close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Puuh 9

7. února 2008 v 20:45 | Anett+Jacqueline |  Cooperation -> Puuh
Bylo mi strašně. Nevěděl jsem, co mám dělat. Nechat Gerarda Gerardem a být sám do té doby, než si najdu nějaké jiné přátele? Nebo se dál setkávat s Gerardem a ignorovat mé spolubydlící?
Asi hodinu sem jen tak ležel na posteli a koukal. Nikam se mi nechtělo. Ale zase sem se bál, že sem na pokoj příjdou Robin a David a zase mě zmlátí.

Nakonec sem vstal a vyšel z pokoje. Nechtěl sem nikoho vidět. Šel sem prázdnýma chodba,ma až sem došel k nějakým postraním dveřím, který sem nikdy neviděl. Otevřel jsem je a vyšel na nějakej dvoreček. Nic tam nebylo mimo nějakejch odpadků. Tak akorát pro mě. Trochu sem se jako odpad cítil.
Než sem se dokázal pohroužit více do sebelitování, začala mi být zima, začalo se stmívat. Vstal jsem a vrátil se do budovy. Hledal jsem nějaké místečko, kde mě nikdo nenajde, kde budu moct v klidu přemýšlet.
Nic sem ale nenašel. Akorát sem se pořádně prošel, protože ústav je fakt obrovském, slepé uličky v něm neexistují. Prostě všechny schodiště, chodby, vedou do vstupní haly. Jakej blázen to navrhoval. Tady člověk vážně nemá žádný soukromý.
Po nějaké chvíli, byl už sem zase u vstupní haly, sem dostal šílenej hlad. Nojo, oběd sem neměl protože sem byl s Gerardem, a teď asi bude čas večeře…nebyl jsem si jistej, jestli do jídelny mám jít, ale zas se jim nebudu moct vyhýbat pořád.
Vešel sem do haly. Zjistil jsem dvě věci - David a Robin tam byli a Ray tam nebyl. Kde je? Ten je tam dycky!
Postavil jsem se do řady dětí a rozhlížel se. Robin a David se na mě dívali a na něčem se domlouvali. Ach jo.
A pak sem si všiml černě oděné postavy někde v koutku. Samozřejmě, byl to Gerard a křenil se na mě. On asi neví jaké kvůli němu mám problémy.
S jídlem sem si sedl k prázdnému stolu a pustil se do jídla. Najednou sem ucítil něčí ruku na mém rameni. Otočil jsem se a uviděl Robina s Davidem. Ksichtili se na mě. ,,Tak co, buzničko…napadlo nás že ti dáme dvě možnosti…buď budeš dál s Gerardem a mi ti uděláme ze života peklo nebo s Gerardem nebudeš a stejně ti ze života uděláme peklo.'', začal se hrozně řehtat. Naprázdno sem polkl. ,,Hele, buzničko, máš … hm… den na rozmyšlení. My si zatím budem vymýšlet, jak tě překvapíme.'' Pak se odvalili.
Čuměl se na jídlo před sebou. Uplně mě přešla chuť. Jen sem tak zíral a vůbec nevěděl, co dělat. Co jsou schopní mi udělat? A stalo by se todle, kdyby se mezi mnou a Gerardem nestalo to, co se bohužel stalo? Bohužel? Lituju toho? A mám si vybrat být s Gerardem a být terorizován nebo být terorizován bez Gerarda?
To už asi s tím Gerardem…
Je to vůbec jeho chyba? Třeba by mě terorizovali i kdybych se s ním nebavil…
Ale stejně! Prostě jedná se tady hlavně o Gerarda…
Sakra….jak se mám rozhodnout?
Kdo mi poradí? Ray?
Sakra!
Kde je vůbec Ray?
Otočil jsem se a začal se kolem sebe rozhlížet. Ne. Furt tu nebyl. Nakonec sem vstal a zašel k jedný vychovatelce a zeptal se jí, kde je Ray. ,,Ale, Franku, ty nevíš, že odešel?'' Vyděšeně sem na ní zíral. ,,Ale dyť měl jít až přístí týden!'' ,,No ale jeho teta si to nakonec rozmyslela a přijela pro něj už dnes.'' Pak se otočila a už mi nevěnovala pozornost. Já sem tam stál a zíral na ní s otevřenou pusou. Co teď mám dělat?
Tak jsem odešel. Sedl jsem si venku na schodech. Někdo mě chytl kolem pasu a sedl si vedle mě, no jasně, Gerard. "Ahoj." Řekl jsem sklesle. Políbil mě na tvář. "Děje se něco?" zeptal se starostlivě. "Ray už odešel a já tu osiřel." Nechtěl jsem mu říkat o tom, jak mi ti dva vyhrožovali. Až se doví, že jsem si vybral tu první možnost tak to asi bude moc zlý. "Máš tu mě." To je pravda. Víc jsem se o něj opřel. Gerardova druhá ruka mi sáhla na koleno. Já tam pořád jen tak seděl, a zíral do blba. Pak jsem svoje ruce obmotal kolem jeho pasu. Potřeboval jsem cítit jeho přítomnost, vědět, že tu ještě někoho mám. "Franku, tak co se děje?" a jeje, já mu to ale nechci říkat, nechci mu dělat starosti s těma idiotama. "Nic, jen, Ray byl můj nejlepší kamarád, teda jedinej kamarád a teď odešel. Slíbíš mi, že ty tu semnou zůstaneš na pořád?" podíval jsem se na něj. Ten na mě také upřel svůj pohled a dlouze a sladce mě políbil. "To víš že ano." "Dík." Řekl jsem polohlasem. Začínala mi bejt zima. Zatřásl jsem se. "Pojď, půjdem dovnitř, ukážu ti můj pokoj. Toho kluka dali do jinýho děcáku, dělal problémy tak jsem tam teď sám." to znělo moc dobře. Zvedli jsme se a Gee propletl svoje prsty s těmi mými. Šli jsme teda do ústavu, Gerard mě vedl nějakejma chodbičkama až jsme nakonec stanuli před dveřma. "Tohle je fakt bludiště. Jak se tu můžeš vyznat?" chtěl jsem vědět. "To víš no, jsem tu dlouho." Řekl dost sklíčeně. "Promiň." Přitáhl jsem ho k sobě a objal ho. Gerard nahmatal kliku a otevřel dveře. Rozsvítil a sedl si na postel. Podíval jsem se po pokoji. Vypadal skoro stejně jako ten můj, až na ten rozdíl, že tady byli jen dvě postele. Gerard tu měl rozvěšený nějaký kresby a plakáty. "Tos kreslil ty?" přikývl. "Krásně kreslíš." Usmál se. Pak jsme slyšeli zaklepání.
Dovnitř vešla "teta". "Kluci, jde se spát, je večerka. A Franku, co tu děláš? Ty bydlíš v jinym křídle." Pokrčil jsem rameny. "Pojď, ať může jít Gerard spát." Podíval jsem se na něj a ten vypadal hrozně smutně, asi myslel na to samí co já. Nemohl jsem ho na rozloučenou políbit. "Tak ahoj." Prohodil jsem směrem k němu. Vyšel jsem ven za vychovatelkou. Ta mě vzala kolem ramen a vedla mě k mému pokoji. Otevřela dveře a já vpadnul dovnitř. Kluci už leželi v posteli. Asi spali. Tak jsem si lehnul taky. Ráno mě vzbudili ti dva. Strhli ze mě peřinu a se smíchem odešli z pokoje. Nedobrovolně jsem se oblíkl, šel do umývárky vzal si tašku a šel k autobusu. Znovu jsem si sedl dozádu, Gerard ke mě. Políbil mě na tvář. Vystrašeně jsem se podíval po Robinovi a Davidovi. Ti se na mě jen usmáli, ale vypadalo to spíš, jako by je boleli zuby. Celou cestu jsme mlčeli. Zastavili jsme před školou a my vyšli na nádvoří. Gerard mi něco strčil do ruky a zašel do budovy. Podíval jsem se na to. Byl to složenej papír. Rozložil jsem ho a podíval se na něj. Zalapal jsem po dechu. Byl jsem to já a on. Seděli jsme na těch schodech, a já byl v jeho náručí. Každej detail byl dokonalej, ruce a obličeje, pohledy. Poskočilo mi nad tím srdce. Složil jsem papír znovu a strčil ho do tašky. S úsměvem na rtech sem se vydal na mou první hodinu - angličtinu. Celou dobu sem zasněně koukal z okna a v hlavě měl stále ten obrázek. Musel jsem ho zase vytáhnout a podívat se na něj. A to sem udělal asi 5x za celou hodinu. Už mi fakt hrabe…
Zazvonilo a já se vydal na další hodinu, Gerarda sem cestou bohužel nepotkal. Příroďák, chemie, fyzika, matika…doba do oběda uplynula překvapivě rychle, když sem měl stále Gerardův obrázek a Gerarda samotného hlavě. Prostě sem na něj musel stále myslet…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Sketa Mrs. Sketa | 7. února 2008 v 20:55 | Reagovat

