14. března 2008 v 19:19 | překlad Bloody
|
V pátek podvečer si Frank, Jeph a Bob užívali pár her kulečníku ve společenské místnosti, když tam hlasitě vtrhnul Pete, tváře rudé, zuby zaťaté, pěsti pevně sevřené podél děla. Ti tři přestali uprostřed konverzace při přítelově příchodu, Frank vypadal trochu ustaraně, no Jeph a Bob se jen tak tak drželi, aby nevybuchli smíchy.
"VŠECHNO. JE. NA HOVNO." Zařval Pete, podupával nohou, oči rozšířené, barva jeho kůže oteplovala místnost. "A nesmějte se kurva, protože přísahám bohu, že jsem připraven tohle zasraný místo spálit do základů a když už to udělám, přesvědčím se, že ten debilní teplouš je připoutanej ve svý kanceláři bez možnosti úniku."
Jephův úsměv rychle povadl a nasměroval svůj pohled na Franka, který si teď okusoval spodní ret a na Boba, který měl zavřené oči a ruka mu zakrývala skoro celá ústa, líce se mu pravidelně nadouvaly.
"Ty si ale pako Bobe." Pete se na všechny zamračil, poodstrčil je z cesty a sesunul se na pohovku.
"Chlape, vypadáš, že každou chvíli vybouchneš hey, jako opravdu." Pete svraštil čelo, nebyl si moc jistý, jestli jenom hodnotí situaci, nebo se pilně snaží utěšit, a pokud to bylo to druhý, opravdu k tomu nevybral správná slova.
"Klídek, okay. Takže víš, že nám teď musíš říct o co jde, že jo?" Jeph se zašklebil, roztočil tágo a nakonec se taky posadil.
"Nechci o tom mluvit."
Bob protočil oči. Věděl, že se Pete bude chovat takhle, zná ho o pár měsíců dýl, než Frank s Jephem a mohl popravdě říct, že když se Pete naštval, většinou to končilo výbuchem vzteku, nebo taky dost často v plamenech.
"Nebuď labuť a vyklop to." Bob si sedl a Frank ho následoval posazením na zem před gauč.
Pete se na něj pronikavě podíval, hluboce se nadýchnul a prolítl očima místnost, zda nikdo jiný neposlouchá, už vůbec nechtěl, aby se mu smáli i ostatní. "Je to trapný." Zamumlal.
"To ať tě nežere, všichni víme jakej Way dokáže být. Ať tě donutil udělat cokoliv, jsme si jistí, že ses tomu nemohl vyhnout." Frank se ho snažil uklidnit, podvědomě mu položil ruku na stehno a malinko palcem hladil.
Pete přikývl, připravoval se k mluvení než zpozoroval co dělal Frank. Podezíravě se podíval na ruku na jeho stehně, pak zpátky na Franka, který se na něj jenom mile usmíval, nedbaje na to, co dělá. Letmo se podíval na Boba, který jenom pokrčil rameny, pak zase zpátky na svou nohu, a znovu na Franka. Chvíli to trvalo, no Frank si brzo uvědomil, proč se jeho oči upírají buď na něj, nebo na Peteho rozkrok.
"Oh..." zamumlal, podíval se na svou ruku a prsty malinko poklepal po přítelově noze než ji stáhnul zase pryč. "...promiň."
"Franku-" Pete mezi nima prolomil to příšerné ticho.
"-Yeah?"
"Už to víckrát nedělej."
"Okay." Frank svěsil hlavu a schoval ruce, přesvědčen, že si přemýšlí samy.
"Přinutil mě tančit!" Prozradil Pete, mlátil rukama jak se všechen vztek najednou vrátil.
Frank na něj jenom zmateně zíral, pořád trochu nechápal, jak ho mohl Mr. Way přinutit. Přemýšlel, že v tom musela být nějaká část Peta, která se nechala tak snadno dostat, nebo Gerard navrhl zatraceně dobrý kompromis.
"Cože? Jak?" Bob se opřel o Jepha, aby byl blíž k tomu přitíženému klukovi, pobavení mu hrálo po celé tváři, Jeph se samozřejmě jen smál.
"No přinesl si přenosné rádio a vysvětlil mi, že to samý dělal celý týden. Že nás nutil předvádět 'divadelní vystoupení' a když si myslel, že už jsme odvedli dobrou práci, tak napíše doporučení o zkrácení času tady. Takže já důvěřivý jsem mu věřil. Pustil 'The Sound of Music' a já na to tančil, bože, jsem tak ztrapněnej."
"To není až tak hrozný. Seš jenom idiot, protožes mu věřil." Prohlásil Frank, i když kluci nevypadali, že to zachytili, jak potichu to řekl.
"Jako kdybys to ty neudělal." Odsekl Pete, obočí svraštěné dohromady.
Bob se zahihňal, vypadalo to, že s Frankem mysleli na to samé. "No já bych to kurva neudělal. Frank má pravdu, nemá cenu takhle se vztekat, protože ses do toho namočil sám."
"Ale ne, bylo ještě horší. Po minutě, nebo tak mi řekl 'Víš, že by mnohem líp zabralo, kdyby sis něco svléknul'. A tak-"
"-Děláš si prdel Pete? Opravdu ti to řekl, nebo se jenom snažíš aby to navíc vyznělo legračně?" přerušil ho Frank. Popravdě už ani nemusel slyšet, zda to pravda je, nebo ne, protože pokud to Gerard řekl, jisté jeho ideály o něm by se změnily.
