1. března 2008 v 23:32 | překlad Bloody
|
"V noci spím ve svý posteli."
"Oh, to je originální."
"Nebudu ti říkat oplzlý příběhy." Gerard zvedl obočí a Frank mohl vidět jak zadržuje úsměv.
Sakra! "Co tě přimělo myslet si, že chci slyšet oplzlý příběhy?"
"Kousal si se do rtu. Jen řekni další slovo."
Frank protočil oči a zavrtěl se na židli. "Dobře… oheň."
"Oheň říkáš?" Gerard si spojil konečky prstů a hledal nějaký příběh. "Okay. Vyrůstal jsem se svou rodinou a bydlel přes ulici od jednoho kluka, byl mnohem mladší než já, možná devět, nebo kolik mu bylo. Minimálně jednou za dva týdny když jsem šel vybrat poštu našel jsem ve schránce nějakou mrtvou zvěř. Já věděl, že to byl on. To děcko bylo zatraceně zkažený. Tak jednoho dne jsem šel vybrat poštu a našel jsem tam vykuchanou žábu na všech těch dopisech. Já ani netušil jak se na to mohlo to děcko vůbec kouknout, ne to ještě zvednout, tak to bylo nechutný. Bylo mi z toho špatně, jenom jsem vzal všechnu poštu a hodil ji na přední dvoreček. Další věc co si pamatuju byla, že vylezl před vchodové dveře a začal se tlemit a ukazovat na mě. Rozhodl jsem se, že už jsem dost unavenej z těch jeho vtípků, tak jsem požádal bráchu aby mi pomohl mu to vrátit. Dětinský, já vím, ale my taky jenom děti byli, myslím, že mi bylo třináct. Naplánovali jsme co uděláme, ale potřebovali jsme aby vypadli z domu, abychom se k nim mohli dostat. Ten víkend jeli někam pryč, stejně jako každej víkend, myslím, že jeli stanovat nebo něco a odsud asi měl všechna ta zvířata. Ať už odkudkoliv, tu noc jsme se vloupali dovnitř a všechno co se nám zdálo, že je toho děcka jsme vytáhli z domu a garáže ven na trávník a zapálili. Menší extrém, ale stálo to za to vidět ho brečet další den, když se vrátili."
"Probůh! To je strašný." Frank seděl nehybně, oči rozšířený a pusa otevřená.
Gerard nadzvedl ramenama. "Zasloužil si to."
"Chytili vás?"
"Ne. Neměli na nás žádnej důkaz. I když naši rodiče to věděli, viděli nás jak se smějem za závěsma, když se šli ven podívat, co se děje. Máma nebyla moc nadšená, ale táta si s náma potají plácnul." Usmál se nad vzpomínkama.
"Takže Mikey, tvůj brácha. To je on co ti volal minule? Co, co dělá?"
"Ahh…veřejný práce. Víš, lopaty, sbírání a podobně, něco jako ty."
"Oh yeah. On aspoň dostane zaplaceno, že jo. Co, cos myslel tím 'jako já'?" Odvětví práce Gerardovho bráchu bylo pro Franka překvapením, čekal, že Mikey bude v něčem kde do ruky potřebuje diplom.
"Přemýšlej o tom Franku a taky za práci dostaneš zaplaceno."
"Dva dolary na hodinu."
"Celý dva dolary?"
"Nebudu se smát. Řekni mi cos myslel tím 'jako já', nechci o tom pak furt přemejšlet, což budu muset. A popravdě jsme se ještě nebavili o věcech, které jsem si představoval, že se na sezeních probírají. Dyť ses mě ani vůbec nezeptal proč jsem tady, to to nechceš vědět?" Opravdu by Franka vůbec nepřekvapilo, kdyby Gerard řekl ne, on to vlastně ani vědět nechtěl, anebo se vůbec nestaral o to, proč dostal nálepku delikventa. To jenom ta větší část jeho chtěla aby Gerard chtěl o něm vědět všechno a předpokládal, že je nebude bolet o tom trochu mluvit.
"Četl jsem tvou složku Franku, vím o tobě všechno." Gerard se se židlí přiblížil a položil lokty na stůl a snad poprvé vypadal, že se nechystá udělat to jeho děsivý nebo hloupý 'kuš!' a jenom to pyžamo trochu ubíralo na faktu, že vypadá vážně. "Žádnýho děcka, které mě tady vídá se neptám proč je tady, protože to se dočtu a každý o tom taky odmítá mluvit. Proto mluvím o něčem jiném až se nakonec zeptaj, proč jsem to ještě nevytáhl. Vím, že převážná většina z nich si myslí, že se ani trochu nestarám, co se vcelku ani nestarám, ale to neznamená, že o nich nemusím vědět, nebo k nim mluvit, pokud to není to, co chtěj. Takže, pokud o tom chceš mluvit, do toho, jsem samé ucho."
