15. dubna 2008 v 19:25 | překlad Bloody
|
"VSTÁÁÁÁVEJ!" Zařval Gerard nahnutý do strany spolujezdce v autě svého brášky.
Okamžitě vytržen ze spánku, Frankovy oči se zděšeně otevřely. Vyskočil ve svém sedadle, očima se rozhlížel po autě a ven z oken a snažil se přijít na to, kde vlastně byl. Po pár neurčitých pohybech hlavy a zrádných pohledech směrovaných Gerardovi byl chlapec nepopíratelně a jednoduše ztracen a pořád trochu unaven.
"Já spal." Informoval ho poněkud naštvaně a strkal do poradce, zatímco vystupoval z auta.
"Sakra, promiň Frankie a celou dobu co jsme jeli sem si s tebou povídal." Gerard mu stiskl prsty a zakroutil hlavou na náznak toho, jak je hloupý, že si nevšiml, že Frank spal přes dvě hodiny.
Frank zabouchl dveře a opřel se o jejich rám, prázdně zírajíc na staršího muže před ním než se znovu porozhlédl. "Přestaň se chovat zaostale. Kde to ksakru jsme?"
"Oh." Gerard mírně sklonil hlavu s pocitem porážky. Podešel k němu, otočil se aby se opřel o auto hned vedle Franka, zatímco tak odkryl nápis, který mu byl předtím blokován a který mu hned prozradil kde přesně se nacházeli.
Frank zpozoroval nápis, a i když písmena nebyla až tak velká, nebo čitelná, netrvalo mu dlouho a na vše mu stačil i letmý pohled. Těžce polkl, zašilhal po vysokém plotě a obrovské budově jen pár kroků od místa, kde parkovali. Podíval se na Gerarda, pusa se mu jemně otvírala a zavírala s tím, že nevěděl co říct. Bylo jedno, že Frank v minulosti způsobil pár potíží, porušil zákon a strávil většinu mladistvých let na špatné straně jakýchkoliv pravidel, byl malér, opravdu a připustil by to, ale teď by také připustil, že z pouhé myšlenky na to, že má do té budovy vkročit se mu stáhl žaludek.
"Jsi v pohodě?" Uvolněně se zeptal Gerard, když zpozoroval, že je kluk poněkud nervózní.
"Ne!" Vyzradil, oči široké jako talíře na večeři. "Děláš si srandu? Tam nevlezu." Oznámil, ukazujíc na budovu obrovskou jako zámek.
Gerard na Franka zíral kapku zmateně mezitím, než očima těkal po budově a klukovi. "Není to až tak špatný Frankie, jezdím sem často."
Frank na něj přivřel oči. "Až tak špatný? Je to věznice, Gerarde, je to jako ve věznici. A jsem si docela jist, že je tam nejvyšší ochrana. Je mi jedno jak velkej blbec si myslíš, že jsem, já tam nevlezu."
Gerard na Franka hravě našpulil rty, ačkoli jeho záměry nebyly přesvědčit ho, aby tam vešel, spíš ho trochu poškádlit.
"NE!" Frank skoro kňučel, když pochopil poradcovu narážku. "Beztak, myslel jsem, že máme jet navštívit tvýho…" Spolkl zbytek své věty a otočil se, aby stál čelem k teď už culícímu se Gerardovi. Chvíli mlčel, rychle přišel na to, proč jsou tady, teď se to jen pokoušel zpracovat. "…to ne. Mikey je v lochu?" Zeptal se jemně a podešel blíž k poradci.
Gerardovo obočí se svraštilo, když položil své ruce na klukovy boky a přitáhl si ho blíž k svému rozkroku. "Bože ne! Chodím sem za náhodnýma vězněma, dají ti poznat opravdovou chuť života, víš?"
Opět Frank prázdně zíral na svého poradce, věděl, že se snaží odlehčit náladu, no to by teprve pomohlo, kdyby byl opravdu legrační. Bylo jasný, že byl Mikey ve vězení a teď, když pomyslel na to, co mu Gerard o bratrovi řekl minulý týden, cítil se trošku hloupě, že na to nepřišel hned. Když už věděl, proč jsou vlastně tady, cesta dovnitř už nevypadala tak nervy drásající jako předtím, no stejně se Frankovi nijak zvlášť nelíbilo pomyšlení, zvláště když byl Mikey Gerardův bratr, že si nesl nálepku vězně, zločince a to nemohlo být dobrý. Nebo jo?
"Co, nevěříš mi?" Zeptal se Gerard, samolibě pozvedl obočí, rty pevně semknuté.
Frank pokroutil hlavou a s lehkým úsměvem na rtech políbil Gerardovi špičku nosu. "Víš, že jsi idiot, že jo?" Zamumlal, zatímco rty putoval dolů ve snaze najít ty poradce.
"Možná." Gerard se usmál proti Frankově puse, vracejíc krátké polibky, které dostával.
Frank se najednou odtáhl s myšlenkou na otázku, která ho napadla. "Co udělal?"
Gerard mlčel. Jeho oči se upřely na zem, úsměv pomalu ochabl, když se vyklouzl od Franka a zamkl auto. Za celou dobu co viděl Gerarda zticha, ani jednou nevypadal tak jako teď. Bylo to jakoby od něj všechny vlastnosti, rysy a emoce utekly pryč, nejevil se ustaraný nebo bázlivý odpovědět, jednoduše nejevil vůbec nic. Když viděl poradcovu reakci, dostání odpovědi na jeho otázku bylo to poslední z Frankových starostí, jen tak tam stáli, zmrazení v čase a čekajíc, než Gerard ustojí to, nad čím přemýšlel, a mohli znovu začít mluvit.
Frank zvědavě naklonil hlavu když staršího muže pohledem sjížděl odshora dolů, snažíc se přijít na to, s čím se trápí. Cítil se tam s ním jako přilepený, mohl vidět, že Gerard s něčím uvnitř bojuje, no zároveň taky nemohl vidět nic. Ta chvíle byla něčím jiná, zvláštní a pro Franka poněkud abstraktní, Gerardova nepřítomnost udělala les kolem věznice neuvěřitelně znatelným, jeho barvy křičely s informací, že tohle místo je poradci dobře známé, ale ne nutně zamilované.
Až když vítr zesílel Gerard pozvedl hlavu, lítostivý výraz na tváři, pronikavé oči, jeho kůže vypadala bezbarvě a větřík proudil jeho vlasy. Kousek Franka si přál, aby jeho poradce takhle vypadal častěji, tak lidště a neostříleně, nenáviděl, že jeho otázka vyprovokovala z Gerarda takovou krásu, protože právě teď mohl cítit, jak se do muže zamilovává každou možnou cestou a nebyl si moc jistý, jestli to bylo zdravý.
Frank pomalu přistoupil k poradci. Vzal jednu z jeho rukou a jedním prstem zvedl mužovu tvář, aby se na něj podíval. "Nemusíš říkat, Gee." A zlehka se usmál.
Moc krásný, pufí. (jen mi hrabe, to nic)