28. března 2008 v 21:11 | Anett
|
Kapitola 7
Celý den byl sám, Michael ho občas volal, aby se přišel na "jejich" místo, ale on to všechno ignoroval. Přemýšlel sám nad sebou. Nad tím, jak je to všechno takové jiné, od té doby co tu je. Ano, chtěl vždycky být člověk, nebo aspoň pocítit nějaké lidské emoce, cítit lásku, cítit kamarádství, vědět, že má proč žít. Sledoval jak kolem něj pořád chodí lidé, věděl, co si myslí, cítil jejich emoce ale žádné nerozuměl, ale tolik chtěl.
V jednu chvíli začalo pršet, byl zrovna na nějakém hřišti. Zastavil se a díval se, jak kapky vody dopadají na zem, jak najednou všechno jakoby ztmavlo. Roztáhl ruce a obličej natočil k nebi. Nechal si po tváři stékat všechny kapky. Usmíval se. Přišlo mu to velmi krásné. Za chvíli nebylo po dešti ani stopy. Opět se rozsvítilo slunce.
Za obzorem zpozoroval mlhu. Usmál se ještě víc, ruce dal do kapes a šel dál. Jak se tak procházel tak si uvědomil, že je vlastně celý mokrý a že mu začíná být zima. Což ho vylekalo, jemu přeci nikdy nebyla zima. Na druhé straně ulice uviděl nějakou kavárnu, šel tedy na přechod a když si myslel, že nic nejede tak přešel. Otevřel dveře kavárny a vklouzl dovnitř. Rozhlédl se, nikde nebylo moc lidí, tak si šel sednou dozadu. Zaplul do jednoho boxu a čekal, až si ho nějaká číšnice všimne.
A skutečně za chvíli za ním přišla vcelku pěkná slečna. Mile se na něj usmála. "Přejete si?" vlastně ani nevěděl, co by si měl objednat. Rozhlídl se po stolu a našel tam jídelní lístek. Podíval se do něj. Vybral první věc co tam našel. "Hmm, palačinky se šlehačkou a zmrzlinou." Číšnice si vše poctivě zapsala. "A něco k pití?" otočil tedy několik stránek a našel nápojový lístek. "No, třeba horkou čokoládu?" kývla hlavou a odešla.
Frank se za ní díval. Přišla mu vcelku milá a sympatická. Ale něco jí chybělo, něco, co měl jen Gerard, nějaké určité kouzlo. Znovu si na něj nechtěně vzpomněl. Viděl opět jeho úsměv, jeho pronikavé oči, jeho hlas, který by mohl poslouchat pořád. Ze vzpomínek ho vytrhla až servírka, položila před něj vše co si objednal. Slušně poděkoval a ona odešla. zadíval se na palačinku. Vzal do ruky příbor a ochutnal. Přišlo mu to hrozně sladké, ale dobré. Pak se opět lekl, vždyť tohle taky nemá cítit! Odložil příbor, vzal si hrnek s horkou čokoládou, ještě se z ní kouřilo. Napil se. Ale to už mu nic neřikalo, to už nic necítil.
Sáhl do kapsy, vytáhl nějaké drobné a odešel. Byl hrozně zmaten, vůbec nevěděl, co se to s ním děje. Potřeboval se někomu svěřit, potřeboval od někoho poradit a jediný, kdo ho napadl, byl jeho kamarád Michael. V duchu mu řekl, že bude v parku. Do parku došel asi za 10 minut a jeho přítel tam byl, seděl a čekal.
"Něco se semnou děje." Jen vyhrkl Frank.
Krásný