Svalil jsem se na postel a zíral na strop. Nechci. Já nechci aby odešel!Přetočil jsem se na bok a cítil, jak mi do očí stoupaj slzy. Hned sem je ale potlačil, nebudu brečet, když tady Gerard ještě je, budu brečet, až odejde….teď si s ním musím ještě užít…bohužel nemá čas. Asi jsem usnul, protože jsem se probudil, když se nade mnou skláněl Robin a kecal něco otom, že mám jít na večeři.Vstal jsem a seběhl do jídelny. Gerard už čekal u vchodu. Usmá lse na mě a společně sme si šli pro jídlo a k našemu obvyklému stolu. Večeře byla hnusnější než jindy a tak sme jí hned odnesli. Pak mě Gerard vzal za ruku a vešli jsme na chodbu. Věděl jsem, že teď nepudu jen tak na pokoj. Bylo mi jasný, že dnešní noc strávím u Gerarda. Aspoň se mám ještě na co těšit… Naše milování bylo lepší než minule, protože jsem věděl, co mě čeká a taky….bylo v tom víc…pocitů?Usnout v jeho náručí je krásný. Hladil mě ve vlasech. Šeptal mi, jak moc mě má rád, že budem navždy spolu, zdáli se mi překrásné sny.
Jako polštář mi sloužila Geeho hruď, zlehka oddechoval. Teď víc než kdy jindy jsem nechtěl, aby odešel, tohle mi bude chybět. Ráno jsem se probudil velmi nepěkně překvapen. Místo vedle mě bylo studené, já jsem objímal peřinu. Pokoj byl takoví smutný, podíval jsem se po něm. Všude to dýchalo Gerardem. Podíval jsem se na stůl, ležel tam lístek. S roztřesenou rukou jsem se k němu natáhl a četl.
Frankie, moc se omlouvám, že jsem odešel jen tak, bez rozloučení. Jenže já jsem se nechtěl dívat na to, jak brečíš. Trhalo by mi to srdce. To že jsem tě poznal byla ta nejlepší věc v mim zkurvenym životě. Znovu jsem s tebou žil. Moje srdce roztálo a začalo znovu pro někoho tlouct- pro tebe. Nikdy jsem ti to neřekl, ale myslím, že to stejně víš- MILUJI TĚ. Ach Franku, už teď mi chybíš. S láskou Gerard
Brečel jsem teď opravdu jako někdo, komu ukradli hračku, jenže mě ukradli moje srdce, mě ukradli Gerarda!!! Seděl jsem tam na jeho posteli, hlavu v rukou a lístek mi ležel na kolenou. Nevím jak dlouho jsem tam takhle byl. Musel jsem se nakonec zvednout a dojít do svého pokoje. Byli tam kluci, jen se na mě soucitně podívali, řekli že už ví, že Gerard odešel a odešli z pokoje, nechali mě tam sami. Moc jsem jim za to děkoval. Teď jsem potřeboval být sám, nechtěl jsem nikoho ani vidět.Seděl jsem u okna a sledoval dění pode mnou. Naše okno vedlo na ulici, mohl jsem si prohlédnout každou osobu, které šla kolem. Gerarda sem ale nezahlédl.
Místo toho tam bylo několik spokojených, milujícíh dvojic. Při pohledu na ně se mi ejště víc sevřelo hrdlo.Zase se mi po tváři rozkutálely slzy a já si z kapsy vyndal dopis od Gerarda. Přečetl jsem si ho asi ještě 5x stále sem to nechápal.Nakoenc sem zíral jen na ta dvě slova: Miluji tě. Miluji tě. Dvě obyčejná slova, dokáží toho ale tolik vyjádřit, když jsou přímo ze srdce napsaná…Taky tě miluju, Gerarde.Dny ubíhaly rychle. Nějak sem nevnímal čas, ve škole sem se radikálně zhoršil a celé dny sem jen vysedával v pokoji a zíral z okny. Všechno se zničilo. Vůbec sem nemluvil, bylo to, jako kdyby mou duši zakryla černá opona. Neozval se. Čekal jsem od něj aspon nějakou zprávu, ale ani po týdnu jsem se nedočkal.Zapomněl snad? Zapomněl na všechny ty překrásné chvíle, které se mi vyryly do paměti? Ne! To…to přece nemohl!Zase sem se rozbrečel a stočil se do klubíčka.
Na večeři, stále sem sám sedával u toho ,našeho' stolku, ke mně najednou přišla jedna vychovatelka a povzbudivě se na mě usmála. Já ji pohled otráveně opětoval. ,,Franku, je mi líto, že Gerard musel odejít, ale myslím, že sme našli něco, co by ti dokázalo zvednout náladu…''
hmm akosi som predpokladala, že odíde bez rozlúčky aaa hmm ok neviem sa dočkať ďalšej časti, ako vidím zas tu budem cez týždeň napriek tomu, že mám zákaz na net xD noo hmm a som zvedavá čo tá vychovávateľka má na mysli...hoc napádajú ma dve veci...ok už som ticho xD pokúšam sa vyvarovať dlhým komentom xD