Frank si poposedl, jemně otřesen z toho, že Gerard konečně ukázal i svou profesionální stránku a teď se mu nějak nechtělo mluvit o něm, chtěl jenom mluvit o Mikeym. To že mu Gerard řekl 'přemýšlej o tom' ho dělalo jenom víc podezíravým.
"Ne, nechci mluvit o mě, jenom jsem na to chtěl upozornit. Prosím řekni mi cos to myslel s tvým bráchou, opravdu mě to žere."
Gerard zakroutil hlavou a vzdechl než vstal ze židle a začal docela zákeřně chodit kolem stolu. Frank ho očima následoval, hoc natahoval tělo aby mu poradce zůstal v dohledu když se najednou zastavil u dveří.
"Jsi nečestnej člověk Franku?" Zeptal se zatímco si rejpal do laku na nehtech. "Ok, vím, po formální stránce jsi, vzhledem k tomu žes porušil zákon. Ale celkově, jsi?"
"Umm, když ním potřebuju bejt. Proč?"
"Myslíš si, že já jsem nečestnej člověk?" Nevzhlédl, jenom se dál nervózně hrál s prsty.
Frank se na židli otočil, aby byl Gerardovi čelem, nebyl schopen přijít na to, odkud tyhle otázky jdou. "To nevím. Opravdu tě neznám až tak dobře."
"Chceš jít tenhle víkend ven?" Vzhlédl, oči rozšířené, výraz přímý. Nepřítomnost rušivýho úšklebu Franka trochu znervózněla.
"Co myslíš tím 'jít ven'? Posledně jsem byl zadržen, když jsem byl ještě v centru pro mládež a nemyslím, že mám povoleno si jen tak vyrazit s mým poradcem kdykoliv se mi zachce."
"To ne, máš pravdu…" Přesunul se zase ke svému stolu a obsadil židli. "…ale já můžu odejít kdykoliv se mi zachce a můžu tě vzít ssebou. S povolením Mr. McKaye, které nebude těžké dostat. Chci tě vzít na návštěvu mého brášky. Ber to jako první rande."
"Ha. To zní romanticky. No pro zatím to ještě není povolený!"
"Dobrá, proč myslíš, že bych se tě zeptal, kdybys byl nečestnej? Nemůžu podepsat propustku kdybych řekl, že jdeme na rande. Proto pojedeme za Mikeym. Potřeboval jsem vědět, zda si to necháš pro sebe, nebo ne."
Frank nebyl schopen slova. To co Gerard naznačoval bylo nesporně úplný překvapení. Byl šokovaný, nadšený, nervózní a možná taky trochu zklamaný, všechno najednou. Chtěl Gerardovi věřit když řekl 'první rande', ale, proboha! Pomyslel si, znělo to pro něj až příliš směšně, pokud si ovšem nedělal prču.
Frankovy myšlenky o Gerardovi byli v jeho hlavě jasný dost, ale neměl na to otevřeně přiznat, že k muži choval jakýkoliv druh hlubších pocitů. Pokud si pamatoval, sexuálně upřednostňoval holky a jestli si prču dělal, nebo ne, slyšet Gerardův návrh na první rande dalo smysl pochybnostem v jeho hlavě. Nevěděl, zda to jak se cítí v jeho přítomnosti je skutečný, anebo Gerarda jenom podvědomě využíval jako prostředek pro nahrazení jeho zdravého rozumu, který se uvnitř těchto zdí tak rychle rozežíral.
Bylo to příliš matoucí a pěkně ohromující a pravděpodobně to nestálo za to si nad tím lámat hlavu. Věděl, že Gerarda nezná až tak dobře, ale znal ho dobře natolik aby věděl, že tento návrh byl až příliš otevřený, dokonce i pro něj. Takže místo toho, aby se začervenal jako velká holka, která doufá, že všechny její 'nejistý sny' se splní, zvolil, že věření Gerardovi bylo absurdní a nechal to tak.
"Jsem si jist, že si dokážu tyhle malý detaily nechat pro sebe. Nemusíte se bát, Mr. Wayi." Nadšeně se usmál, skrčil nos nahoru a pozvedl rameny, jako kdyby držet tajemství byla největší sranda vůbec!
"Ty seš ale chytrolýn. Já se tady snažím být vážný a ty chceš být za debila." Gerard si složil ruce, chladně koukal na kluka naproti a Frank se jenom smál.
"Oh, ale noták. Snad si upřímně nečekal, že ti to budu veřit, že ne?"
"Jinak bych to neřekl."
Frank polknul svůj smích a jeho oči střelily po místnosti. Upřímně se cítil trocho nepříjemně, no pořád lepší, než se cítit ztrapněn, kdyby přijal to co řekl Gerard za pravdu hned a pak zjistit, že to řekl ze srandy, litoval by toho víc, no stejně to chtěl vzít zpátky.
"Máš stroj času?" Zeptal se. Doufajíc.
"Ah, cítíme se trošku kajícně, že ano?" Gerard se uculil. S Frankem nemohl zůstat dlouho rozzlobený.
"Nedostaneš se mi do hlavy."
Anett, tohle je pro tebe :)