"Proč bych to dělal Franku? Ten chlap je nemocnej. Je to debil a úchyl. Nakonec mi řekl, že moje vystoupení bylo hrozné a musel bych tady zůstat dýl abych to líp nazkoušel. Potom jsem odkráčel. Já už se u něj kurva neukážu. Chystám se Mr. McKayi předložit žádost a zeptat se, jestli můžu odteď vídat toho starouše jako mýho poradce, protože do kanceláře toho chlapa už nikdy nevlezu, v žádným zkurveným případě." Pete se posadil dozadu a kouknul na svý kamarády, Bob a Jeph vypadali překvapeně a Frank pořád seděl na zemi s hlavou svěšenou do klína, Pete předpokládal, že se mu pro sebe posmívá.
"Udělals to?" Frank po chvíli zamumlal.
"Udělal co?"
Frankova hlava vystřelila nahoru. Nemohl si pomoct s pohledem, který mu právě věnoval, plný zloby a závisti. "Svléknout se, udělals to?"
"Sundal jsem si tričko, no stejně na tom nezáleží, je to zasranej-"
"-záleží na tom." Zastavil ho Frank, zakroutil hlavou a postavil se. Nechtěl se před kamarády takhle chovat, nepotřeboval je tím nutit k podezírání o jeho vztahu s Gerardem a momentálně ani nevěděl, jestli nějaký vztah vůbec existoval. Z výslechu toho co Pete říkal, že ho donutil udělat se mu dělalo špatně. I když si Frank pořád myslel, že se tomu dalo předejít, nezáleželo na tom, Gerard by ho stejně vybízel udělat to.
"Myslíš, že by ti teď opravdu prodloužil pobyt?" Zeptal se Bob. Věděl, že Mr. Way dokáže být někdy pěkně podlý, ale stavil se, že by udělal něco podobného.
"Samozřejmě, že ne!" Vysmál se Frank.
"Jak to sakra můžeš vědět? Vůbec by mě to nepřekvapilo." Pete se zahleděl na Franka, jako kdyby to byla jeho chyba. "Kdo sakra ví, čeho je ten chlap schopnej?"
"Hey, fuck you!" Hrubě prskl do Petova obličeje. "Vím to, okay. Prostě to vím." Vypadalo to, že vztek k Gerardovi se z něj lije všemi směry. Čím více na to myslel, tím víc byl naštvanej. Pocit závisti hromadící se mu v břichu mu jenom dokazoval, jak silné jeho city k poradci musely být a jediné co chtěl udělat, bylo vybít si svůj vztek na Petovi, přímo tady a teď, protože nějaká jeho část nechtěla obviňovat Gerarda, kus něho nechtěl věřit, že by mu tohle Gerard udělal, chtěl odepřít fakt, že cokoliv z toho co řekl Pete že je kretén a úchyl byla pravda, ale podle té malé otázky bylo zřejmé, že opravdu byl. Měl Gerarda rád, až příliš na to ho nenávidět, proto tady byla jediná možnost, a to nenávidět sebe samotnýho.
Všechny oči se upírali na Franka. Šokovaný, zmatený, ustaraný, znepokojený, Bob, Jepha a Pete nebyli schopni vlastní reakce. Bob si odkašlal a Jeph pomalu otevřel ústa a začal přes dlouhou ofinu.
"Co se ksakru děje, Franku?" Vyprskl Pete, zamračen na potetovanýho kluka, který nevypadal, že by vůbec dával pozor.
Ignoroval výzvu k vysvětlení, zůstal bez pohybu, nepřítomně zíral na podlahu a zaměřil se na nic jiného než na to najít důvod proč se teď vlastně tak usilovně snaží zadržet slzy.
"Hey..." Jemně promluvil Jeph a natáhnul k přítelovi konečky prstů. "...co se děje Franku, seš v pohodě?"
Frank od něj odtáhnul ruku když na podlahu dopadla slza. Tohle nemohl ustát, ne teď, chycen tady s ničím jiným, než s vlastními myšlenkami a něčím, co ho nutilo cítit se jaksi zrazen. Silně popotáhl a rukávem si utřel líce, nestaral se o kámoše, kteří jsou starostliví, nebo podivení nad jeho vzplanutím, jediné co chtěl udělat bylo vrátit se zpátky do pokoje a odpadnout z vlastní blbosti.
Otočil se a odešel. Bez jediné vteřiny ohlednutí, vtrhl do svého pokoje, třískl dveřma a zhroutil se na zem vedle skříně. Jeho hlava byla jako závodiště, vřelo v něm tolik myšlenek, nevěděl na kterou se dřív soustředit, bál se, že jakýkoliv výběr ho složí ještě víc. Ruce zakrývající obličej se mu třásly, slzy tekly proudem, kolena si těsně přitiskl na hruď, pichlavá bolest se mu rozlila v hrdle, byl naprosto přemožen vlastními emocemi. Cítil se tak naivní, tak hloupý když to nesl takhle, s Gerardem přece neměli žádné závazky, Frank mu ani neřekl, že se mu líbí. Myslel si, že to bylo jasné, každý den by jen tak nesouhlasil s 'rande' s člověkem, do kterého nebyl po uši zamilovanej.
Technicky, Frank věděl, že nemá právo být na svého poradce naštvaný, ale mravně cítil, že měl. Nejenom že Gerard nebral vážně jeho přítele, teď to dokonce vypadalo, že ho vtáhl do svých sadistických metod. Kdyby Franka zatlačil úplně do kouta, i když to vypadalo, že se tam dostal sám, Gerard nepotřeboval chovat se k němu jako kretén, když věděl jak se kluk cítil, dřív nebo později by se zhroutil sám. Byla to představa, kterou zvažoval, jak to všechno vypadalo komplikovaně, ale kdo byl Frank aby pochyboval o tom, co by Gerard udělal? Přišel na to, že po tom všem Gerarda opravdu nezná až tak dobře.
wwoooowwwwwww...............chudák Frank...