11. března 2008 v 18:14 | Anett+Pawlushka
|
Já ho ale od sebe odstrčil. "Nepřeskočilo ti?" podíval se na mě dost překvapeně ale taky dost naštvaně. "Přeskočit? Proč by mělo? Seš můj přítel, sakra!!! Nebo co mám asi tak dělat? Zmlátit tě nebo ti skočit kolem krku nebo ti dát růži?" na růži dal zvláštní důraz.
Docela ve mně hrklo, on snad ví o mě a Gerardovi? O tom, jak mi dal růži? "O co ti jde Alane?" řekl jsem zpříma. "O to, že můj přítel se tahá s nějakym podřadnym architektem už nějakej čas a nedokáže mi o tom říct!!!" vykřikl mi najednou do obličeje. Ustoupil jsem dozadu a dotkl se zdi. Úplně jsem se k ní přimáčknul jako bych čekal, že se v ní mohu ztratit.
"Já… já…" nedokázal jsem se vymáčknout. Co jsem mu měl asi tak říkat? "Já, já. Nedokážeš mi říct ani pravdu. Teda Berte, vždycky jsem si myslel, že si můžem říkat cokoli ale že mě začneš podvádět a pak mi o tom ani neřekneš!!! Seš hajzl Berte." Natáhl se že mi jednu vrazí. Instinktivně jsem se přikrčil. "Néé, neublížím ti, neboj. Víš, jsem docela vlastně rád, že se to tak stalo. Už dlouho mě nepřitahuješ, snažil jsem se ale nešlo to. Jdu si zabalit, nedokázal bych tu bydlet když je to tu rekonstruované podle tebe. Někdy potom vyřídím papíry ohledně bytu." Zle se na mě podíval. Jednu mi stejně vrazil! Otočil jsem hlavu doleva. Dost to bolelo, jak na srdci tak na duši. "Teď jsme si kvit." A odešel. Já se sesunul podél zdi a brečel jsem. takhle jsem to nechtěl. Nechtěl jsem aby mě za to nenáviděl.
Brečel jsem za všechno co se stalo. Za Alana a jeho smířlivý výraz. Jak dlouho už o tom věděl proboha? Proč nic neřekl? Dobelhal jsem se do postele, schoulil se do klubíčka a přemýšlel nad vším. Uslyšel jsem, jak Alana třískl dveřmi od vchodu, chtěl abych to slyšel. Znovu jsem propukl v pláč. Vzpomněl jsem si na všechny ty roky co jsme byli spolu. Co jsme spolu zažili, co jsme všechno plánovali. Ani jsem si v ty momenty nevzpomněl na Gerarda. Uslyšel jsem telefon, nechtěně jsem se pro něj natáhl. Gerard call neměl jsem chuť s ním mluvit už nikdy!!!!
Zahodil jsem telefon a zabořil hlavu do polštáře. Jaký to teď bude?! Všechno, na co jsem byl už roky zvyklej se vytratilo během pár minut. Natáhl jsem se na stůl pro lahev whisky...Alanova oblíbená značka !!!....zase mě bodlo u srdce. Co sakra teď bude? Jsem na něj tak zvyklej.
Klopil jsem do sebe whisky a bylo mi jedno, co se mnou bude. Chtěl jsem prostě mít otupělou mysl....nemít na chvíli žádný problémy...necítit bolest...tu ukrutnou bolest. Copak to není šílený, když někoho vídáte den co den takovou dobu a on najednou jen tak zmizí z vašeho života?! Zachumlal jsem se pod deku a dál do sebe klopil chlast...ani nevím, jak jsem usnul.
Ráno mě probudil telefon. Jen co jsem rozlepil jedno oko, ucítil jsem, jak mě bolí hlava jako střep....natáhl jsem se na stolek po telefonu.....Gerard......Najednou jsem si nedokázal utřídit svoje city.....miloval jsem ho? Chtěl jsem zpět Alana?! Kdyby ta hlava tak zatraceně nebolela......už jsem tu melodii nezvládal...měl jsem na něj nastavenou jeho oblíbenou písničku.....Nedokázal jsem to, nezvedl jsem to...
Stěží jsem stihl doběhnout do koupelny. Několikrát jsem narazil na futra než jsem se trefil. Zvracel jsem dost dlouho. Když už sem konečně zvracel jen žaludeční šťávy, tak to začalo odeznívat. Vstal jsem, vypláchl si pusu, rovnou jí vyčistil a podíval se na sebe do zrcadla. Vlasy rozcuchaný, bledej jak stěna, kruhy pod očima. Opláchl jsem si obličej abych se trochu probral. Trochu to pomohlo. Už trochu jistějším krokem jsem došel do ložnice. Našel jsem si nějaké čisté oblečení a převlíkl se.
Po schodech jsem sešel do kuchyně, no sešel. Pořád jsem se přidržoval zábradlí, ještě furt se mi trochu motaly nožky. V kuchyni jsem si udělal kafe a začal jsem přemýšlet. Je dobře že Alan je pryč, aspoň se už nebudem trápit, jenže jsem na něj byl zvyklej. Všechno ale jednou přebolí. Miloval jsem Alana, bůh ví že jo ale teď tu byl Gerard. Jenže ani toho teď nechci vidět. Jako na další znamení mého trápení jsem zase uslyšel to vyzvánění. Gerard se mi asi snažil zase dovolat. Ale já teď nemám na to, abych s ním mluvil. To s Alanem mě sebralo víc, než bych čekal.
Wow.. super...