close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Láska s výstrahou 5

6. února 2008 v 21:50 | Anett+Pawlushka |  Cooperation -> Láska s výstrahou
To jenom proto, že jsme na vás včera zapomněly tak tu máte hned dva díly.... Ale moc se neradujte....


Pozdě v noci :
Bylo už asi půl pátý ráno a on pořád nikde. Doufal jsem,že si udělá delší procházku, možná se zastaví v baru na pivo a vrátí se....a on nikde. Nejistě jsem sešel do obýváku a našel mobil. Přál jsem si, aby tam od něj byla aspoň sms....ale nic. Vytočil jsem jeho číslo a čekal. Zazvonilo to asi 3X a pak hovor odmítl. "Sakra" zařval jsem, ale nehodlal to vzdát. Znova jsem tedy vymačkal mě natolik známé číslo....zas to vytípnul. Sesunul jsem se na gauč a bez
myšlenkovitě jsem hleděl do tmy.
Nevím jak se to stalo ale usnul jsem, né na moc dlouho a už vůbec jsem se necítil odpočinutý. Zamrkal jsem abych si přivykl na světlo. Vstal jsem, au, tělo jsem měl celý polámaný z toho, jak jsem spal na gauči. Pak jsem si uvědomil, co se stalo. Smutně jsem se šel umýt. Moc jsem se teda pak necítil dobře, jak se tvrdí. Šel jsem do ložnice a viděl tam Gerarda, jak spí. Peřinu má odkopanou, zase. Usmál jsem se tomu, on se vždycky odkope. Přešel jsem k němu a přikryl ho až po bradu. Zamlaskal a chytl lem peřiny a tím i mojí ruku. Znovu mnou projel ten proud, já si s hrůzou uvědomil, že ho prostě fakt miluju ať se stalo cokoli, miluju ho a vždycky budu. Smutně jsem si vzdychl. Jemně jsem vyprostil svojí ruku z jeho dlaně a pohladil ho. Vstal jsem a odešel. Šel jsem dělat snídani.
Dal jsem toasty do toastovače a vařit vodu na čaj. Asi po půl hodině se Gerard vypotácel z ložnice. Podíval jsem se na něj, je hrozně roztomilej když je ještě takovej, no zmuchlanej?! "Ahoj." Řekl jsem snad trochu milým tónem. Překvapeně se na mě podíval. "Ahoj." Odpověděl a sedl si do kuchyně na židli ke stolu. Toasty byly hotové čaj také tak jsem začal servírovat. Hladově se zakousl do toho kusu chleba. Díval jsem se na něj, nevypadal opile, tak co ksakru dělal takovou dobu? "Procházel jsem se, celej večer, přemýšlel jsem, moc se ti omlouvám Franku, choval jsem se jak idiot, je mi líto že jsem si toho nevšiml dřív." Páni, to je jako by mi četl myšlenky. "Já se omlouvám, že jsem takovej idiot, neměl jsem tě tak vyhodit, měli jsme si promluvit." Snažil jsem se o smířlivý tón.
"Fajn, tak, tak si teď v klidu sednem a promluvíme si o tom" řekl a bylo vidět, že se mu ulevilo. Přisedl jsem si k němu. Nespouštěl ze mě ty své pronikavé oči. Ani jsem vlastně nevěděl jak začít, tak jsem jen mlčky čekal, až začne on. "Hele Frankie, co to udělat takhle - prostě to celý smažem. Zapomeň na Megan. Prostě nikdy nebyla, neexistuje" řekl mi s úsměvem. "Jenže to nejde Gerarde! Já nemůžu zapomenout! Víš jak moc mi to ubližovalo?!Celou tu dobu mě to uvnitř užíralo a tak zatraceně to bolelo! Tak moc" najednou se mi zlomil hlas. Gerard se rychle zvedl a přešel ke mě. Obejmul mě a začal mě hladit ve vlasech. ..A já to zas viděl..ta hrozná představa jak si jí vede k nám do ložnice, jak si to tam s ní rozdává. Hladil jí stejně jako hladí teď mě...prudce jsem ho od sebe odstrčil. "Ne to ne, tohle nejde. Odpusť mi Gerarde, ale já nemůžu" s pláčem jsem odešel do ložnice a zavřel se tam.
Gerard chvíli klepal ale neotevřel jsem mu. Pak jsem uslyšel prásknutí dveří, doufám že odešel. Tak jsem vstal, přešel ke dveřím a otevřel je. Nahlédl jsem do chodbičky a nikde nikdo, tak jsem šel dál. Pak jsem uslyšel pláč. Strnul jsem, takže Gerard tady ještě pořád je, on to na mě narafičil!!! To je somrák. Tak jsem se podíval do obýváku, Gerard seděl na gauči a brečel. Trhalo mi to srdce ještě víc, než když sem chodil s Megan, protože tohle bylo kvůli mě!!! Tak jsem k němu přešel a objal ho. Nepřestal ale já pro změnu začal. Zase se mi začal omlouvat. "Gerarde, já to nechci slyšet, co se stalo, stalo se, už se to nedá vrátit. Nechci aby sis myslel, že tě po tomhle vyhodí, můžeš tu zůstat, jenže budeš spát v tom pokoji." Uvedl jsem vše na pravou míru. Jen pohl hlavou jako že rozumí. Tak jsem odešel a nechal ho tam. Večer si přestěhoval všechny věci. Když jsem si šel lehnout tak jsem se přetočil na stranu, kde spal vždycky Gerard. Najednou mě píchlo u srdce, byl jsem na něj zvyklej, na to, jak se ke mě tulil, na to, jak mě hřál, na to, jak se vrtěl, nebo jak občas mluvil ze spaní. Samovolně mi začaly znovu stékat slzy. Ať jsem chtěl nebo ne, budu ho milovat ale budu se snažit tuhle lásku zabít, co když mi zase ublíží? To už bych nepřežil.
Obejmul jsem polštář, na kterém vždy spal Gee a po chvíli jsem usnul. Ráno se mi ani nechtělo vylejzat z postele. Nechtěl jsem ho potkat...Tolik jsem se bál...Co když by se mi zase začal omlouvat a já bych tomu propadl?! Pak by mi zase mohl ublížit! Věděl jsem, že má na desátou nějakou pracovní schůzku a tak jsem se rozhodl do té doby zůstat v posteli. Z poza dveří jsem slyšel jak šel do koupelny a sprchoval se, pak v kuchyni cinkalo nádobí. Dokonce i každej tenhle zvuk mě bodnul u srdce, protože jsem si tak uvědomoval jeho přítomnost. Nakonec celý dům utichl a já konečně vylezl. Vyhrabal jsem ze skříně nějaký čistý oblečení odešel jsem do koupelny. Ale neměl jsem ani sílu se vysprchovat....pomalu jsme klesl k zemi a nechal na sebe stékat proudy vody.
V hlavě se mi přehrávaly všechny vzpomínky od prvního setkání s ním.Rozhodl jsem se že vypadnu někam ven, mezi lidi. Doma jsem to fakt nezvládal. Všude byl on! V koupelně, v obýváku, v ložnici......Přešel jsem kolem jeho pokoje. Něco mi nedalo a vešel jsem dovnitř. Postel byla rozházená. Všude hroznej bordel. Na stole se mu válely nějaký obrázky a jedna naše společná fotka. Zase jsem se celý zachvěl. Vypadali jsme tak šťastní.....NE! ale takhle to nejde! Nedovolím mu, aby mě zničil ! Zahodil jsem fotku na zem a vyběhl ven z domu.
Vrátil jsem se až večer. Gerard zrovna večeřel. Nešlo si nevšimnout, že vedle něj je ještě připravenej talíř pro mě. "Ahoj, udělal jsem nám večeři" řekl tiše. "Nemám hlad, díky!" ani nevím, jak to ze mě tak rychle vypadlo. Přešel jsme kolem něj do obýváku a sedl jsem si. Ale na gauč, jak už bylo mým zvykem, ale do křesla....
Za chvíli přišel do obýváku a lehl si na gauč. Schoulil se do klubíčka jako vyděšený štěně a mlčky pozoroval film. Nedokázal jsem takhle sedět v jeho přítomnosti! Zvedl jsem se a odešel nahoru do ložnice.
Další dny ubíhaly ve stejném rytmu. On se začal vyhýbat mě, já jemu. Přesto jsem pořád cítil, že kdyby tu nebyl, zbláznil bych se.
Jednou ráno jsem zase šel do práce, celý otrávený z toho, že musím vstávat. Nakonec jsem se vypravil s velkou nechutí do práce, ještě že je pátek. Den byl vcelku nudnej a stejnej jako všechny ostatní. Neměl jsem tam moc práce tak jsem většinu času trávil na počítači a prolejzal kde jakou stránku, nevím proč ale hledal jsem hlavně stránky s realitkami. Když jsem si to uvědomil tak jsem je zavřel, vyděšeně. Nechci se stěhovat!!! Gerard se ke mně přistěhoval tak ať se odstěhuje on! Konečně mi skončila směna, já se sebral a odešel. Cestou jsem vrážel do lidí a koukal jsem jen do země. Došel jsem domu, odemkl a vlezl do bytu. Podíval jsem se do obýváku a Gerard tam seděl a koukal před sebe. Asi přemýšlel, pak se podíval na mě a vstal. Ale místo toho aby odešel tak šel ke mně, necukl jsem, jen jsem stál a čekal co z něj vyleze. Vypadal, jako by byl hrozně nervózní.
"Franku," začal, asi si to nacvičoval tak ho nebudu rušit, ještě bych ho vykolejil a bylo by to po představení. "vím že jsem to hodně zkazil, vím to. Jenže mě nebaví když se tady míjíme, děláme že ani jeden z nás nežije, vadí mi to!!! Vůbec nevím, co mám dělat. Přemýšlel jsem a to hodně, za tu dobu, co jsme spolu nepromluvili ani slovo. Došel jsem k tomu závěru, že jsem ti ublížil a to dost, měl jsem si dřív všímat těch náznaků od tebe ale já byl vůči nim slepý, teď to vím a chci to napravit. Chybíš mi. Franku, šel bys semnou na, no rande?" v hlavě mi to šrotovalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jacqueline jacqueline | Web | 6. února 2008 v 22:03 | Reagovat

páni! to je uplně úžasný! <3

2 koko koko | 6. února 2008 v 22:04 | Reagovat

nechod franku.....nechod...bude prdel:-D

3 Nancy Nancy | E-mail | 6. února 2008 v 22:24 | Reagovat

bez Franku bez......

4 Anique Anique | Web | 6. února 2008 v 22:42 | Reagovat

ať jde nebo ne,hlavně že mu to konečně docvaklo

5 Simča Simča | 6. února 2008 v 22:51 | Reagovat

no nevim co psát, je to prostě vynikající!!

6 Anndenka Anndenka | Web | 7. února 2008 v 6:47 | Reagovat

Aaaaano,jen bez XD

7 sweetsky sweetsky | Web | 7. února 2008 v 9:37 | Reagovat

jooooo šel!!!Musí jinak se zbláznim..jinak je to úžasný

8 pájina pájina | Web | 7. února 2008 v 14:17 | Reagovat

no páni:) konečně se gee odhodlal

9 Piratka Piratka | Web | 7. února 2008 v 15:21 | Reagovat

wow....no, a pak že se nemáme na co těšit?? no, ale apsoň víme, že to nehrál, ale že byl fakt slepej, no co, stává se..:D kurňa, tak tohle fakt žeruu :D

10 Mrs. Sketa Mrs. Sketa | 7. února 2008 v 15:46 | Reagovat

*Dáál*:-P

11 bajenka bajenka | Web | 7. února 2008 v 15:51 | Reagovat

No klidně ať nechodí,hlavně ať se od sebe neodstěhujou ...jinak perfect!

12 CuCumber CuCumber | Web | 7. února 2008 v 16:21 | Reagovat

wow,tak tohle je prostě...ehm..nádherný!!!

13 emily.way emily.way | Web | 7. února 2008 v 16:26 | Reagovat

ááááááááá prostě krásaaa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama