze sebe rychle odstranil všechen kov a položil na ocelový stůl. Byl čím dál tím víc nervóznější, věděl, že se to zlepší, když se dostane dovnitř, no to čekání ho vytáčelo stejně jako ti hrůzu nahánějící strážní. Zvážil, že Gerardovi se už dostatečně povedlo vyděsit ho ze svých ilegálních návyků.
Oba dva pak pokračovali přes detektory kovu, pak byli informováni, že musí ještě projít laserovými zdmi a nakonec jim byly na ruce umístněny štítky. Gerard se konejšivě usmál na Franka, zatímco tváří v tvář stáli u hlídaných dveří, a Frank nemohl uvěřit, jak reální tohle bylo. Dveře se otevřely a hlídač je doprovodil ke dveřím dalším.
"Rovně po chodbě a pak nahoru po schodech, někdo vám řekne kudy pak." Doporučil ozbrojený muž, zatímco jim držel otevřené dveře.
Gerard přikývl a zatáhl Franka za rukáv, ten vypadal přikovaný k zemi, neschopen pohybu pokaždé, když se někde zastavili. Prošli chodbou, která byla ovšem lemována celami vězňů. Gerard zůstal klidný. Všiml si, že Frank si prohlíží všechno, uchvácen vším kolem, a nakolik chtěl, aby kluk nebyl ustrašený, pomyslel si, že to bylo pro jeho vlastní dobro. Dosáhli na další dveře, přes které už Gerard věděl, měli projít a po minutí toalet se konečně dostali do návštěvních prostorů. Gerard předal svoje papíry strážnímu před dveřmi, který jim oznámil, že mají řadu dva než je pustil dovnitř.
--- End of chapter X. ---
huuuu!
pokračování!