5. února 2008 v 21:08 | Anett+Jacqueline
|
"Že si nikdy nic s žádnou neměl?" uhodil hřebíček na hlavičku. Jen jsem se na něj podíval a připitoměle se usmál. Plácl mě po rameni. "Taky to nespěchá, holky jsou pitomí, proto mám radši kluky. Ti jsou přímější, nesmějí se každé kravině když něco neumíš a navíc jsou tak roztomile neohrabaný, nebo já nevim jak bych to řekl." "Zdrženlivý." Uvedl jsem vše na pravou míru.
"Jo to je ono." Chytl mě za ruku, měl jsem s ní ucuknout, měl jsem ale spíš jsem svoje prsty propletl s těmi jeho. Překvapeně se na mě podíval. "Já jsem zdrženlivý ale né zas tak moc." Mile se v tom pološeru usmál, vypadal tak kouzelně. Pohladil mě po tváři a mě po těle proběhl mráz. "Půjdeme spát." Zašeptal. Zvedli jsme se tedy, stále ruku v ruce a šli zpět do ústavu. Vyšli jsme těch pár schodů, prošli chodbou a nakonec stanuli před dveřma ke mě do pokoje. "Tak zejtra a pěkný sny." Rozloučil se. Naposledy mi jemně stiskl ruku a pak jsme se rozdělili. Já vpadl do pokoje, shodil ze sebe věci a zalezl do postele. Teď jsem se cítil tak nějak šťastný, byl jsem rád, že jsem za Gerardem šel, že jsem si s ním mohl promluvit. Pokud by se na mě teď někdo podíval tak asi by mě přistihl, že se uculuju jak debil. Usl jsem klidným spánkem. Ráno jsem se probudil dřív než ti dva exoti, tak jsem šel v klidu do umývárky a čistil si zuby. Uslyšel jsem téct sprchu za sebou.
Kdo to tady může bejt tak brzo? Pak jsem si všiml černejch věcí hozenejch na židli vedle. "Gerarde?" osoba ve sprše se natočila mím směrem, ale přes to sklo jsem nic neviděl. "Raní ptáče koukám nejsem jenom já." Ještě chvíli se sprchoval a pak voda utichla. "Můžeš mi podat ručník?" podíval jsem se kolem a uviděl žlutej ručník tak jsem ho popadl a šel ke sprše, dvířka se trochu pootevřela a z nich se vystrčila Gerardova ruka, tak jsem mu do ní vložil ručník, Gerard se jedním prstem dotkl těch mích a ve mě všechno explodovalo. Šel jsem dokonat raní hygienu. Umyl jsem si obličej a utřel si ho. Gerard mi šáhl na rameno a já málem vyjekl leknutím. "Promiň." Smál se na celý kolo, teda umývárku.... kolem pasu měl obmotanej ten ručník a vlhké vlasy měl přilepené ke tváři. Začal jsem je jeden po druhém odstraňovat a Gerard přivřel oči.
Ten hajzl si to užíval!!! Po tváři se mu roztáhl lehký úsměv. Když jsem dokončil svou práci, Gerard otevřel oči, prohlížel si mě a furt se tak usmíval. Lehce sem se začal červenat, hrozně mě přiváděl do rozpaků. ,,Hele, Franku, dost ti to sluší, když se červenáš.'', vypadlo najednou z Gerarda. Začal jsem se červenat ještě víc a sklopil jsem pohled. Pak sem ucítil, jak mě pohladil po tváři. Zase sem se odvážil podívat se do jeho očí. Tentokrát jsem v nich neviděl tu zkoumavost. Tentokrát to bylo něco jiného. Něco hřejivého, nedokázal jsem ale přesně popsat, co to bylo. Odtáhl svou ruku, stále se na mě ale díval. Nevěděl jsem přesně, co dělat, nechtěl jsem tu chvíli pokazit. Pak ale najednou práskly dveře a já sem leknutím vyskočil asi dva metry vysoko. Otočil jsem se a ve dveřích stál nějakej kluk, kterého sem ani neznal. Gerard ode mě odskočil. Když pak odcházel, zašeptal mi, ať sem o polední přestávce na školním dvoře prej někde vzadu u lampy. Pak zmizel. Vyčistil jsem si zuby a taky se vrátil na pokoj. Milovaní spolubydlící už byli vzhůru a zrovna odcházeli se taky umejt. V klidu sem se oblíkl a pak sem šel dolů na snídani. Ray tam seděl u našeho obvyklého stolu, přisedl sem si k němu. Nedokázal jsem se s ním ale tak otevřeně bavit jako předtím. Asi to bude tím, že prostě brzo odejde a tak. Taky bych chtěl odejít…i když…jedna věc by mě tu asi držela…Gerard?
Z přemýšlení mě vytrhl Rayův hlas ,,Frankuji, posloucháš mě?'' ,,Jo…'' Zase něco začal říkat a pak už sem šel odložit tác. Na pokoji sem ještě chvilku seděl a koukal do zdi, nemohl sem ale přemýšlet, protože tam byl Robin a David a dělali strašném hluk. Po nějaká době sem se zvednul, vzal si školní batoh a šel dolů k autobusu.