Krásnýýý.. *Jůůů*

2 Mrs. Sketa Mrs. Sketa | 7. února 2008 v 20:59 | Reagovat

Fakt užasný... nasdherny.. Nemám slov!.. :D

3 FraGee FraGee | Web | 7. února 2008 v 21:16 | Reagovat

aaaaaaaaaaaaaaaach to je nádherný. Podpalte ty dva debily!! A přestěhujte Franka k Geemu a pak je tam nechte samotný, jakože tam budou samotný a..........pokračování příště XDXDXDXD

4 Doookie Doookie | Web | 7. února 2008 v 21:21 | Reagovat

no co je to za možnosti?:D pánové asi opravdu moc rozumu nepobrali:D

5 pájina pájina | Web | 7. února 2008 v 21:24 | Reagovat

aaaach<3

6 Frankovka Frankovka | 7. února 2008 v 21:41 | Reagovat

awwww.....nádherný....

7 koko koko | 7. února 2008 v 21:57 | Reagovat

nádhera

8 Small.Person Small.Person | Web | 7. února 2008 v 22:19 | Reagovat

Awwwww

9 Simča Simča | 7. února 2008 v 22:31 | Reagovat

:-)

10 emily.way emily.way | Web | 8. února 2008 v 15:21 | Reagovat

aaaaaa krásná story.snad mu R+D nic neudělaj

11 Majkííí Majkííí | 8. února 2008 v 21:10 | Reagovat

ouuu  *muck*   MUUUAH! XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama