Seděl jsem před televizí a tupě na ní zíral, vůbec jsem nesledoval to, co v ní je. Vyrušilo mě až úpěnlivé ťukání na dveře. S velkou nechutí jsem se zvedl a šel otevřít. Čekal mě mega šok, teda spíš Megan. Stála tam, smála se a skočila mi kolem krku. Rychle jsem jí ze sebe setřásl. "Ahoj Frankie, je doma Gerard?!" jen jsem bezmocně zakroutil hlavou.
"To nevadí, počkám tu na něj, teda jestli smím?!" Může člověk někdy potkat tak velkou blbost jako je ona? Ani nečekala na odpověď a vtrhla do bytu, sedla si na moje křeslo a usmála se na mě. "Tak Franku, jak se vlastně máš? A máš nějakýho kluka?" zíral jsem na ní jak vejr, takže on jí už řekl i to, že jsem buzerant? "Vypadni." Procedil jsem mezi zuby. Jen na mě hodila blbej pohled. "Cože?" "VYPADNI!!!" zařval jsem na ní. Jako koukat na ní fakt nechci a už vůbec se s ní nechci bavit a navíc, bolí mě to zjištění, že ona má Gerarda víc než já. Stoupla si, ohrnula pysk a ublíženě se na mě podívala. "Fajn, aspoň ale Gerardovi řekni, že jsem tu byla. Fakt nevím, co se s tebou děje." Pak se zastavila a dívala se na mě jako na obrázek. Pak se jí tvář zkřivila úsměvem. "Ty seš do něj zamilovanej, že jo?" řekla vítězoslavným tónem. Něco mě bodlo u srdce, do háje, ta čubka má pravdu a ještě to tady na mě budeš zkoušet? Ale, co když mu to řekne? To nemůžu riskovat. "Kecáš nesmysli a teď vypadni." Otevřel jsem jí dveře a ukázal kam má jít. Podívala se na mě stále ještě s lehkým úšklebkem a odešla. večer se Gerard choval normálně, asi mlčela, ale mě to ubíjelo. Ta kráva ví, co k němu cítím, poznala to na mě hned. Škoda jen, že Gerard je tak hloupě slepej!!!
Dneska je u nás taky. Před hodinou odešla s Geem do ložnice. Je mi jasný co tam dělají! V mojí posteli!!! V mojí a Gerardovi! Smutně jsem si sedl na gauč a bezmyšlenkovitě jsem hleděl na vypnutou televizi. Tolik věcí se mi honilo hlavou, většinou jen černý myšlenky, představy.
"Ahoj Frankie" uslyšel jsem najednou. Otočil jsem se a viděl Megan celou zářící opouštět byt. Za chvíli se přihnal celý uřícený Gee. "Ahoj, proč si nezapneš telku?" řekl a rozcuchal mi vlasy. Neodpověděl jsem a s neurčitým úšklebkem jsem zapnul televizi. Jako už bylo Geeho zvykem, položil si hlavu ke mě na klín. Nikdy jsem mu nedokázal odporovat, ale teď?! když jsem věděl, že je to jen pár chvil co se s ní miloval, co se dotýkala jeho nahýho, horkýho těla...."Gerarde zvedni se , prosím." vypadlo ze mě. Gee otočil hlavu ke mě a mlčky mě pozoroval. Nedokázal jsem z jeho pohledu nic vyčíst...
"Co se děje? Poslední dobou seš nějakej divnej, vůbec se nebavíš, už nejseš takovej šťastnej jako dřív." Už už jsem mu to fakt chtěl říct ale nemohl jsem. "Nic." Jen jsem řekl a odešel do ložnice. Ale podíval jsem se na tu rozházenou postel a zvedl se mi kufr. Tuhle noc jsem poprvé od té doby co se ke mně nastěhoval spal sám. ale né v mé postely ale v té, do které jsem ho chtěl uložit. Takhle to šlo asi týden, míjeli jsme se na chodbách, už jsme spolu nesledovali filmy. Všiml jsem si, že i on nějak pobledl, taky se stal nějak zamlklejším, ta Megan už náš byt nenavštívila.
"Gerarde? Co se stalo s Megan?" jen jsem se zeptal z čisté zvědavosti. Podíval se na mě zničeným pohledem. "Už spolu nejsme. Spokojenej?" tohle mi vyrazilo dech. "Takže za to můžu já?" vykřikl jsem na něj. "Jo!!! Od tý doby, co sem s ní byl ses semnou nebavil, pořád si chodil jako tělo bez duše. Už si ani nechtěl abych, abych…." Zmlkl, asi řekl víc, než chtěl. "Abys co?" vyzvídal jsem dál. "Abych se tě dotýkal, vždycky jsem si myslel, že to co jsem dělal bylo jen kvůli tomu, abych tě vyprovokoval, kvůli tomu, že jsem prostě jen chtěl. Jenže když si to odmítal tak jsem zjistil, že mi to chybí, že mi chybí ty občasné doteky. Frankie prosím, chci to všechno vrátit zpět." Jen jsem na něj šokovaně zíral. "Prosím tě, běž pryč." Vyděšeně se na mě podíval. "Frankie, prosím." Pípl. "Běž pryč!!!" znovu jsem křikl. Vstal, vzal si kabát a odešel. A já začal přemýšlet.
Pozoroval jsem světelné pruhy, které vytvářela projíždějící auta. Nejdřív mi vlastně ani nedocházelo co všechno mi před chvílí řekl. Možná to bylo tím, že jsem se uvnitř ještě pořád zlobil, že mi vyčítal, že za konec jeho vztahu s Megan jsem mohl já. Ale copak je to pravda?! Neřekl jsem proti ní ani jediný slovo, nenadával jsem mu, že s ní spí v NAŠÍ posteli. Jen jsem to pořád celý tiše pozoroval, ale nikdy jsem ho nenutil, aby se s ní rozešel. A byl jsem smutnej, jo to měl pravdu, ale za to jsem přece nemohl!!....Jenže najednou jsem si začal uvědomovat jeho slova....chybí mu ty dotyky. Myslel to vážně?! Proč by se s ní jinak rozcházel?! V mém těle v sobě zápasil vztek, nejistota a zároveň radost a další nepopsatelný, ale příjemný pocity.... "Zjistil jsem ,že mi to chybí, že mi chybí ty občasný dotyky" nedokázal jsem tuhle větu vypudit z hlavy. Pořád dokola a dokola jsem slyšel ta jeho slova. Sedl jsme si na postel a rozklepanou rukou si zapálil cigaretu....Kam sakra mohl jít? Možná jsem měl víc přemejšlet, než jsem ho odehnal pryč. Ale co, já jsme se taky trápil dost. Třeba si takhle uvědomí, jak moc mi celou tu dobu ubližoval....jak moc mě bolelo že se s ní vyspal a pak přišel za mnou a schoulil se na mém klíně.
to je nádherný