Gerard tam už stál a podíval se na mě, oči mu zářily štěstím. Nastoupil jsem do autobusu a rozhlížel jsem. Viděl jsem Gerarda jak sedí úplně v zádu. Vydal jsem es k němu a sedl si vedle něj. Koukal dost překvapeně, ale přitulil se ke mě. Lidé se na nás dívali, hlavně ti pitomci z pokoje. "Gerarde, musíš se tak moc tisknout?" sykl jsem na něj. Místo toho se přitiskl ještě víc. Tim jako sleduje co? Tak jsem dal ruku co mi tam nějak tak, překážela
na jeho koleno. To už lidi před náma nevydrželi a otočili se. Jen Ray pořád koukal jak puk, no asi to nechápal, no stejně tak jako já. Prostě jsem to tak cítil, že to tak má bejt. Zářivě se na mě usmál. Vystupovali jsme před školou z busu a ti dva do mě strčili. "Nechte ho bejt." Zastal se mě Gerard. Ti dva to už evidentně nevydrželi a vyjeli po něm. "Proč se vůbec zahazuješ s takovou troskou?" chtěl vědět ten tlustější. Pořád jsem nezjistil
to, kdo je kdo.... Gerard se na ně podíval jako by byli nějaký mimozemšťani. "Protože je daleko lepší než vy a není to hlupák." A odešel, já s ním v patách, nechci se tam zdržovat a nechci dostat přes hubu, což stejně dostanu. "Proč si jim to řekl?" funěl jsem mu za zády. Zastavil tak prudce že jsem do něj narazil. "Protože to je pravda. Nevim jak jsem bez tebe mohl žít, seš prostě..." nedořekl to a místo toho mě před celou školou políbil!!!
Uplně sem zkameněl. Gerard ale stále pohyboval své rty proti těm mým. A…nevadilo mi to. Stále sem na něj zíral, měl zavřený oči a jednu ruku kolem mého boku. Najednou sem taky zavřel oči a opětoval jeho polibek.
Prostě sme tam jen stáli a líbali se. Gerard mě pak přestal líbat a odtáhl se. Díval se na mě hrozně zamilovaně, já sem měl pořád pootevřenou pusu a koukal na něj jak blbeček. Začal se usmívat a pak mě vzal za ruku a táhl směrem ke škole. Všichni na nás koukali jak na nějaký divný individua. Jejich problém.
Ve škole jsme se museli rozdělit, Gerard chodí do jiného ročníku. Ale celý vyučování jsem jen tak hleděl před sebe a topil se v mýšlenkách na Gerarda.
Po nekonečných hodinách konečně zazvonilo na polední přestávku. Vyskočil jsem a uháněl sem ze školy na dvůr. Ještě najít tu lampu…
Pak sem zahlédl nějakou lampu a postavu vedle toho. Uplně sem cítil jak se mi rozbušilo srdce když sem se k té postavě přibližoval.
Když sem přicházel, Gerard se otočil a všiml si mě. Zašklebil se a když sem k němu dorazil, neobtěžoval se s pozdravem a prostě si mě přitáhl a políbil. Hladil mě po zádech, já měl ruku na jeho zátylku. Ucítil jsem Gepardův jazyk, jak se probojovával do mých úst - pustil jsem ho. Začali jsme se vášnivě líbat ale přeci jen sem se po chvíli odtáhl, když mi Gerard začal šmatat pod triko, sme ve škole a navíc…navíc je to trochu brzo.
"Gerarde, klid. Jsme ve škole." Vypustil jsem z úst chatrnou výmluvu. Odtrhl se ode mě a podíval se mi do očí. Jasně jsem viděl, jak mu to v hlavě šrotuje. Pak se smutně usmál. "Máš pravdu. Tak co večer zase venku na zahradě?" pak se rozzářil nad tou myšlenkou, že bychom se zase mohli vidět. "Rozhodně." Naposledy mě políbil a odešel ke škole. Já šel taky, zbytek byl dne byl dost nudnej. Šel jsem na autobus ale před tím mě někdo popadl za ruce a přirazil mě za roh na zeď. Byli to ti pitomci z pokoje. Ten tlustej se na mě podíval a přitáhl si můj obličej blíž. "Takže ty nejenže seš buzna, ale budeš se ještě buznit s Gerardem? Cos mu provedl že je s tebou?" ani nečekal na odpověď a praštil mě do břicha. Skrčil jsem se, kurva to bylo šílená bolest, pak mi znovu dali pěstí do břicha a já se skácel. Pak si do mě ještě párkrát kopli a odešli se smíchem. Chvíli jsem tam tak ležel a proklínal Gerarda. Sice mě nesnášeli ale nechali by mě asi bejt ale takhle teď budu jejich terčem, jejich boxovacím pytlem. Do ústavu jsem nakonec šel pěšky. Teda šel, spíše jsem se potácel, jako opilej. Dobelhal jsem se do pokoje a lehl si na postel
jeeej,ať jim dá gee na budku!