8. února 2008 v 20:36 | Anett+Jacqueline
|
Šel jsem směrem u jídelny. Zase mi radostí poskočilo srdce, když sem uviděl Gerarda, jak na mě u jídelny čekal. Přede všemi mě vzal za ruku, pohladil po tváři a následně na ní políbil. Uculil jsem se na něj a vešli jsme do jídelny.
Sedli jsme si spolu k jednomu postraními stolu. Chtěl sem jíst ale nemohl jsem. Prostě sem se na něj musel pořád dívat. Gerard jedl jako kdyby nevěděl že na něj stále zírám. Pak se na mě taky podíval. ,,Hele, Franku, nezírej na mě furt tak…'' Začervenal jsem se a něco sem zamručel. Natáhl přes stůl ruku a pohladil mě po tváři. Pod jeho dotekem jsem se lehce zachvěl…má tak jemný ruce. Gerard se zase pustil do jídla a tak sem to taky zkusil.
Odnesli sme pak tácy ale bohužel už zvonilo. Rozloučili jsme se lehkou pusou. Šel sem na poslední hodinu. Děják. Bože. Koho zajímá nějakej Ludvík XIV.?Po zvonění sem šel zase k autobusu. Gerard tam ještě nebyl. Sedl jsem si na naše klasické místo dozadu a když už byl autobus skoro plnej a já už byl trochu nervózní, kde je, přiběhl a šel si sednout ke mně. Políbil mě na tvář a řekl mi, že si jen něco muset vyříkat s někým ale že to je jedno.Přijeli jsme k ústavu, vystoupili a šli dovnitř. ,,Hele, Frankie, nechceš se zase jít podívat ke mně?'', zeptal se mě na schodišti Gerard. ,,Tak…tak jo..'', souhlasil jsem. Ruku v ruce jsme došli k jeho pokoji a zapadli tam. Gerard si sedl na postel a stáhl mě k sobě.
Seděl jsem mu na kolenou a Gerard mi hladil vlasy pak se ke mě naklonil a dal mi něžnou pusu. Já jsem si položil jednu ruku na jeho záda a druhou pod jeho tričko. Nevim jak se to Gerardovi povedlo ale svalil mě na postel a lehl si na mě. Pořád jsme se líbali a já se dostával do varu. Gerardovi ruce mi zabrousili ke kalhotám a lehce mě zmáčkl v rozkroku. Zaúpěl jsem. Chvíli mě tam jen tak třel přes kalhoty. "Gerarde, prosím." Bez dalších okolků mi rozepl zip a jeho ruka vklouzla pod moje boxerky, přejel lehce po něm. Za chvíli jsem ucítil, jak pořádně tvrdnu. Gerard mě začal líbat na krk, sjel dolu a sundal mi kalhoty, po nich boxerky. Líbal mě na třísla. Znovu jsem zavzdychal. To byl asi pro Gerarda signál. Teď se začal věnovat mému problému. Olízl špičku a pak mě vzal do úst.
Lehce sem vydechl a moje ruce okamžitě putovali do jeho vlasů a jemně sem ho hladil po hlavě. Pak mě vzal celého do úst a obkroužil jazykem. Přivřel jsem oči, zaklonil hlavu a začal lehce sténat. Rukama mi bloudil po stehnech a bocích, do toho ten jeho jazyk…bože.Užíval jsem si každý jeho dotyk, tento okamžik…Gerard asi ucítil, že už to dlouho nevydržím, a tak ještě přidal.Najednou mou projela vlna obrovské slasti, uplně sem se prohnul a dokázal ze sebe dostat jen Gerardovo jméno. Udělal jsem se mu rovnou do pusy, vše ale spolykal.
Byl jsem dost spocenej, vlasy se mi lepily na obličej. Gerard se vrátil ke mě nahoru a znovu mi vrazil jazyk do krku. Líbali jsme se, mazlili ještě dost dlouho chvíli. Pak jsme uslyšeli na chodbě hluk. Odtrhli jsme se od sebe. "Neni čas večeře?" zeptal jsem se zmateně. Gerard vypadal ještě zmateněji než já. Pak mu ale došlo, co jsem po něm chtěl. "No asi jo, trochu jsme to protáhli." Podíval se na mě.
Vzal si mojí ruku, k ústům si přiložil palec, dal mu polibek a olízl ho, takhle to šlo i se zbytkem. "Gerarde, ty si šílená kurva." Zavzdychal jsem. jen se usmál a tentokrát políbil mě. Ještě jsme se tam tak chvíli líbali ale pak jsem ho od sebe odstrčil. "Musíme se oblíct." Zatvářil se hrozně smutně ale pak mě shodil z postele. Já se tam začal válet, Gerard se hrozně smál, sedl jsem si, dotčeně se na něj podíval a strhl ho k sobě. "Tímhle tempem se ale nikdy neoblíknem." Řekl na oko káravě.
Asi po deseti minutách našich hrádek jsme se konečně dooblékli a vyrazili na večeři. V jídelně už moc lidí nebylo, tak jsme si vzali táci a šli si pro tu šlichtu co připravili na dnešek. Sedli jsme si k sobě. Moc se mi ale nedařilo jíst, Gerard mi věčně šahal na koleno nebo mi prostě šátral rukou pod mikinou. Snažil jsem se ho nějak usměrňovat ale moc se mi to nedařilo, vždy se na mě jen usmál jako že on nic, on muzikant. Po tý šílený šlichtě mě Gerard doprovodil před můj pokoj. "Takže jako správný gentleman mě doprovodíš až před dveře mého bytu jo? To je jak z nějakýho romantickýho filmu."
"No jistě, a jako správný gentleman bych ti měl dát jen pusu na tvář a rozloučit se. Jenže," přilepil se na mě a pohrával si zase semnou. "to naštěstí nejsem." "Už chci jít spát, uvidíme se zejtra." "No nemyslím si, včera jsme měli mít dostaveníčko v zahradě, ale nějak jsme tam nedošli, takže to bude dnes." Obrátil jsem oči v sloup. "Dobře, ale jen že to jsi ty." "Okay, tak v deset před vchodem, zatím ahoj." Pohladil mě po tváři a odešel. Já si spokojeně zapadl do pokoje kde na mě už ale bohužel čekalo duo pitomců. Seděli na mojí posteli a hned jak jsem je zpozoroval tak se mi z tváře vytratil úsměv.
Ten jejich výraz…nepředpovídal nic dobrého. Spíš jen zlo. ,,Kde ste byli? Ty a Gerard? Ste někde buznili, co?'', vyštěkl najednou Robin. Zíral jsem na něj s otevřenou pusou. Vstal a přišel ke mně blíž. ,,Já se tě sakra ptám kde ste byli!'' ,,Já…nic vám do toho není…'', zakoktal jsem. To sem ale neměl říkat. Odpovědí mi totiž byla rána do břicha a já se sesunul na zem. ,,Sakra, já se tě ptal a ty mi taky odpovíš!'', zavrčel Robin. Jen sem se na něj díval se strachem v očích a nebyl schopen slova.
No nemám slov, fakt moc pěkný......